Hřbitov

Přikývla jsem. "Ano.. děkuji..." pousmála jsem se. "Už jsem vás tolikrát viděla a stejně pořád nevím, kdo jste... jsem PiliKka, těší mě..." natáhla jsem k němu ruku.

Pousmial som sa a chytil som jej ruku, ktorou som jej jemne potriasol. "Futoshi." Pozrel som jej na ruku a zatvoril oči. Potom som ich otvoril a pozrel sa jej na tvár. "Máte krásne meno."

"Děkuji... to mi ještě nikdo neřekl!" usmála jsem se.

"Chcete povedať, že som prvý človek, ktorého ste stretli?" Ruku som jej nejako pustiť nechcel, ale premohol som sa a pustil ju.

"No moc lidí mi jako druhou větu tohle prostě neříká.. tak jsem z toho trochu vykolejená." usmála jsem se. "Ha! Už vím, vy jste ten Hyuuga, co měl původně hlídat jinchuuriky, ale nakonec to Tsunade-sama změnila.. že?" usmála jsem se a pomalu se vydala ven ze hřbitova.

Šiel som vedľa nej. "Áno to som ja." Usmial som sa. "Hmmm... tak predpokladám, že častejšie počujete komplimenty o vašej kráse ako o kráse mena."

Znachověli mi tváře a já zkopila oči k zemi. "Etto..." zamumlala jsem. "Někdy... trochu.." zamumlala jsem.

Pozrel som sa asi na sekunde na ňu a potom zasa pred seba. "Priznám sa, neprekvapuje ma to."

"Ehmmm...." odvrátila jsem tvář stranou, aby nebylo tak moc vydět, že mě to zaskočilo. "Já.. já... nemohli bychom změnit téma?" usmála jsem se nejistě.

"P-pardon, asi som tiež nemal začať... ehm... takto." Trošku som sa zasmial sám na sebe.

"To ne, potěšilo mě to jen... takové situace.. nevím jak se chovat.." zamumlala jsem. "Takže radši začneme jinak.. ne?" podívala jsme se na něj.

Keď sa na mňa pozrela tak som sa práve pozrel aj ja na ňu a oči mi zablúdili do tých jej. Žmurkol som sa usmial som sa. "Iste, rád."

Usmála jsem se. "Zvláštní.. ještě se mi nestalo, že bych se s někým seznámila na pohřbu." ušklíbla jsem se.

"Ach... no to ani mne." Sklonil som pohľad. Chcel som sa s tebou rozprávať... spoznať ťa už skôr, ale...

"Takže předpokládám, že jste z Konohy, že? Konoha je jedna z nejhezčích vesnic, to musím uznat... hlavně ta příroda, jak je všechno zelené..." usmívala jsem se.

"Áno som z Konohy, je to pekná dedina. Aj keď..." Stíchol som. "Prosím nevykajte si, som len jounin, vy ste Kazekage."

"Dobře... budu vám tykat... ale jen když to uděláte i vy!" usmála jsem se.

"Emm, no ja... tak dobre." Pousmial som sa. "Kam máte v pláne ísť teraz?"

"Um..!" otočila jsem se na něj. "Já... nevím... vá-tebe něco napadá?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Jistě že, budu moc ráda." usmála jsem se.

"Aj keď, no nešla by si? Ku mne, myslím, do... Hyuuga sídla ehm na... čaj?"

"Umm to bych moc ráda, nikdy jsem v Hyuuga čtvrti nebyla!" usmála jsem se. "Budeš mě muset vést, Konohu moc neznám." pokrčila jsem rameny.

"Veľmi rád." Usmial som sa a pomaly som šiel smerom z cintorínu tak, aby šla vedľa mňa.

Se stálím úsměvem jsme ho následovala.