Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

Došla jsem ke kanceláři a mírně nervózní zaklepala.
Jsem už příliš zpomalená na mise, ale nemohu po nikom chtít, aby šel místo mě...
Dlaň jsem přiložila na bříško. Cítila jsem se podivně zesláblá, možná mi bylo na omdlení. Nicméně nebyl na to čas.

Podíval jsem se na Shimona a pak na dveře. Dal jsem dopis Shimonovi. ,,Teď už běž. Čas nečeká." Hned na to můj pohled opět patřil dveřím. ,,Vstupte."

Ehm... jasné vykonám vzal som si správu a vybehol z kancelárie preč. Dvere som nechal otvorené lebo som počul že niekto klope... (Presun)

Jen jsem kývla na pozdrav procházejícího aniž bych se zajímala, kdo to vlastně je. Chtěla jsem pouze říct, co se stalo.
"Zdravím," na malou chvíli mne zarazila osoba, kterou jsem tu nečekala, ale pak jsem si jen odhrnula vlasy z čela a pokračovala.
"Seito-san, jsem si jistá, že vás někdo informoval o smrti Reiny, ale mám pár informací, které by mohly pomoci. Při jedné z misí jsem se dostala do kontaktu se členy Otogakure. Do přátelského kontaktu, abych řekla pravdu. A teď jsem dostala zprávu, která mi oznámila, co se stalo."

,,Taky zdravím." Podíval jsem se na Shijin. ,,Ano, už o tom vím. Informovala mě Ayame, která mi zároveň řekla, že Reina není mrtvá, ale něco se s ní stalo. Posuzovala to podle krystalu, který by se jinak rozpadl, kdyby byla mrtvá. Tak či tak, dal jsem povel vyhledat Naruto." Na chvíli jsem se zamyslel. ,,Tak to by jsme se s nimi mohli spojit a mluvit osobně."

"Ano, o to jde. Můj známý se zmínil, že to Naruto Uzumaki neudělal. Někdo se prý jen snaží pošpinit Konohu," jemně jsem skousla spodní ret. "Máme se připravit na válku."
Bylo na mě vidět, že Tatsuově úsudku věřím.
"Málem bych zapomněla," dodala jsem ještě rychle. "Navrhoval setkání se mnou či Hokagem... Ale jak vidíte..." dlaň jsem konečně spustila ze vzedmutého bříška.
"Zbývá mi ještě pár měsíců než budu schopná se vypravit na misi podobné úrovně."

,,Připravuji se na nejhorší, ale sama Otokagure nemá šanci, pokud se s nimi někdo nespojí." Podíval jsem se na ni a na její rostoucí břicho. ,,Klidně se s nimi setkám, aspoň uvidím co mají v plánu oni. Možná se zničí sami uvnitř sebe, nechci zbytečně plýtvat životy lidí."

"To ani já ne, ale přípravy bych nezanedbávala. Nikdy nebude na škodu mít pár věcí po ruce a lepší se připravovat marně na něco, co nepřichází než nechat se zaskočit a ohrozit životy," pokusila jsem se o trpký úsměv.
"Ráda bych byla alespoň nějak užitečná. Určitě se dokáži postarat o Geniny, budou-li jejich mistři odvoláni pro přípravy a na důležité mise. Mohu i vypomáhat se zdravotnictvím. Od doby, co odešel Allii jsme na tom vcelku bídně a to Konoha nikdy nebyla v léčení průměrná."
Zamyslela jsem se nad jeho slovy. Nedávala jsem na sobě znát starosti, ale připadalo mi to až příliš nostalgické. Koneckonců kolik nás zbylo z minulé války?
"Nemyslím, že Otogakure zůstane sama. Smrt Reiny sice vyvolá nedůvěru, ale také se objeví mnoho možností, jak se pomstít Narutovi, i když i já myslím, že nic neprovedl. Reina je silná... Ten, kdo ji porazil musí být ještě silnější a takoví lidé si umí najít spojence. Pokud mohu říct svůj názor... Měli bysme dělat to samé... Zkontrolovat jestli platí mírové smlouvy."

