Trosky brány

pro **Kiyoko Hokori** Sun 26 May - 12:04

First topic message reminder :

Trosky brány - Stránka 3 A6fd1d4f5fcb11df8e65000b2f3ed30f

Z kdysi velkolepé brány dnes zůstal pouze kamenný oblouk, vesnice je naprosto otevřena okolnímu světu a není tu nikdo, kdo by vám zabránil ve vstupu. Žádný shinobi tu totiž nehlídá, žádného tu ani nenajdete, pokud opravdu důkladně nehledáte, protože se skrývají a je jich opravdu málo.

pro Katashi Aokawa Thu 6 Jun - 22:15

" Původně jsme neměli v plánu ublížit jí... ani nikomu jinému...teda kromě těch lidí co by byli náhodou uvnitř té nemocnice... Ano u tebe bych bral že ses mi postavil jako muž... teda kromě toho že jsi mi za záda hodil granát... Jsem rád že existují i jiní lidé, kteří se na to dívají stejně jako já... je to věc každého člověka jakou cestu si vybere.. a my ostatní bychom mu do toho neměli moc co říkat... nebo ho kvůli toho soudit... " řekl jsem a chytil obvazy. " Díky... " řekl jsem a začal si zavazovat ránu. Po chvíli jsem měl hotovo a byl připraven jít dál. " Snad se ještě někdy potkáme v boji... za nějakých... rozumnějších podmínek než je to že se vás tam za chvíli vystřídá asi 5... " řekl jsem a seskočil ze stromu a vydal se po cestě dál. " Sayo... " řekl jsem a ve tmě noci zmizel.

Přesun

pro Kashike Thu 6 Jun - 22:17

Kashike

Budu se na ten den těšit. Až mě budeš hledat, ptej se po Kashikem... prohodím už přes rameno a vydám se zpátky do vesnice. (přesun)

pro Uchiha Benjiro Fri 7 Jun - 20:34

Silný vítr se najednou prohnal skrze trosky brány a v jeho doprovodu i já. "Informace, které jsem nashromáždil by měli byt k úžitku." Pomyslel jsem si, míc Kiyoko na svém pravém rameni, položenou jako nějaký ptel brambor.
"Tsukikage-sama bude potěšen."

Přesun

pro Andi Dors Mon 10 Jun - 11:52

Andi

Běžel jsem co mi nohy stačili. Tsuchikage jsem to dlužil. A měl bych minimalizovat ztráty. Dostal sem fakt super nápad. (přesun)

pro **Sennin** Mon 10 Jun - 15:03

Asi hodinu nato ako Andi Doors opustil brány Iwagakure, brána sa stala neprístupnou pre každého. Okolo celého zbytku Iwy sa vytvorila gigantická bariéra obaľujúca všetko čo bolo vo vnútri a ktokoľvek chcel prejsť, či už zo strany vonka alebo vnútra, nedokázal, pretože ho bariéra zastavila. Na tom istom mieste sa vo vnútri Iwy objavila nová postava, ktorá sebou priviezla obrovskú moc, Rinnegan vrazený v očiach a dlhý biely plášť s palicou a zvončekmi, Rikudou zavítal do Iwy a kompletne ju uzavrel.

~Presun Nemožný~

pro **Aitenn Megami** Tue 11 Jun - 18:11

Približovala som sa k bráne. Mala som v pláne jednoducho ponad jej trosky len tak preletieť. Avšak mala som takú predtuchu, že sa čosi stane. A nemýlila som sa. Neskoro som si všimla bariéru, nestihla som zabrzdiť a vrazila plnou silou do nej, na čo som spadla na zem ako vrece zemiakov.
Bola som našťastie pri vedomí, i keď ma boleli niektoré časti tela. Nič hrozné sa mi však nestalo. Čo to sakra...? Hodím zvláštny pohľad na tú bariéru predo mnou, ktorá mi zabránila v prelete cez bránu. Postavila som sa, pričom som sa rukou dotkla tej onej beriéry. Naštvane som do nej kopla, ale nič jej to neurobilo. Ktorý kretén vytvoril tú bariéru...Poď sem ty šmejd, okamžite! Naštvane som sykla pomedzi zuby. Sadla som si na zem a nahnevaným pohľadom pozorovala hory za bariérou. Ako som len tam trebárs chcela ísť! Teraz môžem ísť tak maximálne do riti...

