Kashikeho dům

First topic message reminder :

Popis:

Spoiler:

Spoiler:

"Fajn, dobře." narovnala jsem se už jsem se na to nemohla dál dívat. Vzala jsem Miyora za ramena a před sebou jsem ho strkala do kuchyně pryč z téhle místnosti, protože kdyby tu ještě chvíli zůstal, ti dva by si ho dali k večeři. Jakmile jsme byli z doslechu a hlavně z dohledu v kuchyni, posadila jsem ho na židli a začala vařit to, co by mělo spolehlivě každé dítě uklidnit.
"Proč to děláš? Sám víš, že oni ti nevyhoví. Vím jak se cítíš, já se taky v tvém věku prosazovala seč jsem mohla." dodělala jsem kakao a podala mu ho a sedla jsem si před něj na zem.
"A provokovat je zvlášť potom co se teď stalo není rozhodně moudré. Jestli toužíš po tom se něco naučit, začni u toho nejzákladnějšího a to fyzické vytrvalosti a jako ninja bys měl být rozvážný a ne se do všeho honit, nejsem zrovna ta pravá, která by ti tu měla dělat moudra jsem o jednu hodnost výš jak ty a sama jsem mnohdy lehkovážná. Ale chybama se člověk učí. Proč si dělat kolem sebe nepřátelé když tě oba dva jak Kashike tak Saikoro jsou schopný naučit něco nového?" opřela jsem se o ruce a sledovala ho. Celou dobu jsem na něj mluvila normálním tónem, chtěla jsem mu ukázat, že nejsem jeho nepřítel a myslím to s ním vážně

Postavil som sa tak aby som počul čo mu Noriko hovorí a aby ma nevideli. Počúval som čo mu hovorí, no nenechal ho ani odpovedať. Vošiel som do miestnosti a nalial si kakao, proste som to nevydržal a keď som si upil len som sa blažene usmial na Noriko. "Neviem či si hluchý, alebo proste tak zbrklý, že nedokážeš počúvať, ale ja som ti niečo povedal keď som ťa pustil." Povedal som s vážnym výrazom smerom k Miyorovi. V skutočnosti som taký nebol, ale chcel som si vybudovať ako vždy autoritu. "Kým sa nezbavíš tejto doternej vlastnosti a neprídeš za mnou úplne v kľude, nedokážeš mi, že si schopný chovať sa normálne a poslúchať niekoho kto by ťa učil. Ver tomu, že nie len ja, ale nebude ťa učiť vôbec nikto."

Kashike

Vstanu z křesla a přejdu ke dveřím. Jdu pro ostatní, vy tu zůstaňte. Saikoro, ručíš mi vlastní kůží za to, že ty dva zůstanou uvnitř...

Hráli si se mnou jako s hračkou. Tahali mě z místa na místo. Neptali se na můj názor. Prostě jsem pro ně byl předmět, který měli doručit a hlídat. "A pochom vchem," začal jsem, ale stále to nebylo ono, takže jsem si odkašlal a zhluboka se nadechl: "Myslíte si, že potom všem, co jste si ze mě udělali zásilku, kterou taháte sem a tam, a potom, co se ten ne-shinobi prokázal jako hrubián, budu na vás milý? Že vám to usnadním? Nejsem žádná hračka, ani kus majetku. Dokážu se pohybovat a myslet sám. Ale nikdo mě neposlouchá. Všichni mě jen tahají sem a tam a odbývají s tím, že jsem mladý, nezkušený a slabý. Možná jsem dítě, možná jsem slabý, ale to neznamená, že nemám práva. Že nemám vůli!" Chvíli jsem se jim upřeně díval do očí a pak jen sjel pohledem na zem. "Na tohle ale kapituluju. Pro hlupáka každý hloupý. A s takovými, jako jste vy, nebo minimálně ten ne-shinobi, se nemá cenu vůbec o něčem dohadovat. A ne, děkuji," dodal jsem nakonec při pohledu na kakao, které Saikoro tak pohotově ukradl dříve, než-li jsem se k němu stihl vyjádřit.

Kashike

Po léta chráním životy lidí z téhle vesnice a jen proto, že odmítám nosit čelenku, tak si musím vyslechnout tohle? Asi už jsem vážně starý... řeknu smutně a dveře se za mnou zavřou. (přesun)

Postavila jsem se a kakao Saikorovi vzala a prstem mu ukázala, aby nás nechal o samotě s prosebným výrazem, že pak přijdu. Pak jsem se vrátila a kakao položila na stůl vedle Miyora.
"Dobře, tak mi pověz co máš na srdci, jak vidíš moje slovo tu taky nemá moc význam jsem žena a s nižší schopností. Jestli se chceš vypovídat prosím jsem ti k dispozici. Jako zásilku tě nikdo nebere záleží nám na tom, aby si byl v pořádku, jsi příští generace ninjů, mysli na to. Od té nemocnice jsem tě odvedla a byla jsem absolutně bez chakry. Kdyby to věděl nepřítel, ti dva by měli co dělat zachránit mě i tebe. Kryla jsem tě vlastním tělem, i když se ti to možná nelíbilo." podrbu ho na hlavě.

