Náměstí a ulice

Dosel jsem k te hospudce a nakonec jsem si jen prisedl k tem dvema a objednal si caj.

S Kashikem jsme šli o poznání pomaleji, já měla opravdu dost, i když roztok mi zajistil sílu uvědomila jsem si, že jsem hodně dlouho nejedla nic sladkého. Sakém jsem ale rozhodně nepohrdla a počkala jsem až si sedne Kashike a sedla jsem si vedle něho .

Kashike

Dojdu do hospůdky a usadím se s Noriko na druhou stranu stolu, proti Mikovi a Aitenn. Díky za to pití, druhá runda půjde na mě. Rád bych vám tím vyjádřil mou úctu a respekt za to, co jste u brány dokázali. Všichni...prohodím k přítomným a pod stolem si Noriko lehce přitáhnu za bok k sobě... jen jako provokaci.

Prišiel som posledný, ako inak a to naozaj potichu. Narozdiel od ostatných som si sadol k baru, otrel si slzy a snažil sa dostať z tváre ten posmutný výraz. Po prvom poldecáku už sa mi to začalo dariť. Keď som si myslel, že už vyzerám normálne a dostával som sa do nálady, obrátil som sa s flaškou v ruke a prešiel k ostatným. "Takže, ako veľa vážený velitel jouninov Iwagakure, ktorému je jeho hodnosť totálne na hovno... na zdravie!" Prehlásil som a sadol si vedľa Noriko z druhej strany hodiac na ňu milý úsmev ako dávnejšie v údolí šeptajúcich duší. Znova som sa napil. Šlo to pomaly, bol som už zvyknutý piť a nakoniec som si povedal, že stačí. "Mám skvelú náladu a som v spoločnosti.... táákže, bezvedomie sa odkladá." Povedal som napokon a objednal si horúcu čokoládu, ktorú keď som ochutnal vyzeral som spokojne ako malé dieťa.

Kashikeho reakce mě překvapila, ale nijak jsem se nebránila jen jsem do něj šťouchla, ale jakmile přišel Saikoro s horkou čokoládou tak se mi zaleskly oči naprostou touhou a v tu chvíli moje tělo prasklo a zmizelo. Já se objevila u baru a objednávala si to samé ale dvojnásobně větší. Pak jsem u baru znovu praskla a objevila se opět mezi Kashikem a Saikorem a v ruce dvojnásobnou dávku horké čokolády.
"Teď už jsem spokojená." dodala jsem s úsměvem

Dopil jsem caj. A premyslel az moc. Nakonec jsem usoudil ze bude lepsi odejit.
"No pokud me omluvite ja se zdrejmne vydam do nemocnice. Takze pokud me nekdo touzi nasledovat muze." Dodal jsem s usklebkem. Zacinal jsem az moc premyslet a nakonec jsem se rozhodl ze pockam jestli jim to nebude vadit a pak zmizim.

Vypil som tú čokoládu a počkal kým si tú svoju užije aj Noriko. Potom jej poklepkal po ramene a nenápadne na ňu žmurkol. Zhľadom na zorné pole to mohla vidieť len ona. "Tak čo? Rozhodla si sa už aké mu dáme meno alebo to nechávaš stále na mňa?" Tváril som sa, že nechcem aby to počuli všetci, ale hovoril som zreteľne aj keď nie nahlas. Bolo to akoby zo mňa hovoril hlas muža, ktorý túži po svojom synovi či dcére ako po ničom inom na svete. Vlastne som mohol vyzerať ako blb, ale za ten žart to stálo. Ak to teda Noriko pochopí.

"Mimochodem Aitenn Mela by jsi se stavit co nejdrive do nemocnice. Chtel bych udelat par testu a pokud by to bylo mozne upravit tvou kombinaci leku aby jsi jich nemusela brat tolik nedavno jsem mel tvou kartu a nektere leky by slo vysadit. Ale nevim to urcite nebo nasadit jine." Spise jsem jeste cekal na Aiten pokud se vyjadri a pokud by chtela vzal ji sebou do nemocnice.

Kashike

Klidně jí to řeknu, mě bude poslouchat... i kdyby nechtěla... odpovím Mikovi a pozvednu sake v němém přípitku. Následně ho do sebe kopnu. Teda řeknu vám, jestli se mě někdo z vás bude chtít v budoucnu zbavit, pošlete na mě loutkáře. Ten chlapík v horách mi dal málem pěkně do kožichu.

"Jistě bude se jmenovat po mě." šťouchla jsem ho a dopila svou čokoládu a klidně bych si dala ještě jednu. Pak jsem si uvědomila jednu věc.
"Víte o tom, že jsme nechali prcky bez dozoru v Kashikeho sídle?" najednou jsem si na ně vzpomněla, jak to všechno skončilo, tak ze mě všechno padalo.

"Čo, keď to bude chlapec?" Pousmial som sa na Noriko a ona potom povedala tamto.
"Stojí ten barák ešte vôbec?" Spýtam som sa a do toho sa postavil.
"Dobrovoľne sa hlásim na pestúnsku robotu, chce sa mi spať." Povedal som s úsmevom a pohľadom sa spýtal Noriko či nejde somnou. Bola to dosť odveci výhovorka, ale to mi bolo jedno.

"I ty brepto jeden, poslat tě samotného to by se jeden bál, že se do baráku už nevrátíš a kde je vůbec Faito?" a vstala jsem taky.
"Půjdu kousek s tebou a pak se vrátím." řekla jsem ostatním a ještě se napila saké.

"Tak zatiaľ." Povedal som a zamieril k dverám podávajúc Noriko ruku aby som jej ako pravý gentleman pomohol vstať.
Vyšiel som von a počkal na ňu, opierajúc sa o stenu pri dverách s rukami na hrudi a pravou nohou preloženou cez ľavú.

Vstala jsem s jeho pomocí a mrkla na všechny.
"Něco mi tu nechte já ještě přijdu." mávnu jim a jdu za Saikorem ven. Zastavila jsem se a podívala se na něj.
"Seš fakt unavenej co, když si zakempil už u dveří, pojď zkontrolovat ty rošťáky." vykročila jsem ven (přesun oba)

Pravdupovediac, pripadala som si ako retard. Všetci si popíjali saké, len ja vodu...V tú chvílu som preklínala svoju chorobu i lieky, ktoré som musela brať. Ak by som predsa bola tvrdohlavá a napila sa alkoholu...Dopadlo by to so mnou zle, velmi zle.
Snažila som sa zosilnieť, páč somm pôvodne bola skôr na škodu, než k úžitku. Študovala som spisy Konan a osvojila si tak jej štýl boja. Uškrnula som sa, keď som si spomenula na svoju "mladosť". Ešte ani chuuninky som neurobila na prvý krát. Hviezdy? Myslím, že áno. Prečo? Nechápavo som sa naňho zahladela. Hneď na to som sa otočila na Makota a kývla hlavou. Síce som i ja bola medička, nikdy som sa ale o svoje zdravie príliš nestarala. Aj tak mám dosratý život, tak čo.
Zvláštne som zazerala i na Saikora a Noriko, ktorí sa tu ledva dotrepali a už sa kamsi vytratili. Mimochodom Miko, ja sa s Kiyoko porozprávam. Usmiala som sa naňho.