Kashikeho dům

Popis:

Spoiler:

Spoiler:

Kashike

Po necelých deseti minutách opatrného postupu vesnicí dovedu Noriko do svého domu. Rychle jí pustím dovnitř a zavřu mříž i dveře, které utěsním zámkovým kolem. Tak to bychom měli. Potřebujeme tu vybudovat sklad... a k tomu se mi budeš hodit ty, krásko.

Opět známá pevnost, pousmála jsem se.
"Vůbec se to tu nezměnilo." proneslo a potom co mi řekl krásko, jako vždy zčervenám už se z toho stává zvyk.
"Jak ti s tím můžu pomoct?" otočím se na něj

"Chápu, ale jak se mám provrtat? Nemá vrtačku." sundala jsem si mezitím vlastnoručně upravený oblek a zůstala jen kraťasech a tílku. Vlasy jsem si mezitím svazovala do culíku a přemýšlela jak to udělat.

Kashike

Máš nejtvrdší nástroj jaký můžeš mít... mrknu na ní. Vytvoř si mnohohraný krystal a prostě jím otáčej. Máš to rovnou jako trenink na manipulaci.

Povytáhla jsem obočí. Vtipné. To bude sranda, strávíme minimálně hodinu tím, než vytvořím něco jako krystalickou vrtačku. Protáhnu si ruce.
"No dobře, tak to jdi udělat a já se pokusím něco vytvořit." řekla jsem a jednou pečetí se předemnou objevil stejně velký jako já krystal, který jsem začala všemožně formovat do jehlanu. Šlo to docela obtížně.
"A pak chci ten slíbený spánek jasné?" houkla jsem ještě na něj když se mi ani ne po deseti minutách povedlo vytvořit jehlan. Teď ho ještě roztočit....

Kashike

Můžem se vyspat kdy budeme chtít... nadhodím jí dvojsmysl a odejdu. Po chvilce se vrátím s dvoulitrovou bombou tekutého dusíku. Tak co? Můžeme?

"Moc vtipné." pronesla jsem s mírným úsměvem a opět červení ve tvářích. Nebyla jsem si jistý jestli krystal rotuje rychle natolik, aby bylo schopný provrtat beton ale byla jsem si jistá že potom okamžitě jdu spát.
"Ano můžem." byla jsem připravená

Kashike

Dobře mířenou ranou urazím ventil a vypustím na zem pod schody tekutý dusík. Všechno v tom místě okamžitě zamrzá a beton se stane křehčím. Tak teď je to na tobě... zkus to držet pod stejným úhlem jako jsou ty schody nad tebou.

KOuknu na schody a rukou nastavím ty krystal a spouštím ho rotující dolů na beton, náraz o podlahu jsem tedy nečekala takže se krystal ze začátku jakoby odrazil od podlahy ale potom jsem silou přitlačila znova a držela jsem ho v tom úhlu.
"Jde proti mě tlak to je správně?" zeptala jsem se ho nespouštějíc zrak z jehlanu, který svou špičkou pomalu mizel v podlaze.

"To nebude, tohle je horší." křikla jsem na něj, protože už to dělalo šílený rachot. Tohle byla jako posilovna. Ale jeho tréninky byli furt ještě horší než tohle. Zatlačila jsem víc protože už mě boleli ruce a najednou se krystal propadl celou svou délkou dolů. Spustila jsem ruce a šla se podívat na okraj.
"No .... asi to už je."

Keď som prišiel tak kde som si pamätal, že stál Kashikeho barák, zacítil som sa hrozne trapne. Pomýlil som si cestu ku Kashikemu s cestou k Faitovy. Tak, trošku zlyhal môj orientačný zmysel, keďže dedina bola zničená a ja som ňou takto pobehoval od zničenia prvý krát. Nakoniec som však došiel tam kde som chcel a položil svoje závažie na zem. Pokúsil som sa potichu otvoriť dvere ale bezúčelne. Celý Kashike, ultra bezpečný.
Našiel som si pár škár či už pod dverami alebo kdekoľvek a všetkými prehodil zlatú kartu s nápisom "otvorte mi", boli asi tri. Možno to bolo plýtvanie chakrou, ale bola najvýraznejšia a po tom čo preletela som ju samozrejme nechal zmäknúť aby sa šanca, že niekoho zraní zminimalizovala. Moje vlasy a oči touto kartou znovu zmenili farbu, biele vlasy a zelené oči zo mňa akoby robili niekoho úplne iného. Mali by vedieť kto sa dobíja dnu, nevedel som však aká bude reakcia keď ma uvidia tak som si radšej dôkladne stiahol kapucňu, nech ma nevyvrú hneď ako ma uvidia. Nechcel som búchať na dvere ani ich nechávať rozpadnúť. Toto bolo najbezpečnejšie. Keby som však prišiel o niečo skôr asi by som vedel, že robiť hluk by nevadilo.