pro **Miko Amatasu** Sun 16 Jun - 6:51

Doběhl jsem až k bráně, už bez Henge, protože jsem po vesnici hledal někoho známého. Bylo tu tolik otřesů a ran, že to mohlo být fakt nebezpečné, navíc ta bariéra kolem vesnice mi dělala potíže, protože jsem se cítil jak nějaké zvíře za mřížemi, byl to příšerný pocit. Když jsem se doběhl, uviděl jsem někoho sedět na zemi a i z dálky jsem poznal kdo to je. "Aitéééén!" Doběhl jsem až k ní nějak udýchaně...Taky aby ne, běžel jsem snad maraton. "Kde je Kiyoko a ostatní?!" Fakt jsem si myslel že mi klepne, ten sres a to všechno, měl jsem chuť se teď neovládat a vše kolem sebe rozbít. Ano, zase jsem byl jeden čas jak zaseknutý, zase jsem v ničem nepomohl a já si poslední dobo říkal i proč...Teď bylo ale hlavní najít ostatní a zničit bariéru.

pro **Aitenn Megami** Sun 16 Jun - 7:46

Hádzala som nahnevaný pohľad na kameň predo mnou, ako keby za všetko mohol on a čosi si nespokojne brblala popod nos. Keď som začula známy hlas, hodila som naštvaný pohľad na Mika, ktorý vyzeral, ako keby desať krát obehol Iwu. Netuším. Pokrčila som ramenami. V nemocnici nás niekto napadol, Saikoro niekam Kiyoko odniesol. Aspoň myslím. Celý čas som bola dosť mimo...Ja neviem! Ani zďaleka som netušila, že Kiyoko bola unesená. Nikto mi nič nepovedal, tak odkiaľ som to asi mala vedieť, že? Začínala som mať o Kiyoko strach...A táto bariéra ma nenormálne štve...Keby sa mi dostal pod ruku ten, ktorý ju vytvoril, tak je na mieste mŕtvy. Myslím, že proti nej nezmôžeme nič. Musíme len čakať...Vyskočila som na nohy a od zlosti tú bariéru znova kopla, na čo som sa zatvárila, ako keby mi niekto tresol s tehlou po hlave.

pro **Miko Amatasu** Sun 16 Jun - 8:04

Když na mě přenesla ten naštvaný a docela dost zlostný pohled, udělal jsem krok zpět a pak když mi to řekla jsem se jen sklesle podíval a shrbil. "Nandéééé?! Ty nevíš kde je? Ksooo!" Chytl jsem se za hlavu a měl chuť si vytrhat vlasy. Tolik práce s hledáním a přeci jen jsem našel aspoň Aitenn, když už nikoho jiného. Připadal jsem si jakobych byl několik hodin mimo. Když pak z naštvanosti kopla do bariér a zachvěla se, musel jsem se trošku zasmát. Nesměj se, nesměj se, nesměj se! Říkal jsem si stále v duchu a měl to na krajíčku. Ano, byla to blbá situace a asi jsme byli v maléru ale toto mě prostě dokázalo vždy rozesnát. Otočil jsem se k ní zády a skoro mi až stékaly oči od toho jak jsem to v sobě držel, ale prstě mi to nedalo. Ano, neskutečně jsem se o Kiyoko bál a i o ostatní a toto byla fakt blbá situace ale prostě jsem to nemohl ovlivnit.

pro **Aitenn Megami** Sun 16 Jun - 8:11

Bohužiaľ. Povzdychla som si a i naďalej hádzala naštvaný pohľad všade naokolo. Zase som si začala čosi nezrozumiteľné brblať popod nos, pravdepodobne som na tú blbú bariéru nadávala. Všimla som si, že sa Miko začal smiať. Otočil sa mi síce chrbtom, ale ja som veľmi dobre vedela prečo.
Jednu som mu tresla po hlave, až mu tam musela navrieť hrča a sykla pomedzi zuby. Príde ti tu snáď niečo smiešne?! Premáhala som sa, aby som ho ešte nekopla do riti. Potom by som sa smiala ja!

