Náměstí a ulice

"Nevyzeráš, že by ti to vadilo." Pousmial som sa na Noriko a nakoniec zafylozofoval. "Keďže mám vyššiu hodnosť ako ty, vlastne aj ako môj sensei, môžem si to dovoliť. Zodpovednosť padá na mňa a v dedine sa toho teraz našťastie moc nedeje. Takže je to fajn." Chvíľu som mlčal. "Za túto flegmatickosť ma Kiyoko zabije." Vzdychol som si. "Ále máš pravdu, sme skvelá dvojka." Zasmial som sa a ďalej ju hladil, bolo vidieť, že sa jej to páči.

"Jo když pominu fakt, že si mě na bojišti připravil o polovinu mé chakry. tak je to docela v pohodě. Nejsi k zahození." ušklíbla jsem se a polechtala ho pod bradou

"A to som nebol vo forme!" Dodal som s humorom k tomu čo povedala. "Chcel som si vytvoriť niaky epický nástup a zistiť ako si na tom... podarilo sa mi zrejme len jedno." Naklonil som sa nad Noriko a dal jej pusu. "Ale na druhú stranu, keď dosahuješ svoje hranice, vždy ťa to posilní, takže mi prakticky môžeš poďakovať." Pokúsil som sa z toho zrejme neúspešne vyvliecť.

"tak určitě...mohla jsem tě zabít jedna nepozorovaná jehla a byl bys kaput." řekla jsem a nechala se políbit. "Nechápu co se ti na mě líbí." pronesla jsem do ticha zachmuřeně

"Myslím, že keby si ma tam zabila, ani by si nezistila, že som to bol ja. Navyše, nestalo sa to." Povedal som takým zvláštnym tónom a pokračoval. "Čo sa mi na tebe páči..." chvíľu som mlčal "...si iná." Dokončil som napokon vetu. Samozrejme, bola pekná, ale ja som sa chcel vyjadriť k charakteru a samotnej osobe a toto bolo asi najlepšie čo ma v tejto chvíli napadlo.

"Jiná jako....bláznivá, jako z jinýho světa?" ušklíbla jsem se nad jeho poznámkou ale líbilo se mi jak to řekl. Otevřela jsem oči a dívala se na něj 
"Mám čest tu být s velitelm jouninů vlastně. Měla bych se chovat slušně."  rýpla jsem si

"Neviem ako ti to popísať, cítim sa moc dobre na to aby som nad tým uvažoval." Pousmial som sa, k jej druhej vete odpovedal zase len pusou a potom obrátil jej otázku. "Mňa by zaujímalo, čo sa tebe na mne páči okrem modrých očí." Za týmto nasledoval taký zvláštny výraz v tvári akoby som si myslel, že to je všetko, ešte som sa pritom aj poškrábal na hlave, na znak toho, že ma naozaj nič nenapadá.

"to je logické." usmála jsem se a chvíli přemýšlela nad jeho otázkou. "Já vlastně nevím, tak nějak to přišlo samo oči a hlavně tvoje chování vůči mě. Jak si mě na začátku podezíral a pak si byl tam kde já. Cítila jsem se bezpečněji. Mám s tebou pocit bezpečí, ale očím nemůže nic konkurovat." usmála jsem se a podívala jsem se na něj

"Snažil som sa nepodozrievať nikoho. Skôr išlo o to či sa náhodou niekto niako nepreriekne a na to som dával pozor, ale že by som podozrieval niekoho konkrétneho. To nie." Povedal som spokojný s jej odpoveďou. "Musel som proste udržiavať morálku a keby som ja tak ako ostatní, napríklad Miko, začal uvažovať nad tým kto to asi tak bude, nemuselo by to dopadnúť dobre." Zadíval som sa Noriko do očí a chvíľu na ňu len tak pozeral. "U teba zas vedú vlasy." Pousmial som sa prezerajúc si ju ako leží, pričom som v jednej ruke držal jej ružovkasté končeky vlasov a hral sa s nimi.

"Já to mámě vyřídím, mě se líbí taky, ale radši je mám svázané." Nenosila jsem je moc rozpuštěné i teď jsem je měla v culíku. Opětovala jsem jeho pohled a topila se v těch studánkách.

"Nezabudni povedať mame, že sa jej podarilo celé dieťa." Pousmial som sa a stále pozeral na Noriko. "Čo myslíš, že budeme robiť keď toto raz skončí?" Rozhliadol som sa po miestnosti a spomenul si na všetko čo sa za poslednú dobu stalo.

"Zaplatíme a odejdeme s úsměvem na rtech." okomentovala jsem to i když jsem věděla kam tím míří a proto jsem dodala. 
"Řekl si že mi pomůžeš najít otce." upřesnila jsem

Vtip jej jednoznačne vyšiel, pretože som sa proste nemohol nezasmiať. Vlastne sa mi ústa roztiahli pomaly od ucha k uchu.
"Myslím, že to hľadanie tak dlho nepotrvá." Povedal som zamyslene. "Skôr si neviem predstaviť, ako raz pôjdem do dôchodku." Pousmial som sa no potom mi úsmev zmyzol, pretože skutočnosť, že sa dôchodku dožijem bola v týchto časoch dosť nepravdepodobná.

"Děláš jako by ses důchodu dožil a jako bys do něj chtěl jít. Neznám žádného ninju, kterému by se chtělo ít do důchodu." ušklíbla jsem se a posadila se.

"Zrejme to je dôvod prečo si to neviem predstaviť. Asi sa toho nedožijem a predpokladám, že to ani nechcem."
Skonštatoval som a rozhliadol sa po miestnosti. "Tak čo odpočinutá dosť na to ísť hľadať ostatných?" Spýtal som sa a prešiel jej rukou od vlasov až niekde za polovicu chrbáta, také to dlhé pohladenie.

"No tady s tebou je to hezčí, ale měli by jsme je jít hledat." chytla jsem se jeho ruky a stiskla jsem ji. Naklonila jsem se víc k němu chvíli jsem váhala a pak jsem ho jen políbila na tvář s mírným úsměvem, ráda jsem ho provokovala

"To rozhodne." Povedal som a potom čo mi dala pusu som sa pousmial. "Tak fájn." Vstal som otočiac sa k východu a podávajúc Noriko ruku aby sa jej ľahšie vstávalo. Potom som zamieril k dverám a vyšiel von.

Zvedla jsem se a nezapomněla přitom vrčet fakt se mi nikam nechtělo. Courala jsem se tedy pomalu za ním

Byly doby, kdy mi tyto ulice připomínaly, jak rušné město může být. Teď mi připomínají spíše hřbitov.