Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

"Kdyby jsi cokoliv potřebovala... víš, že jsem tu pro tebe hai?" pousmála jsem se. "Jinak já... jsem šťastná..." pousmála jsem se. "Hai od toho posledního výletu už je doma... i když jsme spolu teda zatím skoro nebyli... bu´d nemůže on, nebo tam nejsem já... je to složité..." povzdechla jsem si. "Ale nestěžuju si, mám všechno co jsem chtěla... a proto bych byla ráda, kdybys byla šťastná i ty!... vím, že jsi silná žena a také kunoichi, nemám pochyby, že to zvládneš."

Iba som prikyvoval a počúval.

,,To jsem ráda, že jsi šťastná..A uvidíš, ono se to zlepší...Láska je stejně křehká jako přátelství...Když se s ní dobře zachází, přetrvá..U vás v to nemám obavy." usmála jsem se.

"Jo... jenže já si tu lásku užívám vždy jenom chvíli, než na několik týdnů zmizí a já umírám strachy, že už se nevrátí... asi jsem to měla čekat, když jsem si začala s nukeninem... ale stejně.. jsi žena určitě mě chápeš!" zakřenila jsem se. "Ovšem stojí mi to za to... k dětem se chová.. úžasně." pousmála jsem se. "Co ty? Neplánuješ novou generaci Yamadů?" zamrkala jsem na ni spiklenecky. "Pod střechou tolik pokladů..." dodala jsem se smíchem.

Podišiel som k oknu a so založenými rukami som upieral svoj pohľad tentokrát na Hitomi.
Skutočne fascinujúca debata, čo sa ja ešte nedozviem.

,,To jsou muži...Umí se pobláznit a zbláznit...Jsou ale stále věrni své práci.." pousmála jsem se smutně. ,,A ne...Myslím, že...popravdě, žádná nová generace nehrozí...Vzhledem k tomu, jak se to vše má, bude lepší, když se zaměřím jen na svou práci...Odvádí mě to jen pozornost a pro nic za nic." usmála jsem se.

Zvážněla jsem a upila čaje. "Nějaké problémy?... Myslím... v téhle oblasti?" upřela jsem na ni oči.

,,Oženil se s kanceláří.." pokrčila jsem rameny.

Zakuckala jsem se čajem. "Co-cože? Čekala jsem toho hodně... ale tohle ne..." prskala jsem vodu z plic a snažila se popadnout dech. "Jak si řekla.. muži... navíc znám Assasina... vesnice a práce nadevše..." vzdychla jsem si už klidněji. "Co jinak? Nějaké jiné tajemství?"

,,Jsi v pohodě?" přešla jsem k n a jemně ji poplácala přes záda.
,,Ano, máš pravdu..Práce nade všechno...Začínám si už zvykat, ale...stále to tam je." usmála jsem se a poslední otázku jsem raději přeslechla.

Ani sa jej nečudujem, mechanická práca život nenaplní.
Usmial som sa pod maskou.
"Ak sa smiem zapojiť, osobne si tiež myslím, že by si sa nemala prepínať, Hitomi. Čo tak si zajtra niekam povyraziť ?"

"Hai, hai jsem..." ukázala jsem jí vztyčený palec. "No budu doufat, že se ještě vzpamatuje a nenechá si ujít poslední příležitost..." usmála jsem se. "Co ti nin jové co napadli Kiri? Kdo to byl? A proč ji napadl?" přešla jsem plynule na jiné téma, protože nevypadala, že by ji tohle příliš uspokojovalo. Pak jsem si povšimla Kaitovi otázky. "To je parádní nápad! Kaito určitě ji někam vezměte, potřebuje to! A pořádně na vzduch, a´t jí zčervenají tvářičky!" pousmála jsem se maminkovsky.... už mi to rodičovství asi vážně leze na mozek xD.

Trochu mě to zaskočilo.
,,Ummm...Jasně..Pokud nebude nic důležitého, proč ne." usmála jsem se na něj a trochu jsem zčervenala. Odkašlala jsem si a raději se dala opět do vyprávění.
,,Ten, jehož jsem zabila, se jmenoval Takashi..Byl z Yukigakure..Naše rodina měla vůči jeho závazky. Kvůli úctě k mému dědečkovi a Takashiho otci, Feudálnímu pánu, jsem se zavázala, že ho budu chránit. Učil se v Konoze, kvůli mému bratrovi se vydal na cestu nukenina a jako první si zadal za úkol zničit mě a mého bratra...Skoro se mu to podařilo a to jen díky..." zarazila jsem se a kousla do rtu. Ne, to před nimi říct nemůžu a nechci..Teď ne.. ,,Naštěstí jsem ho se štěstím porazila....Uvidíme, co se odehraje příště..Nic dobrého to ale nebude." přimhouřila jsem oči.

Nad jej odpoveďou som sa len pousmial, no počas jej rozprávania som zaregistroval neistotu.
Ak to nechce povedať, tak to nepovie, to je mi jasné. Možno sa jej na to opýtam zajtra.
Tentokrát som sa už naozaj vzdialil až tak, že nikto ani nemal pocit, že tam som a ak by som aj zmizol, nikto by si to nevšimol.

Vošla som do domu vo svojej premenenej podobe, čakala som na klona ktorí by priniesol Yuichiho. Videla som Kazekage a Hitomi, dokonca aj Kaita. Je ich tu riadna kopa, vzdychla som si a sadla som si na okenný parapet vo svojej izbe. Nech toto divadlo už konečne skončí, modlila som sa. Všimla som si klona ako sa na mňa pozerá cez stromy, uvažuje či vojsť alebo nie. Zamávala som mu a on aj zo spiacim Yuichim priskočil ku mne, podal mi ho a zmizol. Urobilo to riadny rámus no Yuichi spal, budem dúfať že si to tí dolu nevšimnú.

Pootevřel jsem oči, viděl jsem Ayumi. "Ayumi-neechan!?" okřikl jsem jí a obejmul jsem jí. Jenže tohle nebyla Ayumi, tohle byla maminka! Její vůni poznám i ve tmě. Rozbrečel jsem se a zeptal jsem se jí, "Proč vypadáš jako Ayumi-chan, maminko?"

Vyzerá to, že od tej medzinárodnej debaty zaspali. Aj keď, zdiaľky to neviem isto posúdiť, no nezdá sa mi, že by sa ešte rozprávali.
Podišiel som bližšie k Hitomi a Pillike.

Zaklepal jsem na dveře.

Pozrel som sa von z okna, o koho ide. Otočil som sa opačným smerom, vrátil som sa k Hitomi a opatrne som na ňu prehovoril, pretože som si nebol istý, či práve nespí.
"Hej, Hitomi. Prišiel sem ten medik z minula, ktorý pomáhal tomu dievčaťu. Mám ho poslať preč ?"

,,Kin?...Ne ne, ať jde dál. S PiliKKou se už také zná." zazubila jsem se.

Prikývol som a dobehol k dverám. Otvoril som mu.
"Poď ďalej."

"Je to taká hra zlatko...pomôžeš mi?" spýtala som sa Yuichiho. "Nesmieme dovoliť aby na to prišli dobre?" a pohladkám ho po vlasoch. Položím ho do postele a zakryjem dekou. "Pospi si zlatíčko..." a pomaly odídem preč. Otvorila som dvere a za nimi stál, "Pán Medik?" spýtala som sa Kina. Bola som v svojej zmenenej podobe.

Oh dobrý je vám líp?"Uklonil jsem se pozdravem.

,,Začíná se nám to tu hromadit." usmála jsem se. ,,PiliKKo, tohle je Ayumi. Yuukiina a teď i má svěřenkyně." ukázala jsem na hnědovlasé děvčátko. ,,No a s Kinem se znáš...Ahoj." usmála jsem se na něj.