pro **Miko Amatasu** Sun 16 Jun - 9:13

Když mě najednou udeřila do hlavy, chytl jsem si to místo a vyhrklo mi skoro pár slz. Takovou pecku jsem nedostal už sakra dlouhou dobu. Bože ta je brutálnější než jsem si myslel! Pořád jsem si hladil to místo a smát jsem se samozřejmě přestal a sedl jsem si uraženě na kámen a koukal na bariéru, pak zase na ní a pak zase na bariéru. "Za to můžeš ty?" Hodil jsem na ní takový poker face, jakobych jí obviňoval za to že tam ta bariéra je. Fakt jsem potřeboval najít Kiyoko. Znovu jsem si stoupnul a dal jsem si ruce do kapes, koukajíc na bariéru při čemž jsem nemožně kroutil hlavou. "Bože, bože...Člověk tě tu chvilku nechá samotnou a..." Najednou se mi jaksi podlomily nohy a já padl na zem. Strašně mě začalo bolet u srdce, i když jsem netušil čím to je. Bylo to jako by mě někdo prudce udeřil do srdce. Už mě to tu nebaví pískle! Ano, znovu se ozval. Netušil jsem že je schopný mi dát tak zabrat a docela se mu i dařilo. Smůla. Vysmál jsem se mu do xichtu, ale ten vypadal docela dost naštvaně. Obvykle byl ten typ co jen tiše seděl a občas si jen tak něco zabrblal. Takto pokračuj a zabiješ mě, tím pádem umřeš i ty. To jak bušil do brány a snažil se dostat ven bylo fakt těžký, ale spíš pro mě. Žádná chakra ze mě neunikla, jen ohromná bolest toho jak jsem se mu vzpíral. Nebo zruším pečeť a až pak tě zabiju...Ty idiote! Byla unesena, už to nemůže nikdo zastavit. Začal se snažit mnohem víc, ale čím víc on tím víc i já. Začaly mi rudnout oči a začal jsem nepravidelně dýchat, spí ztěžka jsem oddechoval. K-kdo je unesen?! Ano, byl to sice úplně jiný kalibr oproti tomu co jsem dokázal vydržet, ale i tak, aspoň něco. Navíc jsem netušil o kom to mluví a tak jsem jeho slova ignoroval. Šlo vidět jak se snaží, ale já doufal že ho to přestane bavit, protože mě to dost bolelo. Můj hlas se měnil také, ale oči stále měnily barvu do mé modré a do červené a stále se to střídalo.

pro **Aitenn Megami** Sun 16 Jun - 9:33

Čože si to povedal?! Zvýšila som trošičku hlas. Že ja som vytvorila tú bariéru? Asi fetoval alebo čo...On nemôže byť v poriadku. Určite si vzal marišku alebo nejakú španielskú mušku. Povedz mi to do očí, ty krepľa! Už už som išla, že mu vrazím, tentoraz poriadne do huby. Ale...Odrazu padol na zem a ja som zbledla ako stena. Čo mu preboha bolo? Heh, Son sa zase derie na slobodu...Ozval sa v duchu Kokuo, ten zrejme Sona poznal lepšie, než som si myslela. Nikdy ho však nespomenul ako priateľa, len ako nejakého známeho a tváril sa, že ho takmer vôbec nepozná.
Sakra... Nevedela som čo robiť, ako Mikovi pomôcť. Vedela som, že bojuje...Jeho oči stále menili farbu z modrej na červenú a naopak. Kokuo bol vždy pokojný, v poslednom čase sa ma nesnažil ovládnuť takmer nikdy. Ako keby mu to bolo jedno. Nemala som pri sebe pečate, ktoré som si požičala ešte dávnejšie od Kiyoko...Nechala som ich doma. Práve keď tie papieriky potrebujem, tak ich nemám! Chvíľu som držala Mikovu ruku a potom ho prudko objala, snáď mu to pomôže. Neviem. Bojuj, Miko...Verím ti...My všetci, ktorí sme zostali, ti veríme...Dokážeš to... Bolo to nebezpečné, páč keby ho Son ozaj ovládol...Určite by sa mi pokúsil niečo urobiť, možno zabiť...Proti nemu by moje papieriky boli prd platné, keďže tá chakra by mi ich roztavila a výbušné lístky mu nespôsobia žiadnu ujmu. Vzhľadom k tomu, že sa dokáže zregenerovať.

