Kancelář Raikageho

Zamyslím se nad tím, že je nejprve třeba zajistit si jejich důvěru. Po chvíli přijdu opět s nečekaným řešením.
"Až odešlete ty zprávy, možná by bylo dobrý najít správného chlapíka, co je doručí. Potrvá to sice trochu dýl, ale když najdete reprezentativní osobu, možná že za naší vesnici dobře zapůsobí..."
Docela zajímavá myšlenka, netuším, kde jsem na ní sám přišel.
Když se zmíní o mém učiteli a schopnostech spokojeně se zazubím. Pak poslouchám pozorně ten velmi dlouhý výklad a souhlasně přikývnu.
"Artas mě učil dobře. Ale máte pravdu, že má zděděná síla po otci tak trochu postrádá rychlost. Rozhodně však budu i dál trénovat a jednou tu techniku rozhodně zvládnu!" Zvednu ruku zaťatou v pěst v rozhodném gestu. Pak se však zmíní o mých technikách a proto se ušklíbnu. Trochu zaváhám, přemýšlím jestli je správné použít na Raikageho svou nejsilnější techniku. Nakonec si řeknu, že to bude v pořádku a že jemu své malé tajemství svěřím.
"Raikage-sama... máte nějakou pevnou zbraň...?" Zeptám se zvědavě, nerad bych ho totiž připravil o nějakou památeční během souboje.
Proto trpělivě vyčkávám až dopíše své dopisy.

Objevila jsem se před dveřmi kanceláře a zaklepala na ně, už jsem se ani nenamáhala opírat se o stěnu a raději jsem přešlapovala na místě a čekala na vyzvání.

Mezi tím, co jsem čekala, někdo přišel. "Nejsi náhodou Kaminari no Shazai?" Zeptala jsem se, přičemž jsem se na něj otočila se zvídavým pohledem, stále jsem na obličeji neměla masku, takže si mou tvář mohl bez problémů prohlédnout.

"Tvůj sensei se ptá." Nadzvedla jsem obočí a přistoupila k němu blíž. "Jsi první člen mého týmu." Ujasnila jsem mu situaci a přejela ho zkoumavým pohledem, přičemž jsem si prohrábla vlasy. Mám já tohle za trest?

Úplně jsem Kaminariho ignorovala, když přišel ten muž. Skutečnost, že jsem na sobě neměla masku mě trochu vyváděla z míry, avšak i přes to jsem se na Hisagiho mile usmála. "Zdravím Vás, klidně běžte dovnitř před námi, my už stejně půjdeme." Odtrhla jsem od Hisagiho zkoumavý pohled, který spočinul opět na Kaminarim. "Tak jdeme na cvičiště a ukážeš mi, co umíš!" Pobídla jsem ho.

Mlčky jsem zakroutila hlavou a naposled pohledem sjela toho muže, který právě přišel a vyskočila jsem z okna za Kaminarim. Vyskočila? Pro mě to problém nebyl, ale byla jsem ráda, že to nezkoušel on a nezlomil si nohu. Doskošila jsem těsně vedle něj a když jsem se zvedla, rovnou jsem šla směrem ke cvičišti.
//přesun

Prišiel som pred budovu a to otravné dievča odišlo. Povzdychol som si z myšlienkou že konečne vypadla. Išli sme do budovy na najvyššie poschodie a zaklopal som a vzápetí sme vstúpili dnu. "Raikage-sama? Posiela ma Milli. Mizukage" povedal som a asi som prerušil ich rozhovor.

Ja jen sel zanim no to jeho vychovani me stvalo. Poklonil jsem se a rekl: "Omlovam se za chovani meho senseie Raikage-sama. Posila nas Mizukage jestli dohoda plati. Nic vic bohuzel nevim." Rekl jsem a stale byl v uklonu.

