Hřbitov

obrys jen skloní hlavu a pa se dívá na odcházející dav

Jenom se dívám jak rakev zasypává zemina. Jak vidím, že už někteří lidé odchazí pomalu se otočím a vyjdu taky.

Rukávem si nenápadně osuším oči aby to nikdo neviděl. Nevěřícně koukám na jméno vytesané na náhrobku. Pořád jsem věřila, že je to jenom zlý sen, ze kterého se probudím.

Naposled jsem si povzdechla a nasadila neutrální výraz.

Zatím, Naomi. Ještě někdy přijdu.

přesun.

Gentoshim no jutsu

Někdy se stavím ....... Naomi - sensei

postava zmizí

kouknu se na hrob a po té do nebe
život je moc krátký na to aby jsme ho promarnily hloupostmi
pomalu se otočím a se zamyšleným výrazem odcházím také pomalu pryč až jsem pomalu mezi posledními
svět shinobi je kruté místo, teď bude někde kde jí bude lépe
- přesun

Přišla jsem k hrobu Naomi. Konečně s ní můžu být zase sama. Alespoň na chvíli. Vůbec jsem si nepřipadala jako blázen, když jsem si klekla před místo jejího posledního odpočinku a spustila:

"Ahoj Naomi."

Položila jsem kytici, kterou jsem koupila po cestě na její náhrobek.

"Víš, nevím jaký kytky jsi měla ráda. Vlastně... vůbec nemám tušení co jsi měla a neměla v oblibě, ale... růže se snad líbí každému. A bílá ti ladí k očím."

Zapálila jsem svíčku a dívala se do plamene.

"Snad už jsem ti řekla všechno co jsem měla na srdci. No... ještě jedna věc by tu byla."

Trochu jsem porovnala ostatní květiny, které vypadaly jen tak ledabyle poházené.

"Víš, ještě nejsem dost silná na to, abych tě mohla pomstít. Lidi o mě říkají, že jsem zbrklá. Ale nemyslím si to. Kdyby to byla pravda, už jsem běžela za Reinou s vražednými úmysly."

Téhle představě jsem se dokonce tiše zasmála.

"Ale slibuju ti, že jak budu mít šanci, budu jí škodit. Všechno špatný jí vrátím. Jen když mi dá Hokage možnost... Jakoukoli misi zaměřenou proti Akatsuki."

Zadívala jsem se na oblohu. Vycházely hvězdy a foukal vlažný vánek. Krásnej večer... Jestlipak si ho taky užíváš, Naomi?

"Vždycky jsem chtěla chránit svůj klan. Neodpustím nikomu, kdo zabije byť jediného Hyuugu. Teď mám další důvod, proč se stát S ninjou. Bude to trvat dlouho, ale třeba jednou..."

Nedokázala jsem nahlas říct, co se mi honilo hlavou. Ale byla jsem si jistá, že Naomi to ví velmi dobře.

Snad Reinu nestihne zabít nikdo jiný...

"Tak ahoj Naomi. Zase někdy přijdu na kus řeči. A ještě jednou Gome..."

Pak už jsem se rozeběhla domů.

přesun.

Bloudila jsem ulicemi a můj zrak padl na květinářství. Vzpomněla jsem si, jak jsem tam nedávno kupovala bílé růže. Ani tentokrát nevolím jinou květinu a jdu směrem na hřbitov.

Tiše se potloukám mezi hroby a ani snad nevolím tu nejkratší cestu. Prostě se procházím a vzpomínám. Na doby, kdy jsem si s ničím nedělala starosti. Kdy mojí jedinou motivací proč zesílit, byly neurčité vize a přání. Stačilo pár dní a abstraktní představy nabyly až strašidelně reálné obrysy. Nechci zesílit. Já musím.

"Ahoj Naomi. Tady ti něco nesu." řeknu snad už trochu méně posmutněle než posledně. Srovnám květiny na náhrobku a zapálím pár svíček.

Všechno co jsem jí kdy chtěla říct už jsem řekla. Tak jen sedím, přemýšlím a doufám, že mě tenkrát slyšela. Kdyby mi tak alespoň někdo mohl vyprávět jaká byla... Ale lidi co ji znali by mi buď řekli jen to nejhorší, a nebo bych je zbytečně znovu rozesmutnila.

