Prostřední patro

Obrátila jsem oči v sloup. Už jsem nic neříkala. Nepochopila by naše způsoby. Ani ten nejdůležitější a to, že záležitosti klanu jsou přednější, než osobní spory a práva. Nikdo krom Raikageho se nesměl míchat do našich způsobů a i ten měl málo pravomocí.
Vzala jsem si senbony. Chvíli jsem ostřila zrak na figurínu, dokud jsem si nevšimla drobných modrých teček. Ze sady jsem vytáhla jednu jehlici. Nejprve jsem si ji ohmatala. S takovou věcí jsem ještě netrénovala, tak jsem si ji potřebovala dostat do prstů. Zkusila jsem její pružnost. Kdybych chtěla, dokázala bych ji zlomit, ale musela jsem s ní házet. Napřáhla jsem pravou rukou a hodila jsem. Jehlice se zabodla na okraj lístku. Pokývala jsem hlavou, že to ujde.
Teď přišla na řadu levá ruka. To samé jsem zopakovala s další jehlicí. Napřáhla jsem se. Trochu mě táhlo rameno i krk, když jsem to udělala. Pravou ruku jsem si položila ke krku na levé straně a hodila jsem. Nejen, že se jehlice nezabodla do tečky, ale letěla úplně mimo panáka. Naštvaně jsem se kousla do rtu. Jemně jsem si masírovala část krku a ramene.
Zkusila jsem to znovu, ale se stejným výsledkem. Byla jsem na sebe naštvaná. Nikdy mě nenapadalo, že bych po tom měla až takové problémy.

„Skvěle,“ usmála jsem se na Sannyho, opět došla k výklenku a vzala druhý balíček senbonů. Byl tam ještě jeden, poslední, ale ten jsem se rozhodla nevyužít, aby pak někdo nepřišel zatrénovat a nezjistil, že tu nic není.
Podala jsem jí balíček a u druhé firuríny udělala to samé, jako u první. „Ty modré tečky jsou cíle. Zkus házet jehlice co nejpřesněji, nejdřív jednou rukou, pak druhou. Až spotřebuješ všechny jehlice, tak se ke mně vrať,“ vysvětila jsem jí a pousmála se na ní.
Mezitím ke ná přiběhla Shi, hlavu nizko skloněnou a vypadala, jako by stopovala. Nicméně pohled měla upřený na Sannyho. „Co?“ zeptala jsem se pobaveně. Tygřice jenom zatřepala hlavou, něco zamručela a začala zase čmuchat kolem Sannyho.

Zvedla jsem hlavu od svitku, který jsme mezitím začala číst. Poté, co odběhl jsem se posadila do tureckého sedu a vzala techniku, která mi byla nejblíže. Kinjiki se mi opět usadila na klíně.
„Skvěle,“ spokojeně jsem se na ni usmála „Výsledek?“ zavolala jsem na Shi, která stála u figuríny a upírala na ní svůj pohled. „Devět....a půl,“ dodala nakonec. Přikývla jsem a opět se obrátila k Sannymu. „Zatím si můžeš dát pauzu, počkáme, až Shizuka docvičí,“ řekla jsem, než jsem znovu sklopila hlavu a začetla se do svitku.
To už se vrátila Shi a opět kolem něj začala čmuchat. Občas přidala tiché zavrčení nebo trhnutí ocasem. Neptala jsem se, nechala jsem ji dělat to, co dělá. Jestli bude chtít, později mi to řekne.

Shirayuki-hime uskočila stranou a odfrkla si, když Sanny vyskočil na nohy a začal lézt na provaz. Nejdřív jsem ho spíše zvědavě pozorovala, ale když na mě zavolal, jenom jsem se ušklíbla. Tygřice přiběhla k provazu a začala ho obcházet, hlavu zvrácenou dozadu a pohled upřený na Sannyho.
„Neutečeš mi,“ promluvila nakonec. Svá slova uzavřela dokonce i mně a posílala je jenom Sannymu. „Já. Tě. Vidím,“ tiše zavrčela a odhalila tesáky.

