Země železa

Přišli jsme všichni tři. Nohy - tlapky - se nám bořili do sněhu. Nakonec jsme se zastavili u nějaké jeskyně. ,,Tady to bude dobré.'' Řekla jsem a vstoupili jsme. Venku sněžilo, takže nebylo moc světla. Naštěstí jsme si s sebou nesli nějaké suché dřevo, takže jsme mohli zapálit oheň. Sedla jsem si k němu a Shi se schoulila vedle mě. Jemně jsem jí položila ruku na hřbet a hladila jsem jí. Tenshi se ke mě taky přitulil, ale já jsem si ho nevšímala, což se mu vůbec nelíbilo. Nakonec jsme si šli lehnout.

Když jsem se další ráno probudili, to zatracené zvíře na mě zezadu skočilo. Shi byla hned na nohou a odhodila Tenshiho tak silně, že se zastavil až o protější stěnu (chudák xD). Opatrně vstal a sklopil hlavu. ,,Nemusela si být tak tvrdá.'' Podívám se na ni, ale nemyslím to jako výtku. Po dlouhé době jsme vyrazili na nějaký výlet. Nenechám si ho skazit nějakým rozmazleným skrčkem. Přešla jsem k ní a pohladila jsem jí po hlavě, Tenshi jenom závistivě koukal. ,,Tak jo, jdeme ven.'' Usmála jsem se. Když jsem vyšla ven, odlepila mě záře bílého sněhu. ,,Jdeme trénovat.'' Prohlásila jsem. Shi jen nadšeně zařvala a vrhla se do sněhu. Tenshi ji už chtěl následovat, ale to bych tady nesměla být já. Jakmile kolem mě proběhl, zavolala jsem na něj. Když nereagoval, utvořila jsem před ním hradbu z květů, která ho posunula až ke mně. Stále ale koukal na Shi hrající si ve sněhu. ,,Tenshi...'' Snažila jsem se zaujmout jeho pozornost. Když to nepomohlo, zopakovala jsem jeho jméno. ,,Tenshi...'' Nic. ,,No to si ze mně děláš srandu, co s tebou Reina celou dobu dělala?'' Chytla jsem ho vzadu za krkem za kůži a zvedla jsem ho do vzduchu. ,,Tenshi...'' Podíval se na mě a já jsem se sladce usmála. ,,Shi...'' Zavolala jsem na mohutnou tygřici. ,,Vem si ho!'' Hodila jsem leoparda do sněhu. Na tohle jsem se celou dobu těšila. Vlítla na něj a Tenshi zmizel pod hlubokou vrstvu sněhu, když na něj skočila. Chvíli jsem je sledovala, jak se přetahují, respektive ho Shi metala po zemi sem a tam, a pak jsem si sedla na studenou skalku a začala jsem se soustředit na svoje jutsu, chtěla jsem zvednout jeho úroveň (Hana difendā: Hana no tebukuro).

Zvedla jsem se ze skalky a podívala jsem se na ty dva. ,,Tak stačí, jdeme se najíst.'' Zavolala jsem. Shi nadšeně vyběhla ze sněhu a uvnitř se uvelebila u ohně. Tenshi se loudavě vyhrabal z bílé pokrývky a šouravě se přesunul do jeskyně. ,,Pěkně jsi ho utahala.'' Řeknu a podrbu Shiri za ušima. Děkuji. A co bude k jídlu? Zkoumavě se na mě zadívala. Vytáhla jsem z batohu balíček sušeného masa (xD) a dala jsem jí ten největší kus. Sama jsem si pak vytáhla jablko a s chutí jsem se do něj zakousla. Tenshi, nadšený, že se konečně nají, se knám přihrnul a začal mi strkat čumák do batohu. Rychle jsem ho zavřela (ten batoh) a přisunula jsem ho blíže k sobě. Tenshi se také přisunul blíž a snažil se ukousnout kus masa, které měla Shi. Ta na něj nepřátelsky zavrčela a pevně svoje jídlo chytla předními packami. Tenshi se smutně posadil. Na takové chování nebyl zvyklí, vždycky dostal to, co chtěl. ,,Chceš-li se najíst, běž si něco ulovit.'' Řekla jsem bezcitně. Jestli z něj má někdy něco být, musím na něj být tvrdá. Tenshi se podíval ven z jeskyně, kde právě začínala sněhová bouře, zakňučel a schoulil se do rohu.

