Anbu velitelství

"Zab ho Zab ho Za ho !!!" snadoval jsem

''Kořist..?je to směšné..Stále máš svou loajalitu vůči němu.''Řekl jsem pobaveně a odsekl Midotsuchimu pramínek vlasů,které se dotýkaly okraje mého meče.''Budu tě sledovat..Při prvním náznaku tvé zrady tě zabiju'',řekl jsem s úsměvem Muovi a otočil se k němu zády.''Nepotřebuješ mě tu,jak jsi říkal,půjdu si kam se mi zachce'',řekl jsem Satakemu,aniž bych se na něj podíval a pomalým krokem kráčel pryč. (přesun)

Poslouchal jsem Mua a pak se spokojeně ušklíbl.
"Přesně to jsem chtěl slyšet.." Podotkl jsem, splnil má očekávání a nezklamal, podíval jsem se na Akiyuua, říkal jsem mu, ať ho nezabíjí, evidentně si opět dělal, co chtěl. Otočil jsem se na našeho společníka, trvalo to moc dlouho. Na Akiyuua jsem už jen mávl, momentálně mě moc nezajímal.

Yuki dobre poznal cestu na ANBU veliteľsvo. Strávil tu najlepšie roky života, teda najtalentovanejšie až po udalosť, ktorá ho donútila odísť. Nohy ho niesli ba až samé. V tom keď sa dostavili na miesto bola tu riadna spúšť a mnoho postáv.,, Tak sme tu." prehovoril prísne Yuki a pozorne sa obzeral.

Yuki zbadal ako Akio vybehol k postave vpredu. Lenže Yuki postupoval už opatrnejšie keďže pred ním stála očividne nepriateľská postava.,, Tsuchikage?" zaskočil sa pri tom oslovení.,, Istotne to bude Toshiov predchodca." napadlo mu v duchu okamžite a postupoval opatrnejšie.

,, Že nepriateľ." pousmial sa Yuki keď nim pristúpil.,, Skôr pomstiteľ Sunagakure no Sato." opravil ho.,, A moja nenávisť spočinie na každom nepriateľovi a brány pekelné otvoria sa a samotná smrť vás bude vítať." zasmial sa.,, Toshio by bol hrdý." zašepkal a prezrel si Midotsuchiho.,, Mám dostatočné znalosti medicíny ak potrebujete pomoc." ponúkol sa.

,, Či o nich niečo vieme?" zopakoval potichu pre seba Yuki.,, Ja len viem, že vzduch, ktorý dýchajú je ten posledný." zasmial sa v tichosti a znova ich zbehol pohľadom.,, Viem len, že čo sa týka Genjutsu nemajú šancu. Snáď ani jeden z nich ho nemá." dodal v absolútnej tichosti až šeptom. Takže to počuli len Akio a Midotsuchi.

Yuki sa otočil na Akia s mierne nechápavým pohľadom. Potom sa otočil pohľadom naspäť pred seba a jemne mykol hlavou.,, Chýba tomu štýl a teatrálnosť. Neboj to ťa Toshio doučí." pousmial sa spokojne a poupravil si plášť.,, Vidím, že súpera si si vybral takže daj vedieť keď s ním skončíš a ja ťa tu počkám." zašepkal tak aby ho počul len Akio a zatiaľ sa stále len rozhliadal.

Ochranná čelenka se znakem klíče byla uschovaná pečlivě v tašce.
Nyní jsem si uvědomil, že není třeba ji skrývat. Důležité bylo dostat se sem. Teď jsem již mohl zázračným způsobem získat svou identitu zpět. Suna teď byla tak nechráněná!
Otevřel jsem tašku, vytáhl ji a abych dal znovu najevo, kam patřím, znovu jsem čelenku pečlivě zavázal. Přitom jsem zavadil o svitek, kterým mi má vesnice určila poslední misi. Zásoby Sunagakure. Můj původní úkol byl vtipnou fraškou, když jsem se stal svědkem toho, co se tu dělo právě teď.
Mohlo to trvat celé dny, ale já tu byl jen chvíli. Bystrýma očima jsem sledoval pohyby neznámých lidí. Dál od nich jsem neslyšel, o čem mluví.
Nicméně takto to nestačilo. Mise jsem si nevšímal. Tohle byla pouze má soukromá touha po informacích, která s mou vesnicí zaměřenou na špionáž neměla nic společného.
Seskočil jsem z výš položeného místa na zem. Nebyl jsem si dostatečně jistý, jestli mne kryje stín, což mne donutilo najít si lepší pozici.
Muž, který se na ní nacházel mi nepřipadal jako hrozba.
Ocitl jsem se blízko Midotsuchiho těla. Musel být vyčerpaný. Upřímně jsem litoval, že jsem prošvihl jeho boj.
Vytáhl jsem nádobu s vodou.
"Zřejmě máte žízeň," naklonil jsem se blíž, kdyby se rozhodl se napít. Ani jsem s tím nepočítal, mohl si myslet, že v nádobě je jed. Na druhou stranu vyčerpaný a dehydratovaný mi příliš informací neposkytne.