pro **Miko Amatasu** Sun 16 Jun - 12:05

Aitenn jsem slyšel spíš ozvěnou, ale její slova jsem si pamatoval. Cítil jsem tu bolest po celém těle, jakoby mě stále někdo bil do srdce a do žeber, ta bolest se pak přesouvala na mé břicho. Když mě rázem objala, oči mi celé zrudly a srdce tlouklo pomale, až nepřirozeně, ale stále jsem cítil to její. Nevím sice o čem to mluvíš, ale dokud jsme tu my a máme pevnou vůli, tak ti budu vzdorovat donekonečna! Řekl jsem rozhodnutě v podvědomí, kde jsem jen viděl jeho zlob a to jak jeho chakra postupuje ke mě. Stále jsem šel dozadu, stále dál a dál od brány a jen se koukal jak se chakra line po zemi k mě. Myslel jsem si že je to můj konec, že vyhraje, než se mi vybavily vzpomínky. Byly to vzpomínky z minula. Miluji hvězdy, mohla bych je sledovat i hodiny. ..........Protože jsi pro mě jako mladší bratr, budu ti pomáhat ať se ti to líbí nebo ne. ......Jsi shinobi, ochraňuj ty na kterých ti záleží i za životy spojenců, bojuj. ......Všechno co mi kdy kdo řekl a další věci mi probíhaly hlavou, při každé větě jsem si vybavil jejich obličeje s tou pevnou vůlí bojovat za to co je nám drahé i kdyby jsme sami měli umřít. Bohužel toto byla jiná situace, ale dodalo mi to naděje. Zavřel jsem oči a pak je prudce otevřel. Opět jsem viděl Aitenn, ale mlhavě, stále mě vše bolelo. "Běž...Uteč pryč!" Musel jsem se od ní odtrhnout, hned po tom mě padly ruce na zem a já začal zhluboka dýchat, při čemž šlo i z mého hlasu slyšet spíš hluboký a podlý tón. Mé oči začaly rudnout, spíš než rudnout tak černat, doslova mé oční bělmo bylo černé. Pomalu jsem si stoupnul a dal obří ránu do bariéry. Rozhodl jsem se tu bolest a to jak mě ovládal vložit do toho aby se ta bariéra nějak přerušila, nebo abych aspoň našel způsob jak jí zrušit. Čím víc jsem však bušil, tím vím mě to bolelo a bránit se bylo velmi těžké, ale já jsem si byl jist že to dokážu! Párkrát jsem upadl, ale pak se zase zvedl a s pomocí chakry jsem dával údery, ale šlo vidět jak mě chakra pohlcuje, ale pomalu zase ustupuje a takto to šlo dokola, myslel jsem si že se z toho zblázním.

pro **Aitenn Megami** Sun 16 Jun - 19:04

Na tvojom mieste by som utiekol. Bez mojej pomoci nemáš proti nemu šancu a môžeš si byť stopercentne istá, že ti zo svojej chakry nepožičiam ani kvapku. Zostaň a zomri...Alebo uteč a preži. Čoskoro ho Son dorazí, uvidíš, a potom mu nepomôže ani Panenka Mária na nebesiach...A s týmito slovami sa stiahol a odmietol so mnou akokoľvek komunikovať. Nič som mu k tomu ani nevravela, bolo to zbytočné. Keďže tu nebola Kiyoko, bolo mojou povinnosťou ho zastaviť. Musela som mu pomôcť, ak by sa mu niečo stalo, neprežila by som to. Nie! Rázne som odvetila. Rozhodne teraz neutečiem...Neutečiem, nech sa už deje čokoľvek! Vyhlásila som a chvíľu pozorovala Mika, ako si vybíja zlosť, alebo ako inak to mám nazvať, na bariére, ktorej to však nespôsobilo žiadnu ujmu. Nemohla som sa však dívať na to, ako sa ničí. Papier, ktorý som získala ropadnutím papierových krídel, som pomocou vôle nechala boklopiť Mikove ruky a na chvíľu ich zastaviť. Kým sa ten papier nadobro neroztaví. Nemala som už veľa chakry, nemohla som si už dovoliť urobiť niečo viac. Vyskočila som do vzduchu a pristála rovno pred ním, dívajúc sa mu do očí. Nemohol mi teraz ublížiť, keďže mal ešte stále ruky obalené papierom, ktoré mu nedovoľovali akokoľvek s nimi pohnúť. Prosím, prestaň... Do očí sa mi nahrnuli slzy. Nechcem, aby si si ublížil...Nedovoľ, aby ťa porazil...Nezabudni na to, kým si... Jemne som sa k nemu naklonila a pobozkala ho na líce. Ja...Ja... Povzdychla som si a sklonila hlavu. Nikdy...Nikdy som ťa neprestala milovať...Ani po našom rozchode...Prosím, poraz ho pre mňa, si pre mňa dôležitý! Bolo pre mňa ťažké to zo seba vytiahnuť, aj keď som vedela, že on už ku mne necíti to čo predtým. Aspoň to tak vyznelo z nášho rozhovoru na cintoríne.