Když bouře venku skončila, z lehu jsem se posadila. Shi, která ležela vedle mě a nechala se hladit po hřbetě, zvedla hlavu. ,,Dobře, půjdeme ven.'' Řekla jsem a postavila jsem se na nohy. Tenshi, který byl doteď v rohu schoulený do klubíčka, se zvedl a zakňučel, pravděpodobně hladem. ,,Tenshi.'' Zavolám na něj ale ani se nepodívám jeho směrem a čekám, co udělá. Chvilku se nic nedělo, ale pak se objevil vedle mě a upřel na mě svoje oči. Usmála jsem se. ,,Už je hezky, můžeš si jít něco ulovit. Shi, dej na něj pozor.'' Co já? Nevypadala moc spokojeně. ,,Je to rozkaz.'' Řekla jsem a vyšla jsem ven do sněhu. A to jsem si myslela, že to je jeho trénink a né můj. Zavrčela, pak popostrčila Tenshiho k východu a oba společně zmizeli mezi stromy místního jehličnatého lesíka.

Sděla jsem na výklenku u jeskyně, když tygřice a leopard vyběhli z lesa. Shi za sebou táhla velkou srnku a Tenshi něco, co zřejmě bylo její mládě. ,,Jaký byl lov?'' Zeptala jsem se. Meli jsme štěstí. Dostalo se mi odpovědi, když vběhli do jeskyně. Oba se nadšeně zakousli do svých kořistí. Hmm...dáš si. Upřela na mě svůj pohled. Proč se vůbec ptá, když stejně zná moji odpověď. ,,Ne...víš, že nejím maso, když vím z čeho je.'' Podívám se dvě mrtvé srnky. ,,Doslova.'' Citlivko. Zavrčela a znova se zakousla. Přimhouřila jsem oči a nakonec jsem se musela otočit. ,,Jen mám ráda zvířata.'' Povzdechla jsem si. ,,Ok, půjdeme trénovat.'' Sotva jsme přišli. Zastěžovala si a Tenshi taky zakňučel a zvedl hlavu. ,,No právě. Nechceme přece, abyste se přejedli.'' Usmála jsem se, vyšla jsem ven a opět jsem si sedla na onu skalku. Shi s Tenshim nakonec vyběhli a začali trénovat.

Po docela dlouhé době Tenshi vyklopýtal ze sněhu. Z packy mu tekl docela velký proud krve. ,,Co se stalo?'' Seskočím ze skalky, rychle přiběhnu k leopardovi a zkoumám packu. Riziko tréninku. Řekla Shi naprosto klidně, vyběhla ze sněhu a oklepala se. Měla pravdu, tohle se stává. Tenshi zakňučel a přitiskl se ke mně. Vzala jsem ho do náručí - nebylo to lehké, vzhledem k tomu, že už vážil kolem 65 kilo - a donesla jsem ho dovnitř. Důkladně jsem zranění prohlédla. Byly to tři dlouhé a hluboké škrábance táhnoucí se od půlky přední nohy až dolů. ,,Shi!'' Podívala jsem se na ní, protože mi bylo jasné, že to způsobila ona. Promiň...zapomněla jsem si zabrousit drápky. Omluvila se, ale nemyslela to vůbec vážně. Povzdechla jsem si. Potom jsem Tenshimu přejela po noze rukou, do které jsem soustředila chakru. U zranění se začali hromadit lístky, až splynuli s Tenshim a zranění ,zmizelo'. ,,Tak.'' Pohladila jsem ho po hlavě. Tenshi se ale zvedl, přeskočil mě a vrhl se na Shi. Skočil jí na záda a snažil se jí kousnout zezadu do krku. Shi se rozeběhla naproti zdi a těsně u ní zastavila a shodila ho ze sebe. Tenshi zavrčel, vytáhl drápy a sekl jí před tlamou. Shi otevřela tlamu, hbitě se přesunula za Tenshiho, kousla ho do zátylku, zvedla ho do vzduchu a odhodila na protější stěnu. Ten se na ní znovu vrhl. Sledovala jsem zápasení dvou šelem a usmívala jsem se. Lepší způsob, jak ho vyprovokovat nás ani napadnout nemohl.

