Kancelář Hokage

Stočila som pohľad na Akiru. Do riti, čo tu robíte? Vzdychla som a pokrútila hlavou. Vráťte sa...Rukou som si prehrabla vlasy. Tamten lietal, tá sa mi vyhrážala, že ma zabije. Tie pierka sa ku mne nedostali, pretože Chidori ich spálilo všetky. Ste si istá? Nebolo možné, aby pierka, ktoré Chidori spálilo, mi niečo urobili. Tak, ide sa na genjutsu...Rýchlo som poskladala pečate. Kokuangyo no Jutsu! Bolo to genjutsu, na ktoré netrebalo očný kontakt, pretože to nebola technika Sharinganu. Používali ju prví dvaja Hokageovia. Mizukage i Tsuchikage (si fakt Tsuchikage, že? xD) boli okamžite uvrhnutí do genjutsu, presnejšie do večnej tmy, kde som ja bola pánom. (Techniku asi ťažko zrušíte, keď na to nemáte ani body xD ) Všade bola tma, nemohli si vidieť ani na špičku nosa....Tu som mohla robiť, čo ja som chcela. Tu som...Ozvalo sa za nimi. Alebo som tu? Ozvalo sa vedľa nich. Odrazu bolo počuť iba ozvena môjho smiechu, nevedno odkiaľ vychádzala...Obaja Kagovia mali slabosť pre genjutsu, čiže to bola moja výhoda...

Zvedla jsem pohled k jejímu tělu.
Dva Kage v Genjutsu?
Dávala jsem si pozor na její shinobi, ale především jsem váhala, jestli se mám angažovat.
Přece jen člověk používající Genjutsu je tak nechráněný...
Rozhodně jsem nemohla nechat Tsuchikageho zemřít. Za žádnou cenu.
Nejistě jsem přešlápla na místě rozhodnutá ještě chvíli počkat a jednat dle vývinu situace.
Možná jsem paranoidní... Jsou to Kage!

//Aha, tak sry xD toto som si nejak neuvedomila xD Myslela som si, že tamtie pierka sú neškodné xD no dobre no xD

Zamračila som sa. Ako som neznášala, keď sa niekto nejak dostal z môjho genjutsu. Nevýhoda bola v tom, že som na nich dvoch bola sama. S Akirom som nepočítala, skôr som chcela, aby šiel pomôcť tým, ktorí tú pomoc potrebujú. Navyše som si nebola istá, či je možné, aby som túto bitku vyhrala. Boj to bol určite nefér a začínala som trochu nervóznieť. Ten Tsuchikage na mňa poslal nejakú techniku. Do riti! Toto mi ešte chýbalo. Zachrániť by som sa mohla jedine skokom späť do ulíc. No radšej ísť tam, ako sa nechať poraziť technikou. S úsmevom som tým obom rukou zakývala, rozbehla som sa a skočila som rovno do ulíc. (Presun - pokračovanie postu tam xD)

Rychle jsem se rozběhla za nimi.
Sledovala jsem vše z dálky. Legendární bitva tří Kage, tak tomu určitě budou říkat, i když zatím to netrvá dlouho. Přestala jsem se soustředit na myšlenky ohledně budoucnosti. Teď bylo třeba nezahálet, nepřemýšlet a jednat.

(Přesun)

Zranění a nonjové Konohy
Všude bylo spousta zničených domů od bojů. Z centra města se snažíme dostat všechny, co přežili. Naštěstí nebylo mnoho vesničanů zraněno, ale s ninji to už je horší. Všichni navzájem si pomáhají utéct do bezpečí mimo Konohu.

"Vše je vyřízeno, Tsuchikage-sama," mírně jsem sklonila hlavu na znamení pozdravu Mizukage i Midotsuchimu. Vzápětí už jsem ale stála přímo před ním. "Akio je zdlouhavá záležitost. Nyní se o něj postará klan Itako, vše je bezpečně zajištěno. Máte pro mě další rozkazy?"

Chvíli jsem zůstala nehybně stát neschopná jakékoli reakce.
Neprojevila jsem ani jedinou emoci, můj výraz zkrátka zůstával kamenný.
"Hai," přikývla jsem nakonec. Víc nebylo, co říct. Předání Jintonu, tak krátké, tak nečekané. Během několika vteřin se ze mě stala Kage.
"Vyrazíme hned," dodala jsem, když jsem znovu našla ztracenou rovnováhu.
Mohla jsem poděkovat. Mohla jsem říct víc, ale netušila jsem, co. Navíc před tolika lidmi. Mohla jsem ho obejmout, ale neměla jsem to v plánu. Spousta možností, ze kterých mi nezůstávala ani jedna.
"Snad se brzy zase udivíme..."
Zhluboka jsem se nadechla a s pevným výrazem jsem se otočila na pár vteřin k Mizukage.
"Mizukage-dono," neuklonila jsem se, jak mi bylo zvykem. Tentokrát jsem jen nepatrně kývla. I to ale bylo znamením rozloučení.
"Prozatím na shledanou."
A pak jsem zmizela.
Ještě chvíli byl slyšet můj hlas, když jsem k sobě zavolala Naokiho, velitele Bakuha Butai, aby mi pomohl sehnat dohromady ty, kteří se měli vrátit. Díky tomu netrvalo dlouho a armáda opustila Listovou i se svitky, které jí teď náležely.

(Přesun)