Hory obklopujúce Iwu

First topic message reminder :

Hora Tsuchi je domovom Yonbiho a nachádza sa výbušný íl. Hora obklopuje ľavú stranu dediny.

Hora Do-san je domovom Rokubiho. Hora obklopuje pravú stranu dediny.

V..vďaka bohu.. vydýchla som si pri čom som jedine vedela koľko osôb sa tam presne nachádza a kde stoja.. nemala som Byakugan a tak som na nich nevidela takže som nevedela čo robia, keď som sa priblížila tak som ju však uvidela.. Vybehla som za Hitomu ku ktorej som si ešte pomohla Shunshinom a v momente som po nej skočila pri čom som sa ju snažila objať.

Ano, díky bohu... Jít v tomhle stavu na takovou misi je šílené.
Myšlenky přerušilo, až když se Lizzy probleskla k Mizukage.
"Huh...?" zatvářila jsem se nadmíru překvapeně a rychle ji doběhla.
Zastavila jsem se kousek od nich, mírně se uklonila a zářivě se usmála.
"Popravdě jsme se chtěli podívat, jestli jste v pořádku, ale na druhou stranu to můžeme využít, abysme vám vyřídili, že se Danzou-sama rozhodl znovu svolat střetnutí Kage."

"Zimní sporty jsou fajn.... jinak,proč se přestalo bojovat... ani jsem si nerozproudil krev v těle... a popravdě ta zima co jste zde vytvořila mi moc nepomáhala... Ale zase jsem se proklouzal..." řekl jsem...

Jen tak tak jsem udržela balanc, když mi někdo přistál v náručí.
,,Uch..Lizzy.." usmála jsem se a krátce ji objala. ,,Co tu děláte? Víte, jak je nebezpečné teď chodit mimo vesnici?!" zamračila jsem se, poté jsem se usmála. ,,Alespoň jste v pořádku." promluvila jsem i k Shijin.
,,Sraz Kage?" nakrčila jsem obočí. ,,Tohle se mi nelíbí...Musíme počkat, až si to PiliKKa..tedy Kazekage dořeší se Sasorim." kývla jsem směrem k nim. Na chvilku jsem si opravdu musela sednout, žaludek byl neklidný už nějakou dobu. Navíc na mě pomalu dopadala únava za ty dny bojů. Zvedla jsem pohled ke Smortnovi.
,,Umm nečekala jsem, že za námi přijdeš. A taky jinak bojovat neumím." usmála jsem se. Proto jsem byla v Anbu přezdívaná jako Ledová princezna, ušklíbla jsem se v duchu.
,,Přestalo se bojovat, protože mise je u konce."

My sme v poriadku ? MY SME V PORIADKU !? vieš ako som sa o teba bála? nabudúce mi aspoň povedz keď niekam pôjdeš.. povedala som jej a aj keď si sadla tak som ju nemienila pustiť.. nečakaj že sa od teba vzdialim až kým prídeme do Konohy! zahundrala som ešte po čom som si len povzdychla od úľavy, pohľad som znova uprela na Shijin pri čom som sa na ňu tak vďačne a žiarivo usmiala.. ešte raz arigato Shijin-chan, vážne neviem čo by som bez teba robila..

"Ja, já jsem tu ráda. Nemusíš mi děkovat, Lizzy-chan." pousmála jsem se na ní.
Když jsem slyšela její slova nedalo mi to a představila jsem si, jak by se na tohle tvářil Danzou-sama. To na mé tváři vykouzlilo nadšený úsměv.
Asi tak jako Hokage-sama na Oiroke...
"Mizukage-sama, měla byste být co nejdříve v nemocnici. Dvě S mise za sebou ve vašem st..." zarazila jsem se.
Uhmm... Vypadalo to jako, že o tom nikdo neví...

"Aha.... no já mám možná jinou misi ale o tom si promluvíme později... teď by její plnění bylo nevhodné... A jinak byl jsem sem poslán Tsuchikagem... ani jsem nevěděl,že tu jste už vy... Ale tak aspoň jsem nešel na smrt... " řekl jsem a ušklíbl jsme se...

