Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

"Byla jsem rok pryč..."
Usmála jsem se a stiskla jeho ruku.
"Koroki"
Představila jsem se a koukala jsem se mu zkoumavě do tváře.

,,Rok je dlouhá doba." Usmál jsem se a ruku pomalu pustil. Po chvíli jsem uhnul i pohledem, protože jsem nikdy neudržel od někoho pohled a zadíval se na dveře. ,,Řekl bych, že tam není."

Přikývla jsem a pořád ho pozorovala.
Stoupla jsem si na špičky a nahnula se k jeho tváři. Oči jsem měla přimhouřený a usilovně přemýšlela.
Pak jsem udělala zvuk který byl podobný výkřiku a vrhla se mu kolem krku.
"Já jsem si řikala že tě od někud znám! neříkej že jsi zapomněl"

Konečne bolo dielo dokonané niečo čo ma stálo celkom dosť peňazí zmizlo tak rýchlo ale v bruchu som cítil blažení pocit. Bol som troška nahnevaný keď som zase počul že tu Hokage nieje.

Pomalými kroky jsem procházel ulicí s rukami v kapsách.Umíněně jsem zaplul do dveří,po kterých následovaly zdlouhavé schody.Co schod to mě víc tížila minulost a vzpomínky na všechnu tu krev a smutek co jsem zažil..
Snad to bude rychlé abych se mohl skočit někam najíst..
trochu jsem zrychliol,dokud jsem nedošel před ty dveře,kde má být Hokage.Už tam byla slušná hromada lidí.jen jsem se potočil a opřel se o zeď.
''Sate''
Bylo jediné co ze mně v tuto chvíli vypadlo,hned nato jsem se odvrátil od nich a pozoroval zeď naproti mně.

Jak se mi vrhla kolem krku, málem jsem se převrátil dozadu. Lehce jsem ji odtáhl a díval se na ni. ,,Jo! Ne! Jo, ne!" To jsem pořád opakoval a začal v paměti pátrat. ,,Malá nápověda by neuškodila."

Nafoukla jsem uraženě tváře, což byl pro mě typický výraz v dětství.
"Tak třeba..."
Přemýšlela jsem jak bych mu mohla napovědět a pustila ho, kousek jsem od něj odstoupila a zvedla ukazováček okolo kterého se objevilo něco co připomínalo černou mlhu.
"Tímhle jsme spolu strašili ostatní děti, chodili jsem do lesa u Konohy a hledali černý berušky...mimochodem nikdy jsem žádný nenašly...nosila jsem většinou takový dva culíky...a..."
Přestala jsem mluvit a probodla ho pohledem.
"Tak ty jsi na mě vážně zapomněl...jak jsi mohl..."
Hrála jsem naštvanou a čekala jestli si vzpomene.

,,Jo-o, už si vzpomínám." Můj úsměv se rozzářil, ale hned jsem omluvně sklopil pohled na podlahu. ,,Promiň, promiň, ale asi jsem byl mnohokrát uhozen do hlavy." Lehce jsem se usmál. ,,Na omluvu máš u mě rámen a sake."

Zářivě jsem se usmála když si vzpomněl a pak do něj drcla.
"Né to nemusíš..."
Zasmála jsem se ale hned pak rychle dodala.
"Ale když na tom tak trváš...no a jak se ti tu dařilo?"

,,Ano, trvám na tom." Usmál jsem se a podíval se na dveře. ,,Hele bratr tu asi není, takže zatím ti můžu splatit to, co jsem ti slíbil a u toho si popovídat." Podíval jsem se na ni a čekal na reakci.

"óó lákavá nabídka...moment musím si to promyslet..."
Zasmála jsem se a hned na to odpověděla.
"Jdeme.."
Zavelela jsem a chytla ho za zápěstí, už od mala jsem byla celkem zbrklá a zůstalo mi to až do teď.

Jen jsem se pousmál a podíval se na Shimona. ,,Jestli tu vydržíš čekat, než přijde, tak víš na co se ptát." Otočil jsem se zpět na Koroki. ,,Takže směr ulice." Rozešel jsem se tím směrem.(přesun)

Po chvíli jsem ho pustila a s úsměvem šla vedle něj.
(Přesun)

Len som naňho zakýval ,,Jasné... jasné, zase je všetko na mne...pfff,, povedal som unudene. Mal som pocit že som tu strávil svoje detstvo čakaním..
Vytiahol som Hirashin kunai ktorý som mal ani neviem odkiaľ.. začal som si ho obzerať a hrať sa sním.