,,Ano, už jsem poslal zprávu do Kumogakure. Tsukigakure bude stát při nás." Poškrábal jsem se na hlavě. ,,Chci se spojit i s Hanzouem. Zatím je u nás v Konoze a vypadá to, že stojí na naší straně. Jedno eso v rukávu mít je dobré, ale takhle jich potřebujeme více, protože jak jsi řekla, někdo, kdo porazil Reinu musí být silný." Podíval jsem se na ni. ,,Co se týče Suny ta si kope na vlastním písečku. Ta nám rozhodně nepomůže, dokud se to nedotkne jejich území a Kiri je v tom s nimi. A co se týče Iwy, ta je schopná se přidat i na stranu Oto."

"A co Sora? Nechrání ji všechny země? Mohla by teď být ohrožená válkou... Mít na své straně jejich mediky by nebylo vůbec špatné," zamyšleně jsem pohodila vlasy.
"Pokud mě nešálí paměť, Kugutsu Kekkai se k nám už jednou přidala také. A nemyslím, že zrovna tato organizace bude chtít Otogakure, ať už jí vládne kdokoliv, nad sebou. Menší zlo jsme pro ně my. Možná by stálo za to zkusit jejich spojenectví."

,,Od Sory se mi zdálo, že čekají nějaké členky před dveřmi. Jejich lékařství by se hodilo. Co se týče Kugutsu Kekkai, ti by asi taky na to přistoupili. Jednou už jsme Sasoriho přesvědčili. Pošlu jim zprávu, jak jen to bude možné." Zamyšleně jsem se na ni podíval. ,,A jak se spojit s těmi z Otogakure?"

Poslední otázkou mě zcela překvapil.
"Aj..." Ten vlk je již zcela jistě pryč... "Možná nějací summoni, kteří by ho kontaktovali? Stejně to provedl on. Myslím, že moje chakrové vrány by stačily, ale nejsem si jistá, jestli bych vás nezpomalovala."

,,Radši bych viděl v čele Otogakure někoho, kdo by nešpinil naše jméno, takže se spojím s kýmkoliv, kdo chce, aby ten co za tím stojí padl." Na tváři jsem měl neutrální výraz. ,,Tedy dobrá. Pošli vrány, pokud tě to nějak nezmůže, nechci riskovat teď tvoje zdraví. Já si zatím promluvím s Hanzem."

"Dobře," jen jsem kývla.
"Budu opatrná. Tu techniku jsem nepoužívala déle než tři roky. Nicméně budu toho schopná. Pošlu normální vránu, chakrové bych na takovou dálku ovládat nezvládla. Jdou jen tam, kam vidím Byakuganem a Oto je za mými možnostmi."
Přiložila jsem k sobě dlaně hned a pustila jsem se do pečetí.
Jímala mě nostalgie. Z přivolání tisíce vran jsem potřebovala jen svou známou Hiiko.
Neochočená vrána, která má nést vzkaz... Trocha mé chakry ale bude stačit.
"Sanzengarasu no Jutsu!" na rameni mi přistála drobná vrána, ale na čele se mi perlil pot. Ne, že by mě tolik vyčerpávalo použití techniky C-ranku, ale ta doba, za kterou jsem ji nepoužila mě téměř zbavila schopnosti ji ovládat.
Další přišla na řadu drobná formulace chakry. Tentokrát jsem ale nezformovala vránu, ale drobnou kuličku. Hiiko zakrákala a přelétla mi na druhé rameno.
"Prosím, napište zprávu. Hiiko vezme toto do zobáčku. Bude ji to i chránit stejně jako mé chakrové vrány. Je to ta samé technika, jen jsem ji přizpůsobila pro chvíli, kdy nevidím na určené místo. Jednodušeji řečeno, jakmile vzkaz vložíte do chakry, Hiiko ho vezme a odletí. Byla se mnou v Oto, Tatsua najde."
A když ne... Tak si Tatsuo najde ji..

