Kancelář Raikageho

Na slova raikageho souhlasně přikývnu. A trochu si nenápadně promnu pravou zatnutou pěst.
"Neměli k vám špetku respektu Raikage-sama. Byl jste velice shovívavý..." Po malé odmlce přijde doznání.
"...osobně bych s nima vyrazil na vašem místě dveře, i kdyby tobylo to poslední, co bych udělal." Pokorně sklopí hlavu a přikývne.
"Pokud si to budete přát Raikage-sama, splním váš úkol s velkým odhodláním. Možná né zcela diplomaticky, ale neudělám z naší vesnice šašky, jako to udělali ty dva. To vám můžu slíbit."
Při mém proslovu, se opět postavím před stůl do pozoru. Aby si kvůli mě Raikage nemusel zlámat krk při ohlížení.
"Budu mít u vás pověřující dopis a dáte mi ústně instrukce, nebo to bude lehčí verze, kdy dostanu dva dopisy a přinesu pouze odpověď?"
nedám na sobě znát, jaká odpověď by mě potěšila víc.

Otočil jsem hlavu a podíval se na Kenseie.
"Chtěl jsem udělat to samé, ale roky pilování trpělivosti mi to nedovolili. Ačkoliv byli neuctivý bohužel jsem s nimi musel jednat slušně, kdyby si stěžovali u Mizukage, na koho myslíš, že by dala? Každý chrání vlastní lidi.." Pokrčil jsem rameny, rozhodně jsem si nechtěl Kiri poštvat, vytočili mě, to ano, ale jako Kage jsem měl jisté hranice.
"V to doufám. Ale s tvým přístupem věřím, že jako diplomat budeš skvělý. Chci aby jsi tedy zašel do Suny a do Konohy.." Pokýval jsem hlavou a jak jsem tak přemýšlel nad vesnicemi, na čele se mi udělala hluboká vráska.
"Co si myslíš o Oto?" Zeptal jsem se ho a mezitím začal psát první dva dopisy.

Spoiler:

Dopisy byly kratší a struční, zapečetil jsem je, podepsal a podal je Kenseiovi.
"Chci, aby jsi s nimi projednal mírové smlouvy a spojenectví, pokud na to přistoupí. Naše podmínky znáš, neútočení, vzájemná spolupráce, pomoc při napadení vesnice, vojenská síla, ekonomická posila, vzájemné vyměňování informací, a tak dále. Spoléhám na tebe, chlapče."
Nejspíš bylo pošetilé svěřit všechno do rukou Kenseie, ale on mě ve svém chování den, co den utvrzoval v tom, že má cenu mu věřit a svěřovat osud Kumo.

Poslouchal jsem pečlivě Raikageho a všechna slova si pečlivě zapamatoval. Vyčkával jsem až skončí. Pak teprve začnu mluvit.
"Přesto alespoň už vím, co na sobě musím zlepšit." Samozřejmě myslím prohazování neuctivých lidí dveřmi. Jenže pak přijde další otázka, nad kterou se trochu zahloubám.
"Myslíte kdysi Orochimarovu vesnici... to není tak lehké posoudit." Chvíli si to ještě dorovnám v hlavě a pak až pokračuji.
"Jako vesnice si v minulosti vytrpěli své, možná by za to stálo dát jim šanci. Ale je otázka jak moc se změnili od té doby a kdo jim velí. Možná by bylo dobré vyslat tam víc poslů jako silnou jednotku, aby se případně dokázali vrátit. Nebo požádat případné spojence o informace....nevím jestli by se nám povedlo se infiltrovat a zjistit to tímhle způsobem..." Zatváří se trochu unaveně, tahle vesnice mu ležela vždy v žaludku a nikdy si na ní nedokázal udělat jasný názor, jaký si udělal na ostatní vesnice.
Dopisy si převezmu a pečlivě uschovám, mírně se Raikagemu ukloním jak mám ve zvyku.
"Rozumím Raikage-sama, udělám vše aby vyjednávání dopadlo dobře a slibuji že nikoho ničím neprohodím..." Dodám s potutelným úsměvem, ale je na mě poznat že svou misi beru smrtelně vážně.
"Pokud dovolíte, pak se vydám hned na cestu..."

Pokud dovolí, tak přesun.

Maya

Pomalu dělajíc že nevidím terén přez svou pásku hrajíc slepotu oblečená jako civilista, katany schované pod oblečením kousek od čelenky tak aby nebylo nic vidět jsem se podél stěny plazila směrem ke dveřím v nejvyším patře. Tam podle kolemjdoucího je kancelář Raikageho. Když jsem konečně našla oné dveře, lehce jsem na ně zaklepala.

