Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Ještě nějakou chvíli jsem nikoho neposlouchala protože jsem se jen soustředila na vytváření věci. Písek se formoval dále jak měl Věc začala nabírat tvar a objem. Nejdříve to mohlo vypadat jako nějaká baňka ale poté se to ještě zvětšilo a nabíralo na vzhledu. Nakonec z toho vznikla tykev. Podobná jako měl Sabaku no Gaara.Vypadala přesně tak jak jsem si ji pamatovala z onoho obrázku. Jelikož jsem se k tomu už nějakou dobu chytala dala jsem si tykev na záda pomocí popruhu z kůže a pak se koukla na ostatní. ,,Nevím.Kámen,nůžky?" navrhla jsem. Během toho se mi do tykve sbíral písek a tykev se pomalu plnila. Nepřipadala mikdo ví jak těžká ale musela jsem si zvyknout na to že mám něco na zádech.

"Tak jo." Postavil jsem Akane.

Sonozaki Ayu

Teď jsem už definitivně věděla, že se tomu nevyhnu. Na návrh Jankenu jsem jen přikývla a zamumlala jsem něco na způsou souhlasu. Přišla jsem k nim blíž a čekala jsem, až to někdo odstartuje.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukala jsem na ně a lehce se usmála na Ayu na znamení že se nemá čeho bát . ,,DObrá,raz,dva,tři. Jankenu!" odstartovala jsem a instinktivně jsem prostě nějak dala ruku.Bylo mi jedno proti komu budu bojovat ale upřímě řečeno by jsem byla ráda kdyby mi to vyšlo proti Ryuushimu. Ani nevím proč ale prostě to tak bylo.

Všichni jsme udělali znamení, moje bylo kámen.

Sabaku no Riko (Hiashi)


Když jsem se koukla na svoji ruku zjistila jsem že jsem udělala papír což se mi docela zamlouvalo. Trochu jsem si narovnala tykev na zádech a koukla se na svého týmového kolegu. Bylo mi jasné s kým budu bojovat. Leda že by ještě Ayu byla lepší něž já.

Sonozaki Ayu

Riko odstartovala hru a všichni jsme začali. "Jan-ken-po." Nijak jsem nad tím nepřemýšlela a udělala jsem nůžky.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Když jsem však viděla co udělala Ayu musela jsem uznat že by bylo fajn si udělat přehled z povzdálí. ,,Fajn,Nepřežeňte to jasné? Nebudu nikoho táhnout do nemocnice" Upozornila jsem je ale i tak jsem mínila být ve střehu abych když tak zasáhla. Nechtěla jsem mít totiž hned ze začátku na svědomí nějaké vážné zranění

"No jo pořád, takže Ayu, připravena?" Usmal jsem se, ale nepohnul jsem se ani o centimetr od ní.

Sonozaki Ayu

"Hai, hai" Odpověděla jsem. Nevím proč, ale myslela jsem si, že půjdou proti sobě Riko s Ryuushim. Haaa..tak jo...o nic nejde. Povzdechla jsem si a ustoupila jsem pár kroků dozadu. Vypadal silně a já netušila, co od něj čekat.

"Na začátek ti řeknu tajemství..." Vytasil jsem meč, teď ve tmě bylo jasně vidět jak zazářil safír a od jílce až po hrot proběhla rudá energie, ale byla světlejší jak čepel. "...můj meč žije." V podstatě to byla spíš pod-pásovka na odlákání pozornosti, ale byla to pravda. Jak jsem to dořekl tak jsem se rozběhl proti Ayu a hned jsem zkusil jak bude reagovat na sek mířený na kolena.

Sonozaki Ayu

Mohla jsem počítat s tím, že použije svůj meč. Trochu udiveně jsem se na něj podívala. Žije?... Neměla jsem čas nad tím dál přemýšlet, protože se rozběhl proti mě. Instinktivně jsem uskočila dozadu před ostřím jeho meče. V pouzdře na zbraně jsem sice měla kunaie, shurikeny a další základní věci, ale nemyslela jsem si, že by mi zatím něco z toho pomohlo. Sáhla jsem po jednom z vějířů, který byl zavěšený u mého pasu. Neuměla jsem zatím žádnou techniku, ale měl hroty z chakrové oceli. Pustila jsem do něj svoji chakru a tím tyto hroty prodloužila a zostřila. Nechtěla jsem na něj bezmyšlenkovitě útočit, tak jsem udělala ještě krok dozadu a čekala jsem na příležitost, aniž bych z něj spustila oči.

Když uskočila tak jsem v rychlosti vytáhl kunai a pustil do něj fuuton, když jsem zabrzdil tak mě to přetočilo k Ayu zády, ale opravdu jen na chvíli, protože potom jsem se otočil a hodil jsem po ní kunai.(Ten napuštěný fuutonem)

Sonozaki Ayu

Uhla jsem hned, jak jsem kunai zaregistrovala a i když mě netrefil přímo, stejně jsem ucítila, že mě škrábl kousek nad loktem. Takhle to nepůjde. S tím co umím nemám jak bojovat na dálku... Uvědomila jsem si a přemýšlela jsem, jak se k němu dostat bezpečně blíž. Tak jo, nebudu tu jen tak stát. Vytáhla jsem kouřovou bombu, rozběhla jsem se k Ryuushimu a hodila jsem k němu bombičku plnou fialového kouře, kterou jsem držela v ruce. Složila jsme pečeť na bunshin a nechala jsem své imaginární já stát před ním, zatímco já jsem ho oběhla. Doufala jsem, že ho to trochu zmate a já pak budu moct zaútočit.

