First topic message reminder :

"Notáááák o co ti de ?!" začal jsem přemýšlet jak jí ze sebe sundat

Nie, to je....To je len malý priateľský zápas povedala som s malými problémami. Bola som však v strehu.

Usmiala som sa....Rozhodne som nechcela, aby niekto zasahoval do nášho súboju No vieš...To je tak, že...Vôbec mi nevadí, že ten meč používa. Výhoda pre mňa Uškrnula som sa a ešte vždy som bola v strehu...

Radšej som sa k nemu už neozívala a radšej som sledovala Kiru.*

"Ďalší ktorý nevie ako sa má správať.." povedal som si v hlave a vyšiel som von z vody aby som si pozbieral svoje veci... Následne som odkráčal preč po vodnej hladine jazera..(Presun)

Když se mi pokusila i když juunkene meč tak si o čakru katonu popálila ruku. "Holka tohle je jeden z posledních zbraní co byli vyrobeny v Takumigakure, je to vesnice odkud pocházejí unikátní zbraně." Řekl jsem. Meč se ji mi vybít povedlo, znovu jsem ho zvedl, měl jsem tento postoj:

Znovu začala rudě svítit čepel. Levá ruka se mi vice-méně zlepšila. "Tak se braň." Bylo mi jasný že znovu se tu čepel zastavit rukou nepokusí, pokus si ji nechce znova spálit.
Rozběhl jsem se k ní, přeskočil jsem ji saltem a při tom se ji pokusil škrábnout, opravdu to nevypadalo že bych ji ten meč chtěl zarazit do páteře, pokusil jsem se ji škrábnout podél páteře. Díky čakře katonu a ostrosti by to ani nekrvácelo. Sek mi zablokovala matka vlastním mečem. "Co to sakra děláš?!" Vyjel jsem hned po ní. "Útočit na holku genesisem, že se nestydíš. Pokud chceš bojuj proti mě. Dlouho jsem nepoužila meč." Uškíbnul jsem se, matka šla kus od Fuu. "Tak dělej, nebo se bojíš?" Provokovala mě. "Tebe?! Leda ve snu!" Okamžitě jsem začal souboj s matkou.

Bylo vidět že ani jeden z nás nehodlá prohrát, ani kdyby to znamenalo zranit se navzájem, ale měli jsem podobný styl boje, takže to skoro nešlo. Vyměňovali jsem si rány jak na běžícím pásu, nemělo to konce.

Čo to...?Chytila som si popálenú ruku a odskočila som od neho. S touto asi juuken ani shotei robiť nebudem môcť pomyslela som si nahnevane. Prižmúrila som oči a postavila sa do obranného postoja a sledovala som, ako na mňa chce zaútočiť. Keď v tom sa predo mnou objavila nejaká žena Hé? To čo má byť?! nadvihla som jedno obočie a počúvala ich rozhovor. Dosť ma prekvapilo, že spolu bojujú...

Chvíľu som nechápavo hľadel na Kiru a na ženu, čo sa s ním mlátila. Je koniec? spýtal som sa v duchu sám seba. Asi hej...Pokrčil som plecami a podišiel k Fu. Hm... Fu, môžem s tebou hovoriť... ehm.. poobzeral som sa... o samote? spýtal som sa a môj pohľad upútala pečať, ktorú mala Fu na čele. Čo to je? spýtal som sa a prstom ukázal na pečať.

Nemusí ťa to zaujímať... Zohla som sa po čelenku a uviazala si ju na čele...Môžeš sa so mnou porozprávať aj tu.

Ja si to zistím tak či tak. usmial som sa a utrel si ústa od krvi. Hm... tu to nejde... povedal som jej a ukázal k neďalekým stromom, ktoré by nás perfektne kryli. Ešte by to niekto počul... pomyslel som si.

Ja tu budem...Aby si tamten nemyslel, že utekám pousmiala som sa a sledovala som boj.