Pousmála jsem se a pohladila Lizzy po vlasech.
,,Ale no tak, zas tak hrozné to nebylo, ne?" podívala jsem se na Smortna i Hineho. ,,Víš přece, že si nesmím dovolit zemřít na začátku války." pousmála jsem se. ,,Kdo vás vlastně pustil? Danzou?" naklonila jsem hlavu na stranu. Poté jsem upřela oči na Smortna.
,,V pořádku, nic se neděje. Hlavně, že je mise úspěšná." pousmála jsem se a nakonec jsem se zaměřila na Shijin. Lizzy má novou kamarádku? Vybrala si dobře, ty dvě...To bude dvojka..usmála jsem se. ,,Nemusíš mít strach, Shijin. V Konoze si do nemocnice zajdu. Snad bude trochu klidu už." zadoufala jsem.

"Pustil nás Tsuchikage-sama." pousmála jsem se.
"Myslím, že Danzou-sama o tom ani nevěděl, mám nepříjemný pocit, že by nás jít nenechal." blesklo mi v očích.
Naštěstí měl moc práce s přípravou dalšího setkání.
"Nemám vás prohlédnout už tady? Nemocnice v Iwě bude sice prázdná, ale něco s sebou mám? Alespoň pro jistotu..."

Vrátila som Shijin úsmev no môj bol stále taký vďačný.. po tom som sa otočila k Hitomi a oprela som si o ňu hlavu. Začala som konečne dýchať o niečo kludnejšie a trocha som aj povolila v objatí aby som Hitomi ešte náhodou niečo nespravila.. Necítila som sa osamelo a ani zle keď som bola s Shijin-chan.. ale aj tak, hrozne si mi chýbala. .zamumlala som a venovala som Hitomi taký žiariví úsmev.

"Tsuchkage-sama... mě pustil... a stále mám nesplněnou misi... už druhou za dlouhou řadu... to bude bolet... no nic... tak já bych už to tady pomalu opustil... a nebo jestli chcete,znám kousek odtud hezké místo na odpočinek... přece jen.. tuto krajinu mám prochozenou a znám to tu jako své boty... "

,,Děkuji, ale raději tu počkám, než se Sasori s Kazekage vykecají a budeme moci jít zpátky." pousmála jsem se, zatímco jsem Lizzy hladila po vlasech. ,,Mám kdyžtak Tsuchikagemu-dono něco vzkázat?"
,,Shijin, no..možná bys mohla zkontrolovat, jestli je malé v pořádku. Já myslím, že jsem, ale..chci mít jistotu, že i maličké je.." znovu jsem si položila ruku na bříško. Už to nemá cenu tajit, když to ví už dost lidí. Stejně by se to rozkřiklo.. ,,Akorát...asi ne přímo tady.." usmála jsem se rozpačitě. Svlékat se tu opravdu nebudu..ne před Sasorim, spidermanem a...jéé, vždyť já neznám jméno toho z Iwy. Ani pavoučího muže..
,,Umm, jak se jmenuješ?" podívala jsem se na Smortna. Já už ho ale viděla...Hmmm...Jasně, v Kiri s Inuzukou Ashi!

"Hai." přikývla jsem. "To udělám ráda."
Nemocnice by se hodila...
"Znáte to tu... Kde je prosím nemocnice?" pousmála jsem se na shinobiho z Iwy, jehož jméno jsem také neznala.
Snad tam zůstaly alespoň nějaké přístroje. I když ne, na jednoduché vyšetření si vystačím se svýma rukama.
Zamyšleně jsem se usmívala.
"Vzkázat asi ne, ale máme se vrátit ještě dnes."

Opierala som sa o Hitomi pri čom ma jej hladenie dosť ukľudňovalo, len som mierne zatvorila oči no ani náhodou som nemienila spať, vlastne som dávala pozor na naše okolie 100 metrov okolo nás, teda to bol radius v ktorom som detailne vedela kde sa čo nachádza..

Nechápavě jsem koukal jak se tu vyrojili nově příchozí. Otočil jsem se na Shijin.
"Neboj, ten malej pavouček je v pořádku. Když jsem ji ošetřoval, měl se čile k světu, ihned jsem si ho všiml." pousmál jsem se a pro jistotu namířil dlaň se zelenou čakrou na domov malého budoucího nukeninka, muheheh...
"Nic mu nechybí, jen se diví kolik toho zažil aniž by byl na světě. A jmenuju se Hine Kureta, těší mě." ušklíbl jsem se. Odkdy mě někdy těší, že někoho poznávám?

