Kancelář Hokage

,,Hmm..." pozorně jsem si misi přečetla ,, Proč ne?" usmála jsem se. Celkem mi vyhovuje. Podrbala jsem se na hlavě Škoda, že tu s námi nejsou Minato a sensei. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, kde jsou a jestli nás nebudou chtít rozdělit někam jinam. Možné to bylo.

Upravila som si oblečenie a dôstojným krokom som vošla do budovy. Bola som trochu nervózna, predsa len som prvý krát išla do svojej kancelárie, kde budem plniť svoje povinnosti Kage. Šla som pomaličky ako slimák chodbou až ku kancelárii. Mala som pocit, že čím bližšie k tej kancelárii som, tým viac mám ťažšie nohy. Určite mi zase šibe. Všimla som si tu dve dievčatá, ktoré sa dívali na nejakú tabuľu s misiami.
Skôr než si ma stačili všimnúť, som vošla do kancelárie a rrýchlo som za sebou zatvorila dvere. Dúfam, že si o mne nepomysleli, že som zlodej alebo také niečo...Bolo to trápne! Porozhliadala som sa po kancelárii. Bola dosť útulná, ale len čo môj pohľad padol na kopu papierov na stole, myslela som, že tu skolabujem. Niééé! To je len sen! Chytila som sa za hlavu a podišla som k onému stolu. Nevedela som, čo si mám o tej kope papierov myslieť. Nikdy som sa nemala stať Hokagom! Nikdy! Poriadne som sa nadýchla a sadla som si do kresla. Nohy som si vyložila na stôl. Nastal relaxačný čas. Zavládlo tu hrobové ticho. Ozývalo sa tu len tlmené šušťanie Thalie v jej sklenenej klietke. Bol to môj had, ktorého som si tu nechala umiestniť dávno pred tým, než som sem prvý krát vstúpila. Ruky som si založila za hlavou a spokojne som zavrela oči.

Otvorila som jedno oko a až teraz som si všimla čosi biele pri dverách. "Hm?" Nohy som si zložila zo stola a postavila som sa, aby som sa lepšie prizrela čo to tam je. Bol to akýsi kus papiera. Podišla som k nemu a vzala som si ho do ruky. Otvorila som ho. Oslovenie ma prekvapilo. Sensei! To budem mať ešte aj nejaké deti na krku či čo? Myslela som, že sa pôjdem zastreliť. Kto vie, odkedy tu ten list leží a radšej som otvorila dvere, či neuvidím toho, kto to napísal. Jediné, čo som uvidela boli tie dve dievčatá na chodbe a prilepený ďalší list na dverách. Prižmúrila som oči. Bola som si istá, že tu zinfarktujem. Dívala som sa na ten list, akoby som ho práve chcela rozthnúť a hodiť do koša. Nakoniec som sa ale premohla a odlepila som ho z dvier, načo som uch rýchlo zavrela a usadila som sa v kresle. Roztvorila som prvý list a prečítala som si ho. Zistila som, že nejakí dvaja ninjovia išli do Suny. Potom som prečítala ten druhý list...Písala mi voľajaká Mizukage. že vraj sa jej stratili nejaké papiere. WTF? A teraz čo? Čo jej mám odpísať? Ak jej napíšem, že som tu úplny nováčik a Katashi mi nanešťastie nedaroval žiadny návod na to, ako byť Hokagem, budem určite vyzerať ako hlupaňa, ktorá nie je schopná viesť vesnicu. Vzala som pero do ruky a zo zásuvky som si vytiahla hárok papiera. Začala som písať.

Spoiler:

Postavila som sa od stola a podišla som k skrinke, ktorú som následne otvorila. No to som robiť nemala...Hneď ako som tú skrinku otvorila, zvalila sa na mňa kopa papierov a ja som skončila rozčapená na zemi. Tvárila som sa zúfalo...Toto všetko vybavovať! To je týranie! Pochybovala som, že zomriem so zdravým rozumom a najskôr určite skončím na psychiatrii...S otráveným povzdychom som sa posadila a začala som sa prehrabovať v tej kope papierov. Po dvoch hodinách hľadania som tu nenašla ani zmienku o nejakých spisoch a mierových zmluvách. Ja toho Katashiho zabijem! Čo s tými papiermi urobil? Hodil ich do koša alebo ich spálil, či čo? Nahnevane som sa postavila a papiere som natrepala späť do skrine. Posadila som sa k stolu, vytiahla som ďalší hárok papiera a začala som písať.

