Kashikeho dům

First topic message reminder :

Popis:

Spoiler:

Spoiler:

"...zla-jistě." kývnu fakt ohromeně. Takhle mi nikdy neříkal, pomyslím si a tentokrát vytvářím hodně tlustou krystalickou stěnu a tvaruju ji do dlouhého kvádru. Pak seskočím dolů.
"Páni!" hvízdla jsem až se to po celém prostoru rozléhalo. "Proč jsem si nikdy neudělala takový pokoj?" Pak jsem pokračovala dál, vždy předemnou se vyjevila další tlustá zeď s otvorem na místo dveří a tak vytvořila tři místostno zastavila jsem se a otočila a na tom místě jsem začala dělat schody. Bohužel tohle bylo těžší než se zdálo a u třetího schodu jsem končila, docela unavená. Podle odhadu to chtěla dalších dvacet. Sedla jsem si na jeden a chvíli se vydýchávala.
"Nešlo by sem dolů schodit něco k pití,.....zlato?" houkla jsem na Kashikeho s nesmírně pobaveným výrazem.

Kashike

Seskočím k ní dolu a podám jí polní láhev s vodou. Tumáš, voda... chceš i něco ostřejšího nebo ti bude stačit? optám se jí a vytáhnu placatku.

"No super. A jak se dostaneš nahoru? Máš tam hosta. Mě totiž tak nějak dochází chakra a na všechny schody to fakt nezbude." řekla jsem a vzala si od něj lahev s vodou a napiju se, tu jeho placatku okamžitě odmítám s ohrnutím nosu.

Kashike

Mám nohy a umím skákat. Jestli ti dochází chakra, tak se napij... nabídnu jí placatku.

"Ne zapřísáhla jsem se že nepiju. Stačilo to ten večer co jsem přijela domů." řekla jsem a podala mu lahev a zase se začala soustředit na schody.

Kashike

Jéžiš, ty trdlo. To neni alkohol, to je cukerný roztok. Sladký to je jako cumel ale pomáhá to na obnovu energií. Chlastej! vrazím jí placatku do ruky.

"Vážně? Dej to sem." obrátila jsem se na něj a vzala mu to z ruky, jak dlouho jsem neměla sladký? Hodně dlouho na něj je opravdu spolehnutí.

Kashike

Čekal jsem že láska ke sladkému jí neopustila. Dám jí placatku a pobaveně jí pozoruji.

Vypila jsem jí celou. Otřela jsem si rty a podala mu jí zpátky.
"Wow, hodně dlouho jsem neměla sladký vlastně naposledy než jsem šla k vám." věnovala jsem mu děkovný úsměv a vrátila jsem se k práci.

Kashike

Tak to pak chápu že jsi unavená. Až to tu doděláš, přiď za mnou nahoru, ještě něco tam pro tebe budu mít... mrknu na ní a vyskočím zpátky do chodby.

"No jasně z nedostatku cukru." prohodila jsem a dál pracovala na schodech. Po desítce jsem si dávala menší pauzu a přemýšlela, jak to bude dál. I když Sakioro byl někde nahoře a já si s ním docela rozuměla, pořád jsem měla divný pocit. Faito říkal, co když si to ani neuvědomujeme, že zrazujeme vlastní vesnici? Co když jsem to všechno udělala já, než jsem dorazila do vesnice? Začala jsem zase pokračovat a po hodině jsem dodělala celé schodiště. Vyšla jsem po něm nahoru a dívala se ze shora na svou práci. Můžu na sebe být fakt hrdá a teď si jdu lehnout. Rozhodla jsem a zamířila přímo ke gauči, kde jsem se natáhla. Pod palbou vlastních myšlenek jsem si nevzpomněla, že jsem měla jít za Kashikem nebo že tam je Saikoro. Přemýšlela jsem jak dopravím vzkaz rodině, aby se měla na pozoru, jak to asi vypadá u nich, proč se lidi po válce tolik změnili. Bylo toho hodně... po chvíli jsem zavřela oči.

