Jezero

Pohodovým krokem jsem dorazil k jezeru a rozhlížel se po okolí. Jak vidno, nikdo tu nebyl. Takže jsem se ve křoví převlékl na svých bermud, které byli ozdobeny barevnými grafity. Yuna tu stále nebyla, takže jsem zatím rozložil deku na písečnou pláž. V tom jsem si uvědomil, co jsem zapomněl. Byl to slunečník a to jsem si několikrát opakoval, že ho nesmím zapomenout. No zatím jsem se rozhodl to nechat být. Trochu jsem si zatím zacvičil, abych protáhl tělo a rozproudil si krev. Protože mi potom nehrozilo, že dostanu křeč do chodidla, až budu ve vodě. Když jsem skončil. Rozhodl jsem si lehnout na lehátko, ale to jsem sebou neměl, Takže jsem si vytvořil ledovou kru v jeho tvaru (lehátka). Ovšem led sám o sobě byl speciální. Tudíž držel tvar a zároveň nestudil do zad. Takhle jsem tedy vyplul a vznášel se na vlnách kousek od břehu.

Dobehla som sem a bola som šťastná, že nemám žalúdok preplnený ramenom, ktorý aj tak budem musieť zjesť, až sa vrátim. To ma netešilo. Rozhliadla som sa a všimla som si Minata ležiaceho na akomsi čude, ktoré plávalo na hladine. Pokrčila som ramenami a zobliekla som si šaty, ktoré som toto leto nosila. Pod nimi som mala už oblečené červené dvojdielne plavky. Odhalila som tak svoju štíhlu postavu s dlhými štíhlymi nohami. Najprv som chcela ísť za Minatom, ale v diaľke som uvidela veľkú skalu, z ktorej by som mohla skočiť do vody. Samozrejme som sa k nej rozbehla a hoc sa mi hore liezť nechcelo, premohla som sa. Postavila som sa ku kraju skaly a pozrela som sa dolu. Hlava sa mi nekrútila ani nič také. S výškami som už mala skúsenosti, takže mi to nerobilo problém. Tak...ideme na to. Šepla som si a urobila som niekoľko krokov dozadu. Potom som sa rozbehla, tesne pri okraji som sa odrazila a skočila som rybku rovno do jazera. Bola tu dosť studená voda, takže mi to vyhovovalo. Vyplávala som na hladinu a usmiala som sa.To bolo super! Rukou som si upravila svoje neposlušné vlasy.

Když se objevila Yuna, stále jsme po ní jedním očkem pokukoval. Ovšem jakmile si sundala šaty a ukázala svou krásnou postavu a snad nekonečné nohy. Pohled jsem už odlepit nemohl. To bylo nad mé síly smrtelníka. Proto jsem k ní připlaval, jakmile se vynořila. Tak tě opět zdravím, ty má krásná jezerní vílo. Řekl jsem s úsměvem a rukou si lehce zakryl oči proti slunci, protože se mi tak lépe dívalo.

Keď sa pri mne objavil Minato, úsmev sa mi rozšíril. Zasmiala som sa nad tým, ako ma nazval. Vraj krásna jazerná víla. Ty mi dnes skladáš len samé komplimenty. A ja nerobím nič iné, len ti ďakujem a ďakujem. Šplechla som mu vodu do tváre a rýchlo som odplávala preč. Tak si poď chytiť svoju vílu! Zakričala som s úsmevom naňho, ponorila som sa pod vodu a začala som plávať čo najrýchlejšie od neho.

Když mi šplíchla vodu do tváře, jen jsem se tomu zasmál a sklouzl z lehátka pod vodní hladinu. Pod vodou jsem urychleně plaval za ní. Takže jsem jí chytil zlehka za nohu a stáhl jí pod vodu. Samozřejmě jsem jí v tu chvíli pustil, aby se nezačala topit, nebo tak. Tak už jsem tě chytil a jaká bude odměna. Řekl jsem jí, když se vynořila a přitom se zářivě usmál.

Vedela som, že ma dobieha. Len som sa usmiala a zatvorila oči. Z chrbta mi vyliezli dve obrovské krídla, moje červené vlasy nabrali blond farbu a oči mi zmodrali. Nad hlavou sa mi vytvorila svätožiara. Keď bol takmer pri mne, prudko som mávla krídlami a vyletela som z vody do vzduchu. Tak, a čo urobíš teraz? Naklonila som hlavu na stranu a nadvihla som jedno obočie. Bola som asi dva metre nad hladinou a usmievala som sa ako mesiačik na hnoji. Založila som si ruky na hrudi a bola som zvedavá, čo urobí. Ja som to síce necítila, ale Minato mohol cítiť teplo, sálajúce z mojej svetlej aury...