Po namáhavém souboji ležel Tenshi na zemi a třást se. Shi se vydýchávala kousek od něj. Pak se její bojový pohled změnil na spokojený. Zesílil. Měla pravdu, za těch několik dní nabral svalovou hmotu, povyrostl a naučil se několik triků. Usmála jsem se. ,,První část hotova, teď ta druhá.'' Celou dobu, co jsem ho ignorovala a byla k němu jako led jsem to dělala za jistým účelem. Chceme ho zbavit té rozmazlenosti a přílišné lásky k lidem, které pochytal od své majitelky. Má-li z něj něco být, nesmí se bát ubližovat a zabíjet. ,,Dobře, jdeme ven.'' Tenshi zvedl hlavu a zakňučel. Jen jsem se na něj podívala ne moc milým pohledem, vstal a vyšel ven. Tam ale sedl a nic, co jsem řekla, ho nezajímalo. Stoupla jsem se před něj, tak jsem mu zekryla výhled a sehla jsem se tak, že jsem viděla přímo do jeho očí. ,,Když mluví, budeš vnímat.'' Řekla jsem ledovým hlasem, který nepřipouštěl nic jiného, než se na mě dívat a být zticha. ,,Teď si dej 50 koleček tady po mýtině a nechci vidět žádný flákání.'' Pak jsem vstala. ,,Hned!'' Zvýšila jsem hlas, když nereagoval. Trhl sebou a rozeběhl se. Jsi tvrdá. Poznamenala Shi, když si vedle mě sedla. ,,Musím být. Mimochodem, co kdyby sis to dala taky.'' Co já? Ne díky. ,,To nebyla otázka.'' Usmála jsem se na ní a šla jsem si sednout. Shi si otráveně povzdechla, ale rozeběhla se za Tenshim.

Shi přiběhla jako první, Tenshi až za několik minut. Loudale. Dobírala si ho. ,,Dobře pokračujeme.'' Složila jsem pečetě. ,,Bunshin no jutsu.'' Přede mnou se objevilo pět mích kopií. ,,Bojuj.'' Řekla jsem. Byly to sice jen kopie, které by mu nic neudělali, ale přesto se bál na ně zaútočit. Má až moc rád lidi. Řekla Shi, prohrábla jeden klon packou a ten se okamžitě rozplynul. ,,Dobře, co takhle.'' Přešla jsem před Tenshiho a nastavila jsem ruku. ,,Kousni.'' Ayame. Shi na Tenshiho varovně zavrčela. ,,Nech ho.'' Stále jsem se mu dívala do očí. ,,Kousni.'' Přidala jsem na síle hlasu. ,,Teď!'' Vykřikla jsem. Tenshi se na mě utrápeně podíval, pak ale zavřel oči a vší silou se mi zakousl do ruky. Shi klopila uši. To, že mi někdo ubližuje se jí ani trochu nelíbilo. Zavřela jsem oči a nechala jsem bolest proudit celým mím tělem. Do sněhu padaly kapky mé vlastní krve. ,,Šikulka.'' Usmála jsem se a druhou rukou jsem Tenshiho pohladila po hlavě. Pustil mě a podíval se mi do očí. Omluvně zakňučel. Zasmála jsem se. ,,Mám hlad, jdeme se najíst.'' Zavelela jsem a vydala jsem se do jeskyně. Ty jsi neuvěřitelná. Zakroutila Shi hlavou. ,,Děkuju.'' Usmála jsem se. Pak jsem luskla prsty a mé zranění zmizelo pod okvětními lístky irisu.

