Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

,,Umm...Měla jsem tělesnou stráž..." pousmála jsem se. ,,Ale..něco se s ní stalo...Dobře..Souhlasím..Ode dneška jsi má ochranka." zazubila jsem se.

,,Nejsem sama..Kdyby něco,...Šlo by po tobě hodně lidí." usmála jsem se. ,,A já ti věřím."

"V tom prípade je všetko v poriadku."
Odložil som si meč a postavil som sa.
"Nebudem viac vyrušovať. Rád som ťa zasa videl."
Uklonil som sa a odchádzal.

Premenená na hnedovlasú kunoichi zo svojimi očami som zaklopala na dvere a čakala som kým niekto neotvorí.

,,Nerušíš." usmála jsem se. ,,Akorát.." poškrábala jsem se na zátylku. ,,Hotely a ubytovna jsou po útoku ještě v rozpadu..etto..." usmála jsem se rozpačitě. Otočila jsem se po zvuku. ,,Sumimasen, hned jsem tu." usmála jsem se omluvně a šla otevřít. ,,Hai hai." Za dveřmi stála sympatická brunetka. ,,Ahoj, copak potřebuješ?" usmála jsem se na ni mile.

"Umm....vy ste Mizukage-sama?" spýtala som sa milo, strašne ma to bolelo. "Nemohli by ste ma ochrániť?" spýtam sa jej a začnem kašlať, na chrbte sa mi objaví rana po katane a ja sa zvalím vedľa dverí. "Dievča z modrými vlasmi povedalo že mám ísť sem...." zaklamala som znova, tentokrát som ale urobila niečo viac. Pri páde na zem som na ňu nalepila lístok ktorý do nej vsiakol. Takto jej budem posielať správy bez toho aby na to Manzou prišiel..., opakovala som si v mysli.

Sedel som na zemi v tureckom sede a pozoroval dianie.
Dedina má plno problémov, ako sa zdá.

Přiklekla jsem si k ní a vzala ji do náručí. ,,Jsi v pořádku?!" křikla jsem. Hladila jsem ji po tváři a oblečení mi nasáklo krví. ,,Modrovlasá dívka?..Viděla jsi Yuuki? Poslala tě sem?...Hlavně se mnou mluv, ano? Budeš v pořádku." pkoušela jsem se usmívat. ,,Kine!" zakřičela jsem přes celý dům. ,,Budeš v pořádku, slibuji." utěšovala jsem ji.

"Máte tu rušno."
Podišiel som k dievčaťu a Hitomi.
"Ja sa s ňou porozprávam."

Podívala jsem se na něj. ,,Jak?"

"Vieš predsa, že sa rád rozprávam s ľuďmi."
Usmial som sa pod maskou.

,,Vzpomínám si." ušklíbla jsem se a moje tvář zvážněla. ,,Bude to fungovat?" pohladila jsem ji po vlasech.

,,IIe." zavrtěla jsem hlavou. ,,Přece mi neumře v náručí..Bude v pořádku!" křičela jsem a můj klid šel pomalu do kytek.

Hai hai?Pardon usl jsem viděl jsem dívku jak usla a začal jsem jí léčit.

,,Konečně.." šeptla jsem a hladila po vlasech.

Nudný objekt.
Poškrabal som sa vo vlasoch.
"Nemusíš sa obávať, ľudia len tak neumierajú, obzvlášť nie po zraneniach tomuto podobných, keď majú možnosť byť v starostlivosti medikov."

,,Teď už strach nemám." pousmála jsem se. ,,Jsem..Hrozně plaším předem..V náručí mi umíralo už více lidí, nechci to znovu." opět jsem se pousmála.

Sharinganem jsem si projel Kuriarareho(ten nick mi dal teda zabrat...).Hm mocná chakra.

přišel jsem pomalu zpět a viděl ve dveřích rozruch šel jsem až tam a všiml si Kaita (proč ne tak jednoduše ? ) až potom dívky u které jsem si myslel že je v bezvědomi ale jen tak stál

už mě nebavilo stát tak jsem se šel projít

Otvorila som oči a rýchlo som sa zdvihla, jutsu sa nevyparilo vďaka dokonalej kontrole chakry. "G-Gomenasai!" zakričala som a sklonila som sa do hlbokej poklony. "Nepredstavila som sa...som Ayumi Yamasaki! Poznáte Yuuki-neechan?" spýtala som sa Hitomi, znova som mala obrovský knedlík v hrdle. "Yuuki-nee hovorila že ste výborná osoba! A vraj ak budem mať problém mám ísť za vami...vraj Vás mám ale strážiť, pretože sa príliš bojíte..." dodala som a vo vnútri som sa usmiala. Nedala som si pozor a moje oči na krátku chvíľu boli ako predtým, rýchlo som to však zmenila. "Vraj ak chcem môžem tu bývať, v jej izbe...nebude Vám to vadiť Mizukage-sama? A...a mám taktiež jednu správu ktorú musíte počuť LEN VY..." pozrela som sa na ostatných. Prepáčte mi všetci...chcem vás chrániť inak to nejde..., opakovala som si. V premenenej podobe som mala asi 13 alebo 15 tak som sa musela postaviť na špičky a natiahnuť sa k Hitomi, pošepkala som jej, "Bude Vám podávať správy, vraj viete kde sa máte pozrieť..." usmiala som sa. Myslela som tým jej zrkadlo v izbe. Pau a Mau dali všade ostatné lístočky a potom zmizli, boli to papagáje a keďže ich je naokolo dosť myslela som si že to nikto nepostrehol.

Posedával som priamo vedľa Ayumi a uprene som sa na ňu díval. Moja chakra bola ale trochu iná, viac chladná, ako predtým.
"Yamasaki Ayumi."