(Případně prosím napiš, že vrána odletěla i se zprávou. Já bohužel musím jít, omlouvám se. Rodiče xD )

,,Dobrá." Vzal jsem papír a napsal dopis. Dal jsem ho vráně, jak říkala Shijin a ta hned odletěla na určené místo.
Dopis

Spoiler:

,,Teď jen čekat a připravovat se na možnou válku." Přešel jsem ke skříni, kde byly svitky a nějaké si vzal, položil na stůl a začal se je učit. Při tom jsem čekal, jestli dorazí Hanzo.

Přišel jsem ke kanceláři a chvíli stál před ní. Dlouho jsem neslyšel žádné hlasy, proto jsem zaklepal a následně vstoupil dovnitř. Zarazilo mě, že v křesle nesedí Assasin, ale někdo jiný. ,,Dobrý večer. Potřeboval jste mě?"

Jakmile jsem si všiml Hanza, okamžitě jsem vstal a lehce se uklonil, přece jen, on byl někde úplně jinde než já. ,,První vám musím sdělit, že Assasin je momentálně pryč, takže ho zastupuji ve funkci, dočasně." Podíval jsem se na něho a pokračoval. ,,Zavolal jsem vás kvůli jedné události. V Otokagure se něco stalo, konkretně něco s Reinou a někteří to chtějí hodit na Naruta, takže na Konohu. Proto se vás ptám, jestli po všech věcech co pro vás Konoha udělala, může s vámi počítat i v případném boji?" Zamyšleně jsem ho pořád pozoroval a nakonec jsem ještě něco dodal. ,,Až se situace uklidní, pomůžeme vám získat zpět Amegakure."

,,Takže, zástupce?" Podíval jsem se na něho a přeměřil si ho pohledem. Potěšila mě jeho reakce, když se mi uklonil. Někteří možná ještě ví, že starši se mají respektovat. ,,Konoha mi hodně dala." ukázal jsem si na oko, které bylo chráněno páskou. ,,A proto se mnou můžete počítat. Dal jsem své slovo Assasinovi, dávám ho i vám. A já si za svými slovy stojím."

,,Děkuji vám." Ještě jednou jsem se uklonil a posadil se zpět do křesla. ,,To je z mé strany vše, pokud ještě o něco žádáte, stačí říct."

,,Zatím nežádám o nic." Lehce jsem se usmál a otočil se na odchod. ,,Budu připraven na cokoliv, stačí jen poslat. Zatím." Otevřel jsem dveře a pak zmizel.
-přesun

Ex bral schody po dvou, ve snaze dohnad Tsukikage se svým doprovodem, který tvořilo bůh ví kolk koček, jenž zdá se zapoměla, že jde s ní. Byla pravda, že se trochu asnil před jedním konožským antikvariátem, ale proto přece ještě nemusela odejít. Okolo něj teď poletovalo hejno motýlů, kteří měli původně za úkol jí najít. Nevěděl, proč šla do Konohy, ale bylo evidentní, kam míří. Vyřítil se ze schodů a na konci chodby zahlédl Tsukikage.
"Čekejte Tsukikage-sama!
Zapomněla jste, že jdeme s váma!"
Čert vem gramatiku, když jde o rýmy.

„Jsi pomalý,“ zavolala jsem dozadu a zaklepala na dveře kanceláře.
„To si dělá...ten chlap tady snad nikdy není!“ zvolala jsem dotčeně a otoči la se k odchodu.
„Jdeme...někam,“ prohlásila jsem a vyšla z budovy.

Zrovna, když Ex doběhl, se Tsukikage otočila a zamířila zase dolů. Ani se nenadál a zmizela z dohledu.
"No to snad..."
Zhluboka se nadechl a znovu se rozběhnul jejím směrem.
"Kdyby jste nás poslouchala a na chvíli zastavila,
dávno už jste u něj byla!"
Ex pochopitelně narážel na senzibilitu svých motýlů.

Zastavila jsem se a otočila. „Tak?“
Založila jsem ruce v bok a přenesla váhu na jednu nohu.
Dívala jsem se na něj se zvednutým obočím.

Ex e zastavil a na chvíli si důležitě odkašlal.
"Kde by mohl býti, rozhlédněte se na všechny strany
a mi řeknem vám, že je u brány," zatvářil se důležitě a čekal pochvalu, ikdyž za to vlastně mohli jeho motýli.