Jezero Oto

Toshio Toppu

,,Ako pre koho teda." odpovedal jej na to.,, Pre niekoho je ráno 5 hodín a pre niekoho 15 hodín." doplnil.,, Ale inak sa mám celkom príjemne, okolie tu máte pekné. ľudia sú príjemní len som žiadneho síce nestretol ale inak pohoda." zhodnotil to neutrálne Toshio.

"to je milé všichni totiž trénuj což by jsi měl taky." posadila jsem se na trávu

Toshio Toppu

,, Strávil som celý život tréningom a hnaním sa za zbytočnými a nezmyselnými ideálmi." prehovoril po dlhej chvíli Toshio a zrak nespustil z jazera.,, Zabil som všetko čo stálo v ceste a spravil som chyby ktoré sa stať nemali." doplnil.,, Myslím, že tréningu som mal až až. Hrdosť svojmu klanu som urobil tak obrovskú ako nikto predo mnou. Už mi ostáva len jediné, zomrieť." dokončil.

"to se do smrti unudíš teda." řekla jsem unaveně a lehla jsem si na trávu a dívala se do nebe na mraky

Toshio Toppu

,, Ale nebudem sa nudiť." pokrútil hlavou Toshio.,, Mám nevybavené účty z minulosti a naviac moja psychika po tých rokoch masového vraždenia dostala taký úder, že sa z toho ťažko spamätáva. Hoc zaprel som svoju existenciu a nazval sa shinobim moja ľudská stránka ma pomaly ale isto dobieha. A naviac len jediná vec ma drží pri živote ešte doteraz." povzdychol si.

"Aby tě velitel pozdjěi nehledal." řekla jsem jen

Toshio Toppu

,,Celý život som niekoho stopoval a celý život niekto stopoval mňa. Hľadal som niekoho a oni hľadali mňa." odvetil nepriamo.,, Preto Yatsuho skutočne môže trochu počkať a nezabije ho to. Predsa len až tak cenný nie som... či?" zašepkal a zhlboka sa nadýchol.

"jo to já nevim jak to máte ve vesnici." pomalujsem nějak upadala do spánku

Toshio Toppu

,,To by som aj ja rád vedel ako to máme vo vesnici." odvetil.,, Momentálne moju funkciu zastáva Katsuro takže som na oboch miestach zároveň." nahodil.,, Ale čo, že ste prišli až za mnou na toto miesto hm?" spýtal sa jej zo zvedavosti no nedokázal odvrátiť pohľad od jazera.

"chtělo....se... mi" šeptla jsem ze spánku

Toshio Toppu

,,Hm?" zašepkal a po dlhšej chvíli sa otočil k nej a videl, že zase zaspala a tak ju nechcel rušiť. No hneď na to k nemu pribehla Ayame aj s loptičkou v tlame.,, To jej ale trvalo nájsť tu loptičku v tom jazere." napadlo mu. Ale Ayame namiesto toho aby doniesla loptičku Toshiovi ju položila vedľa Reiny a čakal. Keď nevidela žiadnu reakciu tak pristúpila k nej bližšie a začala ju oblizovať na tvári aby sa prebudila. Chcela aby jej hodila loptičku.

probudila jsem se "hej dej to pryč ten hnus." křikla jsem a čapla psa za záda a dala hoodemdál
"Snad jsem tě už několikrát varovala." postavila jsem se vytvořila pečetě a skrystalizovala jsem se a praskla (přesun)

Toshio Toppu

Toshio ako aj Ayame en sledovali ako v momente Reina zdrhla preč od nich. Obaja si vymenili nechápavé pohľady a Ayame zobrala do tamy míček a dala ho Toshiovi.,, Ja som len chcela aby mi hodila míček." zaštekala potichu.,, Ja viem Ayame lenže on má panický strach zo psov." pousmial sa a poškrabal ju za ušami.,, Asi som ti skazila rande čo?" spýtala sa a otrepala zo seba zvyšky vody.,, Kašli na to." ubezpečil ju a hladil ju po hlave.,, Fakt?" spýtala sa znovu a ľahla si.,, Fakt, aj tak je to jedno." dodal a pokojne sedel.

Došel jsem k jezeru...nikoho jsem si momentálně nevšímal. "Hm...asi napíšu další básničku pro Reiničku." Sedl jsem si pod strom vytáhl malou knížku a do ní začal psát.

"Hm to by jsme měli a teď knihovnu." Řekl jsem si a šel do knihovny. (přesun)

Toshio Toppu

,, Nemal by si sa jej ísť ospravedlniť?" zaštekala Ayame po dlhej chvíli leňošenia.,, Asi nepochopí ospravedlnenie od pejska ktorý ju oblizoval." dodala a pozrela na neho.,, Tak padaj a dones jej darček jasné." vyplazila mu jazyk a zmizla. ,, Ach jaj, pejsek mi bude rozkazovať." povzdychol si a v jazere si umyl ruky aby zo seba zmyl ten pach. Zastavil sa ešte v obchode a potom šiel preč.

Nevěděla jsem, kam jdu. A ani mě to nezajímalo.
Přijde mi, že celý tenhle svět je moc zvláštní na to, abych tu žila. Připadám si, jako bych tu byla vetřelcem. Jako by mě tu nikdo nechtěl. Ale i mé vlastní chování mě udivovalo. Poslední dobou jsem se vyloženě vyhýbala lidem. Všem. Bez výjimky.
Proběhla jsem kolem břehu jezera a vyskočila jsem na jeden ze stromů. Uvelebila jsem se v koruně a zavřela jsem oči.
Co na tomhle světě znamenám já? Každý tu přeci má svou roli. Je má role být přítěží?
Možná ano.
"Chjo..."

Faito

Po prohledání několika typických částí vesnice, jsem zamířil k jezeru. Došel jsem až na břeh a uviděl tam Killuniu. Poznal jsem ji- několikrát mluvila s Otokage a možná i se mnou, kdo ví. Za posledních pár dní se tu událo tolik věcí...Slečna Killunia? Tatsuo Reigi odešel z vesnice. Jsem váš nový sensei. Vy a můj tým jste spojeni, dokud nevymyslím nějaké rozřazení.

S trhnutím jsem se vrátila do reálného světa. Otevřela jsem oči a shlédla k muži, který na mě promluvil. Chvilku jsem se pokoušela ho identifikovat, ale nepřišel mi nijak povědomý. I když je pravda, že mám docela krátkodobou paměť. Možná jsem ho už dřív viděla.
"Hm..." zamručela jsem bez emocí v hlase. To, že Tatsuo odešel, mě nijak nezajímalo. Lidé přichází a odchází. A dokonce mě nezaujalo ani to, že jsou spojené dva týmy. Otočila jsem hlavu zpět směrem k nebi a zavřela jsem své jasně zelené oči. "Bude se konat nějaký hromadný trénink, nebo tu můžu zůstat sama tak... týden?"

Faito

Nevěděl jsem, co se jí motalo hlavou. Maximálně tři dny. Tedy...pokud budeš tady, vyzvednu si tě, až budu potřebovat. povzdechl jsem si. Ve vzduchu se pořád vznášela ta divná nálada. Chtělo by to válku. Už jen čistě proto, aby se lidi nenudili. otočil jsem se a odešel.