Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

"Ja som .... len chuunin ale fuuton viem že nemôže nikto ovládať lepšie než ja lebo je to akokeby moje kekkei genkai ja ho dokážem ovládať len mysľou ."
Ako som to povedal na ňu zavial príjemný vánok ani teplý ani studený ani nie veľmi silný.
"Dokážem s ním skoro všetko a preto som sa nemusel toto čo si sa teraz ty učila ani učiť ono to prišlo tak samo ... preto ak je niečo s čím chceš pomôcť tak kľudne ."

Sonozaki Ayu

"Hmm, tohle ti tak trochu závidím. Já se teprve učím používat svůj živel a tyhle začátky mi nepřijdou nějak jednoduché." Zasmála jsem se a najednou jsem pocítila lehký závan větru. Po tréninku to bylo vcelku osvěžující a příjemné. Bylo mi jasné, že tohle udělal on...Nejspíš aby potvrdil svá slova.
"Tvoji nabídku rozhodně neodmítnu, ale dnes už s tréninkem asi končím...Teda alespoň do doby, než si pořádně odpočinu...A děkuju, tvá pomoc se mi bude určitě hodit." Správně...musím využít každou šanci, abych se stala silnější... Najednou mě přepadla chuť jít se někam projít.

Podíval jsem se na ni takovým zkoumavým pohledem.
Hai. Ale nic moc silného. Proč?
Mírně jsem se na ni usmál.

"Uvidíš keď si zvykneš pôjde to ľachko ... "
Poviem a pozerám k nej zdalo sa mi že niekam asi ide .
"Teraz ideš už domou či máš keby tak čas ?"

Sonozaki Ayu

"E-etoo...mám čas..." Odpověděla jsem trochu nejistě, ale s úsměvem. "Chtěla jsem se jen trochu projít po vesnici..." Řekla jsem a podívala jsem se zamyšleně kamsi doprázdna.A taky si urovnat dojmy a myšlenky z dnešního dne. dodala jsem si v duchu pro sebe.

Sonozaki Ayu

Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. "Samozřejmě, že mi to nevadí." Celkem mě překvapilo, že chce jít semnou, ale nakonec jsem byla i ráda. Pořád lepší, než bezúčelně bloumat vesnicí sama. Napadlo mě i přesto, že jsem byla na samotu zvyklá. Zahnala jsem podobné myšlenky a pohlédla jsme na Shira. "Neměla jsem v úmyslu jít někam konkrétně, ale pokud máš ty nějaký nápad..." Zasmála jsem se a zamířila jsem pomalu k východu tohoto areálu.

Mieril som von .
"Pre mňa tak najkrašie miesto je nebo lebo viem lietať ale ešte čo viem je tu jedna pekná oáza tam sa dá byť teda keď ma rád niekto okolie...
Ale inak tiež neviem ."
Stál som skôr za ňou

Sonozaki Ayu

Zpomalila jsem a srovnala jsem krok s jeho. "Hmm, v oáze je hezky, to máš pravdu." Nebyla jsem tam už dlouho, hodně dlouho...Mé myšlenky přerušilo kručení v břiše. Zčervenala jsem a doufala jsem, že to neslyšel. "Etoo, kdyby ti to nevadilo, mohli by jsme se jít nejdřív někam najíst." Zasmála jsme se a teprve teď mi došlo, že jsem od rána vůbec nic nejedla. Mezitím jsme vyšli z areálu ven do ulic Suny. (přesun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

,,Děkuji ti za informace" pokynula jsem na něj hlavou a pak se rychle vydala pryč od všech. Potřebovala jsem být chvíli sama. To jak spolu všichni tak hezky vycházeli mi vehnalo tak akorát špatnou náladu a slzy do očí. Oni měli vše. Já krom svého týmu nic. Měla jsem sice otce ale ten na mě neustále jen křičel a hádal se semnou. Nikdy mě nepochválil nikdy mi neřekl že mu na mě záleží. A to mě bylo hrozně moc líto. Posadila jsem se do stinného místa a zavřela oči. Proč?

"To nieje problém ... tak teda smerom nejaké jedlo !"
Zavelil som a mieril som teda s ňou do ulíc .
Aj keď som možno nezdalo zahliadol som aj to dievča čo plakalo o vedel som že Tasher to tak nenechá .
Poznal som ho veľmi dobre preto som tam nešiel a šiel som teda preč .
/presun

Podívala jsem se na něj.
No.... myslíš, že by jsi mě mohl nějaké naučit?
Byla jsem nervózní. Hlavně proto, že jsem se hodlala pokoušet o něco, o čem jsem byla přesvědčená, že je odsouzeno předem k nezdaru. Ale zkusit by jsem to měla.

No klidně se o to mohu pokusit, ale nevím jestli nebude vadit Aiko, že se jí montuji do studenta.
Přívětivě jsem se usmál a prohrábl si vlasy.
Jaké máš vlastně zkušenosti s Genjutsu?

