Trosky brány

pro **Kiyoko Hokori** Sun 26 May - 12:04

First topic message reminder :

Trosky brány - Stránka 4 A6fd1d4f5fcb11df8e65000b2f3ed30f

Z kdysi velkolepé brány dnes zůstal pouze kamenný oblouk, vesnice je naprosto otevřena okolnímu světu a není tu nikdo, kdo by vám zabránil ve vstupu. Žádný shinobi tu totiž nehlídá, žádného tu ani nenajdete, pokud opravdu důkladně nehledáte, protože se skrývají a je jich opravdu málo.

pro **Sennin** Wed 19 Jun - 12:45

"Na svete neexistuje Genjutsu, ktoré by dokázala zmiasť Bijju chlapče, ale je tu jedná možnosť.. Son, aj Kokuo.. Ma nikdy nenapadnú.." Pousmial sa starý muž, pretože ak chceli vyvolať svojich Bijju aby im pomohli, ani len čakra im neprišla, Bijju ho nechceli napadnúť. Pozrel sa dozadu, na svoj výtvor v podobe bariéry a znova na nich. "Ale ako mi uveríte že som to ja? Položte mi otázky na ktoré by vedel odpovedať len pravý, Miko Amatatsu a Aitenn Megami.. Viem o vás takmer všetko.. Ale rád by som vám pomohol, o tom.. čo sa tu deje.." Znova prehovoril svojím tajomným hlasom, následne čoho sa znova usadil na neďalekú trosku, palicou im naznačujúc aby podišli bližšie. Podľa postoja, ich nemienil napadnúť ani im nič urobiť, akoby sa prišiel len porozprávať.

pro **Miko Amatasu** Wed 19 Jun - 13:03

Když řekl že by ho ti dva nikdy nenapadli, jen jsem se v duchu tak nějak podivně zasmál, ale z venku jsem vypadal tak nějak neutrálně. Koukal jsem se stále do jeho očí, nikdy jsem si totiž nepomyslel že uvidím Rinnegan, byla to pro mě čest, i když jsem stále úplně nevěřil. Když zmínil naše jména...a už vůbec naše příjmení, ztěžka jsem polkl. Co toto má být, je to vážně on? Co mám dělat, nemohu si být jistý, co když to je past...Kso! Nadával jsem si v duchu a čekal že mi Son nějak odpoví, ale nestalo se, takže opravdu nějak přerušil spojení mezi námi a našimi Biju. Vypadal ale na to že nám nechce ublížit, dokonce nám řekl že nám pomůže a mě nezůstávalo nic jiné než z části věřit. I tak jsem byl docela dost v šoku a netušil jestli bych k němu měl popojít, proto jsem se podíval na Aitenn, pak zase na Rikudou Sennina a pak zase na ní. Nějakou dobu jsem se jí jen tak koukal nerozvážně do očí a pak jsem se dotkl její ruky na náznak aby šla taky, i když mě bylo jasný že se k němu taky přiblíží. "Dobrá, dám vám otázku. Něco co neví nikdo z vesnice, dokonce ani samotná Tsuchikage." Trošku mi zabrněly ruce při té vzpomínce. Zhluboka jsem se nadechl a podíval jsem se mu nebojácně do těch očí. Ze začátku jsem mu chtěl dát otázku na to co jsem dělal mimo vesnici, ale to už věděla i Aitenn a tak jsem to nepotřeboval vědět znovu, proto mě napadlo něco co se taktéž drželo pod pokličkou. "Kdo se stal mým otcem v této vesnici?" Ano, ve skutečnosti to věděla jediná Aitenn. Otec nechtěl aby to lidé věděli z důvodu že kdyby se něco stalo, chtěl mě chránit. Byl si vědom toho že by mě použily kdysi na vydírání a proto jsem na všechny působil jako sirotek, nevěděl to nikdo, jen já a on, teď i Aitenn, ale té jsem věřil víc než komukoliv jinému. Jestli by otázku zodpověděl, získal si mou důvěru.

