Země železa

otočila jsem se na Tsukiko

"Možná ho cítí." řeknu "Máte strach?" zeptám se vážně

Ešte ďaleko od nich zaznel zvuk škrípania okov.
"Návšteva ? Už je to doba, čo ma bol niekto naposledy pozrieť," ozvalo sa prenikavou ozvenou.

"Nemám strach!" zavrtěla jsem hlavou. "Ale obávám se reakce těch dvou... já je neslyším!" lehce jsem se zamračila. Zhluboka jsem se nadechla. O svých klaustrofobických fobiích jsem radši mlčela...
Pak jsem uslyšela ten hlas a nevědomky se otřásla. "To bude... těžký rozhovor!"

"Dlouho s nikým nemluvil, není asi zvyklý na přítomnost lidí a hlavně ženskejch." ušklíbnu se ale měla jsemobavy tady ani moje kouzla nepomůžou sešla jsem až ke koncům schodů a zůstala těsně pod nimi před námi se objevila ohromná místnost dost velká a dost dlouhá. někde tam na jejím konci měl být přikovaný on.

"Shinsuke?!" zvolám

"Rozkošný ženský hlas, hotová hudba pre moje uši. Niekto s tak anjelským hlasom musí mať o to nádhernejšiu tvár. Podíďte bližšie, nech na vás vidím. Dovoľte mi, úbohému väzňovi, pokochať sa neutíchajúcou krásou odvážnych dev."

nehnula jsem se ani o krok

"Shinsuke potřebuju tě do služeb. POtřebujeme tvou pomoc." zase k němu zvolám i když jsem byla trošku nervózní

Němě jsem sledovala tmu, vzduch byl zatuchlý a byla mi zima, ale kdo by v tuhle chvíli myslel na teplotu a kvalitu prostředí?!
Neměla jsem strach, ale pociťovala jistou vlnu nervozity a vzrušení v jednom. Otočila jsem se na Reinu.

Okovy opakovane zarinčali.
"Smiem aspoň na vlastné oči vidieť, komu poskytnem pomoc ?"

"To můžeš, až když odsouhlasíš a bude to jasně znít, že mi pomůžeš." odvětila jsem

"Čo by nie, pomôžem. Nech už pôjde o čokoľvek, tak či tak bude nutné sa pred uskutočnením mojich vlastných cieľov rozohriať na misii."

"Kdo řekl že ti pak dovolím uskutečnit tvoje cíle? Sloužíš klanu Kana." řeknu ihned

Na tvári sa mi objavil šialený úsmev.
"Takže niekto z klanu Kana. Moja zlatá, zjavne si neuvedomuješ, že ak ku mne neprídeš a nevyslobodíš ma, nebude možné uznať ťa za svoju paniu."

"Mě stačí když mi to teď potvrdíš a já tě pak osvobodím." řeknu pevně

"Nepotvrdím ti to, kým ťa neuvidím," trval som na svojom.
"Prosím ťa, nemáš sa mi ako vydierať. Čo viac už môžem stratiť ? Ty si tá, ktorá chce pomoc, tak sa tak chovaj."

podala jsem TSukiko louč s modrým ohněm po stranách bylo pár hořících loučí, takže světlo bylo nejistě jsem udělal pár kroků v před

"Ale ty jsi ten který chce uskutečnit své cíle, navíc zajatec, který určitě touží po svobodě kterou mu můžu dát." povím a dojdu doprostřed místnosti a zastavím se

Zablyslo sa mi v očiach. Neubehla ani len sekunda a bola to Reina, ktorá sedela spútaná v chladnej a tmavej miestnosti, zatiaľ čo ja som stál na mieste, na ktorom predtým ona. Využil som moment prekvapenia a so svojim dáždnikom napadol Tsukiko.
Úder spôsobil mierne otrasy.
"Veriť kriminálnikom sa nevypláca."

už jsem věděla proč mě před ním varovali zaměřila jsem chakru na diamant a pouta mě pustila pak jsem rychle složila další pečetě a jeho tělo vmžiku skrystalizovalo a dopadlo před Tsuki

Probleskla jsem se. Objevila jsem se před Reinou se zamračením. "Říkala jsem, že ten rozhovor nebude jednoduchý..." zamumlala jsem a čekala co bude dál.

Bola to Tsukiko, ktorá bola skryštalizovaná, zatiaľ čo ja som stál na mieste, kde sa mala nachádzať ona.
"To bolo kruté. Ale vážne, pôvodne som si nemyslel, že ste tu dve."

složila jsem pečetě znovu a ze země se vynořili dva krystalový draci a ihned ho spoutali a já se stále nehnula raději z místa

"Odsud se stejně bez mojí pomoci nedostaneš tak k čemu ti to je?"

"Nechcem sa odtiaľto dostať."
Tentokrát som stál na mieste, kde bola predtým Reina. Bolo mi jasné, že ju jej vlastný kryštál nezraní, ale minimálne som sa tým vyhol zásahu.
"Ja nerád komunikujem spútaný. Na druhej strane vás uznávam, ste schopné. Čo sa mi nepáči je, že tamta husa," ukázal som na Tsukiko a dokončil.
"Má kamene môjho predka."

Draci se zarazili a pustili mě hned jen stáli při mě a sledovali jeho

"Jestli chceš komunikovat není zase dobré abych ti do očí neviděla já. Většinou se nabídky pokládají v rozhovoru face to face." udělala jsem pár kroku kupředu tak, abych stála před Tsukiko luskla jsem prsty a krystal se na jejím těle rozpadl a ona byla zase volná. Draci se tentokrát na můj povel postavili vedle ní

Zvedla jsem hlavu. "Tak proto reagovali takto..." odvětila jsem sama sobě a podívala se na něj. "Ano, mám elementární kameny... a ocenila bych, kdyby jsi krotil svůj slovník, mluvíš s dámou!" zavrčela jsem. Veškerá nervozita mě přešla, třebaže proti němu bych toho asi moc nesvedla. "Přesto... setkání s tebou mě přivádí do menší euforie! Byl to právě tvůj předek, díky němuž mám dnes svůj cíl..."

"Je milé byť obeťou podlizovania," dodal som a prezeral si Reinu i Tsukiko s možnosťou vidieť i sebamenšie detaily.
"Vy budete asi matka a dcéra."

"Sice mě těší, že by ze mě mohlo vzejít dítě Reininy podoby, ale bohužel..." pokrčila jsem rameny. "Stranou osobní otázky, zpět k věci!" stočila jsme na něj chladný pohled. "Nemáme čas na vybavování se!"