Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Sedel som na zemi v tureckom sede a uvažoval nad tým, čo teraz.
Snáď ju tu nenechám prepínať sa pred ostatnými. Musím niečo vymyslieť.

(V pořádku! )

V klidu jsem umyla nádobí. Utřela jsem si mokré ruce.
,,Nemáte hlad? Nebo něco? Klidně si řekněte nebo si vemte sami." usmála jsem se na všechny.

"JA rozhodne nie."
Postavil som sa a šiel som sa prejsť.

Misiu, povedal? Hmm, to bude ešte zaujímavé. "A...A nemohla by s Vami ísť aj mamička?" spýtala som sa ho a usmiala som sa žiarivo. "Mohla by Lady? Mohla by ísť Yuuki s ním?" a pozrela som sa na Hitomi.

"Hitomi? Jsi určitě v pořádku? Jsi bledá jako smrt, nechceš si jít lehnout...?" prohlížela jsem si jí. Naháněla mi strach. Možná se usmívala, ale její oči se nesmáli jako vždycky... vypadala unaveně a strhaně. "Nemáme raději odejít? Bylo toho hodně, spánek by ti jistě pomohl." Došla jsem až skoro k ní. "Určitě nemáš nějaký problém? Něco o čem bych měla vědět?" naklonila jsem hlavu na stranu a skenovala ji pohledem.

Vrátil som sa dovnútra a šiel som do miestnosti oproti tej, kde bola Hitomi a Pillika.Sadol som si na zem ako vždy do tureckého sedu a ruky som zložil do polohy, ako keby som sa chystal meditovať.

,,Umm, Kine...Hmm...momentálně mě žádná mise nenapadá, aby byla mimo vesnici..." zamyslela jsem se. ,,Popřemýšlím ještě..." podívala jsem se na PiliKKu.
,,Umm..." vzdychla jsem si. ,,Spánek mi nepomůže.." přešla jsem k ní a její ruku položila na mé čelo, které hořelo. ,,Jsem smrtelně nemocná. Nemoc, která nejde vyléčit..Nikde není psáno, že to nepřežiju, ale je to možnost mé smrti.." uhla jsem pohledem.

na stole vyrostl růžový krystal rozpadl se okamžitě, jakmile dorostl do patřičné délky. na stole pak zůstal jen dopis určený pro mizukage¨

Spoiler:

Otřáslo to se mnou, že jsme se musela opřít o blízkou ze´d. "C-cože?" vykoktala jsem zmateně.

,,Omlouvám se, že jsem to neřekla dřív..Ale nechtěla jsem tě tím zatěžovat...Proto jsem taky v boji vyvázla jen se štěstím..Byla a jsem oslabená v boji.." Všimla jsem si krystalu, který se okamžitě roztříštil. Přešla jsem k němu a přečetla si vzkaz. Kousla jsem se do rtu. To ne..Ne! Na sucho jsem pokla.

Prišiel som k Hitomi a čítal som odkaz. Znepokojene som pritom krútil hlavou.

,,Musím tam jít, Kaito..Nemůžu ho nechat umřít..Pomohl mi při záchraně vesnici, dlužím mu to.." podívala jsem se mu do očí.

,,Akatsuki mám znepřátelené tak jako tak..Jejich šéfka mě nenávidí a chce mě zničit, neb žárlí. Byla to Sasukeho přítelkyně..A já ho umřít nenechám..JE to přítel a navíc mu to dlužím.."stála jsem si za svým. Podívala jsem se na PiliKKu a Kina a uhla jsem pohledem. ,,Musím tam jít.."

"Co se stalo?" otočila jsem se na ně šokovaně, snažíc se vztřebat všechny informace... marně.

Otočil som sa na Pilliku.
"Prosím vás, kazekage-dono, dohovorte Hitomi. Chystá sa ísť bojovať s akatsuki."

,,Protože Sasuke Uchiha odešel z Akatsuki, tak po něm jeji členové jdou...Šéfka Aka je expřítelkyně Sasukeho, chce mě zabít, ale momentálně mě prosí, abych Sasukemu pomohla...I když je to nukenin, nemůu odmítnout mu pomoci!.." při poslední větě jsem zvýšila hlas.

"Hitomi, já myslím, že Kaito má pravdu... nevím, jak... jak moc je to vážné... ale jít bojovat takhle s Akastuki? To je bláznovství! Nenechám tě tam jít, co když třeba omdlíš?" vrtěla jsem vzdorovitě hlavou.

,,Sakra..Je to přítel, nenechám ho zemřít!" rozkřikla jsem se. ,,Nechci myslet na sebe. Nikdy jsem to nedělala a nehodlám s tím začínat! On pomohl mě, když jsem to potřebovala a já ho mám nechat ve štychu?! Ani náhodou!" uhodila jsem do stolu. Odebrala jsem se pryč z domu. U dveří jsem se zastavila. ,,JJestli se o mě tak bojíte, pojďte se mnou. Pokud nechcete, tak půjdu sama!"

Otočil som sa presne opačným smerom.
"Strávil som pozorovaním príliš dlho. Môžem si dovoliť povedať, že takto to nikam spieť nebude. Hitomi, si síce mizukage a ja by som ťa mal počúvať, ale zároveň sme aj priatelia, a preto ťa nemôžem podporovať v týchto nezodpovedných uváženiach. Odpusť mi to."
Vytvoril som pečate a zmizol som preč.

Povzdychla jsem si. "Jako Kazekage ti říkám, že to co děláš není hodno tvého postavení... jako člověk ti dávám za pravdu... půjdu s tebou, nehodlám tě zastavovat, pokusím se ti pomoct... alespoń něco pro tebe můžu udělat." pousmála jsem se povzbudivě.

Vytvorila som klona Ayumi keď sa nikto nepozeral a sama som sa zmenila na Yuuki. "Hitomi-chii...OPOVÁŽ SA ÍSŤ BEZO MŇA!? To že už nie som tvoja ochranka neznamená že nie som ninja z Kiri, budem chrániť svoju rodinu..." povedala som a čakala som kedy ma Haji začne otravovať, teda dúfam že nezačne ďalšiu krv by som nezniesla. "Dlžím niekomu z Akatsuki poriadny výprask...a on mi dlží odpovede..." dodala som a šla som za Hitomi, predtým som sa otočila ku klonu Ayumi a pobozkala som ju na čelo zo slovami, dávaj na seba pozor.