pro **Aitenn Megami** Wed 19 Jun - 14:21

Ten chlap ma prekvapoval stále viac a viac. Že vie o mne všetko? Ako je to pre pána kráľa možné...? Možno to je nejaký jasnoviec. Netuším. Spomenul, že naši Bijuu naňho nezaútočia. To sa nestávalo často, i keď Kokuo v poslednej dobe bol dosť pokojný, ale strašne lenivý. A neochotný. Že by ozaj všetkých Bijuu stvoril práve on? To by potom znamenalo len jediné...Že to je ozaj Rikkudo. Keď sa Miko dotkol mojej ruky, pousmiala som sa viac menej pre seba a priblížila sa k Rikkudovi. Keď to teda ozaj bol on.
Nevedela som, ako sa mám teraz správať. Či mám skákať od radosti a začať sa mu klaniať...Nervózne som sa poškrabala za hlavou a nahodila taký nevinný úškrn. Nevedela som, čo sa ho mám opýtať. Nemala som žiadne tajomstvá, nič som neskrývala. Spať mi však nedávala jedna jediná otázka, ktorá ma už trápi dosť dlho. Ak teda vedel odpovedať na Mikovu otázku, nemalo zmysel mu pokladať otázku o sebe...
Ja...Verím vám...Mám však jednu otázku... Zamračila som sa, pretože tá otázka sa týkala mojej matky. Vedeli by ste mi povedať...Čo je s mojou matkou? Žije ešte vôbec? Nevedela som o nej zhola nič, odkedy ju tí parchanti vzali preč. Vraveli mi, že je mŕtva. Že nie je možné, aby prežila. V mojom srdci však ešte stále horí maličká iskrička nádeje, že žije, že ju ešte niekedy uvidím a objímem. Ak však bola mŕtva, lepšie bude dozvedieť sa to teraz...Než by som ďalšie roky mala premárniť v ilúzii, že možno ešte žije.
Nahlas som si povzdychla. Spomenula som si na ten jej večný optimizmus a široký úsmev na perách. Chýbala mi.

pro **Sennin** Wed 19 Jun - 14:39

"Bývalá najmocnejšia osoba v tejto dedine, ktorú každý rešpektoval. Zlatý Tsuchikage ako ho nazývali.." Pousmial sa starec na Mika, snáď mu dosť dobre odpovedal v hádanke na jeho otázku, nechcel predsa aby neprajné uši počuli presne o jeho otcovi, keď už to chcel tak zakrývať. Úsmev sa ukázal aj Aitenn, skončilo to priložením Rikudovej ruky na jej srdce, kde započula svoj tlkot. "Naši milovaný nás nikdy neopustia, stále máš nádej.." Pousmial sa, snáď pochopí že láska nemá hraníc a tá jej ju privedie k tomu po čom túži. Úsmev ale zmizol keď tak už podišli, naznačil im posunkami aby si prisadli a okamžite zaznela otázka pre ktorú si prišiel. "Čo všetko sa tu stalo a čo viete? Potrebujem o najviac, varoval som vás že tu máte zradcu.." Odvetil, potreboval to, chýbali mu len malé informácie a odhalí ho. A tiež vedel jedno, blížia sa a musí ich nejako pripraviť preto tu bol osobne. Aby pomohol v boji proti nim..

pro **Miko Amatasu** Wed 19 Jun - 15:12

Když mi tak odpověděl, vlasy mi profoukl vítr a můj obličej se dost změnil. Jak mohl toto vědět, netušil jsem. Byl jsem si jistý že to nikdo neví a tímto si získal mou důvěru. Když položila otázku Aitenn, oči mě sjely dolů a vzpomínal jsem. Její máma byla laskavá žena, nikdy jsem si nemohl představit že by zrovna ona přišla o někoho tak drahého. Neměl jsem ale k tomu raději komentář, proto jsem po čas zatím mlčel. Když chtěl abychom si přisedli, mě to ani nešlo, nemohl jsem se hnout. Byl jsem tak vyčerpaný a navíc tak v šoku že mi pomalu spadla i čelist, jen jsem na něho civěl jak na nějaké zjevení. "Zrádce jsme nehledali z toho důvodu že by se tu za pár vteřin podezříval každý a nedělal by to co by měl. Kdyby jsme se museli všichni podezřívat, jsem si jistý že by jsme padli dřív než teď...No vidíš, právě mi to docvaklo...Kde je vůbec Kiyoko?" Poslední slova jsem si řekl spíš tak pro sebe, ale nevadilo by mi kdyby mě odpověděli, potřeboval jsem vědět kde je, protože Son něco říkal, bohužel jeho slova šli jedním uchem tak a druhým ven. Můj údiv tu byl stále, ale jak se řeklo, nemohl jsem se pohnout. Kdybych udělal nějaké kroky, byla možnost že se na nic ani neudržím, taky po tak velké bolesti a ztráty chakry, nebylo to nejjednodušší.