Spoiler:

Pero som položila na stôl a prečítala som si, čo som napísala. Snáď to bude stačiť. Obe listy som zrolovala a postavila som sa. Otvorila som jedno okno a dva krát som pískla. Prileteli ku mne dva sokoly, ktorí boli vycvičení na doručovanie správ. Nie sú to žiadni summoni, iba obyčajné zvieratká. Obom som pripevnila list na nohu. Povedala som im, kde majú letieť a komu ten list majú odovzdať. Zrejme ma ani nepočúvali a rozleteli sa preč. Kto vie, možno mi ani nerozumeli. Dúfala som, že správne zanesú listy...Posadila som sa znova do svojho kresla a zaujala som polohu ako predtým. Vyložila som si nohy na stôl a ruky som si založila za hlavou.

Mrkla som jedným okom na papiere a rozmýšľala som nad tým, či sa mám do nich pustiť alebo nie. Samozrejme, vybrala som si že nie, pretože sa mi do toho nechcelo. Počká to...Nejak ma ale nebavilo tu len tak sedieť a vyvaľovať šunky na stole, preto som vytiahla Thaliu, môjho hada z jej terária a nechala som ju, nech sa mi obmotá okolo krku. Toto mi robila často a zistila som, že vraj to robí kvôli tomu, že ma má rada. Jemne som ju pohladkala po hladkých šupinách...
Thalia zasyčala a ja som sa len usmiala. Vrátila som sa na svoje miesto a zatvorila som znova oči, pričom Thalia obmotaná okolo môjho krku si robila, čo chcela...

Všimla jsem si, jak kolem nás prošla nějaká osoba a vešla do hokageho kanceláře. Cože? pomyslela jsem si. Nový, tedy nová hokage? Hmm, co se asi stalo? Zvědavě jsem hypnotizovala dveře od kanceláře. ,, Potřebuju se na něco podívat." pousmála jsem se na Hikari a odešla ke dveřím. Jemně jsem na ně zaklepala a čekala, co se bude dít.

Přišel jsem do kanceláře. Vyšel jsem otráveně těch pár kroků k místnosti Hokage, no když jsme si všiml těch lidí v čekárně, nálada mi klesla ještě tak o půl metru níž, takže bych jí hledat někde u zemskýho jádra. To je teda fakt vopruz!
Kývnutím jsem pozdravil, aspoń k troše slušnosti jsem se donutil, no potom jsem se přesunul k lavičce, zahučel na ní a pohodlně se opřel. Tohle bude na dlouho!

"Hmm.. jop jen jdi.." řekla jsem ji a usmála se. Sedla jsem si na židli a čekala na Kagayami. "Mnoo.. co ty Yuusuke .. těšíš se?" zeptala jsem se svého vlka. Ten vesele zaštěkal, ale ne zas moc, aby to někoho otravovalo. "To je dobře.." řekla jsem a podrbala ho za ušima. *I já se celkem těším...* pomyslela jsem si a znovu pohlédla na dveře kanceláře, kam vešla Kagayami.

Vstúpil do Hokage budovy a vykročil po chodbe ďalej.Po ceste sa zvedavo obzeral a zastavil sa pri tabuli s misiami.Pár si ich prezrel a vykročil ďalej k dverám Hokage kancelárie.Fúha,toľko ľudí? No asi si trochu počkám...Oprel sa teda o stenu,ruky strčil do vreciek a rozmýšľal či zatiaľ nepôjde von kým sa to tu nevyprázdni.

Po chvíli se tu objevily dvě nové tváře, Kami- bývalý sensei a někdo neznámý. Oba jsem na ně s úsměvem kývla na pozdrav a dál čekala na hokage. Vždyť tam před chvilkou vešla, co se děje? poklepávala jsem si nohou o podlahu.

Nohy som si vyložila na stôl a pohľad som upierala na strop. Thalia bola obmotaná okolo môjho krku a bolo mi to veľmi príjemné, pretože hadia koža je veľmi hladká, studená a príjemná na dotyk. Privrela som oči a chcela som si na chvíľu zdriemnuť, keď som začula, že niekto klope na dvere. "Ďalej!"Nasadila som svoj neutrálny výraz a čakala som, kto vstúpi...

Když jsem uslyšela pobýdku k vstupu, naznačila jsem ostatním čekajícím, že klidně můžou jít se mnou. Neměla jsem v plánu tam zůstat dlouho a zdržovat ostatní. Otevřela jsem dveře a první, co jsem uviděla byl had obmotaný kolem krku hokage. Trochu jsem zmodrala, ale za chvíli se mi vrátila původní barva. ,, Do...dobrý den. Vy jste nová hokage, že? Jen jsem vás chtěla přivítat a kdyby ste potřebovala s něčím pomoct, klidně řekněte." dokončila jsem svou dlouhou řeč a postavila se malinko dozadějš, abych pustila ty za mnou dopředu. Při celém tom přivítacím aktu jsem se pořád přátelsky usmívala.

