Trosky brány

Doběhla jsem k bráně skrčila jsem se ale u trosek, abych na všechno dobře viděla. Nelíbilo se mi, jak se bombardovala vesnice, ale neviděla jsem jak se to děje, jinak by ty bomby stihla zastavit. Jediné co jsem mohla udělat bylo okamžitě vytvořit krystalickou stěnu, která se objevila před bandou nukeninů, kteří probořili armádu klonů a chtěli vtrhnout do vesnice.

O zeď jsem se už nestarala zkoušela jsem na Mika i Aitenn hodit krystalické brnění, aby necítili útoky na jejich těla. Stále jsem se snažila nebýt moc vidět. I když jestli měli senzibily věděli kde jsem.

Tam kde bola Noriko sa odrazu niečo začalo diať. Odchrbta k nej prikráčal malý chlapec krokom ktorý pripomínal Aničku (LoL-Annie-pre neznalcov) a neusále sa usmieval a túlil si pri tom svojho plyšového medvedíka. Prišiel a postavil sa napokon vedľa nej. Bez toho aby jej vôbec pozrel do tváre začal sledovať boj a iba svojím najjemnejším hláskom povedal jednoduché: "Ahoj."

Strašně jsem se lekla, když se tam objevil malý chlapec a díval se na otevřen boj. Nejen že by mohl prozradit kde sedím, ale mohli by mu ještě ublížit, proto jsem ho rychle za loket strhla k sobě.
"Copak tu děláš, neměl bys tu být." šeptla jsem k němu držela ho kolem pasu a modlila se, aby nás nikdo neviděl

Chlapec ani nemrkol, siahol do vačku odkiaľ vytiahol kartu. Srdcové eso a zastrčil ho Noriko pod oblečenie niekam na hruď. "Čoskoro tu bude." Povedal potichu a vytrhol sa z jej objatia načo sa otočil a zase tým istým krokom zamieril preč. Keď zašiel za prvú väčšiu trosku. Henge zmizlo no on stále držal svoju chakru zatajenú.

"Co? ne počkej" syknu, když se mi vysmekne, chtěla jsem jít za ním, ale zůstala jsem na svém místě. Kartu kterou mi zastrčil za pas jsem už někde viděla.
"Hej kde si to vzal?" syknu k němu a strčila jsem si jí do kapsy kombinézy a vykoukla ven, co se tam děje

Chvíľu som z úkrytu sledoval Noriko a ešte vzdialenejších Aitenn s Mikom. Tá skrýš jej dlho nevydrží. Preblesklo mi hlavou načo som vytvoril bleskový klon a oboch nás zmenil na niečo čo naozaj pripomínalo viac nepriateľa ako priateľa.
Mihol som sa aj s klonom pomedzi trosky a k tomu všetkému sa priblížil ešte viac ako bola Noriko. Potreboval som priestor na priamy zásah do boja a čakal som na vhodnú chvíľu. Klon bol len pár metrov odo mňa a tiež dobre skrytý.
Noriko mohla vidieť kam tá osoba čo rozhodne nevyzerala ako ja, či už to bol klon alebo originál, utekala a mohla sa cítiť v nebezpečenstve kvôli tomu odkiaľ som vybehol, pretože to bol zrovna úhol z ktorého ju bolo vidieť.

Skrčila jsem se zpět do svého úkrytu, ale koutkem oka jsem zahlédla, že někdo stojí opodál. Přimhouřila jsem oči a soustředila jsem se. Kolem mě se utvořili malé jehlice a ty jsem namířila na protivníka (Saikora)

Všimol som si, že Noriko niečo robí a bolo mi jasné kvôli akému podozreniu to asi bude. Ihlice som nevidel, boli malé a ja som nebol dosť blízko aby som to zbadal. Dal som si však do rúk zlatú kartu, nemohla vidieť, čo to je ale jej žiara, ktorá sa predierala spomedzi mojich prstov nemohla značiť nič bezpečné. Vyzeralo to ako niaka naozaj záhadná technika, čo by to tu mohla teoreticky celé odpáliť. Noriko mohla váhať či bude pre ňu samotnú bezpečné na mňa techniku vyslať.

Obalila jsem své tělo do krystalu, jestli je to něco vybuchujícího neublíží mi to. Vyslala jsem jehlice proti němu a utvářela znovu rotující shurikeny a vyslala je na něj podruhé

Mal som šťastie, keby nezačala vytvárať tie shurikeny asi by som neskočil za jednu zo sutín a len o kúsoček sa vyhol ihliciam o ktorých som vlastne ani nevedel. "Keď vidím aká je silná mám chuť ju objať." Zamumlal som si sám pre seba a pozrel na ňu načo som vyskočil z úkrytu, vytrhol zo steny niekoľko shurikenov a ihlíc a hodil ich po Noriko. Jej vlastné zbrane. Ani som nevedel ako dlho som bol v kóme. Bol som zvedavý ako sa zlepšila.

Zastavila jsem je ani jsem nemrkla a znovu je obrátila proti němu a těsně před jeho obličejem jsem je nechala prasknout, takže se protivníkovi mohli dostat do očí malé střípky. Tak tichý boj jsem nikdy nezažila ani já. Chtěla jsem zkusit novou techniku, ale ta by byla až moc vidět. Využila jsem tedy toho, že ho zaměstnávají letící a praskající jehlice a shurikeny a skryla jsem se technikou mesaigakure no jutsu a potichu mířila k němu s kunaiem v ruce.