Jakmile se vrátila sova z Kiri, přečetl jsem si dopis, pak ho zmuchlal a naškrábal další, stejný jako ty předešlé, akorát pro Mizukage a předtím, než Kensei šel mu dal ještě jeden.
"Ještě se stav v Kirigakure, projednej s nimi to samé, co v Suně a Konoze" Pokýval jsem hlavou a konečně se trochu na židli protáhl, abych si prokřupal ztuhlé kosti a protáhl svalstvo.
"Dobrý návrh, promyslím to." Pokýval jsem hlavou znovu na Kenseiova slova a nad jeho další poznámkou se jen usmál, ale měl pravdu, možná infiltrace by se mohla hodit. Jak jsem zjistil, Oto neměla tak velkou vojneskou sílu, i když infiltrační tým by lehce zničila, Kumo v tom není tak dobrá jako Iwa, co se týče infiltrací.
"Dobře, můžeš jít" Už jsem Kenseie propustil, protože se na dveře ozvalo další zaklepání. Tentokrát mi nikdo do kanceláře nevrthl, za což jsem byl rád. Nejspíš bych se totiž už neudržel.
"Dále!"

Maya

Nahmatala jsem na dveřích kliku a otevřela jsem dveře. Jakmile jsem vykročila s úmyslem vstoupit do místnosti, zakopla jsem o práh a rozplácla se na zem. V tu chvíli mi začali stékat slzy po tváři. P-pardon. Řekla jsem uplakaným tónem.

Jakmile vešla dovnitř nějaká dívenka a zakopla hned o práh a rozplácla jsem na zemi, musel jsem otráveně protočit očima. Ale i já jsem měl srdce, proto když se aspoň omluvila, vstal jsem a přešel k ní, zatímco vytáhnout jí zase nahoru nebyl žádný problém. Potom jsem se zase vrátil zpátky do křesla a probodl dívenku pohledem, netvářil jsem se nijak hrozivě, ale ani příjemně.
"Zdravím, co potřebuješ?" Zeptal jsem se jí.

Maya

Zavřela jsem dveře a se slzami v očích poslepu šla dopředu za hlasem. Teda dělala jsem že jsem slepá. Páska přez oči to naznačovala ikdyž moje technika mi umožňovala vidět i krz ní. Jak jsem také měla v plánu nevybrala jsem to a nazazila do stolu o který jsem přepadla až hlavou k němu. To už byl hysterický pláč. Par.. Už jsem ani nedořekla a začala jsem doslova řvát.

Až teď jsem si uvědomil, proč má pásku přes oči, že mě to nenapadlo i předtím. Když začala hystericky řvát, vyšvihl jsem se z křesla, cestou si párkrát zanadával na svůj účet a potom došel až k ní, chytil ji za paži a nechal ji usadit se do křesla naproti mě.
"Je to v pořádku, nacházíte se v kanceláři Raikageho. Jsem Raikage, Raidon. Teď znovu, co potřebujete?" Snažil jsem se vyznít mileji a do křesla zpátky jsem se už radši nevracel. V uklidňování lidí jsem nidky nebyl dobrej.

Maya

Naklonila jsem se k němu a pomalu se přiblížila. Děkuji a těší mě. Řekla jsem tiše. V tu chvíli mi sjela páska z očí. Byl to zlomek vteřiny který mi stačil dovyměřit si přesnost. Dala jsem si dlaň na ústa kterou jsem políbyla a polibek poslala k němu. (Jako když ti někdo pošle pusu.) Vyfouka jsem na něj růžové srdíčko. Jelikož jsem byla v dokonalé vzdálenosti na přesnost bylo takřka nemožné se tomu uhnout a zvlášť pokud to nečekal. Jestli jsem se trefila, Raidon začal cítit podivnoý chtíč jakmile mě spatřil a nakonec se ze vteřiny na vteřinu bezhlavě zamiloval neskutečným způsobem.

Nějak takhle to má vypadat:

Jelikož jsem stál stále blízko ní, nemohl jsem tomu nijak zabránit ani se vyhnout, vlastně jsem ji nepovažoval za hrozbu, proto jsem také se nijak neoddaloval, a tak mě její technika zasáhla naplno, aniž bych si to uvědomil. Jasně, něco bylo špatně, hodně špatně, ale já si to neuvědomoval, nebo spíš nepřipouštěl.
Zůstal jsme tam sedět a přemýšlel namísto o vesnici a tom, co je zač, o tom, jak je krásná. Jen jsem na ni upřeně zíral a čekal na každé její slovo.

Maya

Z mích očí tekli dál slzy ale měla jsem je zavřené. Konoha zničila mou rodnou vesnici. Vyvraždili mou rodinu a znáslnili a upálili moje sestry. Já jediná utekla. Plakala jsem. Přišla jsem sem abych vás požádala o pmoc. O pomstu kterou si zaslouží.