Na Kashikeho som len kývol na súhlas prebratia odpovednosti a otočil sa späť k Miyorovi. "Nepoznám ťa, neviem čo dokážeš a preto to ani neposudzujem. Možno si v niektorých ohľadoch aj lepší ako Noriko." Povedal som a pozrel na ňu s tým, že by som neodmietol keby sa mi teraz snažila trošku pomôcť. "Je tu len ten drobný problém, že nemáš ani zrnko disciplíny. Keď ho budeš mať, tak nemám problém ťa naučiť čokoľvek, aj svoje vlastné Hijutsu." Povedal som a zamkol za Kashikem dvere. "A neber to ako disciplínu k niekomu. Tu ide o sebadisciplínu. Musíš sa naučiť poslúchať svoj rozum a svoje inštinkty vyvážene a chovať sa odmerane. Nie len, že tak uspokojíš svojich priateľov, ale aj nadriadených a niekto so silnou osobnosťou a sebadisciplínou dokáže už len svojim postojom k veci vystrašiť nepriateľa." Objasnil som mu to. "Uľahči si život, tým, že budeš akceptovať niečo takéto. Uspokojíš tým sám seba a to tak, že nebudeš klamať sám seba."

"Má pravdu." mrkla jsem na Saikora a Miyara. Nemohla jsem si pomoct ale nad Saikorovou řečí jsem se trošku pousmála, kdyby nebyla taková drtivá situace řekla bych mu, že je připravený na to být otcem, ale radši jsem mlčela a šla u toho připravit něco k jídlu. Moc zásob tu Kashike neměl a proto musela ostatním stačit rýže se zeleninou a omáčkou, přitom jsem bedlivě poslouchala, co se bude řešit dál.

"Hmm," vydal jsem ze sebe jen a mlčel. Stále mě ještě bolel krk a opravdu jsem neměl náladu na to cokoliv s nimi nadále probírat. "Zapomeňte na to, že jsem cokoliv chtěl... beztak to nemá smysl." Povzdechl jsem si a před očima jsem viděl události minulosti. Ohlédl jsem se ještě za Kashikem a ztěžka polkl. Je to jen tvá představa, Miyo, je to jen tvá představa. Ve tmě vypadají všichni stejně. Úplně všichni... Utěšoval jsem se, protože když jsem se takhle ponořil do vzpomínek, vzpomněl jsem si i na tu noc, kdy naši rodiče odešli a místo nich přišel nějaký cizinec, který nevypadal zrovna přívětivě. Dál už jsem jen mlčky seděl na židli a přidržoval se jí zespodu. Sotva jsem dosahoval na zem nohama, ale zase to nebyla nijak extra vysoko na to, abych s trochou nepohodlí své nohy k zemi přiblížil.

Dodělala jsem jídlo a nandala jim všem na talíř.
"Pojďte si dát, dokud je." usmála jsem se přišlo mi že jsme asi Miyora hodně zklamali. Přesto jsem ho pohladila po hlavě a sedla si vedle něj

Postavil som sa a dopil kakao. "Výborné kakao." Zašeptal som pomerne hlasno tak aby to počul aj Miyoro do ucha Noriko, začím nasledovalo už pre neho nepočutelné: "Potrebuje čas... a prísny dozor." Potom som si sadol zase k stolu a Noriko dovarila.
"Miyoro. Tým, že si sa tak efektne dobíjal pozornosti dosiahol si aj efektivity. Nezabudnem na to nech robíš čokoľvek. Prvý krok k tréninku je však na tebe."
Potom som sa proste s chuťou pustil do jedla.

Faito

Přišel jsem k domu, zabouchal a když mě pustili dovnitř, sundal jsem masku, hodil ji na stůl a rovnou přešel ke kuši a toulci. Poslouchám... řekl jsem Kashikemu a začal prohlížet a počítat šipky.

Tušil jsem, že po mně chtějí odpověď, ale já prostě už nehodlal nic říkat. Jen jsem tam mlčky seděl a mírně se pohupoval. Zíral jsem na ně, a když se náhodou naše pohledy setkaly, prostě jsem jen ucuknul stranou. "Hmmm," jen jsem jemně zachraptěl a narovnal se. Cítil jsem se nemocně, skoro jako kdybych měl chřipku. Byl jsem smířený s tím, že lepší, než je o cokoliv žádat, bude prostě si poradit sám. Nadmíru jasně vyzněl fakt, že se jim nezamlouvám, a mně to bylo jedno.

