Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Přišla jsem do tréningové místnosti a rozhlížela se kolem, jestli tu je Shiro. S Yuusukem jsem přistoupili blíže. Yuusuke vyběhl a začal čichat. Věděl, že si s Shirem chci promluvit.
Cise ne jako dospělá, nýbrž jsem dospělá ještě nebyla a byla jsem hloupá v mnoha ohledech, ale...

Sabaku no Riko (Hiashi)

Stála jsem tam jako t+ělo bez duše když mě Tascher vzal za ruku a odáděl mě. Neměla jsem tušení kam mě to vede ale to bylo v tu chvíli to poslední co mě tak trápilo. Důvěřovala jsem mu a tak jsem se vést nechala. Mysl jsem měla i tak dost zaneprázdněnou.Vše se mi v hlavě motalo a křížilo jako kdyby něco uvnitř mě chtělo ven. Kdo ví jak to bylo.

Zůstala jsem tu zase sama. Nervózně jsem se rozhlédla a pomalu došla ke svým svitkům. Přišla nějaká kunoichi s pejskem. Také vypadala silně. Povzdechla jsem si. Kdyby to moje prokletí jménem nešikovnost šlo taky nějak zlomit. Sedla jsem si na zem před svitky a začala si znovu smutně pobrukovat.
... mimo to každý sen, který v noci míváme, zažene příští den...

Rozhlížela jsem se, ale Shira jsem nikde neviděla. Nechala jsem to být. Nejspíše už má
nějakou jinou a vyhýbá se mi. Trošku to bolelo, ne fyzicky, ale psychicky. Nechala
jsem to radši v sobě a začala trénovat. Udělala jsem to co měla a začala plivat jehly.
Už jsem věděla jak na to. Alespoň něco...

Trénování se dařilo lépe a začala jsem být unavená. Bylo jasný, že se něčím musím
potěšit. A to bylo? Jasně, že rámen! Rychle jsme vyskočili a šli si pro rámen.
Usmála jsem se na Yuusukeho a pohladila ho. "Yuusuke! Jsi jediný, na kterého se
můžu spolehnout víš to?"

Sabaku no Riko (Hiashi)

Zase jsem nakonec skončila na tom samém místě. Začínala jsem přemýšlet že bych se sem i nastěhovala .Ale to byla jen malá ironie. Znovu jsem začala trénovat abych snad nevyšla z cviku. Chtěla jsem být připravená na zkoušky .A chtěla jsem být připravená pruběžně. Nerada bych se učila vše naráz ted jsem měla ještě klid .

Přišel jsem na cvičiště, ale viděl jsem jak tam Riko trénuje. Pro jsem ji nechtěl rušit. Šel jsem o kousek dál a tam se rozhodl trochu oprášit mnou vytvořenou techniku Kaze no Ryuu. Složil jsem mnoho složitých pečetí a po chvíli začal cvičištěm výt a běsnit vítr. Vítr se nahromadil do jednoho bodu a vznikl z něj velký drak které začal mácháním křídel vytvářet větrné čepele ostré jako břitvy. Dalším úkazem byly tornáda. Všechno to směřovalo na cvičné figuríny. Byl to pohled na děsivě silnou destrukci.
Já však působil naprosto klidný a vyrovnaným dojmem.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Trénovala jsem jako vždy když jsem ucítila jak se silně zvedl vítr. Koukla jsem se na oblohu ale nezdálo se mi že by mělo něco přijít. Pak jsem si všimla Taschera jak tam trénuje. Já osobně jsem se posadila na zem a trochu odpočívala. Protože moje tělo již bylo unavené a já předešlou noc spala jen krátkou chvíli. ale neseděla jsem dlouho.Nakonec jsem se jen přeci zvedla a došla tiše a pomalu k němu.,,Co ty tady?"

Když ke mě přišla vytrhla mě z přemýšlení. Nechal jsem draka zase rozplynout a otočil se na ni.
No jak vidíš. Přišel jsem oprášit techniky z mé vlastní tvorby. Stále na nich je co zlepšovat.
Usmál jsem se.
Co ty tu vlastně děláš? Původně jsem myslel, že si budeš chtít jít odpočinout.
Řekl jsem již opřený o stěnu.

Sabaku no Riko (Hiashi)

To ano ale domů mě to nějak neláká....povzdychla jsem si a koukla se na nebe. Byla jsem sice unavená ale poslouchat otce jak křičí se mi opravdu nechtělo. ,,Promin jestli jsem tě v něčem vyrušila" pousmála jsem se trochu rozpačitě a pak se posadila a opřela se o zed.