Tygřice se posadila dole pod provaz a hlasitě scvakla čelisti tak, aby to slyšel i Sanny nahoře a mrskla ocasem. „Slez,“ přikázala jí jednoduše a dál na ní upírala svůj pohled.
Zvědavě jsem zvedla pohled od svitku. Co to ta tygřice zase provádí? pomyslela jsem si a lehce zavrtěla hlavou. Zachytila jsem Sannyho pohled a viděla, jak se zuby nehty drží provazu. „Shi, jestli máš hlad, půjdeme se najíst, ale studenty mi jíst nebudeš,“ adresovala jsem tygřici a přecházela pohledem z tygřice na genina visícího na provaze v němé otázce: Co se to sakra děje?

Protočila jsem oči a postavila se. Kinjiki jsem položila na zem, stejně tak svitek, který jsem ještě předtím pečlivě srolovala. Nechtěla jsem do toho zasahovat, ale pokud Sanny odmítal slézt kvůli Shi, asi jsem neměla jinou možnost. Zvlášť, když jsem viděla, že už se asi dlouho neudrží.
Tygřice zafuněla a o krůček ustoupila, když se posunul dolů. Pomalu švihla ocasem a olízla se. Sklonila hlavu a odfrkla si. Věděla to. Samozřejmě, že to věděla. Její čich jen tak někdo neoklame. Ani malá holka.

Když spadla na zem, Shi uskočila o kousek zpátky a stáhla uši dozadu. Nakonec začala pomalu postupovat vpřed a kroužila kolem ní, jako nějaký dravec. Když se dostala k ní, natáhla hlavu a očuchala ji. Chvíli to vypadalo, že jí sežere, protože zase lehce pootevčela čelisti, ale nakonec jenom vyplázla jazyk v podobě jejího 'úsměvu', napodobila ji, kecla si na zadek a radostně trhala ocasem.
Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou. Došla jsem k Sannymu a opatrně si prohlédla jeho ruce. „Příště buď opatrnější,“ domluvila jsem mu. Shi naklonila hlavu na stranu a v očích jí zaplálo několik jiskřiček. „A ty se nepředváděj!“ obořila jsem se na ni a tygřice uraženě přitáhla hlavu více k tělu.
Pomalu jsem prsty přejela po Sannyho spálených dlaních. Všechny ranky pokryly modré okvětní lístky, než splynuly s pokožkou a vše vypadalo jako dřívv, spáleniny nebolely a v klidu se léčily.

„Nemáš zač,“ řekla jsem a postavila se. Pak jsem zavolala na Shizuku, aby k nám přišla a teprve potom začala mluvit.
„Nevím, zda to víte nebo ne, v Iwě se koná festival a je očekávána naše účast. Takže bychom měli vyrazit. Do půl hodiny se sejdeme u brány,“ kývla jsem na oba geniny. Chvíli jsem čekala, jestli něco namítnou nebo se na něco zeptají, pak sjem se krátce rozloučila a vydala se ke dveřím. Cestou jsem sebrala Kinjiki a svedla krátký myšlenkový boj se Shi, které se zase něchtělo někam jít. Nakonec jsme cvičiště ale úspěšně opustily.

PO chvíly som dobehol do telocvičny kde som si sadol na zem a čakal toho genína medzi tým samozrejme som zaspal.

Trochu znuděně dorazím do dalšího patra, rozhlédnu se a nečekaně je ti opět prázdno. Až na jednoho chlapíka, co si přišel dopřát šlofíka. Trochu mě to překvapí, většinou sem chodí shinobi co to berou vážně. Chvilku odolávám pokušení přijít k němu a dloubnout do něj nohou, nakonec ho ale nechám být. Stejně by podle mého s ním nebyla žádná sranda. Proto si najdu svůj vlastní kout, kde začnu trénovat nový svitek.

Ako som si pospával zrazu som sa zobudil na nejaké kroky. Začnem sa obhliadať a všimnem si týpka ako v kute trénuje z nudy som začal pozerať nanho.