pro **Miko Amatasu** Sun 16 Jun - 20:14

Když jsem ucítil papírky na rukou, chtěl jsem se otočit, ne už z vlastní vůle, Son mě měl skoro v hrsti. Má vůle tu ale stále byla, jinak by mě dostal celého. Když mě políbila, šlo vidět jak mě to dost překvapilo, ale šlo to vidět jen v mém podvědomí, nikoliv v obličeji co viděla ona. Její slova ke mě dolehly a já jsem pomalu otevřel oči. Nebyl jsem schopen chodit, srdce mě bolelo tak že menší pohnutí a bolest se zněkolikanásobila. "Kým je? Kdo kým je?" Zasmál jsem se. Šlo slyšet že to nebyl hlas který znala ona, byl to Sonův hlas který jsem slýchával já v podvědomí a to bylo špatně, věděl jsem že už bude pozdě, i když jsem to stále nevzdával. "Je to jen ztracená existence na tomto světě. Někdo kdo byl nucen nést břemeno shinobi. Ty jsi asi slepá že?! Ano, on už dávno zapomněl tím kým je! Právě proto ten slaboch odešel pryč! Tehdy se mi naskytla příležitost! Víš co dělal hm?! Zabíjel, ničil vesnice jednu po druhé, tolik prolité krve jsem neviděl léta, i já ho bral za psychopata, to snad nevíš?! Měl být dokonce v Bingo knize, jenže...Jejímu autorovi byla setnuta hlava touto rukou." Začal jsem se hlasitě smát jak pomatený. Pravá ruka se pomalu zvedla do vzduchu, bylo to pomalu proto že v tom bránila Aitenn. "Ano, to já mu říkal co má dělat a on jako cvičený poslouchal, toužil po moci a já mu jí dával! Problém jsi ale od začátku ty. Ty a ta tvá tvářička, že si myslíte že někoho milujete...jsou to jen lži co si Vy shinobi říkáte! Nikdy nebudete opravdu milovat a to ví i Miko. Proto se lásce vzpírá a někdo jako ty, někdo jako ty mou práci co mi to dalo abych ho o tom přesvědčil nezničí!" Ruka co byla ve vzduchu se najednou zvedla tak prudce že jí chytla za krk a pomalu svírala. Pohled který viděla mohl působit dost psychopaticky, a rozhodně šlo poznat že to už nejsem já. "Právě proto mu i já způsobím bolest! To on se bude muset koukat na to jak zabíjím jeho milovanou právě jeho rukou!" Začal jsem se zlověstně smát a pomalu jí vyzvedával výš a výš do vzduchu, aby nedosáhla na zem. "Tak co? Nějaké poslední přání?" Zasmál jsem se a ruka opět pomalu svírala její krk. Já jsem si mezi tím v podvědomí stoupnul a šel přímo k bráně. Bolest byla až na omdlení, ale nemohl jsem dovolit aby zabil osobu kterou miluji, to bylo nepřípustné! Já-teda-jo! Křikl jsem na něj a hned jsem si vyhrnul tričko, na které šla vidět pečeť. Okamžitě jsem jí začal pořádně utahovat, i když mé srdce to moc nezvládalo, nemohl jsem nechat aby zabil tu kterou jsem miloval nejvíc. Navíc, když jsem věděl že ke mě cítí to co kdysi, dodávalo mi to naději v to že se zase mohu změnit, že mohu zapomenout na to co jsem způsobil a jaký jsem byl sobec. Šlo poznat že se tomu Son vzpírá, ale pomalu má ruka zase klesala na zem a povolila. Oči jsem měl jak semafor, prostě z modré na rudou a zase zpátky a takto to šlo dál. Já ale věděl že on se jen tak nevzdá, ale i tak jsem se nevzdal ani já. To on byl ve mě, to já byl pánem, někdo jako on mě prostě nemůže už ovládnout...Aspoň jsem v to doufal a snažil se ho zklidnit. Ty jeho nudy a výlevy mi šli krkem...Hned jí pustíš, nebo umřeme společně, vyber si. Věděl jsem že pro něj život byl nejcennější, stejně jako pro mě Aitenn a proto jsem jen doufal že bude chytrý a nechá toho.