,,Do nemocnice?..Tak akutní to zase není.." pousmála jsem se. Podívala jsem se směrem k Sasorimu a Pilice. Správně bych se od nich neměla vzdalovat...Ale zase...Sasori by jí nic neudělal.. Mírně jsem od sebe Lizzy odtáhla, abych se mohla snadněji postavit. Stála jsem za ní a držela ji kolem ramen, čímž jsem si ji tiskla tělu.
,,Myslela jsem si to." přikývla jsem. ,,Budu v pořádku, Shijin, ale děkuji. Opravdu." usmála jsem se vděčně. Otočila jsem se na Hineho. ,,Hitomi Yamada." představila jsem se s úsměvem. ,,A tohle jsou Shijin Hyuuga a Lizzy." ukázala jsem nejdřív na černovlásku, poté na blondýnku.

Přikývla jsem, mírně se uklonila a rty mi zvlnil mírný úsměv.
"Co se toho týče, Byakuuganem vidím víc než skrze objekty, chtěla jsem se jen přesvědčit." dodala jsem k poznámce o tom, že je malé v pořádku. Nebyla bych to já, kdybych si nezkontrolovala chakru všech okolo.
První dojem je skvělý, ale nebojovali proti nim náhodou?
Musela jsem se pousmát.

Otvorila som oči pri čom som sa len tak spokojne usmievala, bolo to trocha divné ale, vždy som bola pokojná keď som bola v blízkosti Hitomi a len máločo ma vedelo čo i len trošička naštvať. Pohľadom som si premerala týpka ktorému ma Hitomi predstavila no nič som nehovorila. Po tom som len zaklonila hlavu tak aby som videla do tváre Hitomi, keďže bola o niečo vyššia tak sa mi to aj podarilo a len som sa na ňu tak veselo zaškerila.

"Ehm, rád vás poznávám, všechny..." zamumlal jsem. Nějak se nám ta krvavá řežba zvrtla v čajový dýchánek.
"No, i když se to před chvílí nezdálo, asi jsme teď spojenci." kouknul jsem po Sasorim. Tvářil se nějak jinak než jsem byl u něj zvyklý. Pořád nevím, jestli je to dobré nebo ne.

Uvnitř sebe jsem byla opravdu spokojená. Lizzy se konečně usmívala, Shijin se mi líbila čím dál více, získali jsme spojence, miminko je v pořádku...
,,A mise byla úspěšná." pousmála jsem se. ,,Začíná to být až nezvykle moc sladké.." odfoukla jsem si vlasy z obličeje.

Otřepal jsem se a řekl jsem: "Omlouvám jsem se nějak jsem se zasnil..."pak jsem se zpamatoval a řekl jsem : "Shiki Tooya Senri z klanu Tooya..." při vyslovení slova Tooya jsem se uhodil pěstí do svého hrudníku na místo,kde mám srdce...

Pak jsem se zamyslel obrátil jsem se na Hine-ho a řekl jsem... "Příště, pokud budem stát proti sobě,tak to bude jiné...přesto doufám, že se to nestane,neb by to nebylo příjemný ani pro jednoho z nás..."

Jedním okem jsem zašilhal na Smortna.
"Určitě by to bylo o dost jiné. To ano." unaveně jsem se pousmál. Příště by si ho spapala Amanda ke svačince... muheheh...

Tooya?....On je příbuzný s Tsukiko?!...Jasně, odtud ta krev... kousla jsem se do rtu.

Nějakým záhadným způsobem mi došla slova.
Vlastně ani nebylo co říkat.
Nostalgické... Je to spíš dovolená než mise. Dovolená uprostřed války.
Když to vypadalo, že nikdo vstát nehodlá, posadila jsem se kousek od nich, tak, abych se mohla zapojit do hovoru, ale abych nebyla vidět, pokud to nebude potřeba.
Zády jsem se opřela o kmen nějakého stromu a sledovala všechny přítomné.
Tak to vypadá, že dnes se zpátky nevrátíme.

Stále som sa tak usmievala no po tom ma niečo napadlo.. Hitomi? mohla by si zo mňa spraviť Jounina? a eh.. potom mám ešte jednu prosbu ale.. to až potom.. zaškerila som sa a len som sa na ňu tak "spýtavo" pozrela, pravdepodobne však bude chcieť vidieť moje schopnosti.. hmm možno by mi s tým mohol niekto pomôcť.. rozmýšľala som pri čom som si premerala tých dvoch, na Shijin som v tomto smere ani nemyslela.. nevedela som si predstaviť že by som na ňu čo i len vytiahla katanu, kunai shuriken či podobne.