Pobavene som tých dvoch počúval a celkom sa pokochal tým, vlastne som nikdy nič také nevidel. Cez toto by som sa možno nedostal ani ja, a aj keby vyplýtval by som väčšinu svojej chakry. Keď Kashike vyšiel z diery, sedel som na zemi a s hlavou opretou o stenu a díval sa smerom k Noriko, ktorá po chvíli vyšla tiež a vyvalila sa kdesi na gauč. Postavil som sa a zamieril ku Kashikemu. "Čo urobíme s úlovkom? Máš tu niečo, kde by sa to dalo uskladniť? Myslím, že tam dole ešte nieje dostatočná zima." Porozmýšľal som. "Mal by som to asi ísť spracovať, nemáš niake miesto a vybavenie, čo by k tomu bolo vhodné?" Nenosil som so sebou nikdy kunaie a karta sa na takýto spôsob rezania naozaj nehodila. Chcelo to niaku poriadnu kudlu, ale nie zas meč. Ten bol príliš veľký.
Popri tom všetkom som stál tak aby som videl na Noriko a pozoroval ju, to čo spravila tam dole vyzeralo impozantne, vyčerpala sa pri tom však dosť rýchlo. Mapoval som si každého a o jej zásobe chakry som týmto mal približný prehľad.
O Faitovi a Kiyoko som toho vedel dosť, ale stále málo na to aby som mohol povedať, že viem všetko. Podobne aj Aitenn a Miko. Tí dvaja mi však vedeli dosť liezť na nervy svojou náturou, proste boli taký. Sadli si spolu. Kashike už bol iný prípad. O ňom som vedel asi najmenej. Teda čo sa jeho schopností v boji týkalo. Poznal som niake vybavenie a tak ďalej, ale dohromady to bolo asi všetko.
Potreboval som mať prehľad o všetkých, keby bol niekto zradcom, no nepochyboval som o nikoho loajálnosti k nám a dedine samotnej.
Hral som však na istotu.

Kashike

Jasně, o maso se postaráme, poď za mnou... prohodím k Saikorovi a zavedu ho do laborky. Ukážu mu na pracovní linku, kde hned vedle je k dispozici i dřez. Zatím to tu upravíme a šoupneme do jedné z lednic co tu mám na chemikálie. Nemusíš se bát, každou lahvičku mám utěsněnou, takže kontaminace nehrozí... rozptýlím hned jeho případné obavy a začnu vyklízet jednu z lednic.

Vlastne o toto som sa nebál. Vedel som ako dôkladne tieto veci vždy skladoval Faito. Vzal som ten pytel a vytiahol s neho prvú obeť a šup s ňou na dres. "No nezastrelil by si ho?" Spýtal som sa s úmevom ukazujúc na sviňu, aká mu tu zrejme nikdy neležala. Rozhliadol som sa. "Ešte by to chcelo niaky praktický nôž na túto prácu." Pripomenul som a začal si prezerať divinu z blízka.

Kashike

Nůž, jasně... zamyslím se a prolezu několik šuplíků, až najdu co hledám. Tumáš. Podám mu zavřený nůž a dál se věnuji vyklízení. Kdyžtak, až to budeš chtít nasolit, tak barel se solí je přímo pod dřezem. Sice jí tu mám na něco jiného, ale je to jen obyčejná sůl.

Spoiler:

najednou bylo cítit zadunění a následně na to zvuk jakoby výbuchu.
Hned mě to probudilo. Všimla jsem si, že Kashike a Saikoro dělají maso. Vstala jsem a šla polekaně k nim
"Slyšeli jste to?"

"Díky." Povedal som Kashikemu a začal porcovať. Keď som ho dosáľal prišla do laborky Noriko a začala rozprávať niečo o výbuchu, či zadunení. Ja som však buď nič nepočul, alebo som bol natoľko zaujatý prácou, že som to nezaregistroval, lepšie povedané odignoroval.
Naložil som prvé zviera do chladničky a obrátil sa k Noriko. "Neviem čo myslíš, ale rozprávaj ďalej. Ja som to zrejme prepočul." Zhgrnul som odpoveď na jej otázku a umyl si ruky.