pro **Aitenn Megami** Mon 17 Jun - 9:39

Uprela som vystrašený pohľad na Mika, keď ma len tak z ničoho nič chytil pod krk. Sakra...Mohla som sa z toho dostať, ale na to by som musela mať dosť chakry. Son...Pusť ju...Zavrčal Kokuo, vedel, že ho počuje. Cítil to nebezpečenstvo...Že ma v zlomku sekundy môže zabiť. Tým pádom bol ohrozený aj jeho život. Vezmi si moju chakru....Okamžite! Prikázal mi, ale ja som ho nepočúvala. Nechcela som Mikovi ublížiť, aj keď ho prakticky Son ovládol a vravel mi tie škaredé slová. Hneď na to ma zdvihol do vzduchu a mne len stiekli slzy po tvári. Kokuove poznámky som ignorovala, nech sa bude akokoľvek snažiť, jeho chakru si rozhodne nepožičiam. I keby ma to malo stáť život...Miko...Prosím... To bolo jediné, čo som zo seba vytiahla. Nemala som už silu vravieť niečo viac...Kokuo sa však nevzdával a dodal mi chakru násilne. Zreničky sa mi zúžili, narástli mi pazúry a tesáky, nič viac. Odmietla som vstúpiť do základnej formy jinchuurikiho...Do Bijuu plášťa...
Čoskoro som však znova stála na zemi a Miko povolil zovretie. Heh...Silný to chlapec, to musím uznať aj ja... Poznamenal Kokuo, konečne sa upokojil...Konečne som sa mohla poriadne nadýchnuť, a aj som to využila. Zhlboka som sa nadýchla. On to zvládne...Ako si vravel, je silný...Prehlásila som istým tónom v mysli a Kokuo sa len uškrnul. On taký agresívny, ako Son rozhodne nebol. Skôr bol takej pokojnej povahy, a trochu i taký...Náladový. Trochu vystrašene som sa na Mika dívala, ale nemienila som odtiaľ utiecť...Aj napriek tomu, že sa ma pred chvíľou pod vplyvom Sona snažil zadusiť...Alebo skôr mi rozdrviť krk. Prešla som si pazúrmi po krku, ale len tak jemne, aby som si neublížila a kontrolovala, či je ozaj v poriadku.

pro **Sennin** Mon 17 Jun - 13:14

Našťastie zásah od Sennína nebol potrebný, keď Miko zvládol udržať Sona na uzde. Napriek tomu, že z nich cítil zlosť voči nemu samotnému, dobre vedel že mu neublížia. V tej chvíli ako to Miko dokázal, vyšiel tvorca bariéry z tieňa a zaprel svoj pohľad na nich. Aj keď, nemuseli si byť istý že pozerá na nich keď jeho tvár pokrývala dlhá šedá kapucňa a rovnako šedý plášť zakrýval celé jeho telo, jediná vec na ňom rozpoznateľná bola dlhá palica zo zvončekmi. A znak Rinneganu vyšitého na chrbte, čo tiež nemuseli zahliadnuť. Podľa jeho krokov od miesta kde bol skrytý, bolo jasné jedno. On stvoril bariér, napriek tomu že vyzeral ako starec, ktorý stoji proti dvom takmer plnohodnotným Jinchuurikom, vyzeral ako páchateľ vezenia do ktorého sa dostali a nebolo z neho úniku.

pro **Miko Amatasu** Mon 17 Jun - 13:38

Když jsem stále utahoval pečeť, šlo vidět že to šlo dobře a Son už se moc nevzpíral. Když jsem se stále snažil, stejně jak Son, i já jsem uslyšel hlas, který jsem slyšel jen párkrát, byl to Kokuo. Kokuooo! To nás chceš zradit? Jen mi neříkej že už ti to tu neleze krkem. Son se trošku uklidnil a pak když nedával pozor, jsem pečeť dotáhl, ale škublo mi to celým tělem. Takovou bolest jsem neucítil snad nikdy. Když jsem byl zase při vědomí, viděl jsem jak Aitenn stékly slzy a mé panenky se zmenšily. J-já...Toto ti jen tak neodpustím Sone. Zamračil jsem se. Jen tak tak jsem viděl, necítil jsem horní část těla, od srdce výš mě bolelo snad všechno. Kolébal jsem se a přicházel blíž k ní. "Aitenn já-" Než jsem to stačil dopovědět, objevil se z bariéry nějaký muž. Byl to neznámí muž a proto jsem ho považoval jako nepřítele. To jak prošel bariérou, netušil jsem jak je to možné. Ihned jsem si stoupnul před Aitenn, ale jak jsem dopadl na patu, neuvěřitelně mě píchlo u srdce a podlomily se mi kolena, ale snažil jsem se znovu vstát. "Kdo...kdo jste..." Špatně se mi dýchalo, ale kdyby udělal jeden nekalý pohyb, snažil bych se ho i přes tu velkou bolest zastavit.