Poslouchal jsem jí, normálně bych řekl, že to není můj problém a kvůli ní nebudu další vesnici válku vyhlašovat v žádném případě, ale teď to bylo úplně naopak.
"To je hrozné, za to, že vám ublížili budou pykat!" Stisknul jsem ruce v pěst a udeřil do stolu, který se rozlomil napůl.
"Nechám svolat Shinobi a pohovořím si s Hokage, spíš jí dám ultimátum.." Byl jsem rozhodnutý.

Maya

S Hokage. Padla jsem mu okolo krku. Prosím jen to ne. Vzlykla jsem. Kvůli intrikům od hokage bylo ovládáno mnoho lidí od nás. Nedá se s tím monstrem diskutovat. Mohl cítit jak moje slzy tečou z kojí tváře na něj. A tak jsem ho stiskla o něco pevněji ale né o moc.

Znovu jsem udeřil dlaní už do polo-rozbořeného stolu.
"Intrikářka? Věděl jsem, že Konoha klesla, ale že až tak hluboko?! Pomstím vše!" Takhle bych se normálně nikdy nechoval, no mé láskou zastřené mysli nějak nedocházel ten fakt, že jsem před chvílí nechal poslat posla s mírovou smlouvou, jestli jí poruším, může to poslat Kumo do pekel.
"Okamžitě začnu svolávat armádu.." Usedl jsem za stůl a začal zuřivě psát.

Maya

Jste tak úžasný člověk. Jak se vám jen budu moci odvděčit? Utřela jsem slzy. A spadla někam na zem. Proč hraju slepou já krá*a blbá. Vypadam jak totální debi*! Nadávala sem sama sobě v duchu ale to bylo vedlejší. A jak vám mám vlastně říkat? Řekla jsem stále rozřepaným hlasem.

Přestal jsem psát a přetočil pohled na ženu.
"To nestojí za řeč, Konoha bude platit za to, že ublížila tak krásné dámě, jako jste vy.." Krátce jsem se jí i poklonil a zatnul ruce v pěst. Potom jsem si všiml ,aj kspadl, tak jsem k ní přispěchal a zvedl ji.
"Raidon, a vaše jméno ctěná dámo?" Zeptal jsem se, než jsem se zamračil na dveře, odkud se ozvalo zaklepání.
"Dále!"

Jakmile jsem zbystřil, kdo vešel dovnitř, opustil jsem tu dámu a postavil se. Když odhalil plášť a ukázal čelenku Konohy, krve by se ve mě nedořezal! I když ta podoba, pravda, dost mě zaskočila. Nechtěl jsem na něj zaútočit, ale tělo se pohlo samovolně, bez mého zapříčinění, cítil jsem, jak se chci pomstít, i když jsem neměl důvod. Aniž by Nao mohl cokoliv postřehnout, alespoň zrakem ne, objevil jsem se před ním a pokusil se ho přišpendlit na zeď. Blesky sršely z celého těla a z očí čišela zlost.
"Konoha?! Jak se opovažuješ lézt mi sem vůbec na oči, po všech těhc intrikách, které Konoha dělá a které jsem se teď dozvěděl?! Nebýt té dámy, zůstal bychh v nevědomosti! Zvlášť ta vaše Hokage, zabíjet nevinné a to jsem si kdysi myslel, že Konoha má aspoň čest, ne že klesla tak hluboko! Má to být jen výsměch? Vy, zmetkové, kteří nesaháte opravdovým Shinobi ani po kotníky se opovažujete vejít sem?!" Hněv, zlost, nesmyslná slova, prskal jsem jedno za druhým a sledoval toho chlapce, co sem vešel.

Ve chvíli, kdy se za mnou objevil další , došlo mi, že ten, koho svírám pod krkem je jen klon. Proto jsem nestačil zareagovat a proletěl jsem se. Byla to rána, ale nic, co by někomu jako mě mělo ublížit. Oprášil jsem se a aniž by to postřehl, objevil jsem se znovu před ním s napřaženou pěstí, ale místo, abych ho udeřil, objevil jsem se v sekundě za ním, míříc mu kopem na záda.
"S odpadem se nehodlám bavit. Kdysi jsem Konohu ctil, za jejich skutky a ohnivou vůli. Ale co se to z vás stalo? Jen špína! Nedorozumění? Vyvraždili jste této dámě celou vesnici, znásilnili rodinu, vyplenili vesnici a všechno, co milovala. A to si říkáte Shinobi?!" Vypadalo to, že vůbec nejsem při smyslech.

Maya

Jsem zubožená šlechtična jejíž rodinu zničila rvoje vesnice. Řela jsem tiše. Kdyby mě měli jakkoliv vyslíchat, možná by došli k názoru že jsem pod vlivem genjutsu. Ano. Vsugerovala jsem si do hlavy tuto lež až jsem sama skoro zapoměla co je skutečnost. Víte snad o mě něco více než já sama?