Eh, no... znervózněla jsem ještě víc a kapucu si stáhla opět do obličeje.
Jak bych to tak....... žádné... pípla jsem a měla jsem co dělat, abych nezačala nervózně šoupat nohou o zem.
Baka! Ted tě určitě odmítne učit.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Jakmile jsem si všimla toho kluka kterej na mě promluvil jestli jsem v pořádku koukla jsem na něj skelným pohledem. Zorničky jako kdyby se mi zůžili. ,, Jdi pryč!" Sykla jsem po něm a písek se mi začal vysypávat z tykve. Neměla jsem skoro ponětí co to dělám. Měla jsem zlost a přepadl mě nevídaný smutek.Písek se vznesl vysoko do vzduchu......Když začal padat,vzpamatovala jsem se když se zastavil těsně nad hlavami ostatních. ,,Nech mě být" řekla jsem mu znovu a pak písek přenesla kus mimo lidi a pustila k zemi. Sama jsemse potom odebrala na jiné místo do stínu. Na toho kluka Jaye jsem neměla náladu.

Jak myslis vidim ze jsi sel jsem kousek dal pozoroval kam si seda pote jsem vzal kytku co jsem sebral cestou z mise dal ji Mitsuki. Ta k ni priletela a pustila ji kousek nad ni a ta kvetina ji padla primo na klin a Mitsuki se vratila ke me.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukla jsem se na květinu a hned ji začal obalovat písek. Když jsem se nad tím ale zamyslela ta nebohá kvetina za nic nemohla.... Přesunula jsem ji mimo sebe kamsi za sebe a sklopila hlavu k zemi jak jsem tak seděla. Svět jako kdyby se mi zastavil. Před očima jsem měla jen otce jak na mě křičí. Ruce se mi jen třásly.

Mírně jsem se na ni usmál a ruku jí položil jemně na hlavu.
Nemusíš se za to stydět. Žádný učený z nebe nespadl. I já musel kdysi začínat od nuly a stále mám na čem zapracovat..
Ruku jsem dal dolu a potom si všiml, že se kousek od nás něco děje.
Přiskočil jsem k nim.
Co to tu zase vyvádíte! Copak si neuvědomujete, že se mohlo ostatním něco stát?
Řekl jsem trochu přísně, ale nechtěl jsem je nějak vyděsit nebo tak. Prostě se mi jen nelíbilo, že vyvádí takové hlouposti.

Znovu jsem se začervenala.
Arigato, já... najednou mě zastínil písek a o chvilku později již byl pryč i s Tascherem. Rozhlédla jsem se kolem a když jsem zjistila, kde je, pomalu se vydala za ním. Seděla tam Riko a kousek odsud byl nějaký kluk. A Riko nevypadala rozhodně nijak dobře.
Riko? promluvila jsem na ní nesměle z pod kapuci a snažila se o co nejpříjemnější hlas.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Trochu jsem se lekla když Tascher promluvil. ,,Go-gomene" pozvedla jsem jdno obočía zvedla jsem se. ,,Měla bych jít....Ještě by se někomu něco stalo" koukla jsem se omluvně Po Jayovi a Tascherovi a Akane Po té jsem se koukla nad sebe a smutně si povzdychla.Proč? raději jsem se rozešla od nich. Moc se mi nelíbilo že by mě měl někdo vidět v tomto stavu

Trochu jsem si povzdechl a šel k Riko. Postavil jsem si před ní a mírně se na ni usmál.
Gomene. Jestli jsem tě vyděsil. Copak se ti vlastně stalo.
Jen jsem se na ni mírně usmíval.

jenom jsom poni prejel takovym pohledem "ja vim jake to je"

Sabaku no Riko (Hiashi)

Koukla jsem se přímo na Taschera. ,,To nic.Zase mě to přejde.Jen jsem si něco uvědomila.To je vše." zavřela jsem oči a zluboka se nadechla. Potřebovala jsem se někde uklidnit. Někde kde bych ze sebe dostala všechno to co mě mučilo. Ale tak abych nikomu neublížila. Ale na druhou stranu jak jsem je tak pozorovala vlastně jsem jim trochu záviděla. Mohli být na sebe hrdí. Nic jim v životě nechybělo. Někteří byli lepší shinobi a jiní méně. Ale pořád byli výjimeční. A kdo jsem já? ptala jsem se sama sebe v duchu. Cítím se jako stín minulosti. Stín velkého jména. Cítím se jako duch. Jako něco co je bez vlastního života..... znovu jsem otevřela oči a koukla se na svoji ruku v které byl písek. ,,Ještě jednou se omlouvám.Nevím co to do mě vjelo. Málem jsem Vám všem ublížila....To se nesmí opakovat" omluvila jsem se a otřela si oči které slzeli z toho všeho. Z toho že jsem pomalu nevěděla kam patřím. Existoval někdo komu by na mě záleželo? pokoušela jsem se uklidnit ale i to mi dělalo problémy.

Viděl jsem jak pochybuje o významu své existence. Nadechl jsem se a vzal ji za ruku.
Pojď za mnou něco ti ukážu.
Přívětivě jsem se na ni usmál a vydal se pryč ze cvičiště. (přesun)