First topic message reminder :

"Notáááák o co ti de ?!" začal jsem přemýšlet jak jí ze sebe sundat

To skôr tvoja matka zachránila teba. uchechtol som sa a potrel sa na Fu. Pýtal som sa ťa, neodpovedala si. usmial som sa. Klon je v Konohe a šanca že ho nájdeš je nulová.

"Hele. ale kopnout tě plnou silou do ruky tak bych ti ji mohl pošramotit tak že by jsi ji nemohla použít, ale máš pravdu...síla není nejdůležitější, nejdůležitější jsou zkušenosti a ty já v boji proti Hyuugum nemám žádné. Si skvělá bojovnice!" Poslední větu jsem doslova zakřičel, mě jeji značka vůbec nezajímala. Dával jsem to najevo i tím že jsem se ji sice díval do obličeje, ale tu značku jsem ignoroval. Slyšel jsem toho kluka. "Tak a dost!" Objevil jsem se za ním a udělal jsem pěkně rychlí kop. "Konoha senppu!"

Nebyl v nejlepším stavu a taky ten kop byl rychlí.

Ak ťa to zaujíma, je to prekliata pečať... sklopila som hlavu, aj tak by sa to neskôr dozvedel. Potom som sa otočila na Kiru A kto povedal, že by si ma trafil? Vďaka byakuganu som včas zaregistrovala jeho útok na Hidea. Nemohla som sa pred neho postaviť a pokúsiť sa nejako zastaviť ten útok, keďže moja ruka to nedovoľovala. Chytila som teda Hidea za tričko a potiahla som ho tak, aby bol mimo dosahu kopu. Je to môj žiak, takže ho budem chrániť...

Zakliata pečať? Čo to je sakra? spýtal som sa no tu ma už Fu ťahala za tričko. Brzdi... Shi ma zabije... povedal som jej a zatackal sa. Až potom som si všimol že na mňa útočil. No... Aspoň vidím koľko máš cti...

Ušklíbl jsem se. "To už se ani sám neochráníš? Takovej si slaboch? Zajímavé..." Stál jse tam pak jen chvíli, hned potom jsem si vyskákal na strom kde jsem si sedl.

Dorazila jsem s Daichim k jezeru a letmo jsem se rozhlídla, pak jsem se koukla na Daichiho.
"No...tak můžeš začít"
Usmála jsem se a vytáhla provázek který jsem mu dala.
"Tamhle je tvá oběť.."
Ukázala jsem na jeden strom a v hlavě si opakovala co mám ve svitku.

Počúvaj ma ty...Eéé...To je jedno...On nie je slaboch, je len vyčerpaný... prižmúrila som oči a trošku nahnevane sa zahľadela na Kiru. Otočila som sa na Hidea S tréningom môžeme začať hneď, ako sa mi doplní čakra...

"Je jen vyčerpaný.." Zopakoval jsem po ni komickým hlasem. "To vykládej holubům! Vyčerpaný je člověk, až se nemůže ani pohnout a stejně si za to může sám, kdyby nebyl vůl a slaboch, tak by si nenechal zranit plíce, blbec."

Slabý? dostal som tik do oka. Zachraňovať? zovrel som ruky do pästí a len s ťažkosťami som sa ovládal. Keby si mal aspoň trochu cti, a nenapadal súpera odzadu, možno by som ti ukázal kto je tu slaboch. Naštvane som sa otočil, no hlavu som mal nasmerovanú na neho. Takto mi nestojíš ani za ranu. Otočil som sa na Fu.
Ani ja jej nemám veľa... Kde vlastne bývaš?

"Tak schválně, klidně použij klony, pokud mi dáte jedinou ránu, uznám že jsi lepší!" Chtěl jsem ho vyprovokovat.

Povzdychla som si. Malo vôbec cenu rozprávať sa s tým namysleným blbcom? Asi nie...A k tomu ma nerváčilo Hideove "vysoké" IQ Hideo, no keď som Hyuuga, tak asi bývam v Hyuuga štvrti, nie? povedala som podráždene.

Nestojíš mi ani za reč... poznamenal som na Kirovu stranu. Nieže by som mu nechcel dať cez papuľu, ale môj zdravotný stav mi to vskutku nedovoľoval. Hyuuga štvrť? Bez teba by som nevedel.. Mohla by si upresniť, nie je totiž malá.

Přišel jsem k jezeru, ale z jiné strany, takže mě asi nikdo neviděl. Trochu jsem si povzdechl a pak si lehl do trávy. Začal jsem pozorovat hvězdy a nad něčím uvažoval.

"Srabe! Jen se bojíš...pravýho ninju by nezastavilo nic, jen, aby dokázal někomu že není slaboch, jsem druhý kdo ti to říká, a bude jich víc, mnohem víc!" Já už jsem samým znuděním na té větvi ležel.

"Ach ty jsi stracenej případ!" Vstal jsem a odskákal pryč. "Hoď se do pucu, SRABE a pak uvidíme kdo je lepší!" (přesun)

Nahlas som si povzdychla a zatla som ruky v päsť. Skočila som ku Kirovi Už prestaň! Urobím z neho skvelého ninju! V tvári som mala nahnevaný výraz.
Hneď potom odskákal preč.

Ještě před tím jsem ji řekl. "To těžko, jestli jsi nepoznala tak jsem ho chtěl jen k něčemu vyprovokovat, ale on se bojí, strach je jen překážka, nauč ho ho ovládat, pak by mohl být ninja." Pak už jsem zmizel.

Srab? spýtal som sa Fu. Povedal "Srab?" znova som sa opýtal. Vrel vo mne hnev, taký silný, že som sa vykašľal na svoj zdravotný stav, senseiove slová a odpočívaní a otočil sa smerom, ktorým odišiel. Pomalými krokmi som sa vydal za ním.

Počul si dobre... Zoskočila som zo stromu a skočila som k Hideovi Zrejme ťa nepresvedčím, aby si za ním nešiel, že?

To má väčší zmysel hádzať hrach o stenu.. povedal som hlasom plným hnevu. Zato že som raz pochybil neznamená, že sa to bude opakovať! zakričal som so sprievodom kašľu krvi. Iba som sa poutieral a pokúsil sa vyskočiť na strom, no bol to len pokus ktorý nevyšiel. Ako ... skočil som na vetvu, ale dlho som sa neudržal a spadol som na zem.

Skusil jsem vše jak to bylo ve svitku.Chvíli to vypadalo nadějně ale pak mi z úst vyšel malinký plamínek "Takhle to asi nefunguje co ?"

"No"
Poškrábala jsem se na hlavě,
"jelikož má ten plamínek dojít po těch provazech co nejrychleji až k oběti.."
Odmlčela jsem se a pak se usmála.
"Musíš zkoušet dál a nakonec se to podaří"
Postavila jsem se proti jednomu stromu a začala se soustředit.

Skoušel jsem to znovu ,znovu a znovu ale stále se stejným výsledkem "chjoo to je těžký"

"Zkoušej...nic neni nikdy lehký"
Odpověděla jsem mu a složila pečetě
"Futon: Kazekiri no Jutsu!"
Ode mě šel ostrý vítr tvarovaný do srpu a narazil do stromu který se do půlky nařízl.
"Vidíš...mě to taky hned nejde"
Pousmála jsem se a znova se začala soustředit.

"ale ty jsi ty a já jsem já to je rozdíl ségra" na to si snad nezvyknu...jak taky jo ? taková hezká holka a je to moje ségra pfff zakřenil jsem se a pokračoval