Země železa

"Môj život nie je už dôležitý. Iwagakure no Sato čaká ďalšia vojna, ale teraz je prevaha na opačnej strane. Akatsuki zaútočia na čele s armádou Kumo." Odvrátil som pohľad od Raikageho.

Zvedla jsem hlavu a propalovala Hokageho pohledem.
"Hokage-sama, musím žádat o okamžité ukončení setkání." zavrčela jsem, ale snažila se o vstřícný tón.

"Raikage-sama nutně potřebuje ošetřit. Jako jeho asistentka mohu přebrat zodpovědnost a toto dořešit."
Ach ano, oběti byly všude. Ani Konoha však není úplně svatá.
Kývla jsem na Raikageho.
"Ale jako medik trvám na tom, že on déle nesmí zůstat bez řádné lékařské pomoci."

Vyhrnul jsem si rukáv a přiskočil k Raikagemu. Na ruce bylo mnoho kousanců.
"Kousněte mě, vše bude v pořádku, dřív, než byste řekl Henge." podíval jsem se na Danza.
Samozřejmě jenom díky důležitosti setkání. a taky, aby nám nezdrhli.

Zaslechla jsem Danzouova slova a sklopila svůj pohled ke klobouku a na znak. Až teď jsem si pár věcí uvědomila.
Pak jsem poslouchala i Tsuchikageho a zaraženě přemýšlela o nejisté budoucnosti. Nakonec jsem vzhlédla a čekala, jak se to vyvine dál. Doufala jsem, že se to nezvrtne v něco nezvratného.. I když.. Pokud už se tak nestalo...

Bylo chytré tě vzít sebou. Inoko.
Kývl jsem hlavou a horečně přemýšlel.
Tohle už překračuje všechny meze. Tohle je banda tupohlavců.

"Hokage-sama. Znovu vás důrazně upozorňuji, že tu Raikage-sama nemůže déle zůstat." zavrčela jsem.

"A znovu dodávám, že převezmu veškerou zodpovědnost."
Otočila jsem se na Raikageho.
"Raikage-sama, běžte prosím zpět do vesnice. Potřebujete lékařské ošetření." v očích se mi blesklo.

"Nikam nepůjdete!" zavrčel jsem.
"Inoka dá vašeho Raikage do pořádku. A pak se vyřeší tahle situace. Ujišťuji vás, že je lepší, než celá vaše Nemocnice."

Povzdýchol som si a ruku strčil do vrecka niečo som nahmatal a nevedel som čo to je snad zuvacka pousmial som sa držal som to pevne v ruke snad sami nezalepia ruky.

"S tím nemohu souhlasit."
Pojem etiketa opravdu nezabírá...

"Jak mi zaručíte, že techniky nebudou mít vliv na Raikageho pozdější myšlení. Potřebuje odpočinek."

"Tak?!" zavrčel jsem a dal mu svou ruku blíž k puse.

(Ospravedlnujem sa ale musím off kvôli rodine delit sa o Pc je hrozné)
(Zatial sa o mna postarajú dané osoby ktorým som už napísal cez skype vopred vdaka)

Skočila jsem před Yamanaku.
"Jak nechutné..." zavrčela jsem.

"Nazdáááreeeeeek!!! Máte tady zráádce!! Kdopak ho chytíí!?"
Otočil jsem se ke Kage.
Zahrajeme si na schovávanou?

Zdravím Vás moje malé hlavičky zemí!

"Akatsuki?" On ještě žije?!
Pohlédl jsem na Tsuchikageho.
"Jeden problém za druhým."

"Reina-dono..." Bez zaujatia som sledoval dianie v miestnosti. Už ma nič neprekvapí.

Zamračila jsem se. Ruku jsem si dala od úst a když jsem si byla jistá, že obsah žaludku nevyletí ven, vložila jsem se do toho i já.
,,Ujišťuji tě, že to na Raikageho vliv mít nebude. Konoze i jejím ninjům věřím a už proto, že tu Inoka, pokud se nepletu, jednou byl." obořila jsem se rádoby mile na Rin.
,,Reino?" zavrčela jsem. Zaťala jsem ruu v pěst. Opět se ve mně ozval ohromný vztek.

Roztomilé. Takže už tu nic nechybí... Připravila jsem se, abych mohla napadené popřípadě rychle chránit.
Co se ještě dnes stane? Vypadalo to na poklidný den?

Použil jsem Shunshin a stál za Zetsuem. U hlavy jsem mu držel Katanu.
"Koho jsi tím myslel? Mluv." Pohlédl jsem na projekci Reiny.
"Co tady chceš?"

Vzpamatovala jsem se, ruku znovu položila na rukojeť své zbraně.
Reina-sama... V pravý čas...

"Kumo nemá důvod Konoze věřit." povzdechla jsem směrem k Mizukage a čekala, co se stane.
"Sama jste viděla, jak rychle Byakuugan zmizel." Blesklo mi v očích.

"A vsadím se, že již brzy bude mít místo někde na Hokageho těle."

"Co si to dovoluješ?" rukáv jsem nechal spadnout a kousek odskočil. Postavil jsem se do Bojové pozice.
Jeden problém za druhým zdá se, že tohle bude ještě hodně zajímavé.

Sledovala jsem všechny nově příchozí v místnosti bez jediného pohybu či náznaku zloby či nenávisti, kterou jsem v sobě dusila. Musím se naučit ovládat..
Zaťala jsem ruce v pěst při zmíňce jejího jména. To ona jí vzala to nejcennější..
Zhluboka jsem se nadechla, podívala se po ostatních a snažila se zachovat klid. Podívala jsem se na Hitomi. Nechybí málo a vypění. Tohle se mi nelíbí, vůbec se mi to nelíbí..

Povytáhla jsem ostří katany, ale pořád jsem čekala.
Tohle je nepříjemné...

Je rychlej.
"Co tady chci? Jen vás pozdravit!" podíval jsem se na projekci.
A vidím, že jsi tady taky." Tajně jsem načasoval techniku.

Proč Vás nenavštívit beztak to schůze je kvůli mě ne? Zetsu ty se nikdy nepoučíš, že?