Prostřední patro

(Já ti dám pardon, Shizi! xD)
Bohužel jsem se podlaha pode mnou nerozestoupila a nepohltila mě. Zpod víček se mi skutálela jedna slza. Rukávem jsem ji otřela. Po hodně, hodně dlouhé době jsem nepatrně otevřela víčka. Rychle jsem si stoupla. Nesnášela jsem, když mi někdo sahal na luk. Doslova jsem mu ho vyrvala z ruky. Měla jsem se mu omluvit, ale jediné, co jsem chtěla, bylo to, abych co nejrychleji odešla. Luk jsem si přetáhla přes hlavu a utekla jsem. Omluvit jsem se mu hodlala někdy později, pokud budu mít příležitost.
(Přesun)

Opäť sa mi podarí prinútiť svoju čakru vystúpiť na povrch svojich rúk. Ale hneď potom spadnem na zem únavou a musím si odpočinúť. Plytvám zbytočne čakrou. takto to ďalej nejde. Takou to cestou sa tú techniku nikdy nenaučím... Chvíľu rozmýšľam, ako zjednodušiť techniku. Čo robím zle. A v tom mi to dôjde. Ja debil som nerobil pečate!!! Bože ja som blázon. Dokázať techniku najmenej C ranku bez pečatí? Čo mi to napadlo...Ale ktoré pečate použiť? Hmm otázka na zamyslenie. Ide sa testovať... Po tomto radikálnom nápade sa postavím, plný odhodlania a premýšľam nad 4 pečaťami, ktoré by sa najviac hodili pre Raiton techniku..." Mi, Tora, Ushi, Hitsuji! Raiton, Mantoru no jutsu!" Skríkenm na celú miestnosť a nie jedna hlava by sa otočila, za vznikom tohto výkriku. No nemá to skoro žiadny efekt a znova sa mi len zablisnú ruky. Ale som na správnej ceste. Nespotreboval som ani polovicu čakry, ako minule. Pomyslím si, a skúšam ďalej. Vymyslieť si vlastnú techniku je ťažšie ako som si myslel. ... "INU, I, SARU, USHI. Raiton, Mantoru no jutsu!!!"

Skríknem ešte hlasnejšie a konečne sa mi to podarí. Prvý krát v živote som si vymyslel vlastnú techniku. Po polovici tela mi kmitali bleskové výboje, ktoré tak zostávali a ja som sa na nich pozeral, ako na spasenie. JUCHÚÚ, konečne sa mi to podarilo. Ešte tak 2-5 krát to vyskúšam a budem to mať v rukáve. Vlastná technika Raitonu. Neverím vlastným zmyslom. Ľahnem si na zem a usúdim, že by som si mal aspoň 30 minut oddýchnuť...

Pomalu se dovalím na cvičiště, tentokrát myslím pouze na to, že musím konečně zvládnout tu novou techniku. Stejně jako nesčetněkrát předtím si zalezu stranou, kde na mě není tolik vidět. Nahromadím chakru do silných dlaní a začnu první pečetě. Doufám že tentokrát to vyjde, proto vyplivnu zvláštní hmotu nahuštěnou mou chakrou.
První krok, který se mi zatím povedl už po několikáté. Vždy se však doposud zvedla sotva znatelná zíďka. Nějak mi chápání technik nikdy na poprvé hned nešlo.
Tentokrát však vydám ze sebe maximum. Pevně se soustředím a moje tělo hoří chakrou. Vyplivnu další vrstvu a rozmáchnu rukama unaveně abych se zachytil. V tu ránu se to poprvé povede. A zem se přede mnou otřese. Spokojeně se zazubím a vložím do úst nové lízátko. Konečně ta zatracená zeď stojí!
Otočím se k ní zády a ona se pomalu propadne v nic. Výborně! je na čase si opatřit nový svitek. Ale nejdřív se tu porozhlédnu po přítomných, jsme zvědavý co tu vyvádějí.

Áááá...Už zase trénovať! Vyskočila som na nohy. Ale keď chcem v živote niečo dosiahnuť, musí sa mi aj trochu chcieť. A chcem sa stať predsa Raikagem nie? Založila som si ruky na hrudi a zamyslene pozorovala Kamiho, čo to tam vlastne stvára. A to je čo za technika? Nadvihla som jedno obočie. Keď som si všimla ďalšieho prichádzajúceho, uškrnula som sa...Júúj, ďalší človiečik, z ktorého si môžem vystreliť. Odlepila som sa o steny a vybrala som sa ku Kamimu. Čo keby sme si dali cvičný súboj? Vytasila som dva meče, jeden chakra vodivý a druhý raiton vodivý. Rukou som si upravila svoje kratučké šatičky a uškrnula sa.

Jak si to tak procházím po cvičišti, najednou se přede mě postaví můj starý soupeř z minula. S povzdechnutím vyplivnu tyčku od lízátka a kupodivu ho přejedu přátelským pohledem.
"Víš, nejdřív jsem si to o tobě nemyslel. Ale tvoje techniky, no zkrátka jsem musel uznat že kdybych nezmizel v poslední vteřině tak by jsi mě dostal." Připustím to na rovinu, jsem přímý horal. Jednoduchý a nemám s tím problém, stejně jako přiznat porážku.
"Neboj se že bych to vzdal, hodlám ještě zesílit protože mám svůj sen."
Ujistím ho v zápětí a pak nevím proč mu tišeji svěřím.
"Víš, když jsem odešel narazil jsem na něco podivného. Do vesnice přišel někdo neznámý a dovolil si zničit nám bránu a...." zatnu svoje silné ruce v pěst. "...držel se až moc blízko kageho. Nevím o co tu jde, ale nemám z jejich setkání dobrý pocit. Ty jsi silný jounin, zkus taky dávat pozor. Musíme ochránit naší vesnici a kageho!" Moje oči zaplály silným plamenem. Bezpochyby tohle byl můj sen, bylo očividně jasné že když o něco jde dokážu ze sebe dostat víc než jsem předvedl. A možná mu dojde i to, že jsem nechtěl použít plnou sílu. Ne tenhle obr (já), je dobrák od kosti, on chce své lidi chránit. To bylo jasné.