pro **Aitenn Megami** Wed 19 Jun - 16:07

Tvár sa mi rozžiarila, keď som začula Rikkudove slová...Objavil sa mi široký úsmev na perách. Viditeľne sa mi uľavilo. Moja matka žije...Teda aspoň tak som to pochopila. Vedela som, že nemám strácať nádej... Div som sa tam nerozplakala od dojatia. Hina sa iste poteší, keď jej to poviem...Konečne som bola po dlhej dobe plná číreho šťastia. Zachránim mamu...Privediem ju späť...
Prisadla som si k Rikkudovi. Odrazu som si začala predstavovať...Ako jedného dňa budem rozprávať svojim deťom, že som sa stretla s Rikkudom. To budú závidieť! Až zozelenajú. Rýchlo som potriasla hlavou, aby som na chvíľu zo svojej hlavy vyhnala tie predstavy zo svojej mysle a pohľad som upriamila na Rikkuda. Len čo Miko spomenul Kiyoko, na niečo som si spomenula...Kiyoko bola unesená. Vyhlásila som tenkým hláskom, biela ako stena. Spomenula som si presne na tú časť...A uprela vystrašený pohľad na ešte stále stojacého Mika. Prečo nesedel, ma teraz netrápilo. Ak teda by som sa do Kagetsu vybrala...Mohla by som pomôcť zachrániť nie len Kiyoko, ale aj svoju matku...Malo to však háčik. Nemala som chakru a tú cestu by som teraz iste nezvládla. Sakra...Povzdychla som si. Bála som sa o Kiyoko, čo ak jej urobili niečo vážne zlé?

pro **Sennin** Thu 20 Jun - 8:28

Starec sa zapozeral na Mikov vážny stav, načo mu priložil ruku k bruchu a obnovil spojenie medzi ním a jeho démonom, tak isto to pocítila aj Aitenn so svojím. "Son.. Nebuď tak hrdý, pomohol ti prežiť v jeho tele, pomôž mu žiť ďalej.." Odvetil som príjemným tónom, načo Miko pocítil úľavu. Úľavu keď mu Son Goku konečne predal svoju čakru poslednú na uzdravenie. Otočil sa k ostatným a znova sa zatváril vážne ako pred tým. "O Kyoko sa nemusíte báť, Konoha je na ceste, aj keď o nej nevedia, zachránia ju. Je tam človek, ktorý im dosť pomôže.. Hlavne sa neobviňujte navzájom a verte si! To chcú, chcú vás rozhádať, o to ľahšie medzi vás vletia a zabijú. Tá bariéra má ako udržať zradcu dnu, tak isto má udržať pripravujúcu sa armádu vonku za Iwou.." Prehovoril a vysvetlil im okamžite, v akej situácii sa všetci ocitli. Nemali šancu utiecť, pretože keby vyšli, chytia ich, ak ostanú, prídu sem.

pro **Miko Amatasu** Thu 20 Jun - 18:52

Podíval jsem se na Aitenn která byla celá šťastná z toho že dostala naději na to, že její matka možná ještě žije. Byl to hezký pocit když jsem jí viděl šťastnou a proto to zvedlo náladu i mě.
Chvilku jsem tam jen tak postával koukajíc na ty dva a krajinu kolem sebe. Z mého "seku" mě však dokonale a těžce probudily slova co řekla Aitenn. Kiyoko byla...une-sena? Hodně mě to podlo u srdce když jsem to slyšel. Myslel jsem si že hned začnu nějak běsnit, ale nedovolil jsem to. Věděl jsem že Kiyoko bude třeba zachránit svou vlastní silou a ne Sonovou. Když mi ale ten chlapík pomohl, najednou mnou projela vlna energie a mé bolavé místa přestali bolet. Co to... Podíval jsem se na něj s velkým údivem a zároveň i obdivem.
Když nám vysvětlil to o té bariéře, pochopil jsem. Na jednu stranu to bylo dobré, ale na druhou zase katastrofální. Jak jí můžu zachránit když nikdo neprojde tam ani zpátky! Skousl jsem zuby a podíval jsem se na tu bariéru a pak na Rikudoua. Trošku jsem mu záviděl, ano obdivoval jsem ho a představa toho že člověk kterého jste považovali ta mrtvého žije, je opravdu podivný. Navíc když vám o tom člověku ještě vyprávěl váš otec, poněkud v bídném věku, bylo to něco, co za život nepotká člověka jen tak. Byl jsem si jistý že kdyby se toto otec dozvěděl, padl by před něj na kolena a nepřestal se mu klanět dokud by ho k tomu nějak násilně nedonutil.
"Děkuju, ale co se týče Kiyoko, nemůžu nechat jen Konohu aby zachránila naší Tsuchikage! My jí máme stát po boku den co den , je to náš úkol ve kterém jsme zklamali, není to povinnost Konohy, nechci aby jsme jim byli něčeho vděční." Samozřejmě že jsem předpokládal s tím, že mi asi odpoví že to nejde, ale i kdyby to řek, hledal bych způsoby jak odsud pryč. Představa co by jí mohli udělat mě přiváděla do dost úzké a nepříjemné situace. Bylo to něco co mnou vířilo. Je to jakoby vám někdo sebral část své duše, smysl pro co žít, bylo neodpustitelné že jí unesly!

