Jezero Oto

"Zvědavost jak si vedete na tréninku." podívala jsem se na toho kluka vzadu "kdo je to?" i když jsem tušila že jsem ho už někde viděla

Faito

Stál jsem vedle Reiny a byl připraven zlomit tomu dotyčnému ruku, jestli se přiblíží ještě o půlmetr.

Vzal jsem si svitky. ,,Děkuji." Některé jsem ihned rozevřel a začal se je učit.

"Nevím zkoušel jsem to z něj dostat ale nechtěl to říct jediné co mi řekl je že není nepřítelem Oto.Chtěl jsem přitvrdit ale napřed jsem odsud chtěl dostat své studenty kdyby se to zvrhlo."jak jsem to dořekl podíval jsem se ještě na toho na tom jezeře-"A tam je taky nějaký kterého neznám."Ukázal jsem na Kisukehe."Poslední dobou se tady lidi procházejí jak kdyby jsme byli nic."

Faito

Jo, to musí přestat. Už jsem dlouho nebojoval. tedy...až na toho zrádce, kterého jsem nechytil. řekl jsem spíš směrem k Reině.

Pokračoval som v chôdzi od jazera a ignoroval dianie naokolo. Nemal som chuť zasa stretnúť tú ženu.

(Odchod.)

"tamten se jmenuje Kisuke a má se mnou trénovat. Ten co právě odchází ....vím že jsem ho někde viděla ale už si nevzpomenu kde. Trénujte dál a ty na sebe dávej obzvlášť velký pozor Tatsuo. Přijde čas kdy sílu toho kamene budeme všichni potřebovat." řekla jsem a odcházela s náznakem aby šel Faito za mnou (přesun kancelář)

"Neboj se ten kámen zvládnu."řekl jsem a zamával jsem na svoje studenty at jdou kde mě.

Faaito

Kývl jsem a odešel. (přesun)

Zatáhnull jsem pečeť a vydal se za Reinou (přesun)

Prostě jsem nemohla. Dvacet koleček bylo pro mě až moc. Deset, to by šlo, ale dvacet... Vážně jsem sprinterka. V jedenáctém kole se mi prostě podlomily nohy a já upadla na zem. Velice těžce jsem oddechovala. Měla jsem navíc pocit, že mi srdce vyskočí z hrudníku. Tohle nedokázal ovlivnit ani Killuni.
Pomalu a s velkými obtížemi jsem se zvedla a došla jsem k senseiovi.
"Příště... už to... nedělám..." řekla jsem a težce jsem u toho vydechovala. "Musíte... myslet... na dispozice... každýho... jedotlivce..." Sedla jsem si na zem a začala jsem se uklidňovat.

Podíval jsem se na Killunii."Protože vím že jsi slabá na výdrž tak budeš trénovat výdrž dvakrát víc než ostatní."řekl jsem rázným tónem a potom jsem po ní hodil dva svitky s technikami.(Napiš mi prosím skype )

Za tohle jsem měla sto chutí mu jednu vrazit. Vztek ve mně začal bublat. Killuni to pocítil opravdu výrazně, a tak mi nechal volnost. Levá ruka se mi změnila na tu jeho - srst bílého tygra a drápy. A obrovská fyzická síla. Okamžitě jsem se postavila.
"Ty nic nevíš!!!" zařvala jsem a praštila jsem ho levou rukou tak, že přeletěl celé jezero. Z očí my vyteklo několik slz. Svitky, které mi hodil, jsem položila na zem. Killuni po tomto činu okamžitě zrušil mou ruku. Vztek jsem si vybila.
Stačí. Klid... Spolu to zvládneme, tak jako všechno, tišil mě drak Ohně. Já jsem si sedla pod strom a snažila jsem se nebrečet. (Skype nemám.)

Sice mě chtěla udeřit ale úderu jsem uhnul takže mě netrefil."Ještě jednou na mě zvýšíš hlas a nebo se mě pokusíš napadnout tak ti zaručuji že skončíš na dně toho jezera.Teď mi řekni něco o sobě ty svitky si laskavě vezmi a nauč se techniky který v nich jsou."v očích se mi vzteky několikrát zablesklo.(PM )

"Třetí techniku se naučíš zároveň s Shunem je to Shunshin No Jutsu.Pokud jsme si rozuměli tak začněte trénovat a tobě mladá slečno radím aby ses uklidnila tady nejsi v akademii ale v týmu takže se tak začni chovat."