Kashike

Jednou ze střílen dovnitř propadla karta s nápisem. Přejdu ke vchodu a překontroluji prostor před ním pomocí vchodové střílny. Uvidím toho Faitova žáka. O chvilku později se moje dveře pomalu otevřou. Zdravím, copak bys rád?

Zdvyhol som to čo som sem doniesol a podržal to v ruke medzi mnou a Kashikem, "darčeky". Prehlásil som, položil to na zem a roztiahol sieť, takže sa objavil v naoko zväzku dreva celkom slušný úlovok. Mohol si všimnúť Faitovu kušu s tulcom na mohom ramene. Krv už z úlovku odtiekla a bolo treba ho zmraziť, alebo niako zaopatriť, lebo keby takto ostal ešte deň začal by sa kaziť.

Kashike

Výborně chlapče, jen tak dál. Budování skladu je v plném proudu, ale ještě chvilku to potrvá. Mám k dispozici jen ukecanou ženskou a nejsem Mojžíš, abych dělal zázraky... uchechtnu se. Chceš jít na chvilku dál?

"Mne sa s ňou kecalo celkom dobre," povedal som s úsmevom a zdvyhol svoj úlovok. "Rád." Odpovedal som na pozvanie Kashikemu a vošiel dnu pokladajúc úlovok na miesto kúsok od tej diery v podlahe, ktorá ma moc nezaskočila, keď Kashike povedal, že budujú sklady. Zložil som si kapucňu a s úsmevom zamával Noriko, "vidím, že vám to ide." Skonštatoval som až teraz si uvedomujúc, že vyzerám inak ako keď ma videli minule.

Kashike

Jeho vzhled jsem nechal být. Mluvil pořád stejně a měl Faitovu kuši. Navíc změna vzhledu je tu docela efektivní ochrana. Jo, jde to. Nejhorší už máme za sebou... poklepu na zeď. Bál jsem se že ani krystal si s tím neporadí. Když to zkoušeli Dotonáři, neměli nejmenší šanci.

"Krystal je holt krystal." pokrčila jsem s úsměvem rameny a zamávala Saikorovi.
"A tu ženskou si vyprošuju zas tak ukecaná nejsem." štouchla jsem do Kashikeho.
"Můžem jít na ten obklad cítím se už v pohodě."

Kashike

Výborně Noriko, tak jak jsem říkal. Krystalem vpřed a nešetři s tím. Ukroj tak 30 metrů a pak to rozšiř jak nejvíc můžeš. Já půjdu nahoru do zvonu a skrz tuhle trubku... ukážu na trubku interního komunikátoru... ti řeknu kdy přestat.

"Mám to rozšířit co nejvíc to půjde." opakovala jsem po něm jako papoušek a dřepla jsem si ke kraji. Udělala pečeť a sledovala jak celou díru pokrývá krystal.
"Shoton: Kessho Gokakuro" šeptla jsem a krystal následně praskl i s pěti centimetry, zeminy, kterou krystal pokryl. Pokračovala jsem tak dál po pěti centimetrech, nechtěla jsem riskovat větší tloušťku. Postupně jsem se zbavovala zeminy a rozšiřovala a hloubila otvor.

Kashike


Vyběhnu nahoru do zvonu a začnu sledovat povrch okolo bunkru. Asi po půl až třičtvrtě hodině Noriko zarazím a sejdu dolu. Skvělá práce krásko...

"Díky" usmála jsem se.
"Mám to teď celý pokrýt krystalem, aby stěny držely?" postavím se, protáhnu a setřu si z čela kapičky potu.