First topic message reminder :

"Notáááák o co ti de ?!" začal jsem přemýšlet jak jí ze sebe sundat

Kľud snažila som sa ho upokojiť...Ale musela som sa zasmiať, ako spadol zo stromu Dobre, idem trénovať...Musím zosíliť, hoc aj s tou rukou. No myslím, že mi nebude zavádzať pokrčila som ramenami...Asi budem trénovať tu

Pousmála jsem se.
"To zvládneš...věřím ti"
Zopakovala jsem to co jsem udělala před chvílí na ten samý strom a ten začal padat k zemi.
Černé šlahounky vyrazily ze země a zmírnily pád stromu aby se nezvedl prach.

"No vydíš tobě to jde hned...a mě to nefunguje !"

Slyšel jsem za sebou nějaký hluk. Zaklonil jsem hlavu a uviděl o kousek dále Koroki a toho kluka. Měl jsem pocit, že tu nikdo není. Natočil jsem hlavu zase na nebe a díval se na hvězdy.

Ten pád mi vyčistil hlavu. Pomaly som sa postavil a oprášil sa. Nenávistne som ešte hodil pohľad smerom ktorým zdrhol, a povedal. Ak smiem, asi tu ostanem, možno sa priučím. usmial som sa Fu-senpai... dodal som z úškrnom.

Nasadila jsem naštvaný výraz a začala mu hrozit.
"Okamžitě to udělej a přestaň si stěžovat nebo dneska spíš na zemi, žádný jídlo a celý večer tě budu nutit běhat kolečka!"
Teď by mu to snad mohlo jít...

Skusil jsem to znovu s téměř stejným výsledkem jenom se ten plamínek o malinko zvětšil "vydíš ?! prd platné !"

Lehce jsem ho ze shora bouchla do hlavy.
"Přestaň remcat a dělej!"
Založila jsem si ruce na prsou a čekala.

"Hele !" otočil jsem se a udělal krok k ní no zakopl jsem a hlavou zahučel jí na hrudník ajaj pomyslel jsem si a čekal pořádnou bombu

Keď ťa baví sledovať taijutsu, pre mňa za mňa pokrčila som ramenami, ale neušlo mi pretočenie očí. Otočila som sa k jednému stromu a sledovala som ho. Spomenula som si na to, čo ma ocko učil. Otočila som sa ku stromu a obrovskou rýchlosťou som s juukenom prerazila kmeň stromu.

Odstrčila jsem ho a pak se k němu naklonila tak že naše obličeje byly pár centimetrů od sebe. Koukala jsem mu do očí a dalo by se říct že z nich sršely blesky.
"Koukej se dát do tréninku a jestli to teď neuděláš líp tak se do toho vložim já a dostaneš takový trénink že se zítra nezvedneš"

Hm... Pekne senpaííí... usmial som sa a napodobil Fu. Všetko mi vyšlo až na prelomenie stromu. V tomto bode sa neprelomil strom, ale podľa všetkého moje prsty. Auu... zakričal som a chytil som si ruku, dúfajúc, že nie je zlomená.

"Noo ale ono to vážně nejde ...snažím se !" vrátil jsem se do tréningu

Začalo mi cukat v oku.
"Já ti tu pus zalepím..."
Vyhrožovala jsem mu.
"Jestli ještě cekneš že ti to nejde vážně to udělám"

"nevěřím ti" zamumlal jsem

Zasmiala som sa Ešte si zlom prsty...Asi fakt pôjdem za medika. Povedz mi nejakého ninju, ktorý je medik ťukla som mu prstom do čela Možno by sa ti to podarilo, keby si si nahrnul čakru do ruky...

Pomalým krokem,s rukama v kapsách jsem došel k jezeru.Věděl jsem že tady Koroki najdu..Pomalu jsem přešel okraj vodní plochy a zastavil se dva metry od Daichiho s koroki.''Sate..Chci se s vámi rozloučit a připadalo mi to srabské nejít sem,nebo poslat holubičku..Rád jsem vás poznal'',řekl jsem bezestop emocí a podíval se na ně.

"Aha srabské....a tohle není srabské ? to tvoje citové vydírání ? a ty se divíš že tě nehce ?" ironicky jsem se zasmál

Hm... V nemocnici mám pár priateľov... No skôr nepriateľov...usmial som sa a položil si ruky za hlavu.
Možno aj hej, keby som nejakú mal. usmial som sa a sadol si pod strom. Chvíľu som ju pozoroval, a po chvíli som sa spýtal. Čo je vlastne tá prekliata pečať?

Ďábelsky jsem se zasmála.
"Nevěříš? no dobře..."
otočila jsem se k němu zády a okolo ruky jsem měla černou mlhu.
"V tom případě.."
Zašeptala jsem a otočila se k němu, ruku jsem mu přitiskla na pusu a černá mlha se k němu přilepila jako žvýkačka. Momentálně byl umlčen. Zlomyslně jsem se zasmála.
"ještě něco mi nevěříš?! ráda ti to ukážu"
Pak přišel Takeshi, koukla jsem se na něj.
"Zase utíkáš před problémy?..."

''Utíkám...Asi máš pravdu snažím se utéct všem problémům..Je to lepší než abych ti pořád ubližoval,zjistil jsem že nejsem typ co by měl mít přátelé..A někoho jako jsi ty''Řekl jsem polohlasně a porozhlédl se kolem dokud jsem nenašel Seita.Je nebezpečnej,doufám že ho nepotkám na odchodu.Otočil jsem se zpět na ně a mírně prohnul rty.

Uchechtla jsem se.
"Takže čekáš že tě jen tak nechám opustit vesnici? Kdybych věděla že jsem tomu mohla zabránit vyčítala bych si to že jsem to neudělala. Jako člena Konohy tě nenechám odejít."
Mezitím co jsem k němu mluvila se za ním objevili černé šlahounky a když jsem domluvila zezadu ho objaly a přitáhly k zemi tak, že tam byl silně přišpendlený.
Ruce se mu omotaly aby nemohl udělat pečetě.

''Copak..Zavřeš mě do vězení?''Řekl jsem lhostejně a rukou se dotkl země.''Nemusím dělat pečetě nevzpomínáš si?''Ze země proti Koroki najednou začali v řadě vyjíždět ostré krystaly.

Aha, nejak som pozabudla, že ju už pomaly nemáš uškrnula som sa. Nad jeho otázkou som sa zamyslela Prekliata pečať je...Za prvé, keby nás niekto uniesol so zámienkou vziať nám byakugan, okamžite sa aktivuje tá pečať, zapečatí byakugan a zabije ma.
po druhé, keď nebudem počúvať hlavný rod, kedykoľvek môžu pečať uvoľniť, čím sa mi zničia všetky mozgové bunky.

"Klidně"
Ušklíbla jsem se a začala uskakovat. Okolo jeho dlaní se udělala další mlha která mu je obalila a ztvrdla.
"Jestli chceš utéct budeš mě muset zabít"
Dávala jsem si pozor kam skáču a nakonec jsem se zastavila na větvi stromu který byl nedaleko.