Arena

First topic message reminder :

[img] [/img]

''bojovala jsi dobře''
zašeptal jsem jí

(Mám ich v chrbáte xP)

"Hm.." šeptla jsem. Už jsem nechtěla myslet na ton zpropadený souboj. "Mohl bys mi podat vodu?"

(Tak v tom případě se nemůžeš hýbat, protože ty senbony paralyzují. Tak ten tvůj útok katanou udělat nemůžeš )

''hai''
došel jsem pro nějaký kelímek a nalil jsem do něj vodu po té jsem si sedl opět u ní na postel a rukou jsem jí objal kolem zad a pomohl jsem jí si sednout

Pomocí Taikiho jsem se posadila. Zvedla jsem ruku a kelímek jsem si přitiskla k suchým rtům. Usrkla jsem malý doušek a polkla. Pokračovala jsem dokud kelímen nebyl prázdný. Poté jsem se o Taikiho opřela.

jen jsem pomalu dýchal a díval jsem se na ní
''mám ti ještě donést vodu ?''
otázal jsem se

"Ne, děkuji." zavřela jsem oči. Byla jsem hodně unavená a chtělo se mi spát.

(tak ten útok katanou ignore )

''dobře''
rukou jsem jí objal kolem zad

(Oukej, pokračujte^^)

Pomalu jsem mu usnula v náručí.

Padl jsem na kolena a následně na všechy čtyři. Špatně se mi dýchalo 1 senbon mi prorazil plíci.
Psi zmizeli. A mně začala z úst téci krev.

Padol som na kolená a vykašlal som krv. podom som padol na zem a ani som sa nepohol.

Poněkud šokovaně pozoruju to krvavé umění dole v aréně. No, dalo se čekat, že spolu lidi nebudou zacházet v rukavičkách. Ale myslela jsem si, že to nebude tak brutální. Co boj, to pomalu jatka.

Znovu jsem se chytila za bolavé břicho. Zítra žádný trénink... hodlám se jen válet! A navštívit sestru...

Nedivím se těm lidem co bojují... dávají do toho všechno...

pomalu jsem si i sní lehl a stále jsem jí držel v náruči tak, že jsem ležel a ona měla mou hlavu částečně na mém rameni a též ležela, po té jsem usl

"Konec!" Opět musím zavolat lékaře. Mávl jsem na ně a oni zase přiběhli. Spěšně si oba prohlédli, pak se chvíli věnovali Shinjimu. Já přiběhl k Infimu a položil mu ruce na zranění v oblasti hrudníku.

Po chvilce léčení.. "Budeš v pohodě, ale radši odejdi s lékaři. Ještě si tě prohlédnou," zasmál jsem se.
"A ty Shinji, vypadá to, že budeš taky v pohodě. Jen se stačí vzpamatovat z paralýzy a vyléčit lehká zranění. Jdi za Infim a mediky, oba jste předvedli skvělý výkon." mrkl jsem na ně a oba je doktoři doprovodili pryč ze středu.
A pro dnešek už snad naposledy, jsem odskočil doprostřed bojiště.

"Díky." Poděkoval jsem poněkud potichu a unaveně, kulhavým pohybem jsem se vydal ven.

"Tak a jako dnešní finále tu máme souboj Suno vs. Konoha! Prosím, aby nastoupili Katsuro Sato a Ebizou!" prohlédl jsem si diváky a hledal zrakem zmiňované geniny.

(No konečně!) Vstal jsem z lavičky a rychlejší chůzí po schodech, jsem došel do prostřed arény.

Ebizou
Celý natěšený na zápas jsem přiskákal do arény a nemohl jsem se dočkat až zápas začne

Když jsem viděl Katsura, že už je na řadě objevil se mi na tváři úsměv. ,,Joo pojď do toho Katsuróó." Usmál jsem se ještě víc a zaostřil pořádně na souboj.

"Pravidla...V boji můžete použít, co chcete. Nesnažte se protivníka zabít, nic takového, pokud bude soupeř na pokraji sil, já to nějak skončím. Ukončuji to já nebo Hokage.!"
Protáhl jsem se a odstoupil. "Můžete začít!"
Snad tenhle souboj nedopadne tak hrozně, jako ty předchozí.

Kedže som bol ešte paralyzovaný lekári ma museli odniesť na nosítkach do nemocnice. Ako sme šli okolo Infiho otočil som hlavu na neho Dík za súboj...a prepáč Usmial som sa na neho.

(Nebudu otálet...)Odskočím dozadu a tahám z kapsy 2 kunaie s výbušnýma listkama. Napřáhnu se a hodím je přímo na nepřítele. Hned poté si připravím pečetě a vyčkávám.