pro **Sennin** Thu 27 Jun - 8:16

Keďže Aitenn sa nemala ako k slovu, starec ani minútu nečakal a svoju pozornosť upriamil na Mika, ktorý ako jeho povaha napovedala, robil znova unáhlené závery bez toho, aby si to poriadne premyslel. Chcel mu doslova prehovoriť do duše, dostal sa pomaly pred neho, pravou rukou ho chytil za rameno a dosť slabo ho oprel o stenu ruiny a zahľadel som sa mu priamo do očí. "Nepočúvaš ma čo sa deje za touto bariérou? Vašou úlohou nie je teraz chrániť už zachránenú Tsuchikage, vašou úlohou je ochrániť váš domov aby sa mala kde vrátiť! Ak teraz odídete, aj ten zvyšok Iwy ktorý ešte nepadol padne! Ešte stále si myslíš že ísť za ňou je dobrý nápad? Vtrhnú tu a každého zabijú, Shinobi, neShinobi! Deti aj starých a vašou povinnosťou je chrániť práve tých, ktorý vo vás veria! To by chcela Tsuchikage! Aby ste chránili jej dedinu a obyvateľov!" Doslova som mu strelil facku, znelo to aj dosť naštvane, nech pochopí čo sa tu deje, nech konečne dospeje a nie je decko ako bol Naruto. Naruto si to mohol dovoliť, ale o Mika a jeho démona prísť nemôžeme.

pro **Miko Amatasu** Thu 27 Jun - 11:35

Když ten muž přistupoval blíž ke mě a pak mě chytil za ramenu, projela mnou husí kůže. Měl jsem z něj trošku strach, i když jsem věděl že je to asi spojenec, nebo že je na naší straně. Přeci jen muž, kterého jsem znal z legend ke mě promluvil. Celou dobu jsem ho poslouchal s němým výrazem v obličeji až do konce. Když jsem ale prudce cuknul hlavou od toho jak mi vlepil, zmenšily se mi zorničky a pak jsem se na něj podíval. Na tváři se mi objevilo zamračení. "Jste moudrý muž, ale i tak mě nedokážete pochopit. Možná to bude znít ode mě nějak sobecky, ale Iwa už není jak bývala. Je to zhroucenina něčeho co bylo a už to takové jako kdysi nikdy nebude. Vesničané se bojí, dokonce i shinobi co jsou věrní tomu co zbylo. Klidně bych obětoval tuto vesnici za ty co miluji a co jsou mi velmi blízcí. Někdo jako vy doufám že chápe...Já neztratím to co jsem získal, nevrátím se do těch starých časů. Už jsem ztratil vesnici a dvě osoby, ty dvě jediné už nikdy neztratím...Pro ně se nebojím jít přes mrtvoly...Může to znít sobecky, ale pravda je jiná, ať už jí vezmete nebo ne...Já se už prostě nezměním, tak s s tím smiřte." Stálo mě to hodně nervů říct někomu tak proslavenému a mocnému něco takového. Nebál jsem se mu to ale říct, řekl jsem to tak jak to cítím. Možná jsem pro někoho už jen sobec, ale klidně jím budu když to znamená že ty dvě neztratím. Právě jedna z těch osob byla v nebezpečí a jen tu sedět a spoléhat na Konohu mě ubíjelo. I tak jsem jim ale musel věřit. Musel jsem dát důvěru i někomu jinému. Odvážně jsem se při svých slovech koukal tomu pánovy do očí. Nebál jsem se jich, spíš naopak jsem k němu vzhlížel. Byla pravda že jsem si nemohl dovolit zajít tak daleko, ale bral jsem si příklad z Uzumakiho. I on chránil své blízké svým životem, proto jsem se i já rozhodl udělat totéž, klidně bych ty dvě obětoval za vesnici, než bych je ztratil.

pro **Aitenn Megami** Thu 27 Jun - 14:23

//Sakra dudy mordy, ja som totálne zabudla na to, že tu mám postnúť xD som sklerotik no xD

Mlčala som. Celý ten čas, čo sa tí dvaja rozprávali, som neprehovorila ani jediné slovo. Neodvážila som sa tomu veľkému Rikkudovi odporovať...Nemala som na to ani dôvod. Mal pravdu. Kiyoko bola podľa jeho slov zachránená, to je hlavné. Určite sa tu vráti v poriadku. Keď Mikovi Rikkudo strelil, dívala som sa naňho ako vyoraná myš. Neodvážila som sa však čokoľvek zo seba vytiahnuť.
Bol to veľký človek. S nepredstaviteľnou mocou. Kokuo mlčal, skôr som čakala, že bude mať milion tristo pripomienok na Mika. Povzdychla som si. Rikkudo mal pravdu. Chcela som ísť zachrániť mamu, ale nemôžem...Pre dedinu. Musím tu ostať a chrániť ju, ako správny shinobi. Na tvári sa mi objavil taký skleslý výraz, nevedela som si ani predstaviť, čo za peklo tam mama musí prežívať. Ale jedného dňa...Jedného dňa si po ňu pôjdem.