Sama mám co dělat, abych se vyrovnala s tím, že už tu s námi není.

vejdu se Shoem na hřbitov v henge brunetky jdu přímo k hrobu Naomi ale někdo tam stál

Reina Kana napsal:vejdu se Shoem na hřbitov v henge brunetky jdu přímo k hrobu Naomi ale někdo tam stál

"Hřbitov jak depresivní.." zašklebím se a prohlížím si Reinu v přestrojení...já jsem bez převleku,protože mě nikdo nezná...

Hodím okem k nově příchozím, ale nevěnuju jim pozornost. Nevěřím tomu, že jdou za Naomi. Většina lidí se tu ukázala jen na pohřeb a to ještě spíš aby se neřeklo. Dál se toulám ve svých myšlenkách.

dojdu až té dívce.
"Ty znáš nějak NAomi?" oslovím ji

Odhrnu si vlasy z obličeje a beze slova se podívám na příchozí ženu. Snad není tak hloupá, aby si nevšimla mých očí.

"Naomi jsem nestačila pořádně poznat." pravím posmutněle a zase se tupě dívám na její hrob.

"Aha takže z klanu. O hodně si přišla, byla to skvělá žena." usměju se a v ruce se mi začne tvořit krystalová růže, pak ji položím na její hrob

Nechávám si v hlavě doznít slova neznámé ženy a mám se hodně co ovládat, když si všimnu krystalové růže, kterou pokládala na hrob. Chvilku se rozdýchávám a doufám, že vypadám akorát zničeně a ne vztekle. Ještě chci o Naomi něco slyšet... aspoň jednu větu...

"Ona byla zvláštní... Ale nakonec ukázala, že Konoha je pro ni nejdůležitější. Souhlasíte?"

Krystalový drak... mrtvá Naomi... Žák a mistr... Akatsuki...

"Ne tak docela. Sama nevěděla co chce podle mě, nakonec se nechala ovlivnit svým bratrem. Jak se jmenuješ?"

Cítila jsem, jak mi rukama proudí čakra, aniž bych to dokázala ovládat. Vlastně jsem se ani nesnažila ovládnout svou čakru, ani svůj vztek.

"Ovlivnit? Co vy o tom víte jaký měla vztah s bratrem?" znovu jsem otočila hlavu od Naomina hrobu na tu ženu, ale tentokrát už mi kolem očí naskákaly žilky z toho, jak se aktivoval byakugan. Z očí mi šlehaly blesky.

"Co takhle sundat tu šaškárnu?" narážím na její henge.

"To nemůžu, pak by se tady všichni z emě zbláznili. Jako ty." podrbu ji na bradě, mírně skloním hlavu k uznání Naomi a otočím se k Shoovi

Reina Kana napsal:"To nemůžu, pak by se tady všichni z emě zbláznili. Jako ty." podrbu ji na bradě, mírně skloním hlavu k uznání Naomi a otočím se k Shoovi

"Hmmm to chce klid,že?" řeknu spíše pro sebe...
"Nerad se rozčiluju..." usměji se a zívnu.

Hmmm. Trefa do černého. Beze slova využiju situace kdy je otočená zády. Chtěla jsem po ní řvát, že v žádném případě JÁ nejsem blázen, ale nač zbytečně upozorňovat.

Napřáhla jsem se a měla v plánu ji udeřit mezi lopatky. Naivní, ale nešlo to alespoň nezkusit. Ten vztek mě dokonale ovládl.

"Být Tebou nehýbu se a nepřibližuju se...." protáhnu si ruce.
"Pokud se o něco pokusíš...zabiju Tě a trápit mě to nebude" řeknu a postavím se před Rei.

Bohužel už jsem byla v pohybu, takže ránu s Juukenem jsem zastavila až o jeho tělo. Podívala jsem se na to koště před sebou.

"Ty mě nezajímáš."

letmo se otočím
"Proč si to chtěla udělat?"

Složím ruce zase podél těla a byakuganem Reinu doslova rentgenuju.

"Protože nikomu nedovolím, aby si jen tak zabíjel členy mého klanu. Ať už byli jací chtěli."

"Bolí...ale sereš mě" usměju se....a udělám pečeť "Shakuton: Nenshō hōyō" najednou se začne vzduch kolem mě prudce oteplovat..."Ještě něco zkusíš a upeču Tě" zasyčím a čekám

"Sho jsi v pohodě, zlato?" podívám se na něj a stoupně si před něj blíž k Mikomi a zruším henge
"Dobře si mě prohlídni, protože já budu tvoje smrt."