okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

*podíval sem se na itachiho*
"tak jo, jdu na ať to máme za sebou"
*koncentroval chakru a pomalu stoupnul na jezírko, ale pořád se kroutil a udržoval stabilitu až spadnul*

Zasmál jsem se. "No tak, zkus to pořádně!" máchl jsem rukou a voda ho vyhodila na břech.

*skusil sem to znovu, tentokrát sem se rozeběhl a skočil*
"hááá,...hááá,.....táák,.....co na to říkáte"
*zatím co se vychluboval, málem spadl*

Využil jsem jeho rovnováhy a vodní vlna ho chytla a shodila do vody.
"Už dlouho jsem se takhle nebavil. Viděl jsem, že tě Hokage-sama dala do významného týmu...Naučím tě moji techniku se Shurikeny." přešli jsme ke stromům a předvedl jsem mu svoje pohyby se shurikeny. ( Víte co myslím ne?)

"Já se jdu na něco zeptat Tsunade-sama. Zatím trénuj."

Vyšla jsem ven a porozhlédla jsme se po okolí. Nikde nikdo... přešla mě chuť cokoliv dělat, takže jsem si našla jeden pěkný strom a uvelebila se v jeho stínu. Zavřela jsme oči a nechala vítr čechrat mi vlasy.

Vyšla jsem ven a s jasným cílem šla ke stromu. Nahla jsem se nad černovlasou dívku. ,,Věděla jsem, že tě tu najdu." pousmála jsem se.

Jedno oko jsem rozlepila a pokradmu zamrkala na Mizukage. "Ummmm... a copak se stalo, že jsi mě hledala?" usmála jsem se.

Posadila jsem se vedle PiliKKy. ,,Včera jsem měla doma nezvanou návštěvu..Můžeš hádat." ušklíbla jsem se a podívala se na nebe.

"Snad nemyslíš... to co myslím já?!" zamračila jsem se a pořádně si jí prohlédla. "Co chtěl?"

,,Idateho...Nedovolila jsem mu to, nakonec jsme se jen dohadovali." zamračila jsem se. ,,To by mě ještě tolik netrápilo, ale...Než odešel, řekl mi, že má pro mě překvapení." vzdychla jsem, objala jsem si kolena a položila na ně hlavu.

"Sakra... to se dalo čekat..." kousla jsem se do rtu. "Řekl ti o co jde?" podívala jsem se na ní se strachem v očích.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jen...Já to tuším..A upřímně, mám z toho strach." schovala jsem hlavu mezi kolena.

"Co myslíš, že má být to překvapení Hitomi?" přisunula jsem se k ní blíž a pohladila jí po dlouhých, hnědých vlasech.

,,On." podívala jsem se na ni a oči se mi zaleskly. Nevydržela jsem se jí do očí dívat dlouho. Pevně jsem zavřela víčka, stekla mi jedna slza. Hned jsem ji ale utřela a znovu položila hlavu na kolena. ,,Tehdy na summitu nám nabízel návrat našich lásek...Udělal to i tak, jsem si tím jistá...Ten hajzl rád hraje na city a ničím by nám neublížil tolik, jako tím, že je oživí a my se budeme koukat, jak jsou jemu podřízení." vysvětlovala jsem a nepřítomně hleděla před sebe kamsi do dálky.

Zůstala jsem sedět s rukou na jejích vlasech a koukala kamsi za ní s nepřítomným pohledem. Před očima se mi vybavila důvěrně známá tvář a něco uvnitř mě mě prudce zabolelo. Oči se mi zaleskli slzami, ale nedovolila jsme jim stéct. "Myslíš... že by byl tak zvrhlí aby... aby oživil Neura a Assasina?" zajíkla jsem se při vyslovění těch jmen.

Přikývla jsem a tentokrát se rozplakala. ,,Byli strašně silní, jsou přesně to, co potřebuje k dokonalé armádě.." vzlykala jsem. Skryla jsem obličej do dlaní a vzlykala jsem a stále mluvila. ,,Chci být silná, kvůli všem a kvůli němu..Ale..tak to bolí...Není den, kdy si na něj nevzpomenu. Každý večer na něj myslím.
Když si pomyslím, že bych měla proti němu bojovat..Copak to zvládnu?!" podívala jsem se na ni. ,,Copak to obě zvládneme?!" plakala jsem.

