Země železa

Vynořil jsem se ze země a čekal s úsměvem na ostatní.

Seskočil jsem ze stromu k Zetsu.
"Nesnáším čekání, za chvíli by tady měli být." podíval jsem se na nebe.

"Jo." odsekl jsem a nic neříkal. Bylo mi to fuk, co ten květináč říká, mě jen zajímá, co může nabídnout. Pokud se sthrne bitva, udělám si z nich loutky.

Přiletěli do země železa. Drak chvíli kroužil nad místem setkání, nakonec ale přistál.

Objevila jsem se ve vesnici. Rozvážnými kroky, hodnými Boha, jsem pomalu mířila k oběma mužům, které jsem už z dálky viděla.
Myslíš, že je bezpečné, chodit sem sama?
Není, ale momentálně nemám čas vracet se do Oto... navíc.. zmizet můžu vždycky!
Dobrá..
Bu´dte ve střehu!
Potom jsem si všimla i Reiny.
Začíná to být zajímavé...

"Přišla osobně, jaká čest." falešně jsem se usmál.
"Na koho ještě čekáme?" zavrčel jsem.

Konečne som sa dostavil.
Vyzerá to, že som posledný. Je to Zetsuova vina, že mi dal vedieť tak náhle.

"Tak už jste tady..Přesně na čas. Svolal jsem vás, protože chci vytvořit alianci. Poprvé v historii, je nás tolik, tolik, organizací, vesnic, které chtějí změnit svět." pousmál jsem se a všechny je tu uvítal.

"Madara!? Nemáš..nemáš být mrtvý!?" roztřeseně jsem ukázal na posledního.

"Co bychom z aliance měli my? Co nabízíš?" přitáhla jsem si plášť víc k tělu, začínala mi být zima a těkala očima po muži. Poté mě zaujal Sasori a já svůj pohled na krátko věnovala jemu.

Kopie tam jen tak stála a pozorovala je. Po Sasoriho poznámce se podívala na Kagamiho.

Bez záujmu som na Sasoriho reagoval výstižnou vetou.
"Kým v tomto svete bude naďalej čo i len štipka nenávisti, Uchiha Madara bude žiť."

"Klid, to je Sasukeho syn, hodí se nám..Ani jeden z vás, nedokáže uskutečnit své plány. Akatsuki jsou pro smích, Sasori je bez peněz, a ty? Nikdy nezískáš to, po čem tvé srdce tak prahne." zasmál jsem se.
"Ale společně..toho dokážeme víc. Vyvoláme válku, ale nebudeme to my, budou to sami Kage, kteří vyvolají válku!"

Jenom jsem se ušklíbl. Věnoval jsem dlouhý pohled Tsukiko a pak zpět k Zetsu.
"A my příjdeme a dorazíme je. Každý získá své, rychle a beze ztrát."

"Zní to trochu moc jednoduše a bláhově... Jak to chceš udělat?!" založila jsem si ruce na prsa a pozorovala.
Jak si opovažuje tvrdit, že nedostanu kameny?!?!
Klid, Tsukiko, dýchej, hezky pomalu nádech-výdech-ná-
Sklapni!

Nemluvila, jen je poslouchala.

Přimhouřila jsem oči. "A pak?"

"A ti ovládaní Kage vyvolají válku, důmyslné, leč prosté." Založil jsem si ruce v bok.

"Celou dobu jsem si myslel, že to Madara byl mozek, ale když teď poslouchám tebe, začínám si myslet, že to jsi ty, stál na začátku toho všeho." Upřeně jsem jej sledoval a nespustil z něj zrak.

"Lichotíš mi, tak jak? Dáme se do toho?" natáhl jsem pravou ruku.

Tí dvaja sú skoro ako manželia.
Bez slova som pozoroval dianie.

Po očku jsem sledoval všechny.
Jak už jednou jsem říkal, nenechám si rozkazovat, ale ten plán se mi líbí, pokud je tohle Sasukeho syn, bude určitě silný. Stejně tak i ostatní.