Náměstí Vítězství a uličky Kagetsu

Šla jsem dlouhou ulicí, až jsem se dostala na náměstí. Obezřetně jsem se rozhlížela kolem sebe, však jsem do vesnice moc nechodila a ti křičící lidé mi byli nepříjemní. 
Šla jsem pořád dál a snažila se ho najít.. ano, hledala jsem toho muže ze včerejška. Proč..? Sama jsem to nedokázala říct, snad ze strachu, aby znovu nepřišel za Shirem.. snad mě zajímalo, co je zač.. nechtěla jsem o tom přemýšlet a šlapala dál. Napadlo mě se někoho zeptat, kde bydlí, ale nakonec jsem to zamítla. Nechtěla jsem s těmi lidmi mít nic společného..
Nakonec jsem se posadila na blízké schody a dívala se na procházející davy. Vůbec jsem netušila, proč tu pořád jsem, ale prostě jsem dál seděla a zírala před sebe jako žebrák čekající na mince.

Celú noc, odkedy som len odišiel z toho sídla, som vlastne držal hliadku. Ja som predsa len spánok nepotreboval. Dával som pozor.. alebo som skôr hliadkoval? či stalkoval? No.. proste v momente keď sa Tenshi vybrala z domu, mal som ju na očiach. Došlo mi že asi hľadá mňa, keďže sa narozdiel od svojho brata moc v dedine neukazuje. Rozhodol som sa zahrať isté divadielko.. proste som prešiel popri nej s pohľadom upreným niekam pred seba a kosou opretou o rameno. Vyzeralo to tak, že som si ju v tom dave nevšimol. Samozrejme som však presne vedel kde sa nachádza a podobne. Išiel som však dosť rýchlo na to, aby ma nemohla len tak zastaviť.. aby ma musela sledovať, ak po mne nakoniec niečo chcela.
(Presun)

Konečně jsem ho zahlédla. Chtěla jsem zavolat, dokonce jsem natáhla ruku, ale nakonec jsem ze sebe nic nevydala. Skutečně jsem tohle chtěla? Není chyba vyhledávat ho? Přece jen, byla jsem tak ráda, že včera odešel a teď sama přijdu...
Mluvil o mě tak.. zvláštně a já si byla téměř jistá, že jestli za ním půjdu, nedopadne to dobře..
Ale nakonec jsem se přece jenom zvedla a rozeběhla se za ním. V tom davu mi trvalo, než jsem ho znovu objevila, ale povedlo se a já ho tiše následovala.
(Přesun)

Už víc jak týden se procházím uličkami a střetávám pořád ty samé lidi den co den. Nic zajímavého se zde neděje a ani snad dít nebude, a proto jsem se snažil obstarat si zábavu. V uličkách se mně snažila banda zlodějů okrást, jenže neskončili zrovna nejlépe. Nerad se zahazuji se slabochy, ale když není na výběr tak není. Když jsem procházel temnými uličkami tak jsem přemýšlel nad tím jaké by to bylo žít jinde, jenže to bych se musel vypořádat nejdřív s kagem, který bude rozhodně proti.

Procházel jsem se stále temnými uličkami a pořád se mně někdo snažil naštvat. Jenže každej kdo to zkusil po chvíli ležel v kaluži vlastní krve nebo zmrzačený aby se už nemohl hýbat. Když v tom mně zase někdo chtěl otravovat, tentokrát to však bylo psisko a hned za ním jeho panička. Tyhle dva jsem si však pamatoval s pozorování a viděl jsem, že si asi nechce poklábosit tak jsem se na ní trochu nadřazeně podíval a řekl " Co mi chceš? To už ti dal tvůj přítelíček kopačky nebo se tě pokusil znásilnit, že si zdrhla z jeho domu a snažíš se vylít si vztek na někom jiném? " Povzdechnul jsem si a dal jsi ruku přes obličej. " Proč mně vyhledává vždy někdo kdo chce problémy. " Dal jsem si ruku pryč a podíval se na ní " Promiň, ale nerad ubližuji krásným dívkám. To je jediná moje zásada. " Usmál jsem se trochu a trojzubec jsem dal vedle sebe a stále jsem ho držel.

Pozoroval jsem tu dívčinu, která vypadala trošku podnapilá. Nejspíš jsem měl jen z části pravdu, nejspíš ji chtěl nejdřív opít ale ona utekla. " Jak myslíš, ale já se s dívkami neperu i tak. " Když v tom se ke mně celkem dost rychle dostala, jenže přes moji obranu už ne. Do cesty její ruky se objevil můj trojzubec, kdyby se o něj jen trošku škrábla byl by s ní konec. Nebyla by mrtvá, stalo by se něco mnohem horšího než je smrt. Měl jsem výraz člověka, který říká pohledem ať toho nechá nebo si ublíží. Nerad totiž ubližuji ženám ať už vypadá jakkoliv. I když je ze stejné vesnice, která mi není zrovna sympatická. " Přestaň dřív než se něco stane. Říkal jsem, že neubližuji ženám. Tak toho raději nechej. "

Ona se zastavila což bylo dobré, ale ten pes mi neunikl. Věděl jsem že její pomocník využije situaci a nejčastější útok je ze zhora. Já jsem protočil trojzubcem a jeho spodní částí jsem udeřil do hrudi jejího psa čímž jsem ho poslal trochu dál aby na mně neútočil. Potom jsem hned dal trojzubec zase přes sebe. Ale na psa jsem ten efekt nepoužil. Nemělo by to smysl kdyby ho náhodou odvolala. " Říkal jsem, že to nemá smysl. Říkej si co chceš, klidně mně považuj za retarda, ale ty a já jsme stejní. Oba dva opovrhujeme touto vesnicí a zdejšími lidmi. Jen se každý chováme k ostatním jiným způsobem. Já se například nehodlám hned s každým kamarádíčkovat, proto si držím odstup a chovám se k ostatním jak si poznala. Je jen na tobě jak si naplánuješ další kroky. Můj život byl naplánován už před několika lety aniž bych o něčem věděl. To mně dovedlo na toto místo. I když sdílíme stejný názor, ještě ti nemůžu tolik důvěřovat natolik abych ti vyzradil všechno o sobě. Jestli chceš však stále útočit tak klidně, nebudu se bránit. " Pomalu jsem zavřel oči a začal se nadechovat. Rozpažil jsem ruce každou na svou stranu do boku a čekal.