To si dovedu moc dobře představit.
Usmál jsem se a taky se zahleděl na hvězdné nebe.
Ještě jsem ti vlastně nepoděkoval, že si mi předtím pomohla s Jayem. Takže arigato.
Odmlčel jsem se.
Nemyslím, že je to špatný člověk, ale prostě se jen neumí moc chovat ve společnosti. Hlavně tedy v té dámské.
Pousmál jsem se.
Ne nevyrušila. Trénovat můžu kdykoli, raději mám příjemnou společnost.
Znovu jsem jsem se s lehkým úsměvem zahleděl na hvězdnou oblohu.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Tiše jsem se zamála. ,,Jak jsem ale viděla nevypadá to že by to k něčemu bylo dobré.Dokázal by sis s ním poradit sám jak jsem viděla" usmála jsem se a snažila se neusnout jak jsem tam tak posedávala a koukala na hvězdy.

Sundal jsem si svůj plášť a přikryl ji.
V noci bývá v Suně zima. Hlavně když si v polospánku.
Usmál jsem se.
No zase tak silný nejsem. Navíc bych nemohl jít do toho boje ani zdaleka na plno. Protože bych vás při tom mohl oba vážně zranit.
Řekl jsem tak na půl vážným hlasem.
No pokud chceš. Mohla by si přespat v mém domě. Je tam dostatek pokojů pro hosty. Navíc by to bylo jistě pohodlnější než tvrdá podlaha.
Řekl jsem trochu starostlivě a mile se usmál.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukala jsem stále na hvězdy. ,,Velice si tvé nabídky vážím ale myslím si že to není vhodné" Pousmála jsem se a trochu si zívla. ,,Měla bych už jít.Nebo doma bude peklo" řekla jsem jen tak do ticha a vstala.Plášť jsem mu vrátila a mile se usmála. ,,DObrou noc,třeba se zítra zase potkáme" rozloučila jsem se a poamlým krokem jsem odešla. Na svých zádech jsem měla stále tykev s pískem a jak jsem se blížila pryč sundala jsem si gumičku z vlasů takže mi vánek profoukal učes. Málo kdy jsem sundávala gumičku z vlasů a když ano tak pouze večer takže to málo kdo kdy viděl. Za svitu měsíce jsem se ztratila v šeru a tmě.

Dobrou. No to nevím, ale někdy určitě.
Usmál jsem se.
Když odcházela rozpustila si vlasy, Což jí opravdu slušelo.
Chvíli po tom co zmizela, jsem se vydal té někam pryč. Cíl cesty jsem, ale zatím neznal. (přesun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Došla jsem znovu na své oblíbené místo a začala se věnovat tomu kvůli čemu jsem sem přišla a to tréninku. Nevnímala jsem čas a ani lidi kolme sebe. Prostě jsem se jen věnovala svému.

Jounin

Na rýchlo pribehol k jedinej kunoichu ktorú videl.,, Kazekage sama vás súrne volá." zadychčane prehovoril shinobi.,, Máte sa ale okamžite dostaviť k bráne, urýchlene." podotkol.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Hmmm? Hai" odpověděla jsem když ke mě přiběhl ten muž a já se rychle rozběhla ke Kazekage budově jak nejrychleji jsem uměla.

Dorazil som tak nenápadnejšie na toto miesto a zašiel som ďalej smerom do zadu taký tmavší kút .
Tam som si sadol a začal som trénovať svoju techniku .
Sem tam som si precvičoval aj mysel medictáciou .

Dnes jsem se konečně odhodlala začít učit genjutsu. Stála jsem na cvičišti, nedaleko od stěny a snažila se co nejvíc soustředit. Trénovala jsem tak jak to bylo doporučené ve svitcích. Vybrala jsem si pro začátek dvě genjutsu a byla jsem zvědavá, kdy se mi to povede nějak zkazit.

Pomalým, trochu lenivým krokem jsem došel na cvičiště a trochu si zívl.
Obě ruce jsem měl v kapsách a všiml si Akame. Šel jsem tedy tím pohodový, nikam nespěchajícím krokem k ní a mírně se na ni usmál.
Tak jak pokračuješ ve svém tréningu holubičko?

Trošku jsem couvla a moje ruka instinktivně vyrazila ke kapuci, na které se usídlila.
Zatím snad dobře, zamumlala jsem a opatrně se na něj dívala.
Hlavou mi prolétla myšlenka, kam se poděli mí týmový partneři, ale nevěnovala jsem jí přílišnou pozornost.

Přátelsky jsem se usmál.
Tak to rád slyším. Na čem konkrétně teď pracuješ?
Řekl jsem milým hlasem a popošel o pár kroků blíže k ní.