Jezero Oto

"Takže naposledy, ak máš potrebu vykázať ma z dediny, podlož to dôkazmi. V opačnom prípade ma nechaj dokončiť rozhovor. Na neúctu k starším som si už zvykol, ale takúto drzosť som ešte nezažil." Zarazil som sa nad jeho vetou. "Áno, Reinu by som zasa rád videl. Rovnako tak, ma nezaujímajú tvoje slová. Takže prosím, priveď ju alebo ma teraz neruš."

"Nezajímá mě jestli ten rozhovor co tu vedeš je sebe důležitější pokud ním zdržuješ moje studenty od trénování.A neboj Reina už je na cestě."podíval jsem se na něj s úsměvem.

se štěňaty po boku jsempřišla k jezeru
"Tak co je to tu za bordel......Kuro já ti jasně řekla že máš odejít z vesnice a laskavě nech být mé lidi." vyjela jsem

Ja som pozrel na malý okamih k Jin keďže do rozhovoru Tatsua a Kura sa mi pliesť nechcelo .
"A ty čože si zač ?"
Opýtal som sa len tak lebo takto som mohol zamaskovať to že si ich nevšímam .
Ale pritom som ale počúval lebo prišla Otokage.

"Juj, takže ty si jeden z tých shinobi, ktorí sa tvária cool do poslednej chvíle? Na tých som nesmierne alergický." Opätoval som mu úsmev. Prudko som sa otočil, keď som počul Reinin hlas. "A ja som ti povedal, že z Oto tak skoro neodídem. A tvoj príkaz som splnil. Nedotkol som sa ani jedného z tvojich ninjov. Sama si predsa povedala, že Shiro Kazetsuchi do tejto dedine nepatrí."

"Ano říkala, ale pokud je na tomto území pod trénikem mého člověka patří do vesnice a tím pádem na něj nemáš nejmenší právo, přece ti nebudu říkat jména lidí ve vesnici." řekla jsem a postavila se před Shira

"Já? Kdo jsem já?" teď jsem se pro změnu točila kolem Shira. Měla jsem až šílenou radost, že na mě promluvil. "Já mám spoustu jmen.... Jak mi chceš říkat?"

Podíval jsem se na Reinu a pomyslel jsem si že mám asi šťastný den že dorazila tak brzo."Takže přece jen nemáš v Oto co dělat."řekl jsem Kurovi.

"Menom?"
Opýtal som sa a jedným očkom som pozrel k Otokáge .
Noazaj som nečakal že sa ma zastanú no bol som tomu možno aj rád potom som pozrel zasa k JIn ako vždy som sa snažil byť ja radšej mimo tému keď sa to týkalo mňa .
"Ako sa voláš ?"

"Jak mi chceš říkat? Je spousta jmen... Které ke mě patří?" s mírně fanatickým výrazem jsem se zatočila a trochu jsem se k němu přiblížila.
"Jak mi chceš říkat? Je spousta jmen... Které ke mě patří?A jak se jmenuješ ty?"

Ja som to bral ako hru ale ustúpiť som vôbec nechcel .
"Ja by som ti hovoril menom a moje ti prezradím po tom čo budem vedieť tvoje ."
Spravil som krok späť .

"Jin teď přestaň." řekla jsem drsným hlasem směrem k ní do téhle situace se to absolutně nehodilo flirtovat.
"Kuro co přesně tu chceš?"

Čekal jsem na jeho reakci a stál jsem vedle Reiny.

Přimhouřila jsem oči a vlasy se mi rozvířily kolem hlavy.
Prostě jsem se otočila a chytila se Shira kolem krku. Dost pevně na to, aby mě nemohl setřást. Nevážila jsem příliš, musel mě unést lehce, ale já se nehodlala vzdát a už vůbec jsem ho dnes nechtěla nechat utéct. Tak jsem zůstala jako přivázaná, což jsem svým způsobem vlastními vlasy byla... A ani jsem se nehnula.