"Ano, to máš pravdu, Yoruichi má plné ruce práce, možná bys tam mohl zajít i ty" Zkonstatoval jsem, nebude to trvat dlouho, mezitím bych vyřídil potřebné věci a potom bychom se mohli vrhnout i na ten trénink. Akorát by to vycházelo.
"Jak říkám, líbí se mi tvoje horlivost a nadšení, ale času dost. Zabere několik měsíců než si tu techniku plně osvojíš" Pokýval jsem hlavou a jeho otázka o zbrani mě krátce zaskočila. Tázavě jsem se na něj podíval.
"Pevnou zbraň? Nepoužívám zbraně" Odpověděl jsem suše.
"Maximálně kunai na obranu, ale spoléhám se na rychlost a sílu a hlavně na Raiton no Yoroi" Odpověděl jsem mu na otázku, vážně jsem nic takového nevlastnil. Chtěl jsem se vrhnout na ty dopisy, ale vyrušilo mě zaklepání. Kývnul jsem na Kenseie, že náš rozhovor dokončíme později. Klepání na dveře se ozvalo dokonce třikrát, zaslechl jsem některé hlasy a potom mi do kanceláře všichni najednou vtrhli. Čelenka z Iwy, ninja z Iwagakure, ten by mi ani nevadil tolik, jako ti dva, co sem potom tak neomaleně vtrhli.
Kirigakure..
Taktéž jsem odhadl podle čelenek a jejich slov.
"Kdyby jste byli tak laskavý a počkali než se na vás dostane řada, tenhle mladík tu byl před vámi" Propálil jsme ty dva pohledem, nebyla to prosba, ale rozkaz, byli v mé vesnici a mé kanceláři, nebudou tu se překřikovat a omlouvat jak na návsi.
Potom jsem pohled přetočil zpátky na mladíka z Iwy. S kývnutím jsem od něj vzal dopis, rozevřel ho a začetl se do prvních řádek. Přitom jsem na tváři měl jen zamračený výraz, potom jsem vzal volný list papíru a začal na něj sepisovat odpověď.

Spoiler:

Všechno mi nadmíru vycházelo a já byl rád, lidé chodili jako na zavolanou a to jsem teprve měl v plánu začít vyjednávat. Za mírovou smlouvu s Iwou jsem byl rád, pro mě to byl jen cár papírů s bezcennými podpisy, ale Iwagakurskou vojenskou sílu bych si proti sobě rozhodně poštvat nechtěl, mohla by se hodit, a tak jsem souhlasil. Dopis jsem ještě zapečetil a potom ho podal poslu.
"Pokud je to vše, cos mi měl předat můžeš jít" Propustil jsem ho, jestli to bylo všechno a pohled převátil na ninji z Kiri. Měli štěstí, že jsem měl opravené dveře a nechtělo se mi je vyměňovat za další nové, jinak bych je velice nešetrně poslal za dveře, aby si uvědomili, že je nevychované vpadnout do kanceláře bez vyzvání, když se probírají věci o kterých by správně neměli mít ani ponětí.
"Tak,co potřebujete?" Probodl jsem je pohledem a čekal, co z nich vypadne.

" Jeste jednou se Omlovam se za chovani meho senseie Raikage-sama. Posila nas Mizukage jestli dohoda plati. Nic vic bohuzel nevim." Spustil jsem znova vic jsem nevedel jelikoz jsem nebyl pripraven na neco takoveho a na muj vkus tu i tak bylo moc lidi coz jsem nesnasel. Ale co ja za to nemohl ze jsem mel senseie takoveho trola.

zatvářil jsem se překvapeně, když tam chtěl poslat mě. Sice jsem byl přátelský dobrák a základy dobrého chování jsem měl pevně vštípené, ale diplomatické způsoby jsem neznal. Než jsem stačil odpovědět, ozvalo se zaklepání a dovnitř vešel posel. Byl slušně vychovaný a proto jsem se postavil za Raikageho, někam do kouta, kde jsem vyčkával jeho dalších rozkazů.
Když tam vtrhli najednou další dva, vyšel sem zpoza Raikageho a stoupnul si přímo před ty dva.
"Raikage-sama dovolte mi ty nezdvořáky prohodit dveřmi, donesu vám nové...."
Vypadám jako opravdový silák, rozhodně můj naštvaný výraz mluví jasně, tahle neúcta mě doopravdy rozzuřila. tyčku od lízátka přesunu do druhého koutku a promnu si své silné ruce. Jenom z úcty k Raikagemu jsem po nich neskočil ihned.

"Len to skús" zavrčal som a usmial sa. "Raikage-sama. Ako bolo spomenuté, posiela nás Mizukage, prišli sme sa opýtať či ta dohoda platí. Podrobnosti snáď viete aj sám, takže vravieť ich nemusím, predpokladám." Pousmial som sa, a čakal na odpoveď. Mal som toho ešte dosť na práci, tak som sa nechcel tu zdržovať. Ale boj s týmto exotom by som bral, zdal sa mi zaujímavý.

