Jezero Kiri

"Já přespím tu."
Lehl jsem si na trávu.

Ráno jsem se probudil a posadil se.

Ja som už bola dlho hore a jeho nikde nebolo tak som sa vybrala za ním že či tu ešte je keď som ho tu uvidela dokráčala som za ním
"Takže si tu naozaj ostal ty si teda ..... "
myslela som to ako posmešok

"Co řeknu,to taky udělám."
Vstal jsem.

"Možná máš pravdu,ale líbí se mi tu,tak proč bych tu nemohl přespat ?"
Usmál jsem se.

Iba som sa naňho ako vždy usmiala aj ja
"No Kenji-kun ale snáď tu ale nechceš aj ostať teraz "

"To se ještě uvidí."
Začal jsem se smát

"Byl,ale vidím,že jsi si mě začala až poslední dobu hodně všímat ,nemám pravdu ?"

"Proč se vyhýbáš mému pohledu,jsou dvě možnosti...
1) Stydíš se.
2) Mám něco škaredého na obličeji.
Osobně doufám,že je to tak první možnost."
Pleskl jsem se přes obličej.

"Ale no tak,pročpak ? Neboj,nebudu se ti smát."

"Ale no..."

Přišel jsem k ní.
"Můžeš mi říct všechno a ty to víš."

"Máš pravdu,promiň,že jsem na tebe naléhal."

"Dnes vybíráš ty."

"Co takhle procházka lesem ?"