Hokage monumenty

"Shijin chan ?
Vieš o tom že ťa ľúbim ?"
Nevedel som prečo ale povedal som to skoro z ničoho nič ako som k nej pozeral .

"Aj já teba..." jemně jsem se pousmála a kdesi hluboko mě ta slova velmi příjemně zahřála. "Není třeba to popisovat... Ten pocit je stejně nepopsatelný..." tiše, spokojeně jsem vrněla XD

Keď som počul ako vrní tak sa mi v očiach objavily dosloha hviezdičky a hneď na to srdiečka XD .
"Jéééj ... vieš že toto je roztomilé ?"

"Vím." v mých očích jako kdyby se zablesklo "Ale neuškodí, když mi to budeš pořád dokola opakovat."
Zatvářila jsem se zcela nevině.

"Hmm to si nemusela ani hovoriť lebo ja si to myslím furt preto ti to určite pár krát ešte zopakujem ."
Povedal som potichu a dal som jej taký jemnejší bozk .

Odpověděla jsem na polibek a pak jsem se znovu položila na skálu s rukama za hlavou.
"Předal nám Konohu... Nové generaci... Ale pochybuji, že mám na to, abych byla dobrým senseiem svým žákům. Pochybuji, že dokáži předávat ideály Konohy dál, tak jako on." kdyby bylo světlo, pohled by mi sklouzl k vytesané tváři Nanadaimeho.

Rozesmála jsem se.
"To nikdy... A ani nechci být jako on..." povzdechla jsem. "Ale chtěla bych se dokázat vyjadřovat se stejným zápalem a neztrácet víru v sebe i všechny okolo."

"Ano, to máme." mírně jsem se pousmála. Ani jsem si nevšimla, že už tam společně trávíme tolik času. Byly to ale příjemné chvíle.

"Ryuuji-sama...." posadila jsem se a opřela se o ruce.
"Měl byste se smířit s tím, že mě se jen tak nezbavíte." nadhodila jsem veselý úsměv, ale v očích skrytých za ofinkou mi při té myšlence přestávalo jiskřit.

"Nóó to aj dúfam lebo si vás v inom prípade hodlám k sebe pripútať Lady Shijin ."
Povedal som po tom čo povedala ona a ja som sa nakoniec ale usmial a trocha viac sa k nej prisunul .
"Čo tak vás potrestať za to že ste u mňa dlho nebola ?Aj keď je to trocha pozde ale nevadí"

"Potrestat?" zbystřila jsem.
"A jak přesně byste si to představoval, Ryuuji-sama?" blesklo mi v očích.

"Tak ale viete možné spôsoby sú dva .... jeden z nich je mierny žeby som ťa len došteklil a to druhé to už by som ťa odtiaľto musiel uniesť ale zatiaľ ťa ušteklím a budem pokračovať až do vtedy pokiaľ nebudete kričáť ."
Ten koniec som zdôraznil a len sa usmial

Štěklit, křičet?
V očích se mi objevilo upřímné zděšení XD a hbitě jsem vyskočila na nohy.
"Lechtat ne." ohradila jsem se dotčeně. "Nezapomeň na můj Juuken z celého těla."

Ja som sa tiež skočil na nohy a kolená som mal trocha pokrčene ušká boli nastražené a ruky som mal dané tak akokeby som šiel loviť .
"Ale ale ... takže to bude menší súboj kto čo dlhšie vydržíí ?"
Hovoril som nadšene a hádzal som ocáskom zo strany na stranu .

Pohodila jsem vlasy v gestu předstírané ignorace a pootočila jsem se na stranu jako kdybych byla uražená. Přitom mi ale pohled pořád cukal na stranu, abych viděla, co chystá.

Prešiel som pomaličky k nej a objal som ju okolo bruška ale to len aby som odpútal pozornosť moje ruky aj keď boli v tom mieste pomaličky šli smerom vyššie na jej rebrá.
"Ale nóó snáď sa za niečo také si nechcela na mňa nahnevať nie ?
Veď vieš že ja som hodný kočičák."
Ako som dopovedal posledné slovo jemne som ju pošteklil to len pre zatiaľ ale .

"Tak hodný kočičák..." nestačila jsem dopovědět, když jsem sebou cukla.
Jen těžko jsem odolala pomyšlení na Jukenpo Ichigekishin. Jelikož mě držel v náručí, mohlo by to pro něj být nepříjemné. Musela jsem se usmívat, ale zatím jsem to, že mne to lechtá nedávala nijak znát.
"Ty... Ty..."

Zasa som ju teraz pošteklil ale teraz trocha dlhšie a silnejšie ale stále také jemné predsa len to bol len "trestík"
"Ale ale žeby tu je niekto viac šteklivý než sa zdá ?"

Přimhouřila jsem se oči a zadívala se vyčítavým pohledem do těch jeho.
Na chvíli jsem je zase zamhouřila, když mě lechtal a přitom jsem sebou několikrát trhla. Rozesmíval mě nekalým způsobem a to se mi ani trochu nelíbilo.
Ještě jednou jsem se na něj zadívala, ale tentokrát jsem nasadila svůj oblíbený pohled.
Psí oči s trochu vyčítavým podtónem.

Ja som sa nakoniec nevinne usmial a viac ju k sebe natočil .
"Prepáč umm už to neurobím ." XD
Vedel som že ten pohľad neukazoval nič dobré preto som radšej stiahol ocas a bolo aj vidieť že ušká som mal priľahlé na hlave
No stále som ju u seba držal a pozeral sa k nej aj keď teraz tak nevinne.

Musela jsem se rozesmát.
"Kdybych mohla použít slovíčka, která jsou tabu řekla bych, že takhle jsi neuvěřitelně roztomilý..." na chvíli jsem se odmlčela, provokativně jsem si oblízla horní ret a nakonec neodolala.
"Kocúrik." dodala jsem své oblíbené oslovení.

Trocha som sa na ňu teraz vyčítavo pozrel ale nakoniec som ju pobozkal .
"No tak že si to ty pre dnes to teda nevadí ale príšte to ostane v tabu dobre ?
To by som nemohol ostať drsný a to potom nieje dobré ."