pro **Aitenn Megami** Mon 17 Jun - 16:21

Tu nejde o to Son...Prehovoril znudeným tónom Kokuo a odkašľal si. Mohol si Aitenn vážne ublížiť a keďže nechcem trčať v nejakom ochrnutom tele, musím preto i niečo urobiť. Plus si ohrozoval i mňa, ty tupec...Kokuo sa vážne nezdal, také slová od Bijuua človek nepočuje každý deň. Zrejme mal dobrú náladu. Bola som rada, že v sebe mám zapečateného práve tohto Bijuua. Občas bol ozaj v pohode. Ale len občas!
Ak to ešte raz urobíš, zatočím s tým tvojim opičím egom...Uchechtol sa a stiahol sa niekam do temnoty jeho klietky, pravdepodobne šiel zase chrápať. Zlenivel. To by si všimol i slepý. Mika som okamžite podoprela, keď sa predo mňa postavil a môjmu zraku neuniklo to, že sa mu podlamovali nohy. Nemusíš ma chrániť, najmä nie v tomto stave. Viem sa o seba postarať. Pravdou však bolo, že teraz som dokázala bez Kokuovej pomoci veľký prd. S papierom som ešte bola schopná manipulovať, avšak žiadny som nemala, keďže sa zvyšok spálil na Sonovej chakre. A nebola som už schopná vytvoriť ďalší, respektíve nemala som na to už dosť chakry. Kto si a čo tu pohľadávaš? Vrhla som nedôverčivý pohľad na oného človeka, ktorý sa tu z ničoho nič objavil. Netušila som, kto to je. Videla som ho prvý krát v živote. Doplo mi, že to on vytvoril tú bariéru. O čo mu vlastne išlo? Ak nás mienil zničiť nadobro, boli sme v riti. Ja som teraz nebola schopná bojovať, Miko tiež nie, Kiyoko tu nebola, a kto vie, kde teraz sú Faito a Kashike.

pro **Sennin** Mon 17 Jun - 16:33

Postava sa ani nepohla, napriek upozorneniu ktoré dostala od Mika, ktorý ledva stál na nohách, a ba dokonca aj Aitenn, ktorá tak isto nebola schopná plynulej chôdze, nie to ešte nejakého boja, boja s človekom ktorý dokázal vytvoriť nepreniknuteľnú bariéru cez celú dedinu, alebo skôr jej zvyškami. "Som nikto.." Odpovedala postava chraptivým a naozaj starým hlasom, únava z ťarchy celého sveta sa podpísala na jeho telesnom aj duševnom zdraví, a to sa ukázalo aj na reči, napriek tomu nemienila viac pokračovať v konverzácii, neukázala svoju stareckú tvár, ale zahľadela sa na bruchá oboch Jinchuurikov. "Son.. Kokuo.." Prehovorila po chvíli ticha postava, a obaja pocítili divné zamrvenie v žalúdkoch, čím dokonale stratili spojenie so svojimi démonmi. Mohli stáť pred ich klietkou, ale Bijju im neodpovedal, ani jeden z nich. Ako o nich vedel.. a hlavne, oslovil ich menami, mená Bijju.. nevie nikto predsa, iba ich Jinchuuriky!

pro **Miko Amatasu** Mon 17 Jun - 18:52

Son už nic nevnímal, dokonale se na to vše vykašlal a ignoroval jak mě, tak Kokua. Jeho narážky taktéž, docela jsem se tomu divil ale nijak extra mi to nevadilo. Když mi řekla Aitenn abych jí nechránil, vzpoměl jsem si na minulost, kdy mou pomoc ještě ocenila. No nebyl jsem proti, věděl jsem že je silná a byl jsem na ní i pyšný. Já ale neustoupil její podporu jsem využil, opravdu se mi to teď hodilo, asi bych jinak spadnul. Ten chlápek mi ale stále dělal potíže. Když řekl že je nikdo, nedávalo mi to smysl. "Nedělejte z nás blázny, kdo js-" Než jsem to dokonce stačil doříct, zmínil jména našich Bijuu a to mě dostalo na lopatky. Jak to krucinál věděl?! Najednou jsem ucítil divný tlak v břiše. Netušil jsem ani co se děje, byl jsem docela dost v háji, protože jsem věděl že kdyby chtěl bojovat, nemáme ani šanci. Co se to do prkený vohrady dejě! Skousnul jsem zuby a stouplnul jsem si s bolestí pevně, abych Aitenn nijak nezatěžoval, při čemž jsem byl dokonale v šoku, nevím jestli jsem se po děsně dlouhé době začal bát nebo něco jiného, své pocity jsem neuměl vyjádřiv, byl jsem dokonale zkoprnělý. "Jak to že vy...vy víte ty jména...jak?"

