Lesy před Konohou

"Mě tam také drželi proti mé vůli." usmála jsem se. "Tu chvíli to vydržíš."

postavil jsem se na nohy
''vidíš... nic mi není''

Povzdechla jsem si. Stoupla si a praštila ho do zraněného ramene a čekala.

zůstal jsem stát a nic na mě nebylo znát avšak uvnitř jsem sváděl boj s bolestí

"Nic?" podivila jsem se. "Stejně do tý nemocnice půjdeš." řekla jsem si spíš pro sebe.

chvíli jsem jen tak stál a po chvíli jsem ten boj vyhrál ...
''n-ne''

"To půjdeš, i kdybych ti měla zlomit nohu! Se mnou vyjednávat nebudeš." stoupla jsem si vedle něj. Meč v jedné ruce a druhou jsem se ho chystala podepřít.

''ne-nepotřebuji podepřít''
couvl jsem a patou jsem zakopl o kámen který byl za mou nohou a spadl jsem na zem

Natáhla jsem ruku, že ho chytím, ale vysmikl se mi. Rychle jsem si k němu klekla. "V pohodě? Omlouvám se." pomáhala jsem mu zase na nohy.

''neomlouvej se, to já jsem zakopl''
pověděl jsem a pokusil jsem se opět o úsměv

"Chceš podepřít?" raději jsem se optala, aby zase neupadl.

zakroutil jsem hlavou že ne
''a ty nechceš ?''
otáži se
''ještě nejsi úplně v pořádku''

"Nic mi není." pousmála jsem se. "Yonbi se činí."

''to je dobře''
zamumlal jsem
''ale do nemocnice nepůjdeme ano ?''

Podívala jsem se stranou. "J-jo." řekla jsem. Půjdeš, i kdybych ti měla ten meč bodnout do nohy! pomyslela jsem si. "Tak jdem." Sevřela jsem meč a pomalým krokem jsme se blížili k hradbám.

šel jsem pomalím krokem za ní a díval jsem se na její záda a ... na všeco se nacházelo na její zadný části těla

Prošli jsme bránou do vesnice.
(přesun ulice)

Hmmm je tu klídek a tak dlouho jsem tu nebyla... Tady se můžu na chvíli schovat.

Vyskočila jsem do korun stromů a posadila se na větev. Opřela jsem se o kmen stromu a relaxovala. Začalo se stmívat a čekala jsem, až se na obloze objeví první hvězdy.

Tak co bych měla dělat? Rozvíjet své pátrací schopnosti? Popřípadě vymyslet komba s Kizoku? Zapřemýšlet nad dalšími variacemi Juukenu? Zavřela jsem oči a přestala na cokoliv myslet. Najednou jsem si neuvědomovala že jsem já, ale přesto jsem vnímala všechno kolem sebe. Jako kdybych se rozplynula do okolí.

Postavila jsem se na jednu bytelnou větev a aktivovala byakugan. Nikde nikdo. Můžu vyzkoušet svou novou techniku, aniž bych ze všech okolo udělala jehelníček.

Koncentrovala jsem čakru a pak ji začala uvolňovat z celého těla. Nebylo to pro mě nic moc těžkého, ostatně jsem Hyuuga, a tohle je u mě na denním pořádku. Stála jsem v pozoru a ruce jsem měla volně podél těla. Najednou z mé kůže vystřelilo úžasné množství jehel všemi směry. Některé dokonce i vzhůru k nebi, nebo naopak dolů do trávy. Díky svému zornému poli jsem viděla, že některé listy byly přeříznuty vejpůl. A že jich nebylo málo. Spokojeně jsem se pousmála.

Copak absolutní obrana... ale absolutní útok... Zasmála jsem se tomu nesmyslu. Pocítila jsem, že je to poněkud náročnější na spotřebu čakry, než pouhé vystřelování jehel z dlaní. Zato je to pěkně zákeřné. Vůbec nevypadám že se chystám k útoku, nemusím mířit.

Zavzpomínala jsem na jeden svůj trapas...

Tak teď už mám jistotu, že mě nikdo jen tak snadno neudrží. Moje ruce nejsou všechno.

Seskočila jsem z větve a dala se na cestu zpět do Konohy.

přesun.

procházel jsem se lesem u konohy...držel jsem se dále od civilizace a myslel jsem na shiz

Slnko už pomaly zachádzalo, no napriek tomu pociťoval Taiki akúsi nevysvetliteľnú páľavu. Čím viac som sa približoval, tým viac teplota v okolí stúpala.

dnes to ale pálí to sluníčko ... už téměř není vidět a stejně je tu vedro
procházel jsem se nadále

Z lesa som sa vynoril ja. Približoval som sa k Taikimu.
Nájsť ho tu bude ako hľadať ihlu v kope sena.

čím více se blížil tím větší jsem pociťoval vedro ... po chvíli jsem se posadil a díval jsem se na západ nad konohou a na celou konohu
''ty tedy dneska hřeješ''
pověděl jsem slunci

Takmer som okolo neho nevedomky prešiel, no zastavila ma už hneď na prvý pohľad jeho vesta. Pripomínala mi istého shinobiho z Kumogakure. Podišiel som k nemu, milo sa usmial a stareckým tónom prehovoril:
"Odpusďte za moju nezdvorilosť, ale ako isto vidíte, neostáva mi už veľa času. Smiem sa vás opýtať, nepoznáte náhodou istého Taikiho z Oblačnej?"