Dům klanu Yamada

First topic message reminder :

Zde bydlí členi klanu Yamada nebo jejich blízcí xDD

Šel jsem směrem do kuchyně a do Yuuki skoro narazil, když se vracela s tácem čaje.
,,Omlouvám se." pousmál jsem se. ,,Jste v pořádku?" optal jsem se jí.

Skoro som to nestihla vykryť, z prekvapeným pohľadom som sa pozrela na Daisukeho. "H-Hai!" stihla som mu oplatiť. "Ah! Som Yuuki! Nemusíte mi vykať, a vy ste?" spýtam sa ho z úsmevom. Ešte stále držím tácku ktorá len tak-tak prežila.

,,Dobře.." usmál jsem se. ,,Daisuke Utsushi..Hitomin bývalý týmový partner..Nechcete s tím pomoci?"

Všimla som si jeho zranení a prudko som položila tácku na bar. "Jashin, musím Vás vyliečiť!?" poviem mu a prudko ho posadím na barovú stoličku. "A žiadne vykanie! Stačí mi hovoriť Yuuki alebo Yuu!" poviem keď sa pustím do liečenia jeho nohy. Po pár minútach je všetko okey, teraz je na rade ruka. Vyhrniem mu rukáv a začnem aj tam. Obe rany museli strašne štípať ale všetko bolo rýchlo hotové. "Teraz by sa zišla pomoc." poviem a zasmejem sa. Točila sa mi hlava ale to bolo okey. "Je ešte niekto poranený Daisuke-sama?" spýtam sa ho a vezmem tácku z čajom a jedlom.

Během chvilky mě vyléčila. ,,Děkuju, Yuuki.." usmál jsemse děkovně a uzmul jí z rukou tác. ,,Já to vezmu..A můj bratr má zraněné rameno." řekl jsem jí, mezitím, co jsme šli do Hitominýho pokoje.

"Umm...okey, pustím sa do jeho ramena. A nemusíte ďakovať." dodala som a usmiala som sa. Došli sme k Hitomi do izby. Ukázala som na stôl kde mal Daisuke položiť tácku a šla som k Daiovi. Behom chvíľky mal rameno v poriadku. Sadla som si unavene vedľa Hitomi na stoličku a usmiala som sa na ňu.

"Jako hospodyńce ti to jde líp Nii-chan!" usmál jsem se, sotva bratr vešel do dveří.

"Jéé děkuji..." zamrkal jsem na své ramono. "Jsem Dai.." natáhl jsem k ní ruku. "Jste v pořádku? jste nějaká bledá!"

,,Jsi v pořádku, Yuuki?" optala jsem se jí. Podívala jsem se na vyléčeného Daie a usmála se na něj.

,,Nech si kecy pro sebe.." zamračil jsem se a posadil jsem se k Hitomi na postel.

"Hitomi-chii...stalo sa toho veľa...veľmi veľa..." hovorila som a zavrela som oči. "Nechala som Hajiho aby ma ovládol...ba čo viac z jeho pomocou som zabila nukeninku ktorá držala bariéru...a vieš čo nasledovalo potom...? To je ešte horšie..." dodala som. "Mala...mala by som odísť..." hovorila som.

Polkla jsem. ,,Yuuki..já..." sklonila jsem hlavu a zavřela oči. Přestávám nad tím mít sílu.. Zamotala se mi hlava a z ničeho nic na mě padla obrovská únava. Opět mi hořely tváře. Ksoo, horečka je zpátky..
,,Nedovolím ti, aby odešla. Po tolika letech jsem se s tebou sešla a měla bych tě ztratit?! Ani náhodou!" křikla jsem po ní.

Seděl jsem na posteli a poslouchal jejich rozhovor. Zajímavé..Ještě hodně věcí o Hitomi nevíme.., podíval jsem se na ni a položil ruku kolem jejích ramen. Povzbudivě jsem se na ni usmál.

Priložila som jej ruku na čelo a začala ju liečiť. "Viem...ale tentokrát som to pokazila ja...tentokrát je to na mne Hitomi-chan...tentokrát sa tomu musím postaviť sama...TY si autorita...TY si Mizukage...nedovoľ aby sa niečo podobné opakovalo...Manzou-sama...ťa bude chcieť zabiť...TY SA MU NESMIEŠ DAŤ! NESMIEŠ SA SNAŽIŤ HO POCHOPIŤ! Ver mi...Hitomi-chii..." poviem jej, dám preč svoju ruku z jej čela a pobozkám ju naň. "Sayonara...budeš dobrá Mizukage...SI dobrá Mizukage...Si dobrá rodina..." povedala som jej a nechala krv zo svojich úst a slzy zo svojich očí volne tiecť. Jednoducho som zmizla.

Seděla jsem jako opařená. Slzy mi samovolně stékaly. Zabít mě?...Proč??!
,,Yuuki, proč?!" zakřičela jsem a rozplakala se.

Ubrečeně jsem se na něj podívala. Měla jsem zarudlé oči a červené tváře. ,,Hai.." odpověděla jsem napůl nepřítomně.

Dal jsem jí ruku na čelo"Ta horečka furt neustoupila"Podal jsem jí paralen a antibiotika"Spolkni to"

Přišel sem domů a šel rovnou za sestrou ´Čau jak je´udělal sem škodolibí ůšklebek

MEchanicky jsem od něj převzala tabletky a spolkla je.
,,Horečka ještě nějaký čas neustoupí.." řeknu mu jen tak mimochodem.

´Já vím co ti je na to stejné umřela naše máma máš tu dědičnou nemoc doslechl sem se o ní´

Otočila jsem se. Všichni jsou v pořádku..Aspoň, že tak.. Pousmála jsem se.
,,Ahoj." pozdravila jsem. ,,Hai..Mám její nevyléčitelnou nemoc." Chtěla jsem vstát.

´Mám nápad zmrazím tě a odmrazím tě až najdeme lék´Začal sem se tam smát

přišel jsem ke dveřím s batohem na zádech a novým oblečením na sobě a zaklepal

Zamračila jsem se. ,,Co kdybych tě zmrazila já, aby ti vychladly hormony, bráško?!" utrhla jsem se na něj a vstala z postele. Oblečení jsem měla zakrvácené a můj obličej vypadal podobně.
,,Dózó!" křikla jsem, když uslyšela klepání.