Kashike

Vrátím se domu a zavřu dveře. Doufám že ty dva napadne dojít sem, nehodlám je nahánět po celé vesnici... Projdu až do plánovací místnosti a znovu usednu do křesla. Můj plán stojí na víře, že ještě nějací shinobi zbyli v Konoze nebo Suně. Ti jsou dostatečně kladně naladění, aby nám pomohli. Pokud se ukáže že je naše Kage v té nukeninské vesnici, hodlám je přemluvit k útoku. A použít je jako diverzní akci...

Faito

Že bychom po třech letech zjistili, jak jsou na tom ostatní vesnice? Nadzvedl jsem obočí. Jsem pro všema deseti. Možná by nebylo špatné nějak zjistit, jak je na tom ta nukeninská vesnice stavbou a silou. Buď tam vládne anarchie a v tom případě nemají ANBu ani armádu a řídí si to všechno sami, nebo je to nedobytná pevnost podobná naší vesnici. Informace by se daly zjistit buď špionáží nebo v Konoze a Suně.
Pak jsem mu naznačil, aby mi dal chvilku, a došel jsem do kuchyně. Letmo jsem si přeměřil nějakého nového floutka a podíval se na Saikora. Dvě šipky, musela to být dobrá trefa. Maso je stažený a naporcovaný nebo to mám udělat?

Po tom co jsme dojedli jsem uklidila ze stolu a šla umýt nádobí, to jsem slyšela, že přišli dovnitř Kashike a Faito. Nandala jsem jídlo i jim a než jsem ho odnesla zastavila jsem se u Saikora a tentokrát abych mu to oplatila jsme zašeptala do ucha já jemu aby to neslyšel ani Miyoro. "A abych odpověděla na tvou otázku: ano líbí se mi modré oči." pak jsem vzala misky s jídlem a odcházela za nimi a cestou jsem řekla Miyovi:
"Kdyby sis chtěl jít lehnout tak mi řekni ukážu ti, kde si můžeš odpočinout." a pak jsem šla za Kashikem a Faitem. Mlčky jsem na stolek u nich postavila dvě misky a pak si sedla na gauč.

Natiahol som sa na stoličke. "Varíš celkom chválihodne," povedal som s ironickým úsmevom Noriko z čoho mohla poznať, že som to myslel trošku inak, len som nechcel skladať moc poklony pre ostatnými.
Postavil som sa a podišiel k Faitovi. "Vystrelil som len jednu." Povedal som mu vytiahol ju z tulca a ukázal mu jemne škriabnutý hrot, ktorý sa odrel o kosť a vrátil sa znovu k Noriko. "Vieš ty čo? Aj by som si šiel oddýchnuť." Povedal som a pousmial sa.

Faito

Podíval jsem se na toulec a začal přemýšlet. Že bych opravdu minulý týden nedoplnil šipky? Možná jen jednu vysypal.
Vzal jsem s díky misku s jídlem a šel si sednout zpět do briefingové místnosti.
A chceš jít do Konohy nebo do Suny? zeptal jsem se Kashikeho.

"Skvěle, tak po schodech dolů a nebo tady na gauči se můžeš natáhnout." odpověděla jsem mu trpce s úsměvem a schválně jsem vstala a udělala mu pukrle ke gauči a sama si sedla na opěrku gauče.

Faito

O čem a kolik? Jestli mají jejich vesnici pod kontrolou tak jako naši...možná...nemáš tušení, jak by se dal zavolat ten chlapík shora?
Měl jsem na mysli sennina, pochopitelně.

Faito

V očích mi zajiskřilo a na tváři se mi objevil lehký úsměv. Tak to jsem neměl nahoře nechávat tu past na medvědy.
Otevřel jsem skříň se svými věcmi a začal vybírat ty nejrůznější předměty. Během pár minutek z nich byly pasti na lov nukenina. Mimochodem, skvělá rýže. řekl jsem směrem ke Kaně. To zvíře, co přitáhl Saikoro, je třeba stáhnout do dvou dnů, jinak je maso nepoužitelné. Co půjde, zpracovat, co ne, namočit do solného roztoku, ať nám to chvíli vydrží.... Doufal jsem, že mě někdo poslouchá, ale stejně jsem se nakonec obrátil na Noriko a řekl: Kdyby vám to nešlo, udělám to, ale musíte mi to říct. Jestli proříznete žluč, jste v háji.

"udělám to." kývnu na něj, samozřejmě to práce zbyla na mě Saikoro něco s tím masem začal, tak já to šla do laborky dodělat.
"Díky ještě tam rýže i omáčka je." informovala jsem je a odešla zpracovávat maso. Zašla jsem do laborky a zavřela dveře, jejich plán se mě netýkal. Ještě jsem toho neuměla tolik, musím se doučit tu svou techniku. Začala jsem porcovat maso a projela mi hlavou myšlenka, že to budu já, která bude z něho vařit. Ale pak jsem si vzpomněla na další věc. Ještě stále jsem neupozornila svou rodinu. Hned jak dodělám maso, pošlu jim vzkaz.