Ako mi rozprával kvôli čomu zdrhol tak som to nechal tak. Ale hned na to povedal že niekto zničil bránu čo mi až tak nevadilo lebo kagemu sa nič nestalo
Aha takže niekto nám zničil bránu to mi nevadí hlavne že sa kagemu nič nestalo. Ty hovoríš musíme ale ja hovorím nemusíme. Pokial nikto neublíži mne môjmu klanu kágemu môjmu týmu alebo kamošovi tak nech si robí čo chce idem ja naspäť maj sa. Otočil som sa a kráčal naspäť k Rikkunovy. Ani nie chvílka a bol som pri Rikkunovy a položil som mu jednoduchú otázku.
Takže Rikkun učíš sa Taijutsu? Typujem to s tvojho štylu boja.

S povzdechem ho poslouchám. Podle mě si dost odporuje.
"Podle mě tvůj tým, tvůj kage i tvý kámoši patří do týhle vesnice. nejspíš patříš mezi lidi, co neberou varování vážně, to je škoda. Možná jsi mohl zabránit něčemu co se ještě nestalo..."
Otočím se a přemýšlím co dál. Nakonec se rozhodnu ještě chvíli zůstat. Posadím se někde stranou a načnu nový lízátko. Pohledem jen s malým zájmem sleduju, jak si ostatní počínají.

S rukami za hlavou ležím a pozerám na strop. Dnes je tak krásny deň. Chcelo by to byť vonku a nie zavretý vo vnútri a trénovať alebo nedajbože bojovať. Zrazu začujem Angie, nadvihnem hlavu a vidím jej upretý pohľad na mne... "Boj? Teraz? Cítiš sa dobre?...No keď myslíš" Postavím sa, stojím na tom istom mieste ako som ležal a zlenivelo mávnem rukou k Angie. "Tak žačni, nech to už máme za sebou"

Uškrnula som sa naňho. Som rada, že súhlasíš...Ale priprav sa na porážku! Odskočila som od neho a postavila sa do bojového postoja. Chcela som začať najprv ja, takže som sa rozbehla, vo vzduchu som urobila pár otočiek a zamierila som naňho s oboma mečmi, ktoré som držala v rukách. Bolo jednoduché sa tomu vyhnúť, mal čas sa pripraviť. Takže...Ale bol to len začiatok. Chcela som si len otestovať jeho schopnosti.

Že porážka. Kto tu asi prehrá...Začína ma to baviť, no stále som naštvaný, že som musel vstať. Sledujem všetky jej otočky vo vzduchu a zaregistrujem dve meče, ktoré sa ku mne rýchlo približujú. Už keď som začal, tak neprehrám. To nedovolím. Vytiahnem dva obyčajné kunaie, ozve sa škrípanie kovu a vykryjem s nimi katany. Silné zovretie mečov. Mal som problém to vykryť. Bude mať dobré taijutsu. Na to si musím dať pozor... Pomaly odskočím dozadu, no pri dopade sa potknem a spadnem na zem. Tvár mám na podlahe a ležím... "Au, au, au, au, au." Zamrmlem si, postavím sa a držím si boľavý nos. Stojím na mieste a nič nerobím.

Se zájmem začnu pozorovat Fallen a Kaminariho. Zvláštní, ty dva se nejdřív chvástají a pak se ten týpek tváří dost nešťastně, proto přivřu oči v tichém porozumění, nevěřím že je tak slabý. určitě chce využít překvapení, proto si souhlasně zabručím pod vousy. Při jejich tréninku si vzpomenu, jak mě jako genina Paprička uzemnila úderem svého křídla, to byly tenkrát panečku tréninky. Na mé tváři se objeví spokojený úsměv, jako bych si zrovna vzpomněl na dobrý zmrzlinový pohár, který si v duchu znovu vychutnávám. Souboje jsou moje, když nemůžu vrátit staré časy, alespon se budu dívat na novou generaci.

"Vzdávam sa! Vyhrala, si. Ani si nemusela útočiť, buď šťastná. Musím ešte veľmi veľa trénovať, aby som ťa dobehol. Tak ahoj!" Poviem Angie smutným hlasom a držím sa pritom za nos. Odchádzam z miestnosti a stále sa držím sa nos, ako keby mi mal každú chvíľu odpadnúť. Zájdem za roh na chodbe, ruku konečne spustím a s úsmevom na tvári idem hore po schodoch až na tretie poschodie.
//presun//

Zvláštní chlapec, nějak nedokážu pochopit proč se vzdal tak rychle. Nejdřív si říkám, že mi do toho nic není, ale pak mi to nedá. Proto vstanu a vydám se za ním. Doufám, že ho dokážu najít, chtěl bych ho totiž trochu povzbudit, a případně mu pomoct s tréninkem. Nevím proč mě to napadlo, ale něčím mi byl sympatický. No uvidíme jestli ho dokážu najít.

přesun

Po dlhom vysedávani som sa rozhodol konečne pohnúť odchádzal som s tejto oblasťi preč (presun)