''Ani se neobtěžovali pozdravit'',utrousil jsem víceméně pro sebe a přiblížil se k dveřím.
Stále jsem měl ruce křečovitě sevřené,jak kbych chtěl něco rozmlátit.Sesunul jsem se k zemi,dokud jsem neseděl opřený zády o zeď.nechtělo se mi někam chodit,ani se zvedat.
Snad přijde co nejdříve..

,,Uhm..,, Až teraz mi to doplo "Samozrejme rámen im platím ja ale keď sa jedná o dievča zrazu sa peniaze nájdu...a ani techniky nemá ani Hokage tu nieje..pff" Bola to smola nad smolou zalepená. Unudene som sa pohodlnejšie usadil na lavičku a vyčkával..

Všiml jsem si nějakého kluka,který byl asi v tuto chvíli 5 metrů ode mne.
''Zdravím..Ty jsi kdo?''Snažil jsem se nasadit příjemný ton,abych získal nějaké známé,jelikož jsem usoudil že jestli budu jen mlčet a poučovat můžu z této vesnice rovnou utéct.

Pozrel som sa na toho čo na mňa prehovoril ,,Ja som jeden z mnohých takých ako si ty,, povedal som stroho. Jeho otázka nebola sformulovaná priamo na moje meno takže som nemal dôvod mu ho zatiaľ zdeliť.

''Achjo..Nikdy jsem nebyl typ na tyhle řeči..Vlastně také nidky jsem nikoho blízkého neměl..Co bych měl v tuto chvíli říct..Jak bych měl navázat konverzaci?''Řekl jsem zatrpkle a obrátil se na něj.

Zatváril som sa neutrálne ,,Mňa sa nepýtaj tiež nie som typ človeka ktorý si hľadá priateľov a púšťa sa do reči s hoci kým,, bola to pravda. Okrem senseia, ďalších dôležitých ľudí ako kolegu s týmu a mojej priateľky som skoro nikoho nepoznal. Nejak extra mi to nevadilo ale doteraz som si to ani neuvedomil.
,,Ale asi treba byť niekedy milý a pristeľský a pôjde to samo,,

''No..Tak to jsem si jako svou první obět mé milosti vybral špatně co?''Řekl jsem pobaveně a pousmál se.
Opravdu mi alespoň taková blbost zvedla náladu.
''Mé jméno je Takeshi Kana'',řekl jsem už optimičtějším tonem a podíval se na něj,přičemž jsem doufal že nezná mou sestřenku Reinu.

Schoval som kunai a po jeho predstavení mala prísť moja časť textu ,, Ja sa volám Shimonu S...jednoduho Shimonu pre priateľov Shi, pre nepriateľov ich smrť,, zdalo sa mi nepotrebné povedať moje priezvisko lebo zatiaľ som to podkladal iba za pár písmen za mojim menom. ,, Hm...Kana hovoríš....,, premýšľal som zase nahlas. Buď som o tom klane nikdy nepočul alebo som naňho zabudol čo by bola tá horšia možnosť.

''No...Náš klan už prakticky nežije jen pár členů..Pocházíme ze země železa..Asi jsi o nás ještě neslyšel.''Řekl jsem polohlasně a nevracel se k jeho příjmení,pravděpodobně zažil něco nepříjemného,nebo o tom prostě nechtěl mluvit.
''Vlastně jsem tu v Konoze necelý rok a nikoho tu neznám..No Hokage dnes asi už nepřijde..Nemáš chuť na saké,nebo nějaké jiné pití či drink..''

,,No asi by som mal po dlhej pauze navštíviť knižnicu... A to že tu nieje a ani moc neprekvapuje,, dodal som smutnejšie "A ja som dúfal že sa toho zbavím už dnes " chytil som so bruchu tam kde som mal pečať.
,,Hm.....pokiaľ platíš tak by som išiel lebo ma môj senseii a týmový kolega trochu ochudobnili moju peňaženku ale predsa len keby že tu je...,, vedľa mňa sa sformoval atramentový klon. Ktorý bude dávať pozor kedy tu bude Hokage

''Hmm..Jasně všimljsem si že jsem všechno neutratil za dango jak jsem si původně myslel takže něco mám..''Odrazil jsem se lokty o zeď,abych se postavil na nohy a podíval se na tvořícího se klona.
''Saké mi pomáha usnout...Tak můžeme?''