pro **Sennin** Thu 27 Jun - 16:21

Než stihol zareagovať, objavilo sa pred nimi malé Iwské dieťa. Miko ho vôbec nepoznal, a tak isto poriadne ani Sennin, ktorý teraz držal ruku pri Aitenn akoby ju chcel buchnúť dlaňou, presne na spôsob hyuugov. "Zabi to dieťa.. Inak zabijem ja ju.." Odvetil starec, pri pohľade do jeho očí bolo vidno, ako to myslí vážne. Smrteľne! Aitenn nemohla sa ani len pohnúť keď sa Rikudo dotkol jej brucha, jediné čo Mikovi ostávalo aby prežila, bolo naozaj dieťa zabiť. Zo mnou sa nebolo dobré pohrávať. Dieťa malo možno len 8 rokov, vyzeralo tak nevinne, akoby nič neurobilo, akoby nechápalo čo sa tu dialo, len sa usmievalo a vykročilo si to k Mikovi.

pro **Miko Amatasu** Thu 27 Jun - 16:47

Když se tu objevilo nějaké dítě, jen jsem se na něho podíval. Než jsem však stačil nějak zareagovat, už jsem jen pohlédl na to jak se dostal k Aitenn a chtěl jí ublížit. Ten jeho pohled, hned jsem pochopil že to myslí smrtelně vážně. Chtěl jsem Aitenn odstrčit na bok, ale jeho rychlost byla až neuvěřitelná a já věděl že bych to nestihl. Zavřel jsem oči a v té rychlosti se mi vybavilo vše z minulosti. Mé nemilosrdné zabíjení. Věděl jsem že kdybych teď zabil to nevinné dítě, vše by se zase vrátilo, ale když ho nezabiju, mohl bych ztratit Aitenn. Neměl jsem navybranou...Věděl jsem že po tomto mě Aitenn nejspíš bude nenávidět, zhnusím se jí, už ke mě možná nic nepocítí, bude mě brát jako Faita, ale jak jsem řek...Šel bych i přes mrtvoly aby ty dvě byly živé. Se zavřenýma očima jsem chytl chlapce a zarazil mu kunai přímo do srdce. V ten moment mi začaly téct slzy. Tu bolest jsem cítil i já, to další ničení své duše jsem pociťval mnohem intenzivněji než před tím, protože jsem si slíbil že nezabiju žádnou nevinnou bytost a znovu jsem to porušil, znovu, znovu a znovu. Jestli to byl ale způsob jak bych Aitenn dokázal udržet při životě, budiž. Vytáhl jsem z dítěte kunai a pustil ho na zem, protože když padal jsem ho chytil a položil lehce na zem. Pak jsem se podíval na toho muže. "Spokojen?...Já teda...ne." Stále jsem měl mokré oči, ale žádná změna v obličeji nenastala, jako bych ho měl kamenný, jen mi prostě z očí tekly slzy. I tak jsem ale věděl že tímto způsobem jsem uchránil Aitenn...

pro **Sennin** Thu 27 Jun - 17:08

Než však Miko svoj skutok dokázal urobiť, pocítil obrovskú vlnu a celé jeho telo sa pohlo opačným smerom ako bolo dieťa. Prvý krát pocítil Shinra Tensei na vlastnej koži, keď sa jeho celé telo odlepilo od zeme a on sa preletel, prebil stenu zruinovaného domu a ocitol sa pod obrovskou kopou sutín, ktoré mu ale NEMALI ako ublížiť, ale pekne ho zdržali pri odpratávaní. "Nezaslúžiš si nazývať sa Shinobim, ani tvoja moc, nemá právo mať v sebe Son Goka..." Pretože len čo odsunul sutiny, pocítil že jeho čelenka je v rukách starca, ten nevyzeral veľmi nadšene keď vystrašené dieťa utieklo. Našťastie živé! "Nevrátim ti čelenku, a neobnovím spojenie so Sonom Goku, kým nedokážeš, že si ich zaslúžiš.." Prehovoril znova, to už sa ale otočil na Aitenn, keď zistil že celá bariéra začína praskať. Cítil ako sa zem mení, praská, bariéra tiež, mocné techniky narážali do poslednej Iwskej obrany. Pohľad už nemal nahnevaný, skôr, dosť smutný a naliehavý. "Aitenn, prosím.." Požiadal ju o pomoc v boji, ktorý mal nastať vo chvíli keď padne bariéra. Ak ostane ona, ostane aj Miko. Sám to nezvládne, ale s ich pomocou možno. Nastáva boj o Iwu!

