First topic message reminder :

"Notáááák o co ti de ?!" začal jsem přemýšlet jak jí ze sebe sundat

Ďábelsky jsem se usmála.
"Abys pak nelitoval, ještě budeš prosit abych odešla"
Zasmála jsem se a projela mnou vlna zimy. Nepatrně jsem se zachvěla.

Hm... Znie to vážne... nechaj ma, nech doktor pracuje... usmial som sa a drgol ho. No ták... Mne sa môžeš zveriť.

Drgol ma ale do toho miesta ktoré bolo na tom najhoršie.... ,,Dávaj pozor...,, povedal som podráždene a už som neležal ale stál do pól pása vo vode... Znova som si ľahol a začal rozprávať... ,, Jediné čo ľutujem že som začal mäknúť... toto sa nemalo stať...,,

,,Ale ne, vždyť se s tebou dobře spí." Začal jsem se smát a vyplázl při tom na ni jazyk. Pak jsem si všiml, jak se zachvěla. ,,Já ti říkal, že ti bude zima." Shodil jsem ze sebe bílý plášť, který už byl celkem suchý a podal ho jejím směrem.

O čom to hovoríš? poškrabal som sa po hlave a poobzeral sa okolo seba. Môj pohľad sa zastavil na Fu. Hm... V láske a vojde je povolené všetko... zašomral som si popod nos. Ak sa budem mýliť, zastav ma. povedal som už nahlas.

Lehce jsem nafoukla tváře a pak se zasmála.
Když mi podal plášť odvrátila jsem hlavu a dělala že nevidim.
"Mě není zima"
Zavrtěla jsem hlavou a nakonec jsem se na něj usmála.

Jen jsem se pousmál a obešel ji. Přehodil jsem přes ni plášť a pak se usmál. ,,Lhát ti nikdy moc nešlo."

"Pf"
Založila jsem si ruce na prsou a koukla se na něj.
"Tobě ale taky ne"

,,Vo všetkom aj v tom že samému zo Sanbim mi bolo lepšie....,, hovoril som stále skleslým tónom... ,, S ním som bol sám a mal som pokoj od všetkého...,,

,,To bude tím, že já nelžu." Šibalsky jsem se usmál a pak zase na ni vyplázl jazyk. ,,Já jsem totiž hodný." Podíval jsem se na ni a pořád se smál. (Musím jít, protože jinak nevstanu. Mějte se. )

Vieš ako sa hovorí človeku, ktorý je sám? spýtal som sa ho. Nechci to zažiť... ten pocit samoty. Znova som ho drgol a teraz silnejšie. Máš také šťastie a chceš ho zahodiť? Bojuj o ňu! rozkázal som mu.
(Maj sa )

"Na mě ale nemáš, já jsem nehodnější"
Dala jsem ruce v bok a vražedně přimhouřila oči, pak jsem se začala smát.
(Já taky ^^ tak zítra)

Zas ma drgol a zase do toho istého miesta.... teraz som sebou trhol tak aby ma viac už do toho miesta nemohol zasiahnuť.... ,,Prečo bojovať o niečo čo zase budem musieť opustiť? Iba jej zbytočne ublížim.....,, odvrátil som sa pozeral sa na prázdnu stranu brehu... znelo to ako keby sa rozprával z nejakou dožívajucou mŕtvolou.... (majte sa, odteraz budem na mobile takže bude písať pomalšie ^^)

Položil som mu ruku na plece. Takto jej ublížiš ešte viac. ten jeho výraz ma znepokojoval. Prečo by si ju mal opúšťať?

Aby som pokračoval vo svojej ceste ninju...čím skôr to ukončím tým to bude menej bolieť..... A keď znovu Sanbi prebudí nechcem jej nevedome ublížiť... Preto radšej teraz.. Vedome a menej... rozmýšľal som nad všetkým zdalo sa mi to ako najlepšie riěsenie... Hlava ma bolela od problémov a myšlienok ktoré sa na mňa valili...

Dal som mu jeden pohlavok a chystal som druhý. Takže to chceš všetko zahodiť? Kvôli Sanbimu? Kvôli sprostej rybe? Tým že jej to povieš vedome, ublížiš jej ešte viac, než nevedome. Nevzdávaj sa jej tak ľahko BAKA! zakričal som.

(Ja idem... zajtra dohráme... maj sa )

Dostal som jeden pohlavok ale so mnou to ani nepohlo Nieje to kvôli Sanbimu.... Teda je to čiastočne aj jeho chyba ale jedoducho.... je to proste..... všetko celé zamotané aj kvôli tomu že za chvíľu príde to čo chcem aby bola Fu od toho všetkého čo najďale....
H...h...hej....ty.......... ozval sa hlas v mojej hlave ktorý som už dávno nepočul...
Doteraz som pokojne ležal na vode ako telo bez duše... Ale teraz som vystrelil a sedel som na vode... Čakal som či ho započujem znova alebo to bola už halucińacia vďaka bolesti hlavy..... (yosh ^^)

pomalinku jsem doťapkal k jezeru a začal zkoušet techinku co mi dala ségra

"Tak jo! braň se!" Okamžitě jsem se rozběhl proti ni. "Konoha senppu!" Zakřičel jsem a nohou ji zaútočil přímo na hlavu, výhoda těchhle technik byla že slabší člověk je nemohl zablokovat rukou, nebo nohou pokud ji nechtěl mít zlomenou.

pribehol som k jouninom mohly by ste mi pomocť s tréninkom moj sensei hokage sama zmizol a neviem mu ako pomocť diamantovu tič som mal za chrbtom ENMA Tito ti nepomožu toto musime zvládnuť dvaja hizashi ale vieš neni isté že to prežijeme ozvala sa enma s diamantovej tiče enma musis viacej veriť ludom dodal som

,,Já jsem hodnější." Podíval jsem se na Koroki a usmál se. Pak přiběhl Hizashi. ,,Hm, a s čím bys chtěl pomoct?"

I když jsem se snažila myslet na něco jiného, nemohla jsem. Pořád ještě jsem úplně nepochopila systém boje s deštníky. Dotkla jsem se prsty Yoko a Tsukiko a snažila se přemýšlet, jak by jsem je mohla použít i jinak, než k boji. Až bude pršet, mám se pod co schovat. Mimoděk jsem se tomu zasmála, ale to zrovna nebylo to, co jsem chtěla slyšet.

s tréninkom mam podstatu asi suiton a katon neviem presne ktorú potom sa palca zmenila na enmu ENMA vieš čo počuj ked ma budeš potrebovať privolaj ma povedala a zmizla pozrel sa na nu hm a pozrel sa speť na Seitoiho

Uškrnula som sa a prehla sa v chrbte tak, aby jeho noha preletela tesne nad mojou tvárou. Ihneď som využila príležitosť a buchla som ho so shoteiom do ramena Ešte šťastie, že nemáš pri sebe ten meč...Aj keby to bola moja výhoda... Uškrnula som sa.

Jen jsem se pousmál a vytáhl papírek. ,,Sice nejsem tvůj sensei, ale myslím, že bratrovi to vadit nebude." Podal jsem mu papírek. ,,Vlož do něj svou chakru a uvidíš co máš za podstavu."