Stál jsem v kouři a čekal jsem co udělá. Pokud je jak bratr, což není jistý, měl bych si trochu dávat pozor na záda. Stál jsem tam a soustředil jsem se, čekal jsem odkud zautočí.

Přišel jsem na nějaké cvičiště a opřel se o zábradlí na balkóně. Všiml jsem si nějakých geninů, kteří spolu bojovali.
S mírným zaujetím jsem tu scénku pozoroval a hodnotil jejich schopnosti.
Hmm, tak holky tady rozhodně nemají nejhorší. (Podle vzhledu.)

(Nemám pásku a vy nejste senzibilové. Nemáte šanci poznat zda jsem ninja. )

(No ale u brány jsou na 100% senzibilové a ti by tě jen tak nepustili )

Sonozaki Ayu

Tiše jsem čekala, až se kouř začne pomalu rozplývat na alespoň malou viditelnost, ve které by spatřil klon stojící několik kroků před ním. Usoudila jsem, že už by to mohlo vyjít a nechala jsem klon rozběhnout se Ryuuchimu naproti. Sama jsem se k němu rozběhla chvíli po klonu a když už jsem byla v přijatelné vzdálenosti, trochu jsem si povyskočila s úmyslem ho pořádně nakopnout za ten kunai. Mohla jsem sice použít vějíř, ale byl to jen tréninkový souboj a nechtěla jsem mu ublížit.

Její kop se vydařil. "Tak tohle ti nedaruji." Postavil jsem se a rozběhl jsem se proti pravé Ayu, pořád nevěděla o schopnosti mého meče, což mi dávalo výhodu. Když jsem k ní doběhl tak jsem jí zaútočil na krk. (Udělej to tak aby jsi to vyblokovala vějířem )

Sonozaki Ayu

Rozběhl se proti mě a vypadalo to, že míří na oblas hlavy. Rychle jsem vytáhla i druhý vějíř a napustila ho fuutonovou chakrou, stejně jako ten první. Čekala jsem na okamžik těsně před tím, než sekne, abych mohla jeho útok zablokovat a případně se mu úspěšně vyhla bez zranění. V okamžiku, na který jsem čekala, jsem hbitě uhla do strany a zároveň jsem vší silou sekla po meči obouma vějířema, do kterých jsem vpustila trochu víc chakry než obvykle. Chtěla jsem si být jistá, že to opravdu odrazím a nepřijdu o hlavu.

Čakru Kinmedaryū rozsekl jako by tam nebyla a meč si probíjel skrze zbraně cestu dál k Ayui. Potom jsem však zastavil a meč vytáhl. "Myslím že nemá cenu dál pokračovat, máš prakticky zničené zbraně, do těch vějířů by mi stal jeden sek a byla by jsi bez nich." Meč jsem vrátil zpět do pochvy. "Jsi dobrá, lepší než můj bratr, ten je pomalý jak žebřiňák."Ustoupil jsem kdyby náhodou hodlala ještě bojovat.

Sonozaki Ayu

"Heeeeee!" Podívala jsem se na své dva vějíře, které to celkem odnesly. Byla jsem trochu naštvaná, protože mi nezbývalo nic jiného, než dát oba vějíře spravit. Nečekala jsem, že se tohle stane. Měly by odolat podobným nárazům. "Co to máš za divnej meč"? Zeptala jsem se. Rozhodně jsem s ním nehodlala dál bojovat i když jsem měla chuť mu to nějak vrátit. Uvnitř mě to neskutečně žralo...Nejen , že jsem nerada prohrávala, ale dokonce mi zničil oba vějíře. Poničené zbraně jsem si znovu připevnila k pasu a snažila jsem se smířit s jeho výhrou.

"Dovolte mi abych vás představil, tohle je Kinmedaryū, já jsem z rodiny Misairu, málokdo ji sice zná, ale ten kdo ji zná ví že s našimi meči není radno si zahrávat, ty jsi o tom nevěděla, ale uvnitř meče kolovala čakra, Kinmedaryū má svůj vlastní čakrový oběh. A promiň mi ty vějíře, nečekal jsem že je rozsekne tak lehce, zatím jsem s Kinmedaryūovou schopností bojoval jen proti bratrovi a jeho meč není schopný rozseknout ani Kinmedaryū stejně jako on můj, naše meče jsou ideální zbraně pro každého z naší rodiny, lépe řečeno, Kinmedaryū je ideální zbraň pro mě, Bratrův meč pro bratra, náš rod je něco na způsob sedmi šermířských pánů." Dokončil jsem proslov a omluvně jsem se díval na Ayu.

Sonozaki Ayu

"No...díky že jsi mě seznámil se schopnostmi tvémo meče. Kdybych to věděla dřív, neudělala bych tuhle chybu." Odpověděla jsem mu pořád ještě trochu naštvaně. Můžu si za to sama, měla jsme si dávat pozor...Už od pohledu ten meč vypadal zvláštně. Povzdechla jsem si smířeně a podívala jsem se na něj. Bylo mi jasné, že to neudělal schválně už jen kvůli tomu, jak se teď tvářil. "Co se dá dělat...Z těch vějířů si nic nedělej. Mám známého, který je dokáže skvěle opravit. Už jednou jsem je poničila, ale ne takovým způsobem." Budu mu muset říct, ať je udělá trochu odolnější... Zamyslela jsem se na chvíli. Nakonec jsem to přestala řešit a usmála jsem se na Ryuushiho se slovy: "No, gratuluju k vítězství." a posadila jsem se na zem kousek od Riko.