Ja som ostal stáť a potom som len povedal .
"Nečula si ?
Nemala by si robiť hlúposti ešte ťa potrestajú ."
Prehovoril som k nej ja som túto situáciu zatiaľ zvládal len bolo divné že oni sa tam hádali či čo a ja tu toto .
Skôr som radšej chcel teraz radšej ja vycúvať no nedalo sa .

Přitiskla jsem se k němu a vdechla jeho vůni.
"Hezky voníš," zamumlala jsem. S nejroztomilejším výrazem jsem se k němu přitiskla a nic už jsem neříkala. Zůstala jsem v klidu. To už jsem snad vzhledem k situaci mohla.

Ja som to teraz nekomnetoval .
Radšej som to nechal tak a nechcel som na seba práve teraz ťahať pozornosť preto som aj s ňou keďže to inak nešlo trocha vzniesol a odsunul sa tak meter .
Potom som ju skúsil poštekliť možno bola šteklivá a pustila by sa .

On mě chce dostat dolů?!!
Tím mne urazil.
To nepůjde...
Nasadila jsem jemný úsměv a ani jsem se nepohnula. Podobala jsem se v té chvíli spíše panence z porcelánu než živé dívce. Na moji kůži lechtání nemělo téměř žádný vliv.

Ja som to teda pre tentoraz vzdal a klesli sme aj dolu stáli sme na nohách .
Naštastie som bol vyšší než ona to bolo dobre .
Kedže som nechcel nech to nevyzerá tak "divne" a mal by som ruky pri svojom tele tak som bol nútený ju objať aj keď mne to vlastne problém nerobilo .
Veď raz sa ona pustí .
"Čo tak ma pustiť ?
Budú ťa bolieť ruky ."

Když přišla i Reina, trochu jsem zbystřil. Pak jsem si všiml i té holky, co se motá kolem Shira. Tu už jsem někde viděl. Kdybych jen věděl kde. Dal jsem si ruku před ústa a začal přemýšlet.

Svěsila jsem ruce a byla o něj jen opřená.
Přitom ale moje vlasy zůstaly na místě. Šikovně jsem se ho držela, nic mě nebolelo.
"Takhle vydržím i několik dní," poznamenala jsem s šibalským úsměvem. Když mne objal, rozzářily se mi oči zvláštním světlem. Měla jsem chuť si hrát.

"Čo chcem? Nebudem klamať. Tak ako sú tvoje úmysli nečisté, tak aj moje. V poslednej dobe som sa zameral na zbieranie Kekkei Genkai." Ukázal som na svoje oči. "Konoha už svoj podieľ zaplatila. Rovnako aj Iwa a Kiri. Zostáva Kumo a Suna, z ktorej chcem člena klanu Kazetsuchi." Dokončil som výklad.

Ja som počul čo on hovoril a v tom som si pomyslel nech si nakašle ja mu svoje schopnosti určite nedám len tak .
No ale nemohol som nad tým dlho rozmýšľať keďže teraz som mal iné starosti aj keď teraz boli dvojité akoekeby .
"No a to sa ti chce takú dlhú dobu nudiť ?"

"Já se nudit nebudu," pak jsem ho prudce pustila a otočila jsem se na Kura.
Přitom jsem dala ruce v bok a vlasy se mi rozlobeně vlnily, jako kdybych místo nich měla hady. Samozřejmě, že jsem slyšela, že chce člena jistého klanu a dokázala jsem si vše pospojovat. A hodlala jsem na to reagovat.
"Nedám!" pronesla jsem jeho směrem vzdorovitě a v očích mi blesklo.

"Najdi si laskavě jinýho KAzetsuchiho jeden sídlí i v Tsuki,když budeš pilně hledat třeba najdeš." řekla jsem varovně
"Tady rozhodně nikoho nedostaneš lidé a obyvatelé tady jsou čisté origináli kterými se vesncie pyšní."