pro **Aitenn Megami** Mon 17 Jun - 19:33

Dívala som sa naňho čudným pohľadom. Si zo mňa robí prdel alebo čo? Že vraj to je nikto? Haha, veľmi vtipné, som sa tak na tom nasmiala, že som sa za brucho chytala a po zemi sa váľala. No, takto, drahý neznámy. Som na takéto trápne vtipy alergická. Ocenila by som, keby si sa nám poriadne predstavil...Zamračila som sa naňho. Netušila som, kto to môže byť. A čo má za lubom. Nahodila som prekvapený výraz, keď vyslovil mená našoch Bijuu. Odkiaľ to sakra poznal? K tomu som cítila také zvláštne mrvenie v bruchu...Kokuo? Zavolala som na päťku, ale on nič. Neozval sa...Ako keby tu ani nebol. Možno spal. Netušila som, že ten čudák prerušil spojenie medzi nami a našimi Bijuu. Čo to...Čo si to urobil? Ako je možné, že vieš mená našich Bijuu? Vychrlila som naňho pár otázok. V poslednej dobe sa tu objavovalo veľa čudných ľudí...Ale na toho chlapíka nemal nikto.

pro **Sennin** Mon 17 Jun - 19:44

Muž zastavil pohľadom na oba vyjavené tváre a odhodil kapucňu ktorá mu zakrývala tvár. Pod ňou ale mohli zdesene zahliadnuť divoké oči, oči Rinneganu, legendárne Doujutsu ktoré im hľadelo do očí a . usmievalo sa? Áno, pred nimi stál starec ktorého sa strašne dotkol prúd času, napriek tomu sa zdalo že z neho vyžaruje obrovská moc. Pomalými krokmi podišiel k ním obom, a usmial sa keď sa k nim priblížil extrémne blízko. "Viem ich, to ja som im ich dal.." Pousmial sa starý muž a obaja démoni naraz prehovorili.. "Otec..". Len jedna legenda rozpráva o menovaní Bijju. Mená im dal.. Rikudou Sennin.

pro **Miko Amatasu** Mon 17 Jun - 20:00

Když řekl že ty jména jim dal on, považoval jsem ho za nějakého psychopata co ho právě pustili z nějakého ústavu pro senily. Když jsem však uviděl ty oči, jako by mi srdce přestalo tlouct. Myslel jsem si že to není možné, nebyl jsem o tom pořádně přesvědčen, co když to byla past? Co když to je jen nějaké genjutsu? Nemohl jsem ani tušit že je to skutečnost. Tasil jsem kunai a chtěl e po něm vrhnout, jenž když ti dva promluvily, zůstal jsem stát jak opařený. To je v loji, zo genjutsu omámilo snad i je? Co to je sakra za chlapa! Pustil jsem Aitenn, která mě podpírala a stoupnul jsem si na své nohy pevně. Párkrát jsme se zakymácel, ale nebylo to nic smrtelného. "Tak nás přesvěčte! Jak si můžeme být jistí že to není nějakápast hm?! Nějaké genjutsu?" Pro mě to bylo dost možné, protože já na toto nikdy nevěřil. Otec mi o tom pánovy vyprávěl jen legendy o tom kdo to byl a co vše dokázal ,že vytvořil svět shinobi, ale to bylo před několikati miliardy lety, nemohl to být on, nevěřil jsme tomu.

pro **Aitenn Megami** Mon 17 Jun - 20:08

Keď odhalil svoju tvár a tým pádom i oči...Zbledla som na mieste a doširoka otvorila oči. Rinnegan. To snáď ani nie je možné! Sťažka som pregĺgla...Ten dedo...Pripadal mi ako niekto z inej planéty. Dobre, kľud, je to len rinnegan. Nič zvláštne! Snažila som sa týmito slovami upokojiť. Sama som však vedela, že Rinnegan je ojedinelé Kekkei Genkai a nevidí sa len tak často.
Sťažka som pregĺgla a tvárila sa, akože nič. Avšak keď obaja naši Bijuu ho nazvali otcom, takmer mi padla sánka k zemi. Č-čo...Nééé, to si z nás robíte prdel! Nie, nemohol to byť Rikkudo Sennin. Bol predsa už mŕtvy, nie je možné, aby ním bol on. Určite to je Genjutsu, alebo nejaký trápny vtip!

pro Sponsored content

Trosky brány

Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány

Re: Trosky brány