Do kanclu vošla akási dievčina. Thalia sa na mojom krku nespokojne zavrtela a venovala tomu dievčaťu jeden z jej zvláštnych pohľadov, dalo by sa povedať že zvedavý a trochu bojácny. Thalia bola už odmalička bojazlivý hadík a takmer každého, okrem mňa, považovala za hrozbu. Preto nie je veľmi múdre približovať sa k nej, pokiaľ toho dotyčného poriadne nepozná. Dobrý deň. Slušne som sa pozdravila. Úsmev sa mi na tvári ale neobjavoval, nemala som dôvod sa usmievať. Máš pravdu, som nová hokage. Prikývla som a postavila sa, aby som Thaliu vrátila späť do jej terária. Ďakujem za privítanie a budem si tvoju ponuku na pomoc pamätať. Mierne som sa usmiala, opatrne som si zložila Thaliu z krku a uložila som ju do terária. Inak, smiem vedieť tvoje meno? Opýtala som sa jej, keď som sa vrátila späť ku stolu a sadla som si do kresla.

"Hmm..." vydala jsem ze sebe, poté, co jsem viděla Kagayami. Počkala jsem na ni a přitom přemýšlela o naší misi. " Mohli bychom se jí zeptat na nějaké informace.." řekla jsem přistoupila jsem k Kagayami a s úsměvem na rtech udělal to, co ona. "Přeji dobrý den..." uklonila jsem se naší hokage a usmála se na ni. "I se mnou můžete počítat.." pípla jsem."Hej Kagayami! Myslím, že by se nějaké informace ohledně mise hodily. Co ty ne to?" spustila jsem po chvilce. Yuusukemu se moc nechtělo a tak zůstal sedět u židle.

,, A! Omlouvám se, měla jsem se představit hned, jsem Nara Kagayami."¨Dál jsem se usmívala jakoby nic. ,, Máš pravdu." odvětila jsem Hikari. ,, Mohli by sme se rovnou zeptat na nějakou misi, trochu těžší, která by pro nás byla vhodná?" trošku vážněji jsem začala a přitom jsem pořád fascinovaně sledovala onoho hada.

No,vidím že sa to už konečne pohlo.Ani to možno nebude toľko trvať...Pomyslel si a opäť zablúdil očami k tabuli s misiami.Som zvedavý čo bude moja prvá misia. S týmito slovami v mysli si napokon sadol na voľnú lavicu.

Usmiala som sa na ďalšiu dievčinu, ktorá vošla za Kagayami. Dobrý.Zarazilo ma však, že mi vykajú...Veľmi sa mi to nepáčilo, pripadala som si ako stará babka. Viete čo? Nemusíte mi vykať. Cítim sa tak príliš staro a to mám len 18! Pokrčila som ramenami a pozrela som sa do jednej zásuvky so spismi ninjov. Aspoň že som vedela, kde je toto. Vytiahla som jeden, kde bolo napísané Nara Kagayami a otvorila som ho. Hmm...Zaujímavé! Pomyslela som si po chvíli. Začula som tu otázku ohľadom misie. Dobre, možno tu pre vás niečo mám, ale potrebujem vedieť, aký rank by ste asi chceli a o čom by asi mala byť. Nechcem vám dať takú misiu, ktorá by vás nezaujímala...Neznášam nudné misie. Striedavo som sa dívala na Kagayami a Hikari.

"Uhm.. hai.." vyšlo ze mě. Fascinovaně jsem na toho hada civěla. *Hmm... * pomyslela jsem si. "Auhm.. " podívala jsem se Kagayami do očí. "Myslíš, že bychom zvládly C-rank?" zeptala jsem si jí. Yuusuke v tu chvíli už byl u mě. Díval se na novou hokage a na hada. Asi ho to fascinovalo tak, jak mě. Při tom pohledu jsem se musela trochu pousmála, ale pak jsem zvážněla.

C-rank misiu? Myslím, že by ste ju zvládnuť mohli, C -rank misie nie sú veľmi ťažké. Mám tu niekoľko misií, teda aspoň dúfam. Vstala som od stola a podišla som k tej skrinke, ktorú som znenávidela len preto, že bola plná papierov, vďaka čomu som nevedela kde čo je. Otvorila som ju a takmer okamžite sa na mňa vyrútili hordy papierov. Vďaka vyvinutým reflexom som odskočila a kopy papierov skončili na zemi. Práve pre toto túto prácu neznášam! Neradím nikomu z vás byť hokage. Je to nuda. Dívala som sa nahnevaným pohľadom na tie papiere, kľakla som si k nim a začala som sa v nich prehrabovať. Po chvíli som našla aj zložku s misiami, položila som ju na stôl a papiere som odpratala späť do skrine. Pravdepodobne pri ďalšom jej otvorení tie papiere znova skončia na zemi. No...Komu by sa vlastne chcelo ich pekne ukladať, že? Vrátila som sa na svoje miesto a otvorila som tú zložku...Takže, máme tu misie typu sprevádzanie ľudí kade tade. Mňa by to nebavilo...Ak sa môžem opýtať, do ktorých týmov patríte? Pretože mám v pláne tieto týmy trošku pozmeniť a rozmýšľam nad tým, že pokaľ vy nie ste spolu v tíme, dám vás spolu. Vyzerá to tak, že spolu vychádzate a určite by ste dokázali výborne tímovo spolupracovať. Mierne som sa pousmiala, ešte stále pozerajúc do tej zložky.