pro **Aitenn Megami** Thu 27 Jun - 18:21

Zbledla som ako stena, keď sa Rikkudo ku mne postavil a...Proste to vyzeralo, že ma chce zabiť. Nemohla som odporovať, nemala som už takmer žiadnu chakru. Sťažka som pregĺgla...
Uprela som pohľad na malé, nevinné dieťa, ktoré tu prišlo. Nie...Prosím, nerob to... Šepla som a zavrtela hlavou, keď sa ho Miko pre mňa snažil zabiť. Radšej zomriem ja, než to dieťa. Keby ho Rikkudo nezastavil, neviem, čo by so mnou bolo...Nezniesla by som pomyslenie, že pre mňa zomrelo malé nevinné dieťa. Nevedela som, čo si mám teraz o Mikovi myslieť. Takto som ho nepoznala. Nech sa už v minulosti dopustil akýchkoľvek zverstiev, myslela som si, že to má už za sebou...Zamračila som sa.
Pohľad som presúvala z Rikkuda na rozpadávajúcu sa bariéru a späť. Viete, že by som vám rada pomohla, ale...Nemám už chakru, ledva sa držím na nohách, nie to že by som ešte mala bojovať. A požičanie si chakry od Kokua by bolo príliš riskantné, vzhľadom k tomu, že ho nemám pod kontrolou. Obávam sa, že by sa mohol pokúsiť ma ovládnuť. Povzdychla som si a na chvíľku sa zahľadela na Mika...

pro **Miko Amatasu** Thu 27 Jun - 20:54

Už jsem jen cítil jak se vznáším ve vzduchu. Když jsem přistál v troskách, v kamení, seděl jsem tam jak v nějakém křesle, koukajíc se na toho muže. Nechtěl jsem se s ním hádat, ani v úmyslu jsem to neměl. Očividně i on mě nepochopil. Koukal jsem se na toho chlapce co utíkal jak splašený a místo něho jsem viděl sebe jako malého chlapce. Taky jsem takto utíkal s pláčem a strachem lidí kolem sebe. Pohled na to malé tělíčko co běželo i přes vyčerpání dál dál s touhou přežít...zavřel jsme oči. Vzpomínal jsem na to kdo jsem byl, jaký jsem byl. Jediné co jsem věděl bylo to že už takový nebudu. Kolikrát už jsem se snažil spáchat sebevraždu, jediný kdo mě v tom zastavoval byl Son, protože by umřel taky. Kdo jsem byl... Ptal jsem se sám sebe a pak jsem se zamračil. Ne...kdo...kdo jsem teď. Tato otázka mě provázela celou dobu mého návratu sem. Nevěděl jsem kdo jsem, nebyl jsem už ten koho znali...nebyl jsem ten starý dobrý Miko Amatasu, ten umřel, už dávno opustil tento svět. Čím víc jsem ale dělal tato rozhodnutí, tím víc jsem si uvědomoval že jsem to samé, co jsem kdysi nesnášel. Že jsem sobec, co se neohlíží nad ostatními životy...Cítil jsem se jak Faito, byl jsem už jak Faito. Mezi tím co si ti dva něco říkali jsem se postavil a seskočil dolů. Z dálky jsme se podíval na Aitenn a tak nějak podivně jsem se na ní pousmál. Tento smích, ten jemný a na pohled milý nevěstil nikdy nic dobrého. Kdo ví co se mi mohlo právě odehrávat v hlavě. Ne...Dál ne, už to nezvládnu... Při pohledu na Aitenn a pomyšlení na to kolik toho nevěděla...Když netušila co vše jsem provedl, nemohl jsem jí to říct vše. Ta tíha zůstávala ve mě, ta těžkost, bolest a vše smíchané dohromady. Nemohl jsem dál, já už ne. Otočil jsem se k nim zády a zmizel.