Když potom náhle vyletěla nad vodu. Tvářil jsem se jako by se nic nestalo a stále mi zůstával mírný úsměv na tváři. No to je jednoduché. Řekl jsem tajemně a pod vodou složil pár pečeti, tak aby si toho nemohl všimnut. Proto se kus za ní z vody vysunuli vodní chapadla v mžiku jí omotali nohy, ruce, trup i křídla. Zkrátka všechno zvlášť, proto jí byla hrubá síla naprosto k ničemu. Protože to nebyla žádná pevná lana, ale pouze velice zhuštěná voda. Tato chapadla jí postupně stáhly do vody. Tak to by bylo. Řekl jsem s klidem a úsměv se mi rozšířil. A teď si vyberu svou odměnu. Řekl jsem milým hlasem a přiblížil se až úplně k ní. Poté jsem si jí jemně přitáhl a něžně jí políbil na rty. Mezi tím jsem nechal ona vodní pouta zmizet, aby jí bylo jasné, že jí do ničeho nenutím a pokud je proti. Může mě kdykoli odstrčit.

Nadvihla som jedno obočie a mávala som krídlami, aby som sa udržala vo vzduchu. Odrazu sa mi čosi obmotala okolo krídel, trupu, rúk i nôh. Héé? Bože, že ma to nenapadlo! Je predsa užívateľ Hyotonu, tak musí výborne ovládať suiton, nie? Chcela som sa rukou tresnúť do čela, ale nemohla som s ňou pohnúť. Prižmúrila som oči na Minata. Začala som sebou trhať na všetky strany, ale bolo mi to na nič platné. Stiahol ma do vody a ja som sa len uškrnula. Zvedavo som sa naňho pozrela, chcela som vedieť, čo myslí pod pojmom "odmena". Keď sa ku mne priblížil, moju zvedavosť nahradila neistota. Nevedela som, čo si mám myslieť. A potom to prišlo...Pobozkal ma. To som vôbec nečakala a na chvíľu som zmeravela. Ale potom som sa vzchopila, pritisla som sa k nemu a bozky som mu opätovala. To, že tie chápadlá zrušil, som si ani nevšimla...

Když mi polibek opětovala a navrch přidala ještě pár dalších, udělalo mi to radost. Sám jsem ještě pár dlouhých polibků přidal. Potom jsem to, ale přerušil, protože už byla pomalu čas se nadechnout. ^^ Tak tohle bylo v top 10 nejkrásnějších zážitků mého života. Řekl jsem s úsměvem a udělal tempo vzat, abych se od ní vzdálil. Teď si s chytáním na řadě ty. Řekl jsem s čtveráckým úsměvem a rychle od ní kraulem plaval pryč. S tím, že jsem byl kdykoli připraven sklouznout do hlubiny, pokud by se přiblížila. Rozhodně jsem jí lov nechtěl usnadnit.

Keď sme sa nakoniec od seba odtrhli, len som sa sladko pousmiala. Jeho poznámka ma ohromne potešila a úsmev sa mi len rozšíril. No to snáď nie! Pomyslela som si, keď odo mňa odplával s tým, že ho mám chyť.
Takže musím improvizovať! Nahrnula som chakru do nôh a postavila sa na vodnú hladinu. No, dobre, ako chceš. Roztvorila som krídla a vyletela som pár centimetrov nad hladinu vody. Potom som rýchlosťou blesku mierila k nemu. Letela som tesne nad hladinou. Za chvíľku som bola pri ňom a natiahla som sa k nemu, aby som ho mohla chytiť. Počítala som ale s tým, že určite niečo urobí.

Přesně jak jsem čekal, k mému stíhání využila svých křídel. Proto byla skoro hned zamnou, jakmile se však začala blížit na dosah. Zajel jsem pod vodní hladinu jako rybka. Hned nato jí do do obličeje vystříkl nepatrný gejzír vody, který jsem vytvořil. Díky tomu jsem mohl využít jejího dočasného oslepení a pod vodou odplavat dál. Kde jsem taky vyskočil na hladinu a zůstal na ní stát. Když přišlo na rychlost tak na mě skoro nikdo neměl. Budeš se muset snažit víc, plamenovlásko. Řekl jsem s pobaveným úsměvem a čekal s čím přijde teď. xD

Ja som to vedela! Ja som to vedela! Pomyslela som si s prižmúrenými očami a snažila sa chrániť pred tým malým gejzírom rukami. Zastrelím ho! Prudko som sa otočila a založila som si ruky na hrudi. To nie je fér! Si príliš rýchly, to ťa budem chytať donekonečna. A navyše ovládaš suiton a posielaš na mňa tieto gejzíry! Miesto toho, aby som sa tvárila nahnevane, ako som chcela, som sa smiala. Ruky som dala do pečate. Odrazu som zmizla, objavila som sa za Minatom a svojou rukou som chcela chytiť jeho ruku. Predpokladala som ale, že znova niečo vyvedie a ja zase "chytím vzduch".

Když se zamnou zjevila, moc dobře jsem to vycítil. Rychle jako kobra, jsem se otočil a její ruku chytil sám. Druhou rukou jsem jí chytil kolem pasu a trochu jí zaklonil, jako když se tancuje tango. Zářivě jsem se usmál. Tak si mě chytila. Přitáhl jsem se k ní a znovu jí dlouze políbil. Tak co budeš chtít jako odměnu? Zeptal jsem se šibalky a nevinně se usmíval.