Kývla jsem na Hikari hlavou. ,, Jsme spolu v týmu, ale jaksi se nám vytratili sensei a ještě jeden člen, takže jsme jen mi dvě." podívala jsem se a Hikari. ,, Tak co, co vezmem." trochu jsem se pousmála. Letmo jsem pohledem sjela po hadovi a začala ho lišácky hypnotizovat. V tu chvíli nebylo vůbec poznat na jakou lumpárnu zase myslím.

"Uhm.. jo klidně..." přikývla jsem a pousmála se na ni i na hokage. Levou rukou jsem Yuusukeho pohladila po hlavě a mrkla na něho. I on byl celkem dost natěšený. Po té jsem se zadívala na hokage a čekala, co nám řekne za informace.

Dobre. Prikývla som a čosi som si zapísala do papiera, ten som následne odložila do zásuvky. Takže, máme tu dve také misie. Jednou je sprevádzanie istého, ehm...Prižmúrila som oči, pretože to meno bolo veľmi zvláštne...Istého Daratara, to je zvláštne meno, po Konohe. Úlohou je to, že treba mu to tu poukazovať tak, aby sa mu tu zapáčilo. Potom je tu ešte jedna misia a tou je, že máte sprevádzať istého obchodníka do Kumo. Je však možný prepad?! Myslela som si, že som to zle prečítala. Áách, mňa porazí. Myslíte, že zvládnete misiu, kde vás každú chvíľu budú napádať banditi? Neviem, aký retard napísal, že to je C-rank misia, keď by som ju skôr dala ako B-rank. Netušila som, či by boli schopné poraziť bandu banditov...

Ta první mise byla celkem zajímavá, ale jen co hokage dopověděla tu druhou, zajiskřilo mi v očích a kývla jsem hlavou. Ale nechtěla jsem rozhodovat za Hikari. ,, Ta první je docela zajímavá, ale ta druhá...by se mi líbila víc." odtrhla jsem konečně pohled od onoho beznohého mazlíčka. ,,Co myslíš Hikari?"

Spolu s Yuusukem jsem zírali na hokage a čekali, co z ní vypadne. Když přečetla tu první pomyslela jsem si... *Hmm.... zajímavé... ale.. bylo by tu něco...* v hlavě jsem ani nestihla dokončit myšlenku a hokage už četla dál. Když jsem slyšela, o co jde, ihned se mi na tváři objevil úsměv široký od ucha k ucha. U Yuusukeho to bylo zhruba taky tak. "Hai.. já bych to brala..." odpověděla jsem za sebe a pohlédla na Kagayami.

Dobre, obchodník vás bude čakať zajtra pri hlavnej bráne presne o tretej poobede. Podotýkam, že nestrpí meškanie, takže tam prosím príďte včas. Verím vám a dúfam, že sa vám nič nestane a ochránite toho obchodníka cestou do Kumo. Pousmiala som sa. Začala som sa cítiť tak zvláštne a ani Thalia na tom nebola oveľa lepšie. Začala sa všelijako krútiť, akoby niečo cítila. Povzdychla som si a telom mi prebehla husia koža. To je ale zvláštne... Nervózne som si začala okusovať pero, a keď som si uvedomila, čo robím, zastrčila som ho radšej do zásuvky a luskla som prstami. Vedľa mňa sa objavil ANBU, ktorý sa mi uklonil a ja som mu povedala, aby šiel oznámiť tomu obchodníkovi, že zajtra o tretej ho budú čakať Kagayami a Hikari pri bráne. ANBU prikývol a zmizol...Potom som sa otočila späť na dievčatá. Potrebujete ešte niečo? Opýtala som sa ich. Kto vie, možno ešte niečo potrebovali...

Zrovna jsem chtěl začít spát, nebo přinejmenším nudou nadávat, když jsem uslyšel ránu. Jediný pohled z okna mi stačil k tomu, abych prohlédl situaci. Sakra, tak tohle není dobrý! Vyskočil jsem ze židle a bez klepání vletěl do kanceláře. "Hokage-sam..." zasekl jsem se, když jsem zjistil, že... Hokage je ženská?! Zatřepal jsem hlavou a pokračoval. "Někdo útočí na vesnici!" informoval jsem ji, no hned na to jsem se otočil a rozeběhl jsem se ven.