-přesun-

pro **Sennin** Fri 28 Jun - 5:49

Akonáhle prehovorila Aitenn, priložil som aj jej ruku na hruď, a pocítila surovú dávku Kokuovej čakry. V mojej prítomnosti by si nedovolil ovládnuť jej telo, okamžite ale ako som ruku odtiahol, klietka sa uzavrela a jedno bolo jasné. Tak skoro jej Kokuo svoju čakru nepožičia. "A je to tu.." Prehovoril som, bariéra ešte viac praskla, vytvorila malú trhlinu o veľkosti mravca, ale aj to stačilo nato, aby bariéru oslabila na úplné minimum. Boj o Iwu, začína. Ukážka kamennej vôle sa odzrkadlí v priebehu pár hodín bojov, ktorý nastane vpadnutím enormného množstva Nukeninov, ktorých jedinou úlohou bude dokončiť dielo ktoré začali. Ostal som, aby som splnil to čo som sľúbil. ľudstvo prežije, ale či prežijem ja sám? Moje schopnosti už nie sú to čo bývali! "On sa vráti.." Okamžite som ubezpečil Aitenn, keď Miko zmizol, vedel som že urobí práve to čo je správne, preto som čelenku si ponechal, do ruky som si pripravil svoju palicu a čelom som sa otočil k trhline.

pro **Aitenn Megami** Fri 28 Jun - 18:44

Skľúčene som sa dívala na Mika, teda na jeho chrbát, keďže odchádzal. Kto vie, čo mal za lubom...Chcela som ísť za ním, ale zostala som stáť. Nemohla som len tak odísť. Musela som pomôcť...Pocítila som príval Kokuovej chakry, a vďačne sa pousmiala na Rikkuda.
Dúfam... Otočila som sa čelom k bariére. Najprv som si musela vytvoriť papier, a tak som sa pomocou jednej techniky naň začala "rozpadávať". Hárky papierov okolo mňa poletovali, potom sa zastavili a len tak viseli vo vzduchu. Mala som strach, prirodzene...Určite ich nebude málo. Ale my to zvládneme!

pro **Miko Amatasu** Sat 29 Jun - 7:09

Když už bariéra byla skoro celá pryč, objevil jsme se vedle Aitenn. Pootočil jsem hlavu na ní a chvliku se na ní jen tak koukal a pak jsem se pousmál. Nebyl to ten úsměv co do teď mohla vidět, byl to ten dávný, ten co naposedy viděla kdo ví kdy, byl to ten můj pravý úsměv, který jsem byl rád že jsem věnoval právě jí. "Když už jsme v ohrožení života...Budu při tom s tebou." Tak nějak jsem se zašklelil a do ruky jsem si dal svitek a do druhé jsme si dal štětec. Ano, byly to věci na mou nejlepší techniku, pro více nepřátel najendou, s touto technikou jsme měli takovou výhodu...Ale nechtěl jsem udělat takové ukvapené závěry...Své eso hned na začátek jsme nechtěl použít, proto jsem je dobe uschoval do bundy. "Mám plán Aitenn...No jo, mé plány většinou nevyšly, ale tento už prostě musí. Prosím moc se k nim nepřibližuj, bojuj na delší vzdálenost. Kdyby se to už nějak zvrtlo, do techniky bych nechtěl pohltit i tebe." Pousmál jsem se na ní a do ruky jsem si dal dvě menší katany a měl na tváři úsměv. Já jsem se nebál, věřil jsme že to dokážeme. A ty Kiyoko...Až se vrátíš, tak si mě nepřej...Už mi nebudeš dávat nějaká domácí vězení...Budeš ho mít ty a na sakra dlouho! Pousmál jsem se. Byla dospělá a já věděl že ona by jen tak neumřela, ona ne...Byl jsem připraven na všechno! Miko Amatatsu se konečně po těch letech vrátil a nehodlal jsem tak rychle odejít.

pro **Nukenin** Sat 29 Jun - 12:57

Ještě několik prudkých výbuchů přímo doprostřed bariéry, prasklina se rozrostla a bariéra se sesypala jako domeček z karet.
"Bariéra prolomena paní. U brány se nachází tři objekty velkých chaker. Máme je zneškodnit hned?" Jedna z nukeninů se prudce postavila a ušklíbla se.
"Zneškodnit, povraždit všechno, co uvidíte. Zbytek je náš.." Skupinka pěti lidí se ve stínu široce usmála. A zbytka stovek krvelačných nukeninů vtrhla do Iwy s úmyslem ji vyhladit z povrchu zemského, jednou, navždy.
Z rozkazu pána.

pro **Sennin** Sun 30 Jun - 8:51

"Vitaj späť.." Pousmial sa starec po Mikovom príchode, po čom nasledoval dlhý hod čelenky, ktorý pristál neďaleko Mika. Dokázal že si ju zaslúži svojím návratom. No v tom momente zmizlo všetko šťastie a úsmev z tváre Rikuda, keď zahliadol hotovú armádu pred bránou Iwy, mocné čakry, cez ktoré sám by sa nikdy neprebil. "Tak to začína. Najväčší boj o Iwu.." Rozpútala sa nová vojna.

