First topic message reminder :

Toshio Ookami

,,Ani nie lenže tu niekto zahovára." pousmial sa a pritiahol si ju k sebe znova.,, Ako znela podmienka?" zopakoval ale na odpoveď ani nečakal.,, Upratať papiere taaaakže." doplnil a čakal na to ako zareaguje Shirio.

Kuga Natsuki

Když jsme přicházela k pracovně Mizukáge, vydělá jsem akorát vycházet ven nějakého pěkného ninju. Chvíli jsem ho pozorovala a málem při tom narazila do stěny. Rozesláma jsem se . Došla jsem ke dveřím kanceláře, kde už stála nějaká holka a ten hezký ninja.
Ahoj, usmála jsem se na ni, klepala si už?

Hrozně jsem se nudila už to bylo pěkně dlouho co jsem klepala na dveře aspoň mi to tak připadalo. Když už jsem si myslela že to vzdám a půjdu pryč vyšel ze dveří nějaký kluk nemohl být o moc starší než já díval se na mě a já v tu chvíli nevěděla co mám udělat nebo říct. Nakonec jsem se na něj jen usmála, upřeně podívala a vysoukala ze sebe Ahoj Naštěstí mě z přemýšlení o tom co mám dál říct vytrhla nějaká dívka která se mě na něco ptala nevěděla jsem komu se mám dřív věnovat tak jsem se jen trochu začervenala a s nesmělým úsměvem na tváři se na neznámou dívku otočila. Ahoj, ptala ses mě právě na něco? Trochu jsem se za tak hloupou otázku styděla ale bylo to lepší než mlčet.

Rozesmála jsem se.
Ano, jestli už si klepala?
Opřela jsem se o stěnu a pozorovala ty dva.
Tvůj kluk je fešák, poznamenala jsem se smíchem.
Jinak já jsem Natsuki Kuga, těší mě, že vás poznávám.

Zrudla jsem a sklopila hlavu. Můj první pohled směřoval ke klukovi stojícím ve dveřích okamžitě jsem zase sklopila zrak a tiše, ale zřetelně jsem odpověděla na její otázku. Tohle není můj kluk ani nevím jak se jmenuje. vysypala jsem ze sebe pak mi došlo že jsem se sama ještě nepředstavila. Já jsem Loxar Yuna těší mě Natsuki a ano už jsem klepala. Odpověděla jsem jí už trochu sebevědoměji. Co to semnou je? Obvykle se takhle nechovám měla bych se dát zase rychle dohromady než mě konečně pustí dovnitř.

Trošku mě dostalo do rozpaku že mi někdo řekl že sem fešák. V podstate sem se nepamatoval na to že by mi to někdo někdy řekl. Pak sem se ale sebral asi po deseti sekundách zírání na ty dvě holky zavřel sem dveře a začal mluvit. Díky. řekl sem na komliment o mém vzhledu pak sem se představil. Já sem Keimi Tsukihaya nejsem ve vesnici dlouho takže mě nejspíš vidíte poprvé. domluvil sem a postavil se od dveří aby sem nebránil v přechodu.

Natsuki Keimiho dostala do rozpaků a musím přiznat že to vypadalo velmi roztomile. Naštěstí se mi opět vrátila původní barva takže jsem už nevypadala jako přezrálý rajče což mě alespoň trochu uklidnilo a mohla jsem konečně normálně mluvit. Těší mě Keimi já jsem jak jsi nejspíš slyšel Loxar Yuna. , řekla jsem a usmála se na něj.

Tak povedal mi to jeho klon vlastne povedal že Akihiro ešte niečo dokončí a potom pôjdeme všetci na misiu ale že ju mam zatial ísť zobrať.Povedal som a čakal na odpoveď.

Klon

"Tak dobře. Tady máš tu misi."
Natáhla jsem k němu ruku se svitekem.

Mise:

"Jinší misi vám dát nemůžu."
Věděla jsem, že někdo klepal.
"Vstupte!"

Mizukage mě zavolala dovnitř. Stačila jsem se jen rychle rozloučit s Natsuki a Keimim. Doufám že vás dva ještě někdy potkám.. Řekla jsem s úsměvem. Chvíli jsem jen nervozně zírala na dveře a pak konečně vstoupila.