Musel jsem souhlasit s Kenseiem, nejraději bych je vyprovodil ven z kanceláře a přibouchl dveře. To jsou mi způsoby, alesoň jeden se omluvil, ale ten druhý. Probodl jsem ho pohledem a poslouchal, co říká.
Dohoda platí.. To se jim říká, o ničem nemám ani ponětí!
"Podrobnosti mi teda říct musíte. O žádné dohodě jsem nebyl informován, jsem nový Raikage a nestihl jsem ostatní Kage ještě o změně funkce informovat. Tak mi sdělte podrobnosti nebo taky můžu napsat Mizukage a neopomenout v dopise i vaše způsoby chování ke mě a mým lidem. Takže dozvím se něco?" Zeptal jsem se jich a mávl na Kenseie, ať se postaví zpátky na místo dokázal bych je vyhodit oknem ven během vteřině, ale zachovával jsem si slušnost.

"Bohuzel ja nevim o nicem ns podrobnosti si pockejte prosim tady od toho trola co je mym senseiem." Byl sem celkem nastvany ale co ja zmuzu kdyz se chova jak trol.

Pokorně jsem mrkl na Raikageho a okamžitě se pomalu vrátil za něho. přesto velká chuť naučit je řádným způsobům nechtěla opustit mou mysl. Rozhodl jsem se, že bude lepší nechat je vyhodit případně Raikagem osobně. Stačil mi totiž jediný pohled na jeho tvář a tak nějak jsem vytušil, že máme na ty dva stejný pohled.
Kdyby bylo slušné skočit jim do rozhovoru, rozhodně bych to udělal. Bohůžel to nebylo možné, Proto nenuceně odlétla tyčka od lízátka do koše a nové putovalo na její místo. Tohle mě snad trochu uklidní. Nevím jak na Raikageho, ale na mě nezapůsobili dobrým dojmem. Nejspíš bych je už dávno vyhodil a vyhlásil jim válku za urážku. Docela by mě zajímalo jestli by si tohle troufli udělat i u nich doma. Takové a podobné myšlenky se mi pozvolna honily hlavou ale rozhodně jsem nezpouštěl z těch dvou svůj zamračený pohled.

//srry, nezmenim sa, taky som bol, taky som taky aj budem :DD

"Tak fajn, tak jej napíšte sám, a že ju pozdravujem. To je všetko, sme na odchode. A ty ma ešte raz nazveš trolom, skončíš v tamtom koši hlavou dole. " Povedal som zamračene na Yukiho. Len som sa otočil a dodal "Tak poď. A ďakujem Raikage-sama. Uvidíme sa ešte. No dúfam že toho z tým škaredým xichtom už nie. Dovi" odišiel som a za mnou šiel Yuki. Pomaly som zatvoril dvere a počas toho som sa pousmial. -Presun obaja-

Na ty dva jsem se jen mračil, tak navíc jsem se nic nedozvěděl, to ten dopis bude hodně peprný. Rozloučil jsem se s poslem z Iwy a jen šlehnul pohledem po obou ninjích z Kiri.
"Nashle" Stručná odpověď, než se zacvakly za nimi dveře a já zapadl do křesla a přetočil pohled na Kenseie, přičemž jsem razantně vrtěl hlavou.
"Tohle nechápu, Shinobi z Kirigakure byli vždy hrdí a chladní, ale s postupem času se z nich stávají spíše arogantní snobové, no toto.." Vzal jsem do ruky papír a okamžitě začal psát dopis Mizukage, aby tam dorazil dřív než ti dva. To už potom bude problém jich a Mizukage.

Spoiler:

Dopis jsem jako obvykle zapečetil, odložil pero, vstal od stolku a zamířil k oknu. Otevřel ho a zahvízdal, přiletěla ke mě jedna ze sov. Sovy byly a vždycky budou v Kumo ti nejspolehlivější poslové zpráv. Připevnil jsem jí k noze vzkaz a nechal jí letět až do Kiri, předtím jsem zkontroloval na co je naučená a právě tato cestu do Kiri znala. Okno jsem potom zavřel a znovu přetočil pohled na Kenseie.
"Tak když už jsme v tom, co na to říkáš, zvládnul bys cestu do Suny a Konohy poptat se po mírových smlouvách a vztazích mezi vesnicemi?"