Hm... Vytvoril som klon, ktorý sa hneď zmenil na Fu. Klesol som na kolená a vykašľal krv. Sakra, to nedokážem ani takéto základne veci? zanadával som a Fuuin klon mi pomohol sa postaviť. Môže byť? spýtal som sa.

Nie povedala som tvrdohlavo a stále som stála na mieste...

Sakra... Človek sa nikomu nezavďačí... odsekol som a zrušil Fuuin klon. Tak vytvor klon ty...

Neovládam Kage bunshin! odvrkla som mu...

Nie? Hm... usmial som sa... Kage Bunshin bolo asi moje prvé jutsu... zaspomínal som si na staré časy na akadémii. Bola tam sranda... pomysle som si Tak fajn. preglgol som. Budeš ma trénovať? spýtal som sa po chvíli trápneho ticha.

S máti jsme bojovali opravdu dlouho, později začala spomalovat, to byl pokyn pro mě ještě zrychlit, utrřili jsem oba nějaké mělké sečné rány, ale když už skoro nemohla tak jsem to ukončil. "Končím, vyhrála si mami." Okamžitě se na mě obořila. "Mohl ji vyhrát! Ale jen jsi mě nechal!" Dělal jsem totálně blbýho. "Nevím o čem to mluvíš, ale až příjdu domů, nachystej mi prosím nový oblečení, tohle jsem si tak nějak roztrhal." Docela se zasmála. "Tak dobře...měj se a dneska přijď domů." Uškíbl jsem se. "Neboj, v tomhle oblečení nezůstanu." Máma pár skoky odešla, já jsem oddechoval, byl to boj mezi dvěma mistry v kenjutsu.
Když už nebyla ani vidět tak jsem si tam sedl do stínu stromu a odechoval. "Sakra...jednou svoji matku zabiju!"

V manipulácii s čakrou? Jasne, keď budem mať v poriadku ruku... Zdvihla som ruku a prezerala som si malú popáleninu A navyše nemám dosť čakry...

Hm...A odkiaľ vieš že v jej manipulácii? spýtal som sa. Nie si v poriadku? vykašľal som ďalšiu krv... A ja som podľa teba na tom dobre? usmial som sa.

Rozprával si o tom so Seitom ak sa nemýlim pousmiala som sa Keby ten nemal ten meč Genesis či ako sa volá, tak by som ho porazila prižmúrila som oči na Kiru a na ten jeho obrovský meč A vlastne nikto nevyhral, lebo sa tam priplietla jeho mama... Zasmiala som sa a pridržala si druhou rukou popáleninu Asi sa fakt vyučím za medic ninju...

Hm... Využil som šancu, že sa na mňa nepozerala a stiahol jej čelenku z hlavy. Pozorne som si prezrel pečať a vytvoril klon, ktorý sa premenil na Fu s pečaťou. Klon sa rozbehol preč, a ja som sa postavil medzi klon a Fu. usmial som sa. Keby ho nemal, teraz leží pod kvetinkami.

"Kdyby se do toho nepřipletla matka tak jsem tě rozsekal na kousky, její katana vydržela teplotu Genesisovi čepele jen díky podstatě suitonu, jinak bych ji katanu nasekal na kousky." Ušklíbl jsem se. "A krom toho, neútočil jsem plnou silou." Nechal jsem ji ať přemýšlí nad silou jakou jsem použil proti ni a proti matce, proti matce jsem ji opravdu nešetřil. "A ty chlapečku...moc si nedovoluj, tady tu holku zachránila máti, ale na tebe by se vykašlala."

Pff natočila som hlavu na stranu Sila nie je najdôležitejšia, blbečku podpichla som Kiru Héj! skríkla som na Hideov klon a chcela som ho dobehnúť, ale do cesty sa mi postavil Hideo Ty parchant jeden malý, nemáš sa čo starať do toho, čo mám na čele!