Dosť ma prekvapilo, že moju ruku chytil sám, keďže som si myslela, že pravdepodobne zase niekde zmizne. A dokonca ma i mierne zaklonil. Moje dlhé vlasy sa dotkli vodnej hladiny a krídla som roztiahla, pretože som si ich nemohla uložiť na chrbte. Dosť ma to prekvapilo. Odpovedala som na jeho poznámku o tom, že som ho chytila. Potom som sa anjelsky usmiala a bozky som mu opätovala. No vieš. Mne sa už odmalička páčia draky a nemohol by si mi jedného takého malého draka do ruky vytvoriť z ľadu? Naklonila som hlavu na stranu a lišiacky som sa usmiala.

Chvíli jsem si jí zkoumavě prohlížel, ale potom se usmál. No tak tedy dobře, mohl bych to zkusit. Trochu jsme od ní odstoupil a natáhl před sebe rozevřenou dlaň. Zavřel jsem oči a začal se intenzivně soustředit. V ruce se mi začala zvětšovat a rotovat podivná ledová hmota. Po chvíli začala silně zářit světle namodralým světlem a brát si podobu krásného dráčka. Najedenou záře ustala a světlo z draka proudilo jen velmi slabě, v tom se lehce pohnul a začal si protahovat křídla. Ta si složila na zádech a jako by se snažil chrlit, z tlamičky však vylétli jen kousky ledu, velké jako nepatrné střípky. Dráček nyní už zcela ožil a rozhlížel se kolem sebe. Podíval jsem se na Yunu, a mírně se usmál. Tak jsem hotov, stvořil jsem a vložil do něj střípek duše, proto je nyní jako žijící bytost. Můžeš mu říkat jak chceš. Nechal jsem ruku stále před sebou, aby si mohla dráčka vzít.

Potešila som sa tomu, že súhlasil a obdarila som ho najkrajším úsmevom, aký som vedela. Potom som sa fascinovane dívala na to, ako tvorí toho malého dráčika. Najprv som si myslela, že to bude len obyčajná socha, ale mýlila som sa.
Keď sa ten dráčik pohol, vyskočila som do vzduchu. Zľakla som sa ho xD. S prekvapením v očiach som ho potom sledovala...T-to je akože...Živý drak, hej? A..Neroztopí sa? Dosť ma to i šokovalo, preto som sa tak čudne tvárila. Potom som k dráčikovi natiahla ruku. Síce sa na mňa nedôverčivo pozrel, ale na ruku mi skočil a vyšplhal sa mi na rameno. Ďakujem! Skočila som na Minata a objala som ho. Veľmi pekne ďakujem!

Tak alespoň budeš mít památku na naše první rande. Usmál jsem se a také jí objal. O to více mě mrzí, že už budu muset odejít, protože mě volá práce. Řekl jsem takovým lítostivým hlasem a ještě jí políbil. Poté jsem se podíval na oblohu, protože slunce překryl takový velký, lehce zašedlý mrak. Vypadalo to, že bude v nejbližší době pršet.

Ten dráčik je proste úžasný...Usmievala som sa ako slniečko, ale keď mi Minato povedal, že ide musí ísť kvôli práci, úsmev mi okamžite ochabol. Musíš? Sklonila som hlavu. No dobre...Je to predsa tvoja práca a musíš ju splniť. Dotkla som sa jedného z dvoch náramkov, ktoré som mala na ruke po celý čas. Stiahla som si ho z ruky a vtisla som ho Minatovi do ruky. Mama mi tie dva náramky prednedávnom dala a povedala mi, že keď ešte bola mladá, darovala jeden svojmu vyvolenému. Sila tohto náramku spočíva v tom, že ak budeme od seba príliš ďaleko, budeme cítiť prítomnosť toho druhého. Pousmiala som sa a pobozkala som Minata na líce. Potom som sa odtiahla a pohladkala som dráčika po hlave.

Když mi podala náramek, překvapeně a se zájmem jsme i ho prohlížel. Páni, moc ti děkuji. Takhle to bude, jako bych měl kus tebe sebou. Přesně jako v případě tohohle dráčka. Usmál jsem se a políbil jí na čelo. Tak já už vážně budu muset jít, budu na tebe myslet. Naposled jsem jí jemně pohladil po tváři a probleskl jsem na břeh. Tam jsem si zabalil všechny věci a oblékl se. Takto jsem na ní ještě zamával a rychlím krokem vyrazil domů a později za Raikage.

Povzdychla som si a premenila som sa opäť na človeka. Aj ja na teba budem myslieť! Zakývala som mu a dívala som sa za ním dovtedy, dokým mi nezmizol z očí. Povzdychla som si a po hladine vody som sa vybrala k brehu. Obliekla som si svoje šaty. Nechcela som ísť teraz domov, nemala som chuť napchávať sa tromi miskami ramenu. Pôjdeme na cvičisko, čo ty na to? Pozrela som sa na dráčika na mojom ramene. Ten ma jemne štuchol do líca, ja som to brala ako áno. Na perách sa mi objavil malý úsmev a zamierila som rovno na cvičisko. (presun)