Vyšla jsem z jeskyně. Na obzaro byl krásný západ slunce, ale mou pozornost upoutaly dvě šelmy, zápasící proti sobě. Už se blížilo k večeru a ty dva měli pořád dostatek enargie. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Od rána až doteď trénovali, občas si dali malou pauzu. ,,Jak to jde.'' Zaptala jsem se, přešla jsem k nim a tím jsem zastavila jejich boj. Tenshi ke mě hned přiběhl a posadil se vedle mojí levé nohy. ,,Hodný.'' Pochválila jsem ho a krátce jsem ho pohladila po hlavě. Pořád lepší a lepší. Přiběhla taky ke mě a podíval se mi do očí. ,,Přestáváš mu stíhat.'' Zasmála jsem se. Tak to ani náhodou. Odporovala mi. ,,Tak jo, dneska toho bylo dost, jdeme se projít. Jsem si jistá, že máte hlad.'' Shi souhlasně zavrčela. ,,Tak jdeme.'' Tygřice se nadšeně rozeběhla do lesa, ale Tenshi počkal, až se rozejdu já a poslušně šel vedle mě, dokud jsem mu nedovolila běžet za ní. Jde mu to. Řekla Shi, která na mě čekala, stojící na velkém balvanu a pozorovala Tenshiho, který přikrčený sledoval stopy lesní zvěře. ,,Jo, ale dovednosti jsou jedna věc. Zkušenosti druhá.'' Hmm... Došla jsem až úplně k ní a pohladila jsem jí po hřbetě. ,,Aspoň i tobě něco jeho trénink přinese.'' Usmála jsem se. Za tu dobu, co s ním trénuje nabrala další svaly a vypadala ještě větší a nebezpečnější. Jenom na mě otočila hlavu, pak mi drkla do ruky, seskočila z balvanu a utíkala za Tenshim. Usmála jsem se a pokračovala jsem za nimi.

Šiel som po ceste a smeroval do Zeme Železa.
"Výborne, tú techniku som už zvládol." Avšak skôr než som dopovedal, začala Samehada reagovať na dobre známu chakru. "Vypadá to, že teraz tu máme zaujímavejšie veci." Pod maskou som sa usmial a nechal sa viesť Samehadou. "Dúfam, že máš rád boj."Konečne šanca zbaviť sa jedného z nich.

Čo? Kde??? Obzerám sa, no nič nevidím. Až po chvíli mi dôjde, že to bude mať niečo s tým mečom. "Boj? No ja nemám veľmi veľa skúseností, bojoval som len zopár krát." Šiel som za Kakuzom.

"Teraz budeš mať možnosť napraviť to."

"Je tu niekto... koho nemáš rád?" Stále s Kakuzom držím krok.

"Ja som pripravený... no nie je tu voda, s ňou som silnejší." Všimnem ssi však to obrovské množstvo snehu. "Ale ak by sa tento sneh roztopil, bolo by tu hneď dostatok vody."

"Dobre." Obzerám sa okolo seba. Už sme dúfam blízko.

"Sme tu." Zastavil som sa a mal dobrý výhľad na Ayame. Stál som jej za chrbtom a v bezpečnej vzdialenosti, aby nemohla použiť nejaký prekvapujúci útok.

Ucítila jsem dvě chakry, už když se blížily, takže mě nijak nepřekvapilo, když se za mnou někdo objevil. Jen jsem naklonila hlavu a usmála jsem se. ,,Kakuzu...ráda tě vidím.'' Řekla jsem směrem k němu.

Postavím sa vedľa Kakuza a sledujem Ayame. Mlčky a nehybne stojím stále na mieste. To je ona??

Nijak som na jej pozdrav nereagoval. Zničím Akatsuki a začnem s tebou.
Zhodil som zo seba plášť a vypustil srdcia.