Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Uklonila som sa tiež a usmiala som sa. Pozrela som sa na Kazekage a uklonila som sa. "Rada vás spoznávam Lady Kazekage!" Potom som sa pozrela na Kina a povedala som, "Už mi je lepšie...nemusíte mi vykať som oooooveľáááá mladšia než vy!" a zasmiala som sa. "Umm...Lady Mizukage mám postaviť na čaj pre Kina-sama?" spýtala som sa.

,,To je v pořádku, Ayumi, já to udělám, ty se posaď. Kine ty taky." vstala jsem s úsměvem a odešla do kuchyně, kde jsem postavila na další dva šálky čaje. Ohlédla jsem se na ně přes rameno. Měla bych rozšířit obývák, zaksichtila jsem se. Vzala jsem tác s čajem a položila ho na stůl. ,,Vemte si." pobídla jsem je.

Prekvapene som sa teda posadila a počkala som pokiaľ Hitomi príde. "Umm...Lady Mizukage? Mohla by som sa s vami potom porozprávať?" spýtala som sa a usmiala som sa.

"Ráda vás poznávám!" kývla jsem na hnědovlasé děvče a pousmála se. "Ahoj Kine, ráda tě vidím!" usmála jsem se. "Děkuji, velmi dobře a spokojeně. Co ty? Jak se ti daří?" upřela jsme na něj pohled.

,,Jistě." usmála jsem se. Rozhlédla jsem se po všech. Vypadá to zajímavě.

"Arigato-desu!" zaradovala som sa a rýchlo som zmizla hore do svojej izby.

,,Chmmm..." naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Omluvte mě, prosím." zvedla jsem se a vyšla do ppokoje za Ayumi. Po cestě se mi trochu zamotala hlava. Opřela jsem se o zeď a vydechla si. Jak to mamka mohla vydžet tak dlouho, když byla kunoichi?! Otevřela jsem dveře od Yuukiiného pokoje.
,,Ayumi?"

Opäť raz som šiel za ňou.
Začínam sa cítiť, ako otravný chvost. Ale hádam mi to nemá nikto za zlé, v tomto dome je plno ľudí, čokoľvek sa môže stať, musím dávať pozor.

V pokoji nikdo nebyl. Divné..., zamračila jsem se. Zavřela jsem dveře a opřela se o zeď vedle nich. Sjela jsem po nich zády a zhluboka dýchala. Teď ne..Když je tu PiliKKa! Ksoo..Snad to hned přejde.. Opřela jsem si hlavu o zeď a zaklonila ji. Pootočila jsem s ní a zahlédla Kaita.
,,Kaito?!" zamrkala jsem překvapeně.

Zůstala jsem v obýváku, ale po chvíli ticha jsem se zvedla, posbírala dopité hrnečky a odnesla je do kuchyně.

Usmial som sa pod maskou.
"Či už ide o únavu, čomu veľmi neverím, alebo o niečo vážnejšie, nebudem ťa nútiť do toho, aby si mi to povedala, áno ? Ja pevne verím, že raz príde čas, kedy o tom budeš chcieť hovoriť sama, kto vie, možno ešte aj dnes. Chcem vedieť iba jedno, cítila by si sa lepšie doma v posteli, alebo na vzduchu ? V tom prvom prípade by sme potom mohli naše nenaplánované plány pokojne zrušiť, mne to nevadí."

Zvedla jsem k němu pohled a zavrtěla hlavou. ,,Nemělo by cenu ležet v posteli. To bych tam mohla proležet...strašně dlouho..a stejně by to nepomohlo...Kéž by to bylo jen únavou.." přála jsem si a zavřela oči, protože jsem cítila, že mi vlhnou. Začínala jsem si uvědomovat, co tahle nemoc znamená a popravdě..takto jsem měla strach. Při boji myslet na smrt je něco jiného, než tohle.

Hm Hitomi není dobře to jde vidět na první pohled ať se přetvařuje jak chce,ale kdybych jí pomohl jen by si stěžovala.Kazekage-san pomůžu vám dobře?"Vzal jsem talíře a odnesl je do kuchyně

Posadil som sa k nej.
"Si v pohode ? Nebolo by lepšie poslať ich preč ? Takto sa premáhať nikomu nepomôže."

Sedela som na streche, mala som v rukách Yuichiho a čakala som. Vyvolala som klona ktorí ho odniesol do jaskynnej skrýše. Potom som zoskočila dolu. "DEJE SA NIEČO!?" zakričala som a rozbehla som sa k Hitomi. Položila som jej ruku na čelo a liečila som ju, upokojovala teda. Až neskôr som si uvedomila že to nemôžem robiť pretože Ayumi nevie liečiť, počkať, to oni nevedia.

(Prosímtě a jaký máš léčící techniky si napiš do podpisu díky =) )

(V popisu to mám základní léčící techniky Klik. na první spoiler )

Sundala jsem Ayuminu ruku z mého čela. ,,To je v pořádku..Nevyléčíš mě.." pousmála jsem se a podívala se na Kaita.
,,Ne.." postavila jsem se. Pohladila jsem Ayumi a usmála se, poté jsem přešla ke Kaitovi. Vzala jsem ho za ruku a odtáhla kousek dál. ,,Nechci, aby to věděla PiliKKa..Už takhle si o mně ostatní dělají starosti..Jsem nemocná, ale nejde to vyléčit. Bohužel je ta nemoc smrtelná, ale nikde není psáno, že mě porazí. Jen je to strašně namáhavé a budí strach..Nikdo na tu nemoc nezná lék. Pokoušelo se o to strašně moc lidí a ani tak moji matku nezachránili." šeptala jsem mu do ucha. Musela jsem stát na špičkách, protože je vyšší. Potom jsem se mu podívala do očí. ,,Ona se to dozvědět nemůže..Nechci..Myslím, že má svých problémů dost."

(Jo pardon to vím jenže tam máš léčící techniky a né základní )

Cez masku samozrejme nebolo vidno ani ako sa tvárim, ani kam sa pozerám. Po chvíli mlčania som prikývol.
"Nemám dôvod o tom nikomu hovoriť, toto sa týka iba teba a preto rovnako tak je iba na tebe, komu o tom povieš a komu nie. Ale na tvojom mieste by som nad tým pouvažoval, ak sa ti bože chráň v najbližšej dobre niečo stane, budeš ľutovať, že tvoja pravdepodobne najlepšia kamarátka nebude po tvojom boku," došepol som jej ja a pomaly som šiel dole schodmi.

Narastal vo mne pocit viny. "Mamička Yuuki by isto nechcela aby ste sa trápila Lady..." povedala som keď Hitomi poodišla kúsok ďalej, počula ma.
( Oh taky pravda Gomen já to hned předělám jo? Gomene!)

Sklonila jsem hlavu. Věděla jsem, že má pravdu, ale já jí to nedkážu říct. Teď ne...
,,Já vím, ale léčení nezabere a Yuuki to ví, Ayumi." pousmála jsem se na ni, polkla jsem a vrávoravou chůzí jsem sešla schody do obývacího pokoje. Vešla jsem do kuchyně a zamračila se. ,,Běžte oba od toho dřezu. Vy jste návštěva, nenechám vás uklízet!" pokusila jsem se o úsměv, i když vypadal...divně..Snad nebude nic poznat. Přistoupila jsem k nádobí.