Mírně jsem se zamračila, milovala jsem, když mě muži nebrali vážně.
"Cítila jsem dunění." řekla jsem a otočila se zpět rychle vběhla zpět ke gauči a začala na sebe oblékat svůj oblek. Půjdu se podívat, jestli se mi to jen nezdálo. pomyslela jsem si. Neměla jsem potřebu jim to říkat. Postarám se o sebe i sama. Hledala jsem jen kde jsem nechala svoji výbavu po místnosti.

Vybehol som za ňou a keď som videl, že na seba naťahuje ten obleček. Postavil som sa pred ňu. "Sama nikam nejdeš." Pousmial som sa a nadvihol obočie, z čoho jej mohlo dôjsť, že nech pôjde kamkoľvek nezbaví sa ma, pokiaľ s ňou nebude niekto ďalší. Nechcel som jej brániť ísť preč, k čomu by to bolo. Na druhú stranu som nechcel aby ostala sama, teraz to bolo dosť nebezpečné, najmä keď vyčerpala tak veľa chakry. Bolo mi však divné, že som to necítil. Predsa s mojimi zmyslami, by som niečo také mal jednoznačne zacítiť. Žeby ma tak omámil celkový zápach laborky v kombinácí s tou divinou, že som nevnímal okolie?

"Jsem už velká holka, nepotřebuju pomoc." řekla jsem trošku vyvedená z míry. Očkem jsem si všimla své mošničky u polštářku na gauči a na táhla se pro ní.
"Možná to byl jen pocit, ještě bys byl naštvaný, že jdeš kvůli blbosti ven." podívala jsem se mu do očí už je měl zase jiný. Musím se ho na to potom zeptat. Opět jsem se ztrácela v myšlenkách jak jsem to dělávala často a zamířila jsem ke vchodu.

Zbehol som za Kashikem a poprosil ho, či by sa nepostaral o zvyšok mäsa. O ten najväčší kus, ktorý tvoril asi 40% úlovku som sa už postaral. Potom som zase prišiel za Noriko. "Velká holka." Zopakoval som jej slová s úškrnom. "Ktorá sama nepôjde, či už to bol len pocit, alebo nie." Naklonil som sa k nej a najtichšie ako to šlo, tak aby tomu rozumela som povedal: "Nevydržím v jednom baráku sám s iným chlapom dlhšie ako desať minút." Pokračoval som už trošku hlasnejšie. "Čo by som potom robil keby si sa nevrátila?" Mohlo to znieť akoby som bol obyvateľom toho domu aj keď to tak nebolo, išlo skôr o to, že som tam v blízkej dobe plánoval stráviť asi ... dosť času.

"Tak .... na to se vážně nedá nic říct než že máš pravdu." ušklíbla jsem se než jsem si dala kapuci na hlavu. Představa toho, jak ty dva stojí u pultu se zástěrou a dělají ženskou práci byla vskutku komická a raději jsem ji rychle zahnala.
"Jestli Faito a Kashike zjistí, že jsme šli sami ven, potrestají nás to doufám chápeš." šeptla jsem mu zase já do ucha a pak vyšla ven.

// asi počkáme na zítra nebo ještě chceš postovat? //

"Potrestajú? A ako... budem musieť pucovať dlážky celý týždeň?" Keď som toto vyslovil napadlo ma aké by to bolo v skutočnosti. "Moment, toto je hrozný trest." Povedal som napokon s takým kyslým tónom a pozrel Noriko do očí. "To je jedno, snáď to zas tak zle neskončí." Pousmial som sa. "Poďme." Prehlásil som a nasledoval Noriko von.

//Mne je to jedno... ešte mám rozpozeraný diel seriálu, takže ak postneš odpíšem ešte aspoň raz, dvakrát.

"No aby jsme jim pak náhodou třeba nevařili a neměli domácí vězení." vyšla jsem ven a zavřela vrata.
"Poslyš, jakto že máš jinou barvu očí, než si měl předtím?" samozřejmě zvědavost byla větší. "Máš to tak i s vlasy. Taky by se mi takhle líbilo měnit barvy." pousmála jsem se