Chrániť si zrak, to bola jedna z ľudských priorít a keď som videl ako sa kryštál roztrieštil na pomaly nič hneď som zavrel oči a nič sa mi do nich nedostalo. Ona však už bola preč. Poskladal som pečate. "Doton: Yomi Numa!" Zamumlal som skoro nepočuteľne a teraz stál v strede techniky do ktorej keby stúpila tak ju začne vcucávať zákernejšie ako tekutý piesok. Zrejme si ani neuvedomila, že tam technika je, pretože ja sám som stál v jej strede ale vzhľadom na svoje Hijutsu som si to mohol dovoliť zem priamo pod mojimi chodidlami totiž bola tvrdá. Ja už som len sledoval či na mňa neskočí z hora stojac v niekoľkometrovom kruhu vražednej zeminy.

blížila jsem se k němu skrytá prostředím, neměl sebemenší šanci mě vidět, byla jsem od něj jen dva metry a čím víc jsem k němu šla tím těžší krok jsem najednou měla až jsem se podívala na zem. Zastavila jsem se a rychleji se propadala. Sakra. Zaklela jsem. Určitě viděl jak se něco propadá kousek od něj, i když mě neviděl. Jednala jsem, naštěstí to nebyla voda a já položila ruce do toho písku a celý písek začal krystalizovat a vlna krystalu mířila i k němu a obalovala mu i nohy.

Kryštál okolo mojich nôh sa proste rozpadol. Hijutsu je hijutsu. Priskočil som k nej a či ma obaľovala ďalej alebo nie čupol som si a tam kde som odhadoval hlavu som siahol rukou, mohlo to vyzerať akoby jej chcem vypichnúť oči alebo niečo, stalo sa však to čo zrejme nečakala. "Šikulka." Povedal som a rozstrapatil jej vlasy, pričom som preistotu rozbil kryštál čo ma obaľoval, ak niaky bol.

"Jak je to...sakra možný?" když jsem viděla, že rozbil krystal a jak se přibližoval, chtěla jsem uhnout, ale po kolena jsem byla v krystalické jámě po tekutém písku a místo toho jsem si sedla na zadek a on mi rozcuchal vlasy a... "Ehm ... cože?" byla jsem úplně mimo, ale mesaigakure no jutsu povolilo a já se předním objevila s rozcuchanými vlasy, totálně mimo sedící v krystalické jámě a nechápajíc

"Čo na mňa čumíš jak na zjavenie?" Spýtal som sa úplne zabudnúc na to, že som vlastne v henge a zakrútil hlavou. Snáď si nemyslela, že som mŕtvy? Napadlo ma zas v súvislosti s tým, že som zabudol na henge a len na ňu zaujato pozeral. Medzitým popraskal okolo nej kryštál a ja som jej podal ruku aby som jej pomohol von.

Stále jsem na něj koukala úplně vyjeveně, stále to byl nepřítel a věřit jsem mu rozhodně nehodlala. Proto jakmile mi podal ruku, přijala jsem jí a v tu chvíli mu začala rychle obalovat krystalem stejně jako znova jeho tělo. Já mu ruku vysmekla odskočila od něj dál a poslala jsem okamžitě proti němu Omiwatari

Keď ma začala obalovať, druhou rukou som jej k nohám hodil červenú kartu, takže Omiwatari dala krivo a nezasiahla ma. Dezorientácia je proste božská. V tom mi to došlo a tak ako kryštál na mojom tele zmizlo aj henge. "Super, ani niesi moc naivná." Využil som to čo sa odohralo aby som spravil záver. Toto všetko sa odohralo dokým dezorientácia pominula, vlastne sa to stalo behom momentu a ja už som vtedy stál znovu pri nej.

"Saikoro?" špitla jsem překvapeně a měla jsem strašnou chuť mu v tu chvíli praštit. Takhle jsem prozradila co umím a mohl nás někdo zdálky pozorovat.
"Zabiju tě." šeptnu dost naštvaně ale objala jsem ho. "Hlavně že si v pořádku, ale to si spolu vyřídíme." odtáhla jsem se zase od něj a a pohrozila mu

"Už sa na to teším." Povedal som sarkasticky a zatiahol ju za sutiny. "Ak nás aj niekto videl, nesledoval nás tak, že by si niečo stihol zmapovať, hlásenie od klonu. Mimochodom, zlepšila si sa."
V tom momente som zmrzol. Sakra.
Chvíľu som len tak pozeral do blba a potom sa pomaly otočil na ňu. "Koľko som spal, že niesom staroch?" Spýtal som sa prestrašene a prezeral si jej tvár, ktorá vyzerala asi rovnako skvele ako predtým, čo ma trochu ukľudnilo.

"Asi 14 dní. Trénovala jsem a hodně." mrkla jsem na něj a podívala se co se děje před bránou, krom boje s ním jsem ještě udržovala brnění na Mikovi a Aitenn.
"Tam to nevypadá moc dobře. Mají raiton, ten můj krystal nezastaví a někdo odpaluje trosky vesnice." šeptla jsem co jsem vypozorovala

Keď povedala, že som spal len 14 dní objal som ju a chvíľu nepúšťal. "Nikomu sa nesmie nič stať." Povedal som dôrazne. "Hlavne nie tebe." Dodal som už jemným tónom a potom sa odtiahol. "Tá neviditeľnosť nieje zlá, myslím, že sa budeš asi naďalej starať o obranu, útoč len v momente, ktorý by mohol byť naozaj kľúčový a jediný tvoj útok by mohol jeden z  bojov ukončiť rozumieš?" Potom som ich chvíľu sledoval. "Späť na bojisko." Zamumlal som si pod nos a čakal na vhodnú chvíľu niekomu prehnať kartu krkom a pridať sa tak medzi bojujúcich.