Hai.Povedal som a zobral svitok potom som povedal dovidenia a išiel preč. Ako som vychádzal tak vchádzala nejaké pekné dievča.Pousmial som sa a išiel ďalej na chodbe bol Keimi a nejaka baba pozdravil som ich a hneď som bežal do ulic kirikagure. ( Presun )

Áno, počul som. Usmial som sa a po rýchlej rozlúčke z Yunou som vytiahol skicár a začal kresliť. Nakreslil som Natsuki a Yunu ako skladajú pečať tigra. Na obrázku stáli oproti sebe a vyzerali že bojujú.

Yuna už vešla do kanceláře a já pořád čekala. Keimi začal něco kreslit. Přišla jsem k němu blíž a nakoukla mu do bloku.
Wou to je dobrý. Zhodnotila jsem jeho kreslířské umění.

Klon

Do kanceláře někdo vztoupil. Vzhlédla jsem. To co jsem celou dobu psala, jsem měla hotové.
"Přeješ si?"

Omlouvám se že vás ruším Mizukage sama. Jmenuji se Yuna Loxar a ráda bych se stala Kunoichi chci být prospěšná vesnici. Přišla jsem vás poprosit o přidělení senseie.

Klon

"Ano. Tvůj sensei bude Toshio Ookami."
Připsala jsem její jméno do seznamu.

Děkuji Mizukage sama. Rozloučila jsem se a opustila kancelář. Když jsem vyšla na chodbu všimla jsem si že tu Keimi a Natsuki pořád jsou. Co to kreslíš? zeptala jsem se Keimio přišla blíž. Je to moc hezký pochválila jsem ho s úsměvem když jsem se naklonila nad papír a uviděla tu kresbu. Pak jsem se otočila na Natsuki Jdeš taky za Mizukage? Teď tam zrovna nikdo není. upozornila jsem ji a dál zkoumala obrázek.

Díky, usmála jsem se na Yunu.
Zaklepala jsem na dveře a čekala, jestli mě Mizukáge pozve dovnitř.

Klon

Opět někdo zaklepal.
"Vstupte!"

Vešla jsem do kanceláře.
Dobrý den, Mizukáge dono. Přišla jsem se zeptat, jestli byste mi nemohla přidělit nějakého senseie. Mimořádně jsem se nesmála a tvářila se vážně.

Díky řekl sem Natsuki když mi tak hezky pochválila obrázek. Pak vyšla z kanceláře Yuna a řekla mi to samé. Byl sem rád že se jim to líbí. Yuna si obrázek dál prohlížela. Vypadalo to že se ji opravdu líbí. Pomalu sem ho domaloval černobíle. Co myslíš mám ho vybarvit? zeptal sem se Yuny z úsměvem. Cítil sem se při holkách dobře. Alespoň tyhle dvě se mi zdali být fajn. Nepusobili nijak špatně nebyli ani ošklivé.

"Keimi umí opravdu krásně kreslit" pomyslela jsem si když obrázek dokreslil. Když se mě zeptal jestli ho má i vybarvit tak jsem s nadšením odvětila. Jistě že ano bude vypadat ještě líp pokud to vůbec jde. Dál jsem se usmívala a s napětím čekala na konečnou podobu obrázku.

Vytáhl sem z baťohu několik barviček, postupně sem obrázek vybarvil a vystínoval. Pak sem jí ho ukázal. Co na to říkáš? zeptal sem se a podal Yuně obrázek do ruky. Pak sem si spratal barvičky a čekal co řekne.

Se zájmem jsem sledovala jak vybarvuje obrázek a když mi ho konečně podal abych se mohla pořádně podívat přišla jsem doslova o řeč. Něco tak krásného jsem ještě neviděla řekla jsem po chvíli zírání na papír. Kde ses naučil tak nádherně kreslit? Ani jsem nečekala na odpověď a opatrně jsem mu obrázek vrátila abych ho náhodou nepokrčila.

Já.. chvíli sem mlčel pak sem zasa promluvil.. nevím. řekl sem se smutkem. Netušil sem totiž jestli sem se to naučil nebo je to talent. Jediné co sem věděl bylo že sem to dělal rád. Pak sem napsal do pravého dolního rohu: Od Keimiho. a po chvíli mlčení sem promluvil. Nech si ho. a podal sem ji papír. Teda jestli chceš.

Zarazil mě jeho smutný výraz takže jsem se přestala usmívat a chtěla jsem se zeptat jestli se něco stalo, ale najednou vzal tužku něco na obrázek dopsal a podával mi ho. Podívala jsem se na něj trochu provinile, ale pak jsem si ho od něj vzala Děkuju moc si toho vážím. Trochu jsem se pousmála. A co ti za to mám dát já?