Země železa

Ale já okolnosti které souvisí s tím byakuganem znám velmi dobře... kolik životů už to stálo! Přesto jsem si zachovala neutrální tvář.
"Asi tak, já bych se vedle Akatsuki nikdy neocitla. A předstírat nemám co." mírně jsem se uklonila a hodila pohledem na svého kolegu, který už také nevydržel nečinně sedět.

Přimhouřenýma očima jsem pozorovala dění okolo.
Raikageho klid mě přesvědčil, abych na sobě nedala nic znát.
Kontrolovat myšlenky... To je špatné...
Zavřela jsem oči a shromažďovala chakru, kdyby to bylo třeba.

Dal som pokyn ANBU, aby sa vrátili na svoje miesto. "Nič také som nepovedal! Všetko potrebné sa dozvie, keď sa vrátime do dediny." Snažil som sa hovoriť potichu, aby som nikoho nerušil.

Najprv prosím skontrolujte Tscucikageho prosím povedal som vážnym hlasom.

Ochrana Tsuchikageho


Hai. Vrátili se zpět na místo.

První..Suna.. To se mi míhalo hlavou. Povzdechla jsem si a dál nijak nedávala najevo své vnitřní rozpoložení.
Napadnout Sunagakure, musím uznat, dobrý tah, ale bude na tebe připravená, Reino.. Zvažovala jsem v hlavě všechny možnosti a nechtěla jsem nic o Suně vyzradit dál, dokud si nebudu plně jistá zda smím někomu věřit. Musím být ostražitá..
Mlčela jsem a dál pozorovala ostatní.

"Hmm," pozrel som sa na Yamanku. Neočakával som, že niečo nájde, pretože som už všetko povedal. Čo si Raikage-dono myslí, že objavia?

Jen tak ležérně jsem si opřela hlavu do dlaní a poslouchala vše okolo. Ve skleničce praskla další bublina. Začíná to být zajímavější a zajímavější, pousmála jsem se. V cole praskly další dvě bublinky.

Už jsem nedokázala jen tak sedět.
Stejně jako doprovod Hokageho jsem vyšla ze stínu.
"Ani já nechci rušit vaši řeč, ale pokud bysme byli s Akatsuki nějak více spojeni, musel by je někdo vidět v Kumo. Jaký máte důkaz a co vám dává oprávnění chtít kontrolovat Raikageho myšlenky? "

"Hokage-sama, mluvil jste tu o etiketě, ale Kumo má teď jasný důvod pochybovat o tom, že tomuto pojmu rozumíte."

"Nechám zkontrolovat toho, koho uznám za vhodné." sledoval jsem všechny Kage.
"Tak, jaký máte názor?!"

Nevzdávala jsem se.
"Ale pokud je technika klanu Yamanaka používaná v boji, dá se o ní uvažovat jako o zbrani. "

"Kumo je proti tomu. Zbraně se na tomto střetnutí využívat nesmí, to bylo jasně řečeno. Chcete říct, že techniky používat smíme?" stiskla jsem rukojeť své katany.

"Nech tu katanu být. Kdo nemá co skrývat, nemusí se cítit pohoršeně." pravila jsem a nespouštěla oči z Rin.

Neunikl mi povzdech.
"Toto místo je určené k debatě! Posaďte se a uklidněte, ať můžeme pokračovat."

Dejte mi vědět, až se rozhodnete. Sarkasticky jsem se ušklíbl a vrátil na místo.

Raikageho sekretárka? "Čítanie mojich myšlienok by to možno vyriešilo. V ten deň, keď som prvýkrát vstúpil do Raikageho kancelárie..." Odmlčal som sa.

Ak vám to urobí radosť Raikage-dono zobral som kunai a vypichol som si oko.
Dosť hlasiťe som kičal a krv bola všade naokolo.
Rin pribehla ku mne a začala ma liečiť.

Podišiel som ku Hokagemuu tak toto ste chceli v ruke som držal vyrezaní Byakugan.

Krve by se ve mě nedořezal.
Baka! Tsuchikage, tuhle zradu si vypijete.
Použila jsem své lékařské techniky a děkovala bohu za to, že jsem medik.
Pak jsem vytáhla ze své tašky obvazy.

Chmmm...Tady je někdo rozčílený a nervozní...Pročpak? Kdyby neměli co skrývat, nechají to prostě jen tak, ne? usmála jsem se a znovu maličko ucula z coly. Zajímalo by mě, jestli je vážně tak kalorická, jak se říká nebo ne? zadívala jsem se do skleničky. Ozval se ale výkřik, až jsem nadskočila. První, co jsem viděla byla krev. Aha... stiskla jsem křečovitě víčka a pusu si dala před pusu. Vidět oko v jeho ruce, to byl hnus. Dobře, jsem sadistka, ale tohle je odporné...Klid broučku, maminka bude v pořádku.. V žaludku mi bublalo stále víc. Tak tu kolu už asi nedopiju...

Nechápavom som hľadel na Raikageho, a potom na Rin. Toto znamená koniec Iwagakure no Sato.

Ten byakugan je snad prokletý. Kolik zla už napáchal... Odvrátila jsem pohled a udělala několik kroků zpět ke svému kolegovi.

Sledovala jsem "plachtu" se znakem Země Ohně, jenž se majestátně tyčila za Hokagem. Když jsem zaslechla výkřik otočila jsem se na Raikageho. To, co jsem spatřila v jeho ruce, nebyl zrovna nejhezčí pohled. Dál jsem je, ale poslouchala a snažila se nedát najevo znechucení. To jsme přišli na sraz, aby si tady Kage vypíchávali oči?
Pohled jsem znovu odvrátila pryč a zahleděla se na Hitomi. Zřejmě jí ten pohled taky nedělal dobře.

Do ruky mi vklouzla zkumavka s roztokem. Otevřel jsem ji a nacpal do ní jeho oko.
"Myslíte, že se tím zachráníte? Právě naopak, díky vznešeným obětem Konohagakure." podíval jsem se na Mikomi.
"Díky vznešeným obětem Hizashiho Hyuugy, váš národ stále existuje. Ale tohle, už bylo moc." Bykugan jsem rychle uschoval.
"A co se týče vás Tsuchikage-dono, je jisté, že vás Akatsuki budou chtít odstranit, můžete naleznout útočiště v Konohagakure, nebo vám pošleme ochranku."

Smutně jsem sklopila zrak do země. Pořád ta samá historie. I když si stokrát říkám, že nezáleží na tom, z jaké rodiny Hyuuga pochází, je to jako osud, který se nedá změnit.

Setřela jsem si slzy, které se draly na povrch, jak jsem spolykala vše hořké, co mi lezlo nehoru do krku. Tady je to o zdraví...Broučku, až se vrátíme, dopřejeme si relaxaci v lázních! Znovu jsem polkla a sledovala dění.