Vycítím pohled v zádech a proto přestanu. otočím se a změřím si ho znovu pohledem, tentokrát tázavým. nemám rád když někdo pozoruje můj trénink se svitkama, většinou mě to vyčerpává mnohem víc než trénink taijutsu či síly. Jinak řečeno, mám trochu delší vedení v chápání svitků. proto ho smotám a pečlivě uschovám. Docela zvědavě se ho nakonec zeptám po kratším pozdravení.
"Koukám že trénink spaní je poslední dobou taky oblíbený že?"
Chvilku přemýšlím kam ho zařadit a pak dobrácky dodám.
"On každej není nejlíp stavěnej, ale můžu vědět co tu děláš právě ty?"

Ako som ho pozoroval začal byt neistý. Po chvíly zmotal svitok naspät hned na to sa mi pozdravil ja som mu odzravil a nasledovala konverzácia.
Tak patri to medzi tie ale čo má človek robiť ked čaká zvyšok týmu.

No tak nějak jsem nepochopil jak to myslí. Proto jsem si ho špatně zařadil.
"Ahaa... takže tu čekáš na parťáky a zbytek týmu." Zabručím si pro sebe spokojeně. Chvíli ho znovu odhaduji a pak promluvím.
"No snad ti sensei přijde brzy, ale stejně by ses měl nad sebou trochu zamyslet a brát to vážně. Trénink ještě nikomu neublížil, ale to ti asi nemusím povídat že?" Takový malý popíchnutí, ale přátelský. Prostě opravdu vypadám tak že sem nepochopil že je sensei.
"Předpokládám že seš chunin, to je docela dobrý ale vždycky přijde někdo silnější. Proto jsem si nejdřív dal dole zahřívací kolečko a teď marně čekám jestli někde nenarazím na nějakou Ayame a její tým. Kdo ví proč mě kage donutil jim pomáhat, stejně si nemyslím že ten tým vydrží. Mám s tím svoje zkušenosti aby jsme si rozuměli. Jo to Paprička ta byla jiná než ty, ta uměla skvěle zasadit ránu, ale co nadělám dnešní shinobi za moc nestojí že?" Tentokrát poslední větou nemyslím jeho, ale očividně všechny nováčky. Složím své velké silné tělo vedle něho a vytáhnu další lízátko, který začnu pečlivě rozbalovat.

Kukal som na neho ako na blbca a len počúval čo rozpráva pozrel som sa nad seba a v hlave som si len povedal Už viem prečo nemám až tak rád ostatných ludí okrem môjho klanu. Potom som pozrel naspäť nanho a všimol som si že prišiel ten nováčik a prehovoril som na Kenseia.
Tak vieš ja niesom nejaky chuunin ja som Jounin takže mám o mnoho väčšie skúsenosti než ty a som aj určite silnejší a čakám na svoj tým napríklad teraz prišiel jeden z nich. Takže ako sa vlastne voláš myslím tým toho môjho žiaka.

Když se vysvětlí, ten velký omyl tak se trochu zarazím. Až moc, protože překousnu tyčku od lízátka. Proto jí vyplivnu stranou a znovu si ho vážně prohlížím.
"Hmm takže jounin, to mě mrzí že jsem tě špatně odhadl. Ale rozhodně si nemyslím že vždycky rozhoduje pouze síla. A to já mám myslím pořádnou zásobu, klidně si s tebou dám i páku." Zazubím se docela nadšeně.
"Pokud jde o jounina a bandu chuninů už jsem s nima měl co dělat a věř mi že jsme tu misi tenkrát splnili..." Docela se zasním, vypadám najednou o dost smutnější. "Ale proč tě tím otravovat, někdy si můžeme dát cvičný souboj... rozhodně jsem tě rád poznal. Tak na sebe dávej pozor a natluč těm nováčkům něco pořádnýho do hlavy." Možná se nevyjadřuju vždy extra na úrovni, ale je ze mě cítit že to myslím dobře a upřímně. Z někoho můžete mít pocit, jakoby byl nechutně slizký a prohnaný. Ze mě naopak vyzařuje dobrá vůle a upřímnost.