Hřbitov

"Sbohem.." Taky jsem si vzal jednu růži a položil ji na hrob, pak jsem odešel k ostatním lidem. Zdálo se mi, že se déšť zmírnil. Podíval jsem se na oblohu.

Hodil jsem bílou řůži a vrátil se na místo.

V ruce jsem vytvořil krystalovou řůži položil jsem mu jí na hrob a se slovy "zbohem otče" odešel zpátky na místo.

přišla jsem k tobirovy "ahoj"

"Dobrý den" řekl jsem tichým hlasem.

koukla jsem mu do tváře "ty jsi assasinův syn že ?"

Ano jsem

"je to strašně smutné.....kdyby si něco potřeboval....stačí ríct"

Všimla jsem si Tobira s Naomi. Vzpomněla jsem si, jak mi říkal, že našel svého syna. Byl tak šťastný,Pousmála jsem se v duchu. Přešla jsem k němu.
,,Ahoj Tobiru. Přeji upřímnou soustrast." šeptla jsem a odmlčela se, protože se mi zlomil hlas.
,,Asi mě neznáš. Jsem Hitomi Yamada, Mizukage." podala jsem mu ruku a pokusila se usmát.

Nepotřebuji ale děkuji za optání

Hitomi Yamada napsal:Všimla jsem si Tobira s Naomi. Vzpomněla jsem si, jak mi říkal, že našel svého syna. Byl tak šťastný,Pousmála jsem se v duchu. Přešla jsem k němu.
,,Ahoj Tobiru. Přeji upřímnou soustrast." šeptla jsem a odmlčela se, protože se mi zlomil hlas.
,,Asi mě neznáš. Jsem Hitomi Yamada, Mizukage." podala jsem mu ruku a pokusila se usmát.

"tichým hlasem jsem odvětil" Děkuji taky mě těší Hitomi

"to byla nabýdka....musím přece svému synovci pomoci v tak smutnou dobu"

Dívala jsme se na Hitomi, mluvící s Tobirem. Bylo mi ho strašně líto. Objala jsme si rukama rostoucí bříško a zavřela oči. Pak jsme se obrátila k odchodu do Suny... tady teď nemám právo být...

Tobiru Senju napsal:

Hitomi Yamada napsal:Všimla jsem si Tobira s Naomi. Vzpomněla jsem si, jak mi říkal, že našel svého syna. Byl tak šťastný,Pousmála jsem se v duchu. Přešla jsem k němu.
,,Ahoj Tobiru. Přeji upřímnou soustrast." šeptla jsem a odmlčela se, protože se mi zlomil hlas.
,,Asi mě neznáš. Jsem Hitomi Yamada, Mizukage." podala jsem mu ruku a pokusila se usmát.

"tichým hlasem jsem odvětil" Děkuji taky mě těší Hitomi

,,Víš," podívala jsem se mu do očí. Je mu tak podobný, píchlo mě u srdce.
,,Tvého otce jsem upřímně milovala. Byl to opravdu skvělý můž, ninja a Hokage. Věřím, že budeš po něm, je to znát ve tvých očích, máš jeho odhlodlání..Nevím, jestli jsi mi to uvěříš..." polkla jsem. ,,Každopádně..Kdykoli budeš potřebovat pomoci, nebo s čímkoli poradit, můžeš za mnou přijít. Udělám to moc ráda..Neřokám, že hned..Ale někdy..když budeš potřebovat, hai?" usmála jsem se a po tváři mi stekly další dvě slzy.

Určitě někdy rád přijdu Hitomi a děkuji za nabídku

Suna no Yomune napsal:Kazekage-sama.Prosím počkejte půjdu s vámi.

Otočila jsme se na něj a pousmála se. "Jistě, jsem ráda, že nepůjdu sama...." pokývala jsem hlavou a vyšla z hřbitovní brány.

Suna no Yomune napsal:Mm mimochodem slyšel jsem tu novinu gratuluju vám.Mimochodem teď na vás budu dávat pozor když ve vás kvete plod.To znamená žádné nákupy!

"Ach děkuji... kdyby plod... oni budou dva..." pohladila jsem si bříško. "Aspoň něco mi po něm zůstalo... a samozřejmě příjímám... jen počkej až se mnou budeš tři hodiny nakupovat dětské oblečení... to tě ta radost přejde!" pousmála jsem se.

Suna no Yomune napsal:Já jsem řekl žádné nákupy nesnáším to....A 2 jakože dvojčky?Jakože 2 malý haranti?Panebože já teda chůva nebudu.

"Sám si se zverboval!" pozvedla jsme obočí. "Ale na to je ještě pořád dost času... a no tak! Trochu úcty! Budou to moje dvě berušky!... a chůvu si zvládnu udělat sama.. o to se nemusíš bát..." usmála jsem se.

Tobiru Senju napsal:Určitě někdy rád přijdu Hitomi a děkuji za nabídku

Usmála jsem se a pohladila ho po vlasech.
,,Budu moc ráda, když tě uvidím." znovu jsem se usmála a otočila se k odchodu. Všimla jsem se Piličina odchodu. Hodně štěstí, kamarádko. Nedalo mi to a znovu jsem se zastavila u jeho hrobu. Prsty jsem přejela po jeho jméně a vzdychla si. Nechala jsem stéci poslední slzu.
,,Zatím sbohem, lásko." zašeptala jsem a pomalounku se vydala k bráně hřbitova.

Viděl jsem jak se všichni rozcházejí.
"Už taky půjdu.." Řekl jsem si pro sebe
Pomalou chůzí jsem odcházel pryč.

"Kazekage počkejte!" zakřičela jsem a odběhla k pillice.
"chci si promluvit." usmála jsem se mile.