"Seru na tebe!" zařvala jsem. Tentokrát jsem se rozbrečela úplně. "Klidně skončím na dně toho jezera... Dokud nedokážeš pochopit, že ne všichni lidi jsou vytrvalí jak já nevim co, tak tě nebudu poslouchat. To je jako kdybys chtěl naučit geparda běžet maraton, aby ulovil antilopu..." Vztekle jsem rozbalila jeden svitek a... roztrhla jsem ho. Nic jsem mu o sobě říkat nehodlala. Po zjištění, že je ve mně "nějaký drak Ohně" by se mi vysmál, že jsem slabá na to, aby ve mně někdo takový vůbec byl.

"Dobrá tak v tom případě jdi domů a nevracej se sem dokud se neuklidníš a nezamyslíš se nad sebou.Taková malá rozmazlená holčička asi patří zpátky do akademie.Teď vypadni."jak jsem to dořekl otočil jsem se zpět k Shunovi.

"Hm, tak to se sem nevrátím nikdy..." Zvedla jsem se a oba svitky, i ten roztrhlý, jsem hodila do jezera. "Možná bych se měla vrátit do Akademie... Třeba byla opravdu chyba, že jsem se stala geninkou. Třeba byla chyba, že jsem se vůbec narodila... Takže sbohem, mějte se..."
Jediné, co jsem teď hodlala udělat, bylo zabít se. K čemu tu jsem, když všechny jenom štvu? Pomalu jsem od nich odešla a zamířila jsem někam, kde mě nikdo nenajde...

Bylo mi uplně jedno co udělá neměl jsem čas se starat o malé rozmazlené slečinky.Jestli nechápe co to je být Shinobi a pracovat v týmu nemá tady co dělat."Svitky jsem chytl ještě před tím než dopadli do vody.a dal jsem si je do kapsy.

Zastavila jsem se. Sedla jsem si na místo na břehu, kde jsem seděla předtím a začala jsem házet kamínky do vody. On si o mě musel myslet, že jsem rozmazlená. Ale nevěděl, že rozmazlené děti dostanou všechno, co chtějí a žijí si v luxusu. Já neměla nic. Nikdy jsem nic nedostala, žily jsme já a má maldší sestra v chudobě. Zůstala jsem bez rodičů a jediný, kdo tu pro mě opravdu byl, je Killuni. Ten tu pro mě byl, je a vždycky bude, narozdíl od všech ostatních.
Nejsem rozmazlená. Jsem jen paličatá, líná a nepříjemná.
"Killuni, proč jsem tak hroznej člověk?" Se svým drakem jsem teď mluvila nahlas, protože blízko mě nikdo nebyl.
Nejseš hrozná. Celkem slušnou část povahy máš ode mě, takže jsem ten hroznej spíš já...
"Tak... Proč jsem se teď chovala jako naprostej idiot?"
Protože ses tak prostě chovala... Každej dělá chyby a ty jsi udělala chybu teď. Nech toho.... Senseie chvíli vychladnout a ty taky vychladni. Pak se můžeš vrátit...
"Ale jestli mě zaúkoluje tisíci věcma, který mě totálně překopaj, tak ho pak vlastnoručně zabiju..." Tygří drak se jen zasmál.

Doletel som zasa smerom na Jazero tejto oblasti .
Letel som nad všetkým týmto čo tu bolo .
Mal som najprv zistiť že kto tu všetko je a až potom by som keď tak zletel nižšie aj tak tu bolo bezpečno .
Predsa čo som vedel vedel som lietať len ja .

Všiml jsem si Shora že tady poletuje."To je ten kluk co stál před kanceláří."řekl jsem si pro sebe a potom na něj zavolal."Hej ty spadni sem."zakřičel jsem na něj.

Ladne som zletel nižšie ale bol som tak vo výške tých 2 m u neho .
"Je nejaký probléém ?"
Opýtal som sa celkom slušne aj keď mi to bolo jedno .
"Chcel som si sem ísť zatrénovať či aj na to treba povolenie ?"

"Ne ne v pohodě jen jsem se chtěl zeptat jak jsi dopadl u Rei...Teda Otokage."opravil jsem se a čekal na jeho odpověď.

Pomalými krokmi som s úmyslom nájsť si tichšie miesto došiel k briežku, kde sedela Killunia. Keďže som sa celý čas držal v blízkosti, jej predchádzajúcu "hádku" nebolo možné prepočuť. Napriek tomu som si z toho nič nerobil a usadil sa neďaleko od nej. Hoci som mal jedno oko privreté, druhým som z nej nespúšťal pohľad a nad niečim neprelomiteľne premýšľal.
Keď to urobím, bude po kľude. Nemal by som sa snažiť dostávať do ďalších problémov, ale...