Z očí mi stékali slzy. "Já-já nevím Hitomi!" pokusila jsem se o úsměv, ale v kombinaci s výrazem mích očí to vypadalo dost tragicky. "Jestli to vážně udělal pak... já... nemůžu! Snažila jsem se zapomenout, měla jsem starosti s dětmi, vesnicí... a tak se mi to docela dařilo... ale... jestli se to vážně stalo... nemůžu proti němu bojovat... nedokážu mu ublížit... jsem slabá já vím, zrazuji Sunu už podruhé a kvůli tomu samému člověku... ale nejde to..." zamumlala jsem a objala Himi kolem ramen. "Co budeme dělat Himi...?" vzlykala jsem jí do látky šatů a čekala jakékoli spásné slovo.

Sedel som v tme kúsok od PiliKKi a Hitomi, a aj keď som nepočul úplne všetko, tak som počul aspoň väčšinu. Sklonil som hlavu a zatvoril som oči.

(Jsem tu? Přestal jsem se orientovat kde jsme.) Stál jsem se zamyšlenou pózou.
"Hmm.. Takže já jsem kapitán týmu.. Co kdyby jsme Kabutovi rozbili brýle? To by už neviděl, ne?" Řekl jsem si pro sebe a zasmál jsem se.
"Né. Moje jedy na něj platit nebudou.. Jedinou výhodu mám v katonu, jelikož má fuuton.. No.. Kdyby měl jen jeden element tak to by nebyl Kabuto.. Takže máme prostě smůlu, jestli moje skupina narazí na Kabuta. Doufám, že nenarazíme na nějaký silný ninji . A navíc nesmrtelní.. Ách jo.. Tahle válka je fakt vopruz." Řekl jsem si pro sebe.

Seděla jsem od Hitomi a ostatních kus dál. Nechtěla jsem mít společnost.

Akasuna no PiliKKa napsal:Z očí mi stékali slzy. "Já-já nevím Hitomi!" pokusila jsem se o úsměv, ale v kombinaci s výrazem mích očí to vypadalo dost tragicky. "Jestli to vážně udělal pak... já... nemůžu! Snažila jsem se zapomenout, měla jsem starosti s dětmi, vesnicí... a tak se mi to docela dařilo... ale... jestli se to vážně stalo... nemůžu proti němu bojovat... nedokážu mu ublížit... jsem slabá já vím, zrazuji Sunu už podruhé a kvůli tomu samému člověku... ale nejde to..." zamumlala jsem a objala Himi kolem ramen. "Co budeme dělat Himi...?" vzlykala jsem jí do látky šatů a čekala jakékoli spásné slovo.

,,Nevím, nevím...Ale bojím se..Mám vést tým, jdeme do války, jsem Kage..a já.." odmlčela jsem a spolykala několik slz, které mi tekly proudem. ,,Jsem strašně slabá.." podívala jsem se na PiliKKu. ,,Pili, i když to bude těžký, stejně jako pro mě, tak i pro tebe..Slib mi..slib mi, že to zvládneš. Už kvůli Amayo a Rukimu..Jsou bez otce, nemůžou zůstat bez matky." stékaly mi poslední slzy. ,,Já se pokusím o totéž. Žiju pro vesnici a mého bratra...A...JEMU chci dokázat, že vesnici ochráním, stejně jako on Konohu. I kdyby se mělo stát to nejhorší, dovedu tým k vítězství..Kdybych měla zemřít, tak ale s klidem, že jsme válku vyhráli.." polka jsem další slzy a PiliKKu objala.

Stál jsem kousek od Mizukage s kunaiem v ruce."Musíme sí dát pozor aji teď toto spojenectví je hřehké."

Kouknul jsem se na Kina.
"Proč je tady s kunaiem? Je normální? Vždyť snad ani neví, že tu jsme." Řekl jsem si pro sebe.

"Kde sakra je ?" chodil jsem všude po okolí a hledal PiliKKu.