pro **Aitenn Megami** Sun 30 Jun - 12:16

Pousmiala som sa na Mika, keď sa vrátil...Až mi srdce poskočilo, keď som na jeho perách zbadala ten jeho úsmev...Bol späť...Ten starý Miko sa vrátil...Bariéra sa v tej chvíli rozpadla na dobro.Á, sakra, je ich trochu viac než som predpokladala. Ozvala som sa a zamračila sa. Boli tam stovky nukeninov...Je možné že i tisícky? A túto armádu sme my traja mali poraziť...Je to vôbec možné? Rikkudo mal síce Rinnegan, ale tiež nebol práve najmladší. Práve preto ho budem chrániť. Je príliš dôležitý na to, aby sa mu niečo stalo. Niečo vážne...Iwa nepadne... Sykla som smerom k blížiacej sa armáde. Medzi svoje papiere som zamiešala výbušné lístky. Z nich sa vytvorili ostré papierové shurikeny, ktoré som poslala rovno proti nukeninom a po zložení jednoduchej pečate a vyslovení slova "Kai" shurikeny vybuchli a spôsobili tak nukeninom v prvých radách ťažké zranenia. Stále ich však bolo veľa, netušila som, ako len toto zvládneme.

pro **Miko Amatasu** Wed 3 Jul - 11:21

Když jsem viděl dav lidí, nukeninů, jen se mi zablýsklo v očích. Neměl jsem strach, když tu byl Sennin, nějak mi to dodávalo na odvaze. Jakmile mi hodil čelenku, chytil jsem jí a pousmál se s kývnutím hlavy. Už jsem jen viděl jak k nám míří ten ohromný dav, právě při tom jsem si vázal čelenku a na konec pořádně utáhnul. "Iwa se nestane další obětí!" Zazubil jsem se a dal ruce do pečetě. "Doton: Nendo Bunshin!" Pousmál jsem se a kolem mě se objevilo asi 10 kamenných klonů. Pět z nich mělo na úkol obranu nás třech a pět z nich na útok. Nebyl jsem ale cvok, nehnal jsem se proti nim, jen jsem v klidu čekal co se bude dít a byl jsem plně soustředěný. Věděl jsem že musím vždy reagovat přesně, včas a bez paniky.

pro **Nukenin** Wed 3 Jul - 11:51

Nukeninů i přes jejich útoky neustále přibývalo, všichni měli jediný cíl, jediný úkol, a touhu vidět Iwu v plamenech a vidět, jak plamen naděje konečně zhasíná v očích přeživších.
"Uživatelé Raitonu, prorazit!" Zavelela jedna z nukeinků, senzibilové v zadních řadách naváděli uživatele Raitonu na jednotlivé klony a ty se pod náporrem jejich technik zhroutili jako domeček z karet a nukeninům se tak podařilo je probořit a pomalu vtrhnout do vesnice.

Přímo za Aitenn se objevila osoba zahalená v plášti a tmavýma očima ji pozorovala. "Ty, už ničit nukeniny nebudeš, já jsem tvůj protivník.."

To samé se objevilo i u Mika, naproti němu neochvějně kráčela dívka v kápi, tihle dva, byli jedni z hlavních Velitelů celého útoku.

A naproti Senninovi? Nukenini se báli této chakry, proto ho obklíčila polovina nukeninů a čekala na jeho pohyb. Ale pár jich stejně nedokázali uchránit a uživatel Bakutonu začal Iwu bomardovat z vrchu.

pro **Aitenn Megami** Wed 3 Jul - 18:26

Prižmúrila som oči. Vyzeralo to, že i po mojom útoku z nukeninov takmer nič neubudlo. Síce tí, ktorých výbuch zasiahol, padli k zemi mŕtvi, prípradne ťažko zranení, avšak okamžite ich nahradili ďalší.
Znepokojilo ma to. Moja viera v to, že vyhráme, sa ale nestratila. Dokážeme im, že my, Iwskí shinobi, nie sme žiadne béčka. Medzi tými nukeninmi sa nachádzali i zradcovia, to sa dalo určiť podľa toho, že niektorí ovládali Bakuton, Kekkei Genkai, ktoré patrí Iwe.
Vážne? Nadvihla som jedno obočie, keď sa za mnou objavil nejaký čudák. Že vraj už nebudem ničiť nukeninov...Nech sa modlí, aby som nepoužila ultimátnu techniku papiera, ktorá jeho i ostatných pošle...Veď viete kde. Ruky mi obalila modrastá chakra pomocou techniky Chakura no Mesu, prudko som sa otočila a pokiaľ sa nestihol uhnúť alebo tak podobne, tak som ho zasiahla rovno do hrude presne tam, kde sa nachádzalo srdce. Čo by znamenalo jeho okamžitú smrť.

pro Sponsored content

Trosky brány

Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány