Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Přišel sem domů a viděl spoustu lidí všiml sem si někoho zvláštního přišel sem k němu a řekl ´Pokud můžu kdo si a jaký máš rank?´

Otočil som sa na Tasua.
"Máš kľúče, ty budeš asi jej brat, alebo blízky priateľ. Zaujímalo by ma, čo si robil v čase, keď kirigakure bojovala ? Je to síce mizukage, ale nie je nesmrteľná. Mal si ju ochrániť vtedy, nemyslíš ? Teraz je už neskoro. Nemáš ju ochraňovať pred jej priateľmi, ale pred jej nepriateľmi."
Pod maskou som sa milo usmial.

´Za prvé nebyl sem v té době ve vesnici za druhé stejně bych ji moc nepomohl je silnější než já´

´Mám ji rád nadevše proto tě chci o něco požádat ty si určitě legendární šermíř nemohl bys mě naučit s mečem?´

Po prvom odhade a zo spomienok som si predstavoval jeho reakciu ako smútok, alebo hnev. Musím uznať, že ma týmto celkom prekvapil. V tomto prípade to môže byť z dôvodu, že preňho sestra neznamená až tak veľa, alebo sa snaží nedať svoje emócie najavo a dopredu sa hrnie na tréning pre jej ochranu. Samozrejme to môže mať ale aj iný, nečakaný dôvod, no tak či onak, môže byť sranda urobiť si z neho pozorovací objekt. Keď ho prekuknem, rozhodnem sa, či ho budem mať ako člvoeka rád, alebo ho budem nenávidieť.
Postavil som sa zo zeme a pohliadol som na Hitomi, ktorá nevyzerala nijak zvlášť energicky.
"Prečo nie ? Môže to byť zábava."

řekl sem spíš smutným hlasem´Strašně moc ti děkuji za tuto šanci´stékala mi slza po obličeji ale zastavil sem ji

Týmto by sa prvá možnosť dala vylúčiť. Avšak, to ešte stále nemôže potvrdiť tú druhú.
Pomaly som smeroval k dverám.

Dal sem sestře na čelo pusu´Ahoj za nedlouho tě dokážu uchránit nebudu zbabělec až se vrátím uvidíš tvůj bratr vyroste´otočil sem se na Kuriareho´Tak pudeme´

(musím končit zítra a když tak mi dej tvůj skype)

(V pohode.)
"Stretneme sa zajtra."
Opustil som budovu (Presun).

,,Takže jsi ji viděla...Yuuki je moje sestřenice...Můžeš tu zůstat, budu moc ráda, když na tebe dohlédnu. Ochraňovat mě nemusíš, mám tu ochránců dost." zasmála jsem se a podívala se jí do očí. Proč mi ji připomíná?...Je jí tak podobná..
,,Hmm..Tak zprávy?" šeptala jsem spíše pro sebe a potom přikývla. ,,Dobře, pojď, zavedu tě k ní do pokoje, ať si odpočineš." pomohla jsem jí zvednout se.
,,Arigatou, Kine." usmála jsem se na něj. Hned na to jsem zinkasovala pusu na čelo. ,,Tasu.." šeptla jsem, ale nic víc neřekla. Přikývla jsem na znamení souhlasu všemu, co řekl.
,,Je ve tvých rukou, Kaito.." usmála jsem se na něj a otočila se s Ayumi k odchodu.
Vystoupaly jsme schody a došly skoro na konec chodby. Yuukiiny dveře od pokoje byly otevřené.
,,Gomene, není tu ustláno, dnes jsem v jejím pokoji spala já..Počkej, převléknu postel." usmála jsem se a odběhla. Po chvíli jsem se vrátila s čistým povlečením. Staré jsem vyměnila za nové. ,,Snad se ti tu bude líbit. Kdybys cokoli potřebovala, přijď za mnou." usmála jsem se znovu a odešla z pokoje. Vrátila jsem se zpět do obývacího pokoje. Kluci mezitím odešli. Uvařila jsem si kávu a sedla si s ní do kuchyně. Položila jsem si hlavu do dlaní a přemýšlela.

Sedl sem si do křesla a čekal dokud nepříjde Kaito

Zvedla jsem se z kuchyně. Umyla jsem nádobí a šla k sobě do pokoje. Dai s Daisukem ještě spali, nechtěla jsem je budit. Všimla jsem si na okenním parapetě jestřába. Po přečtení vzkazu, který měl jestřáb na noze, jsem se zamračila. Vzala jsem jestřába na verandu, kde jsem napsala nový vzkaz. Opět jsem jestřába poslala do Konohy. Objala jsem si nohy a opět jsem byla plná starostí.

Jestřáb přiletěl oknem a pustil na stůl blok, na kterym bylo napsaný.
"Assasin Senju se momentálně nenachází v kanceláři. Zastupuju ho já, Yoshiro Uchiha"

Sebrala jsem blok a nastavila ruku, na kterou se jestřáb posadil. Po přečtení vzkazu jsem se kousla do rtu. A trochu silněji, protože jsem si ho prokousla. Po bradě se mi sputstil slabý pramínek krve.
,,Ksoo.." slízla jsem krev ze rtu a odepsala. Opět jsem jestřába poslala zpět.

"Hai! Yuuki-nee sa o mňa starala keď som bola malá...a potom ma musela nechať u jednej pani pretože dostala výprask...videla som ju dnes po troch rokoch...je kawaii!?" zapišťala som. Je pravda že Ayumi kedysi existovala, avšak mala slabé srdce, zomrela mladá. Snáď mi prepáči že som si vzala jej podobu. "Je to tu...pekné..." povedala som no Hitomi tam už nebola. Vyvolala som Pau a napísala som odkaz pre Manzoua. Pau rýchlo odletela.

Stál som pri okne a čakal na Tasua, aj keď som pôvodne myslel, že sa máme stretnúť na inom mieste.
Všetko sa vracia do starých koľají.

Otočila som sa a šla som dolu. Videla som tam toho nového ninju, podľa sily chakry som spoznala že je úrovne A. "Umm....dobrý deň...môžem sa spýtať...kto ste?" pýtala som sa ho tíško. "Mňa...mňa už asi poznáte..." zasmiala som sa.

"Pardón...ale asi ste si nestačil všimnúť že tu nikoho nepoznám, v celom svojom živote som videla len jednu ANBU a ani tá nenosila masku..." navonok som sa tvárila kľudne ale vo vnútri som vrela. "Chápem, asi sa nechcete predstaviť. Mizukage-sama Vám ale verí...budem Vám veriť aj ja." povedala som mu a pevne som sa postavila.

Zaslechla jsem hlasy, tak šla z verandy dovnitř. ,,Ayumi? Proč neodpočíváš?...Ahoj, Kaito." usmála jsem se a přešla k Ayumi. Chytila jsem ji za ramena. ,,Nic ti není?" naklonila jsem hlavu na stranu.

Spoznala som ho, bol to ninja o ktorom nám rozprávali. Nadriadený svojmu otcovi, ktorého zabil. Neverila by som že sa taký človek priatelí z Hitomi, Kaito Kuriarare. "Máte pravdu, nevidím Vám do očí. Učili ma ale že ak niekoho nepoznám nemám utiecť, ani sa schovať do kúta. Mám sa pýtať kto je a čo chce...a ako vidím nemáte rád ľudí ktorí sa často pýtajú." hovorila som. Obzrela som a a videla som Hitomi. "Nebojte sa Mizukage-sama...nič mi nie je...neechan ma vycvičila dobre!" povedala som jej z úsmevom.
Hráš na dve strany Yuuki...
Tak ma zabi...tu a teraz
Neoplatí sa mi to, ak na to príde Manzou zabije nás oboch...
Ty žiješ naveky takže sa neboj..